(Zpráva o novém druhu toxikománie a jejím celkově destruktivním vlivu na zdravý vývoj lidské osobnosti).
Moderní doba na člověka klade nemalá břemena. Vlastně každá doba kladla jakási břemena, ať už je či byla jejich podoba jakákoli. Dnes je to možná trochu složitější v tom, že velikou práci člověku dá už jen pouhá orientace ve spleti zákeřných problémů…
Chudák člověk si může zvolit ke studiu špatnou školu a tím potažmo i nevhodné zaměstnání, může špatně investovat (má-li co), může si obléci kravatu s nevhodným vzorem či si v taxíku zmačkat sukni (což může mít za následek nepřijetí do zaměstnání nebo naopak propuštění z téhož), může se špatně vdát či oženit, vstoupit do politické strany… Tento děsuplný výčet není zdaleka úplný. Jednou z nejodpornějších a nejzrádnějších životních pastí jsou různé “koníčky”, které jinak uvědomělého občana odvádějí od žádoucího stereotypu pracovních, rodinných, občanských a jiných povinností!
Mezi kvantitativně velmi silně rozvinutou neřest dnešního člověka patří bohužel – přiznejme si to otevřeně – i fotografie. Ano, už je to tak. Autor s článku s touto politováníhodnou závislostí má rovněž co do činění a musí sám sobě přiznat, že boj proti tomuto charakterovému kazu se mu pohříchu příliš nedaří. Proto se pod tlakem neblahých okolností rozhodl podělit se s p.t. čtenářstvem o některé postřehy, které mohou zabránit tomu, aby jinak slušný a inteligentní člověk propadl něčemu tak škodlivému jako je fotografie.
Začíná to vlastně nevinně – nebohé lidské mládě dostane svůj první jednoduchý fotoaparát a tímto nerozumným činem svých nezodpovědných rodičů (omluvou jim budiž to, že často nevědí, co činí) je obrazně vrženo na okraj propasti, odkud v mnoha případech již není návratu. Často dítě do této závislostní propasti padá, a to někdy i za bouřlivé radosti svých – často také závislých, a tudíž zdravého rozumu pozbyvších – rodičů a příbuzných. Dítě je pak jejich vinou ochuzeno o mnohé radosti dětství a raného mládí – namátkou jen několik příkladů: umělecké výtvarné projevy na dostupných zdech (hanlivě zvaných “graffitti”), bohulibá a mnohem bezpečnější hra na hracích automatech v účelových zařízeních (proč je tato neškodná činnost povolena jen osobám plnoletým, lze se jen domnívat), zdraví prospěšné kouření tabáku a jiných kulturních plodin, sledování televize a videa, hraní bojových počítačových her, sbírání karet hokejistů NHL atd. atd.
Mladý člověk totiž na žádnou ze shora uvedených činností zkrátka nemá čas – místo nich tráví nekonečné hodiny chozením po exteriérech (čímž dochází k nadměrnému poškození kostí i svalstva), další neuvěřitelně dlouhý čas stojí či sedí zamčen v koupelně pod červenou žárovkou a provádí nebezpečné chemické experimenty, jejichž výsledkem je v nejlepším případě pár nepříliš zdařilých (a z hlediska všeobecného pokroku lidstva vlastně zbytečných) fotografií. Malý zbytek svého času pak takovíto nešťastníci věnují studiu časopisů a vůbec literatury věnované tomuto tématu.
Výše uvedená doporučení si kladla za cíl zabránit koupi fotografického přístroje, kterážto zdánlivě neškodná věc způsobuje rozklad osobnosti i zpřeházení tradičního žebříčku hodnot, na jehož vrchol staví postižená osoba obskurní zážitky spojené s fotografováním. Dokonce se takto závislé osoby sdružují do podezřelých organizací zvaných “fotokluby”, aby pod jejich záštitou mohly provádět své nekalé rejdy. Níže uvedených několik poznámek pak má oslovit hlavně ty, kteří již byli postiženi nepřízní osudu v podobě vlastnictví fotoaparátu a nebezpečnost tohoto jevu si možná ani zdaleka neuvědomují.
Jste-li již vlastníkem fotografického přístroje, v žádném případě ho s sebou nikam neberte – jednak je relativně těžký a objemný a jednak se tak snadněji stáváte terčem loupežných útoků, jelikož se lupič domnívá, že jste osoba majetná. Ideální je, umístíte-li fotopřístroj do vitríny sekretáře, aby případná návštěva viděla, že něco takového vlastníte; můžete se také mezi řečí zmínit o některých neobvyklých funkcích a použít při tom některé odborné termíny. Dobře to působí a vaše společenská prestiž zaznamená nebývalý vzestup.
Rozhodnete-li se již riskovat a fotografovat venku, zásadně nechejte film vyvolat tam, kde je to nejlevnější, tedy buď ve vaší trafice, nebo v blízké drogerii. Je to stejně jedno, nikomu své snímky přece nebudete ukazovat! Kdyby přece jen, určitě nevyhazujte peníze za drahá fotoalba, snímky skladujte jen tak v zásuvce stolu či sekretáře a čas od času udělejte generální úklid a vše vyhoďte do koše či sběru. Evidence negativů i fotografií je pak zcela zbytečná, nemá cenu si ani psát kdy & kde je snímek vyfotografován a kdo že to na něm je. Proč vlastně?
Do fotografie se absolutně nevyplatí investovat, takže plně postačí, když budete používat nejlevnější filmu typu “Mickey Mouse Color” (nejlepší je ale nepoužívat filmy žádné). Zásadně se vyvarujte nákupu vyspělejšího přístroje či příslušenství a stejně tak se vyhýbejte všem foto-bazarům; zbytečně byste utráceli a pak by vám chyběly peníze na nové plastikové nádobí, s nímž byste zajisté sklidili zasloužené ovace v každém autokempu. Velké nebezpečí představují také všechny tiskoviny zabývající se fotografií – stojí hříšné peníze a pouze čtenáře podporují v zavrženíhodné činnosti. Udržovat fotopřístroj v čistotě a chránit ho před vlhkostí a prachem je taktéž zbytečné, jakož i jakékoli rady prezentované v časopisech a knihách.
Budete-li svými takzvanými přáteli přesvědčováni k tomu, abyste zaslali nějaký svůj snímek kamsi do redakce fotografického časopisu, zásadně se nenechejte zviklat; vaši pseudo-přátelé sledují pouze své baziliščí cíle – chtějí vás uvrhnout hlouběji do bahna závislosti a pak se cynicky radovat z úpadku vaší zdevastované osobnosti. Pozor na ně! Kdybyste náhodou našli však svůj snímek kdekoli otištěný, důrazně proti tomu protestujte, popřípadě celou záležitost předejte příslušnému městskému či okresnímu soudu.
Závěrem bych rád p.t. čtenáře upozornil na to, že největší nebezpečí představují již v předchozích částech zmíněné fotokluby, které neustále lákají nové členy, aby z nich pak učinily trosky bez vlastní vůle, které všechen volný čas tráví s fotografickým vybavením. Nehledě na to, že dokonce mohou s využitím klamných prohlášení a falešných důkazů přimět dotyčného chudáka, který uvízl v jejich spárech, aby se dal na dráhu profesionálního fotografa, což je ta absolutně krajní a nejhorší věc, jež může člověka v moderní době postihnout.
S přáním všeho dobrého, fotografii a fotografům ZMAR!
