Volné odpoledne, krásný den a sama sobě dlouho slibovaná procházka s foťákem se konečně sešly v jeden okamžik. Balím brašnu, objektivy a nakonec se zblázním a beru i stativ. Zabaleno, naloženo, rychlá porada se sebou samým a hurá přes louky k potoku.
Jaro je krásná věc. Stojí za to podívat se jak to vypadá po zimě u našeho věčného souseda přírody.
Obloha je krásně modrá a majestátně po ní plují kumuly. Snažím se do kompozice dostat roh lesa, hnědou oranici a jeden výstavní mrak. Je to tady, změřit expozici a zmáčknout spoušť. Pro jistotu, přece jenom je to pěkný záběr, ještě jednou se stupňovou přeexpozicí. Na louce sedí čtyři babočky, po půlhodinové snaze dostat je v solidní velikosti do jednoho záběru úspěch. Expozice a jde se dál. Slunce za mraky. Kumuly a sluneční světlo vytváří krásný obraz. Zkomponovat se zoraným polem, spoušť a je to. Pár záběrů na samotu u lesa a pomalu přecházím ke křovinám podél potoka.
Nasazuji široký objektiv a doufám, že vyruším něco z křoví. A je to tady, z lehu vybíhá srna, bohužel směrem ode mne. Její úprk zvedl srnce, asi se lekl a vyskočil přímo ke mně. Asi z deseti metrů pálím skoro “od boku” tři snímky a určitě ho mám dvakrát ve skoku. Je tam. Pomalu přecházím podél celého porostu ale štěstí se už neusmálo. Zkouším doostřit poletující ptáky ale marně.
Dostávám se k potoku. Skupina kamenů v řečišti rozbíjí vodu. Po prohlídce si řeknu, že z druhé strany to bude lepší. Hledám přechod a za chvíli prohlížím vodopádek z druhého, samozřejmě horšího břehu. Vracím se, slunce se schovává za mraky. Vybaluji stativ, nasazuji drátěnou spoušť. Zkouším i blesk pro zastavení stříkající vody. Čtyři záběry s různými časy, přisvícení bleskem, no to jsem na to zvědavý.
Foťák nechávám na stativu a postupuji proti proudu potoka. Ještě pár snímků vody a nacházím krásný ztrouchnivělý zlomený strom porostlý mechem. Stavím stativ, sakra ztratil jsem drátovku. Slunce občas vykoukne z mraků, svítí všude jenom ne na ten pahýl. Po půl hodině čekání to vzdávám a fotím bez slunce. Nic moc, ale určitě se sem vrátím. Sotva sbalím stativ mizí mraky. Stativ ven a hurá. Ve slunci je to opravdu jiný kafe.
Znovu vycházím na podmáčené louky. Sluníčko svítí a tak zkouším z ruky fotit kytky. čas vychází obstojně i na snímky s předsádkou. A je to tam, ostřice, blatouch, sasanka hajní, přeslička,… Asi se budu muset podívat do atlasu, někdy jsem jak neználek.
Pomalu se propracovávám k domovu. Počitadlo ukazuje šestatřicet. Schovávám foťák a spokojeně se usmívám. Kousek před rodnou vískou stojí krásný doubek, celý v loňském listí. Snad se mi tam ještě vejde. Ještě to jde natáhnout. Po stisku spouště automaticky natahuji. Jak to že to jde? Zkouším ještě jednou, do pr…. (prkýnka), přetržený film. Pádím domů a hurá s foťákem pod deku. Otvírám kryt a poslepu zkouším kde je konec filmu. Pomalu mi dochází, že ho nenajdu. Nemůžu najít ani kazetu. Vlastně můžu, směje se na mne z postranní kapsy tašky.
Tak takhle se fotí jaro.
Příspěvek byl se souhlasem autora převzat z webu Hranol.
