Jak lépe fotografovat kompaktem aneb Za rodinná alba krásnější

Jak již vyplývá z názvu, bude tento článek určen spíše začínajícím a příležitostným rodinným fotografům než ostříleným borcům fotografického řemesla. Nečekejte nějaká pravidla nebo technické triky, spíš náměty, co všecno lze kompaktem fotit a na co se při tom zaměřit, abyste měli ve svém albu lepší fotografie než soused či kamarád.

Na pomoc jsem si vzal svoji “krabičku na mýdlo”, jak hanlivě nazývají tento fotoaparát
zastánci klasických zrcadlovek a větších formátů, Nikon Coolpix 775. Ano, je to
sice digitální kompaktní fotoaparát, ale vzhledem k vlastní tvorbě má mnoho společného
se svým analogovým bratříčkem. Nechci vás zatěžovat technickým popisem fotoaparátu,
ale jen pro přehled bych uvedl co umí, tedy spíše co neumí. Je to plná automatika
s autofokusem a několika motivovými programy. Lze na něm nastavit vyvážení bílé
a kompenzaci expozice +/- 2EV. Fotoaparát je opatřen objektivem 38-115mm. Abych se
ale vyrovnal klasickému kompaktu, používal jsem pouze “zelený” automatický program,
automatické vyvážení bílé a na kompenzaci expozice jsem zapomněl úplně. Externí blesk
na tento fotoaparát nelze nasadit, takže tady jsem na tom úplně stejně jako majitelé
analogových přístrojů a mám k dispozici pouze vestavěný blesk nevalného výkonu,
umístěný těsně vedle objektivu.

Pojďme tedy do terénu a podívejme se, jak lze zvládnout jednotlivé fotografické disciplíny
s kompaktním přístrojem. Ještě než zmáčkneme spoušť, zmáčkněme svůj mozek a vyždímejme
z něj maximum. Ušetříme si tím mnoho zkaženého materiálu a řadu zklamání. Pokud
si včas uvědomíme, co náš fotoaparát umí a hlavně jaké má nectnosti, máme částečně
vyhráno a pozdější diváci budou překvapeni, jaké to máme pěkné fotografie z dovolené,
večírku či sportovní akce. Neděsme se, že máme jen 35mm objektiv či jen základní
zoom 35-90mm. V jedné knize jsem nalezl krásnou větu: “Téměř každý objekt můžete
fotografovat jakýmkoli objektivem, pokud najdete vhodnou pozici pro záběr”.
Vezměme toto heslo za vlastní a pokusme se najít vhodnou pozici pro ten svůj
objektiv, který je osazen na našem přístroji. Neočekávejme, že se budeme moci
vrhnout do všech oborů fotografie, ale většinu z nich určitě zvládneme i s
touto naší krabičkou na mýdlo, což nám jistě postačí k naplnění našeho rodinného
alba nadprůměrnými fotografiemi. Ale pojďme již do přírody fotit.

Musíme si uvědomit, že náš kompakt nemá zrovna nejkvalitněji kreslící objektiv
a jemné detaily se určitě nevykreslí tak jako “dospělým” objektivem. Rozsáhlé a
vzdálené krajiny s nepatrnými detaily, které jinak nádherně vyniknou na velkém
formátu a které jsme zvyklé vídat v časopisech, se zde stanou jen nepřehlednou a
nevzhlednou strukturou. Proto se pokusíme těmto snímkům, kde je “pouze” krajina,
co nejvíce vyhnout. Krajinu použijeme jen jako hezké pozadí a divákovi nabídneme
popředí, které bude dostatečně čitelné a atraktivní. Do popředí se
pokusíme nakomponovat něco zajímavého – strom, květinu, skálu, partnerku či partnera.
Prostě něco pěkného, zajímavého co diváka zaujme a okamžitě ho napadne, jak muselo
být v ten moment krásně.

Dále si musíme uvědomit, že při fotografování krajiny či architektury, respektive
městské krajiny, používáme ve většině případů širší konec zoomu, případně že je na
kompaktu pevné sklo s ohniskovou vzdáleností cca 35mm. Při fotografvání širokoúhlým objektivem se často
dopouštíme chyby, k jejímuž odstranění chybí jen tři až pět kroků.
Jde o fotografie typu mamka před hradem či taťka na horách, kdy ve většině
případů vyfotíme jen trpaslíka před něčím a musíme pak všem vysvětlovat, že to malé
a nezřetelné před Karlštejnem je moje žena. Základ je v tom, že fotografovanou osobu
nestavíme před hrad, kašnu či strom, ale před sebe, tak aby byla v hledáčku a následně
i na snímku zřetelná a dobře čitelná. A nyní nastupuje pravidlo oněch tří až pěti
kroků. Jestliže máme nakomponováno a myslíme si, že už jsme dost blízko, uděláme ony

kroky směrem vpřed. Pokud jsme komponovali pozadí opravdu těsně (ale tomu nevěřím) a
při pohybu vpřed by nám objekt v pozadí již utíkal z hledáčku, tak požádáme model o
posun směrem k vám.
Schválně si to jednou zkuste a udělejte si dva snímky. Jeden dle
vašeho oka a pak druhý po oněch třech krocích vpřed.
Ve většině případů se totiž
snažíme nechat si okolo hlavních motivů hodně místa, aby obrázek nebyl stísněný a
pak se divíme, kolik místa je na fotce. Hledáček nám totiž neukazuje 100% obrazu, ale jen
více či méně ořezanou variantu. Dále máme představu, že na fotce musí být model celý,
a tak se musí jít hodně daleko, aby se nám tam vše vešlo. Opět omyl. Pokud chcete vyfotit
onu mamku před hradem, tak ji pěkně zvýrazněte, nechejte ji na fotce velkou, vždyť
o ni jde, proto ji přece fotíte. A pokud o ni zase až tak nejde a máte zájem spíše
o hrad, tak vyfoťte hrad bez mamky a bude to opět lepší, než nějaké kompromisy. Popřípadě
pořiďte fotografie obě a doma si pak společně vyberete tu lepší.

Další nectností našeho přístroje u tohoto typu snímků je ostření na střed obrazového
pole. Ale předpokládám, že to již máte zmáknuté a nezapomínáte zaostřit na předmět či
osobu v popředí a pak následně překomponovat, aniž byste pustili namáčknutou spoušť.
Po rekompozici teprve exponujete. Není nic horšího než neostrá a překážející věc
v popředí.

To bychom měli krajinářské a městské dovolenkově laděné fotografie. Dalšími, asi
hojně fotografovanými akcemi budou různé oslavy, mejdany a párty. Tady si musíme
uvědomit, že samotný blesk, který je v kompaktu vestavěn, je slabý a v mnoha případech
jen na škodu. My se ho pokusíme zkrotit mícháním jeho vlastního světla se světlem
okolním. Tady se nám bude hodit program “párty”, “noční snímky”, “synchronizace s
dlouhým časem” či jak se tato funkce nazývá u vašeho fotoaparátu. Jde o to, že
fotoaparát nastaví čas a clonu dle okolního světla a svých možností a blesk tomuto
nastavení přizpůsobí.
Už slyším ty vaše nářky. Vždyť to neudržím, vždyť to bude
rozmazané a do žluta od umělého osvětlení. Vraťte se tedy ke druhému odstavci a
použijte hlavu. Foťák a kompakt zvláště se dá na cokoli opatrně položit, opřít o
židli, zeď či rám od dveří. Tím zamezíme
roztřesení snímku při expozici.

(Můj nejlepší stativ je půllitr, což jsem odkoukal
na jedné vernisáži od Arnošta, známého to fotografa nočního života.)
I tak budou na výsledné fotografii občas dvojité
obrysy či rozmazané ruce a nohy způsobené pohybovou neostrostí, když fotografovaná
osoba moc gestikuluje nebo rychle tančí.
Ve většině případů to ale nevadí, jelikož to
působí přirozeně a i dynamicky a vše předčí pěkně prokreslené pozadí snímku díky
dlouhé expozici. Abychom minimalizovali počet rozmazaných snímků, je vhodné vzít citlivější
film. Nemusíte se bát filmu o citlivosti 800 ASA a popřípadě ho exponovat i na 1600
ASA. Už nebudete muset lidem vysvětlovat, že to bylo v takové krásné vinárně, kde měli
nádherné lampičky. Teď už to budou vidět sami a budou vám toto útulné prostředí
závidět.

A co takhle sportovní snímky? No tak to bude oříšek. Asi budete muset zapomenout
na snímky známé ze sportovních časopisů a opět se přizpůsobit svému stroji. Pokud
chcete pěkné fotky sportu, zvolte si takový, ke kterému se dostanete na dosah ruky.
Největším omezením tady bude horní mez našeho zoomu.
Řekněme si na rovinu, že s
pětatřicítkou moc dobré fotky z atletiky na velkém stadionu či formule z tribuny
autodromu neuděláme. I když pár vzpomínkových fotek z návštěvy vzácné sportovní
akce určitě udělejte.
Nebude to zrovna detail závodního vozu, ale třeba velice

zajímavá momentka s balíkem slámy či divákem v popředí, která vystihne atmosféru
daleko lépe, než onen detail.
Také nezapomínejte, že sport nejsou jen hvězdy a
hvězdičky sportu, ale i diváci, kteří jsou také velice zajímavým objektem pro náš
fotoaparát a mnohdy jejich zapálení pro sportovní zápolení je větší, než u vlastních
sportovců.
Dají se tak získat nádherné momentky fanoušků, ať již samotných či
působících jako kulisa pro sportovce.

A ještě jedna rada na závěr. Mnohdy je lepší
fotit akce menšího významu, kde se bez problému dostaneme až “na plac” a můžeme
tak získat i detailní záběry sportovců, které se mnohdy vyrovnají záběrům superhvězd.
A pokud sportovce znáte, určitě mu uděláte radost povedeným snímkem.

Reportáž a dokument? Že jsem se zbláznil? Že na to potřebuji profi tělo? Ani
náhodou. Tady je naše krabička na mýdlo neocenitelná. Je malá, tichá, nenápadná.
Lidi moc neznervózňuje, fotografovaná osoba nemá pocit, že ji chce zastřelit odstřelovač s
obrovskou rourou u oka a mnohdy si ani neuvědomuje, že je focena. S kompaktem v ruce
jste považováni za turistu či “cvakálka”, kterému to stejně nevyjde, tak ať si
klidně cvaká.
No a to je vaše příležitost udělat dobré dokumentární fotografie.

Chcete fotografovat zvěř? Tak jo. Ale zadržte! Neleťte do toho lesa tak rychle. Mozek,
mozek, zapněte jej! Copak se 115 či 130mm objektivem, který máte na svém fotoaparátu,
něco vyfotíte v lese? Copak se připlížíte k srně na 10 metrů? Vraťte se zpět a
zaměřte se na svého domácího mazlíčka nebo zajděte do zoo či do některé volně přístupné
obory. Tam je to paráda.

Hodně zvířat na malém prostoru nám dává velkou šanci ulovit
právě ten svůj snímek.
Opět když trošku zapřemýšlíte, můžete i v zoo udělat spoustu
dobrých záběrů svých oblíbenců.
Ve velkých výbězích se třeba soustřeďte na stáda
vysoké, na jejich rozestavení v záběru, barevnou kompozici či naopak kontrasty. Jsou
zvířata daleko na detail? Pokuste se je pěkně zasadit do přírody, snažte se vyloučit
ze záběru rušivé mříže, zábradlí či budovy v pozadí.
Není to mnohdy jednoduché, ale
občas to i jde. Jestliže to nejde, tak nefoťte nebo na to jděte z druhé strany.
Udělejte fotografii zoologické a zvířata použijte jen jako doplněk v pozadí. Tatínek
ukazující svému děcku zvířata v dálce za mříží může na fotografii vypadat také dobře.
Pokud je zvěř na dosah je vše jednodušší. Jen se nenechejme ukolébat tím, jak to jde,
a stále přemýšlejte. Třeba i o tom, jak daleko jste již od klece se šimpanzem.
Aby vaše fotky i s přístrojem neskončily někde jinde než byl původní záměr.

Makrofotografii jsem si nechal až na závěr. Do teď bylo vcelku jedno, zda máte v
rukou analogový či digitální přístroj. U předcházejících témat se přístroje
chovaly obdobně, takže jsme to nemuseli rozlišovat. U makrofotografie je ovšem situace
naprosto opačná. S analogovým kompaktním přístrojem můžeme na tyto záběry většinou zapomenout,
jelikož s kompaktem zpravidla nezaostříme na menší vzdálenost než 1m a to je pro
makro opravdu málo. Naopak i jednodušší digitální přístroje často mají makrorežimy,
které nám dovolují snímání z nepatrné vzdálenosti. S lehkou nadsázkou si dovoluji
tvrdit, že s digitálním kompaktem je pro nás makrofotografie přístupnější než s
analogovou zrcadlovkou. Záleží jen na nás, jak chytneme tuto příležitost za pačesy.
Makrofotografie není jednoduchá disciplína, ale při troše snahy a přemýšlení se
dají udělat velice působivé fotografie.

S kompaktem nelze vše a ani nebylo mým cílem vás o tom přesvědčit, ale sami si můžete
vyzkoušet, že mnohé, na co jste si do dnešního dne netroufli, lze s vaším jednoduchým
miláčkem vyfotit. Přestaňte se vymlouvat na to, že máte jen hloupý kompakt, se kterým
stejně nejde udělat dobrá fotka a jděte a udělejte ji. Největší překážkou nemusí
být váš foťák, ale jen obava z toho, že je to jen kompakt. Nebojte se svá alba
rozšířit o nezvyklé pohledy, barevné kombinace, kontroverzní kompozice. Nebojte se
svůj mrňavý fotoaparát postavit na obří stativ a zajistit mu tak pevnou půdu pod
nohama, nebojte si k focení lehnout či foťák jen tak někam prostrčit do davu.
Nebojte se posměchu vybavenějších kolegů fotografů, experimentujte a hlavně
přemýšlejte. Neustále mějte na paměti, co váš fotoaparát umí a neumí. Využijte
jeho přednosti, potlačte nectnosti a choďte si do minilabu pro pěkné fotografie.