Je sobotní únorové ráno, počasí se lepší. Jo, těším se, však je jistě na co, láká mě poznat moderní galerii v lomu a taky vím, že Jakub věnoval přípravě soustředěné úsilí déle než od začátku roku, tedy bude zřejmě na co koukat. Při debatě na fotopivu mě navnadila i Jakubova poznámka, že se tam najdou i „větší“ kousky. Takže je jasné, že jsem nemohl dospat – budu nadšen nebo zklamán? A mírně, nebo moc?
Je časné dopoledne a já s sebou ve fábii vezu dobré rádce OOKa, ZdenkaT a Barborku. – jistě nezabloudíme a jistě mi pomohou se vymotat i z případných obav, zda ten který obrázek za to místo na stěně stojí. Tak jo, jdem na to, nezbývá mi než poznamenat, že nejsem kritik, znalec, ani kunsthistorik a tak bude reportáž (chcete-li ji zvát recenzí?) značně subjektivní, kvalita obrázků poměřovaná pouze mírou mého vlastního nadšení a také vlastního „zájmu“ o vystavovaná témata a metody jejich pořízení, vyfocení, prezentace. A už jsme u toho – ano, první náznak, výstava rozhodně nebude monotématická – takže – do toho!
 |
| Vápenka Tmaň © chosé |
(mám ještě trochu zdržovat?, tak dobře, ve skutečnosti nás nevezu ve fábii já, ale Ondra jemuž jsem neprozřetelně půjčil klíčky, a on si to užívá, Barborka na zadním sedadle si to následkem toho užívá též – dojedeme však parádně a bez nehody, na auto už sedá bílý vápencový prach, a my stojíme ve vstupní hale vápenky Čertovy schody.)
Přijeli jsme předčasně, a tedy akorát včas! Jsme první a díky tomu si můžeme instalaci v klidu vychutnat a prohlídnout, rád se hned do toho pouštím.
(Jakub a vynikající fotograf a realizátor zdejších výstav Jan Šroubek se svou krásnou dcerou i jejími psy se s námi záhy vítají)
 |
| Foyer vápenky © chosé |
Výstava začíná ve foyer osvětleném krom bodovek na stropě též přirozeným světlem kompletně prosklené stěny oddělující dvě velké protilehlé výstavní plochy. I prostup stropem napomáhá osvětlení a podmínky jsou tedy vynikající. Je to klíčový prostor celé galerie – tady musí viset to nejlepší, téma, v kterém se Jakub cítí jako ryba ve vodě! Nebo to ještě může být jinak? Každopádně foyer je věnováno sportu. Sport – zejména motoristický, je opravdu klíčovým tématem Jakubova fotografického zájmu, ale abych tomu dal konečně nějaký řád, musím povědět členění celé. Protože ve skutečnosti tématicky sport není jednou částí výstavy, ale hned dvěma. Nevím, jaké by bylo Jakubovo pořadí důležitosti jednotlivých sekcí, já podle rozsahu a umístění částí výstavu člením takto:
- Rallye – auta, auta, auta.
- Fanoušci a atmosféra hokejového opojení na Staroměstském náměstí.
- Krátká reportážní francouzská spojka – život v pařížských ulicích.
- Amatérské divadlo v Řevnicích.
- Atmosféra koncertů jiných vystoupení
Má smysl u umění (a ať si mě Jakub třeba upálí za tu větu – tak to, co před sebou vidím, je umění) mluvit o technice? Snad jen potud, nakolik se promítne ve výsledku a výsledném dojmu. Proto jen zmíním, že zřejmě vše představené je stvořeno amatérskou 6MP digizrcadlovkou a ať už je jakkoli zpracováno – technický výsledek je bez ohledu na velikost zvětšenin až na některé výjimky pohodově dobrý – rozhodně nerušící obsah, jehož kvalita jej jasně přebíjí, a tak člověk nad technikou při procházení výstavou prakticky nepřemýšlí, obrazy jsou dost silné na to, aby jasně přehlušily chuť zkoumat obrázky pixel po pixelu. A jaké tedy jsou? Půjdu na to popořadě jak jsem sekce jmenoval, ostatně shodou okolností v tomtéž pořadí jsem si je na místě vychutnával.
 |
| Kapela před fotkama aut © chosé |
Jakub fotí motosport s obrovskou chutí – se stejnou s jakou si závody užívá jako fanoušek a divák, a se stejnou, jaká je jeho touha si sám za volant speciálu jednou sednout. Prostě závody prožívá! Většina diváků to pochopila hned, a u rallye se během vernisáže tvořily největší hloučky, také si před rallye záměrně stoupla doprovodná kapela a odehrávalo se tu i slavnostní zahájení výstavy a promluva p. fotografa Hucka. Ocenili jej všichni (rallye). Závodům bylo věnováno 12 fotografií s dominující metrovou zvětšeninou dynamického rozpohybovaného blížícího se bílého speciálu, který se chystal z obrazu vyskočit do sálu. Těžko se mi hodnotí technicky precizní Jakubovy záběry v této sekci, neboť sám dosud nejsem automobilovým fanouškem, ale přece. Obrazy na levé polovině stěny ponechávají autům ve snímcích kontext okolí a zachycují je v dynamických, ale nikoli kritických pozicích. Zmrazené okamžiky (byť s „roztočenými“ koly) tak někdy docela brzdí akci a umenšují můj prožitek. Pravá polovina stěny jde „až na kost“! Auta na snímcích rámována v těsném ořezu, žádné zpomalující a rozptylující okolí. Čelní pohled, kdy se speciál řítí na diváka, je vidět posádce do tváří, a všechny 4 kola ve vzduchu! To je ono! Na těchto záběrech si rallye užívám i já laik. Zvláště pak fantastický maximálně přitažený čelní záběr auta rozrážejícího sněhovou závěj – čelní sklo zakryté sněhovou tříští – chce se mi křičet – paráda. Tuhle fotku z rallye Šumava 2005 si královsky vychutnávám od doby, kdy jsem ji uviděl poprvé. Jo! Tak takových bych přidal (vím, že je Jakub má) a pro sebe bych přidal místo těch popisných aut v akci raději ještě některé Jakubovy parádní záběry ze zákulisí. Vidět závodníkům do tváří, nebo geometricky aranžovaná zátiší a detaily pneumatik z prostředí depa – to člověk nevídá na obrazovce či v časopisech každý den.
(mimochodem zmíněná sněžná fotka je parádní ukázkou výhod moderní fototechniky – co dokáže vyrovnání bílé, kdo máte chuť, nejděte si ji Jakubovi na stránkách a porovnejte ten dojem z „teplého“ nekorigovaného náhledu a zářivě bílé fotky – překvapivě působivý rozdíl)
 |
| Pan Šroubek uvádí vernisáž © chosé |
Opravdu už teď psát o hokeji? Vystřílet se s pochvalami v začátku? Kdepak, k tomu nedojde, ale bez mučení přiznám, že tahle série ze dvou ročníků hokejových šampionátů je pro mě asi tím nejlepším, co Jakub ve svém archivu má a co stojí za pokračování. Právem si snímky vysloužily ocenění na Praze fotografické, mají atmosféru, cit, energii, šťávu a to v tomhle případě nejsou prázdné pojmy. Kdyby jen proto – zajeďte se do Tmaně podívat, víc to komentovat nemůžu, tady nenacházím chybu – ucelená reportáž jedenácti působivých obrazů. Chce-li někdo rýpnout do tu či tam mírně slité digitální pleti, nebo přeostřené kontury, neví o čem mluví, obrazy mluví za sebe svojí obrazovou řečí, která všechny ostatní argumenty daleko přesahuje. K téhle stěně jsem se celé dopoledne vracel, a nevnímal všechny co si za mými zády povídají.
 |
| Chosé prohlíží fotky z Paříže © Zdeněk Tichý |
A pak už jsem se přesunul do jídelny. Ano, do jídelny, ale ne abych se nacpal – protože právě jídelna vápenky je dalším galerijním prostorem tohohle minisvěta. A jídelna je v Paříži. Opět – a dokonce několik – metrových zvětšenin. Jediná Paříž, jako klasický zástupce „streetphotography“, je na výstavě černobílá. Jen nepatrně odlišné tonální podání u malých a velkých střídajících se obrazů dává divákovi nepatrně poznat, že se nejedná o klasické zvětšeniny ale digitální tisky. Mě to ale neruší – pouliční lidské „typy“ a vypointované situace – to je moje. Paříž sama obrázky příliš neprosvítá, ony vlastně mohou být z jakékoli metropole, ale to soustředění na detail, bez přemíry kontextu, je Jakubovou metodou. Zbytečné musí pryč. Proto tak zábavně působí nohy slečen kolem pouliční lampy, chlapík nesoucí se ulicí, milenci na schodišti – nic vyrušujícího nepřebývá. Navíc Jakub při úpravách umí tonalitou vypíchnout oč mu jde – co má být vidět, nesmí v šedi zapadnout. K téhle stěně se také párkrát vracím – zajímavé je, že menší formáty mezi velkými napoprvé jakoby zapadnou – jsem uhranut zvětšeninami a ty menší obrazy na mě nezabírají. Teprve, když se podruhé vracím, užívám si, co jsem napoprvé přehlédl – mám nový zážitek. Na rozdíl od hokeje zde Jakub není v roli HCB – nesoustřeďuje se na klíčové momenty děje. Spíše zachycuje stavy – výjevy, obrazy a kompozice, jež se mu zhmotňují před očima. Protější stěna je složena pouze z řady menších obrazů – baví mě, ale motivy již nejsou tak silné a v porovnání se solitéry naproti neobstojí. Jsou doplňkem, který neurazí, ale sám nezaujme. Ostatně Jakub si umí s realizací poradit – tahle stěna je při příchodu do jídelny skrytá – zato výrazné zvětšeniny návštěvníka do své moci zajmou od prvního momentu.
Poslední částí výstavy je složena z řady divadelních a řady koncertních obrázků – vše opět v barvě. Divadelní snímky nepostrádají akci – doblesknutý pohyb herce v dlouhém čase versus strnulé výrazy diváků v prvních řadách, technika, kterou si s chutí Jakub užívá nejen u sportovních snímků. Jinde se soustředí na zastavení času, na pointu a precizní kompozici. Výběr je nepatrně oslaben využitím patrně pouze jediného představení, ale to zas napomáhá kompaktnosti celku. Z těchto kruhů mě, pamatuji se, zaujaly skvělé černobílé Jakubovy snímky mladičkých baletek Národního divadla, nebo reportáže z řevnických masopustů – je na čem stavět. Jistě se i z těchto prostředí jednou dočkáme výstav. Koncertní snímky – to jsou už pouze střípky a ukázky Jakubova záběru, chuti i talentu. Jen kapky doplňující plnou sklenici sladkých dojmů – ovšem kapky stejně dobrého vína, jako v celé číši. Vychutnal jsem si ji do dna – a po popovídání s přáteli, a po poslechu Nové sekce (mimochodem moc příjemný bluegrass), jsem si ji rád dolil ještě jednou a ještě jednou – chuť výstavy byla pořád dobrá.
P.S.
Dobře, tak ještě něco k tomu průběhu. Přijelo pěkných pár lidí – mě známých i neznámých a bylo to příjemné setkání. Jan Šroubek je příjemný a neformální pán, uměl dát akci pohodový tón a já se tak budu do Tmaně těšit i na další zážitky. Začali jsme v 10, a končili až někdy po jedné, o odborné uvedení do kontextu se postarali manželé Huckovi. Pan Hucek porovnal Jakuba i s Koudelkou a Štreitem, a tak si myslím, že v takové společnosti se nemá Jakub ani jako žák zač stydět. Kapela hrála celé dopoledne a pěkně jim to šlapalo. Já si tak mohl podupávat patou a toulat se mezi obrazy. Bylo i občerstvení – ale to už bych příliš odbočoval, ne?
Jakub nám svou výstavou dává jasně najevo dvě věci: za prvé – nejsem krajinář, rád pracuju s lidma, zadruhé – ani při živé fotografii se ale nevyhýbám barvě – umím ji zahrnout do svého tvůrčího plánu – výrazně a s chutí. Obě poznámky si zaslouží ještě komentář. Tedy ne že by se Jakub krajině vyhýbal, fotí ji rád, na svých stránkách jí věnuje celou sekci a míval našlápnuto i ke zmapování celých Brd a jejich okolí, ale (v této chvíli) ji nevystavuje a raději se věnuje lidem z mnoha úhlů pohledu. To platí koneckonců i o jeho oblíbeném sportu – myslím že všemi auty prosakují hlavně prožitky všech zúčastněných, diváků, pořadatelů, jezdců i kolemjdoucích. Zrovna tak se Jakub nevyhýbá fotografii černobílé. Roky zvětšoval v komoře ze svitku i z kinofilmu. Ale využívá černobílou pro konkrétní účel. Když se mu k tématu hodí. Nedefinuje se jako mistr polotónů a fineprintu s přesvědčením, že lidským tvářím sluší jenom černobílá a na ulicích je nejlepším přítelem fotografa Leica. Zkouší a posouvá se dál, aniž by se metodicky omezoval. Pracuje s výraznou barvou a velkými barevnými plochami i kontrastem, skoro by se dalo říci, že zastává postoj, čím výraznější motiv – tím lepší. Jeho snímky jsou působivé – jeďte se do Tmaně podívat. Do 19. dubna.
Proč?
Proč redakce tento článek otiskla? Napadá mne jediné. Publikuje se vše, co kdo napíše. V česku je nespočet výstav daleko zajímavějších, ale holt známý lehce nadprůměrného amatéra něco napíše, tak to jde ven. Však on to někdo přečte a třeba i na reklamu klikne. Jde snad o něco víc?
proč?
Díky za komentář.
Za sebe můžu k tomu říct jediné – hned v PRVNÍM odstavci k článku píšu:
nezbývá mi než poznamenat, že nejsem kritik, znalec, ani kunsthistorik a tak bude reportáž (chcete-li ji zvát recenzí?) značně subjektivní, kvalita obrázků poměřovaná pouze mírou mého vlastního nadšení a také vlastního „zájmu“ o vystavovaná témata a metody jejich pořízení, vyfocení, prezentace.
Myslím že každý z tohoto může pochopit že půjde o přátelskou a amatérskou reportáž – a ne o odbornou recenzi závažného tématu z Rudolfina. V této chvíli myslím každý koho takové akce nezajímají, může přestat číst a nemusí s takovýmto článkem ztrácet čas.
Jinak za redakci odpovědět nemůžu – ale tipnul bych si, že je možno poslat do ní článek třeba o vaší výstavě a nebude problém jej otisknout. Nejde o to dělat reklamu – spíše o to, že se jedná o časopis amatérský, nesnažící se působit pouze na poli “vážném” a “vzdělávacím”.
proč?
Já si dovolím odpovědět za redakci. Za prvé je potřeba si uvědomit, že tento server tvoří (vytvářejí) fotoamatéři pro další fotoamatéry. Cílem každého z nás je zdokonalovat se, poznávat, růst a aktivně se účastnit akcí, které naše fotoamatérská komunita organizuje (a samozřejmě taky akce pro naši fotoamatérskou komunitu organizovat). Řekl bych, že cílem každého z nás je stát se jednou slavným, publikovat, mít samostatné výstavy, být kladně hodnocen v soutěžích a co já vím co ještě. Každého pochopitelně motivuje nebo žene dopředu něco jiného. A především nás to všechno musí bavit a musíme to dělat pro radost.
Tenhle článek je dokonalým příkladem toho, jak se “obyčejný” (doufám, že se Jakub neurazí) člověk bez fotografického vzdělání, s čistým zápalem a chutí něco dokázat může vyšvihnout až k pořádání vlastní výstavy, k vítězstvím v prestižních soutěžích a ke jménu, které ho ve fotoamatérské obci zatím provází a prezentuje.
A proto to děláme. Protože chceme ukázat, že každý se jednou může dostat na místo, kdy bude muset říct pár slov publiku na vernisáži a za zádama mu budou viset jeho vlastní fotky. Chce to jen píli, chuť a snahu to někam dotáhnout. A v tom je pro mě osobně Jakub velkým vzorem – je to člověk s neuvěřitelnou silou něco dokázat a někam to dotáhnout – a tenhle článek to jen dokazuje.
Pokud se Vám nelíbí článek, budiž, je to Vaše právo. Pokud jste ale výstavu neviděl, tak nechápu, jak můžete odsoudit i ji. A pokud Vám téma výstavy nic neříká, tak to je přece normální, každý máme jiné zájmy – to ale přece neznamená, že je špatná a nemůže se líbit někomu jinému.
proč?
Výstavy dnes může pořádat kdekdo, na tom bych neviděl nic obdivuhodného. Ostatně stačí se podívat na web Jakuba Kencla – prohlížel jsem jen sportovní fotky a ty ničím nevybočují z řady tuctových výcvaků, jakých se všude válí spousty. Od roku 2003 nevidím žádný progres, snahu experimentovat, hledat zajímavé záběry, nevšední pohledy, atmosféru. Jen fotky s autem přes celé políčko, jedna jako druhá. Proto tyhle oslavné články a komentáře trochu nechápu.
Tento článek se mi také nelíbí.
proč?
No, tak jsem myslel, že nutnost registrace trochu zamezí napadání a zkulturní projevy. Ale některým lidem asi stojí za námahu se zaregistrovat (pokud možno víckrát) za účelem odreagováni se.
Myslím, že snad ani na výrok typu ” ty ničím nevybočují z řady tuctových výcvaků” nemá cenu reagovat. Trošku (hodně) to svědčí o orientaci kritika v dané problematice. What is “výcvak”?
Toť jenom má poznámka k této “zasvěcené kritice” (skutečně nelze v daném případě jinak, než použít uvozovek).
P.S. Jakuba osobně neznám a na výstavě jsem nebyl, jeho tvorbu znám pouze po internetu. Ale rozhodně bych ji neoznačil za “výcvaky”, ale naopak (“zácvaky” ? :-)). Takže lépe řečeno – libí se mě (nejenom auta, ale asi hlavně i presentovaní lidečkové :-))
proč?
1. Zaregistrovaný jsem už několik let.
2. Nikoho nenapadám, jen jsem slušně vyjádřil svůj názor, to už se taky nesmí?
3. Orientace kritika v dané problematice? Troufnu si říct, že rally a sportu vůbec jsem se za poslední roky nafotil víc jak většina lidí tady.
4. Myslím, že jsem dostatečně popsal, co se mi nelíbí. Prošel jsem si fotografie z rally od roku 2003 po 2006 a kromě zlepšení technické kvality (lepší výbava?) není vidět žádný pokrok, pořád to samé kolem dokola bez jakékoli invence, nových nápadů. Od člověka, který se tomu věnuje několik let a má ambice a snahu to někam dotáhnout, jak napsal kolega výše, bych čekal nějaký vývoj. Zatím ale vidím jen několikaleté přešlapování na místě.
5. Tobě se to líbí, mně ne a o tom to je
proč?
1) No, označit něčí fotky za výcvak mně nepřijde jako slušné vyjádření názoru a nenapadání.
2) Nechtěl jsem to zmiňovat (protože pro zasvěcenou kritiku to nemusí být podstatné), ale když se neznámý mk sám tak vychválil – kde mohu vidět jeho fotky, kterých je víc než většiny lidí zde? Bude na nich znát progres, nebude to jenom jedoucí auto na cestě?
3) Možná si někdy své výroky přečtěte, mimo to, že jsou to výcvaky a není vidět pokrok (?) tam nic konkrétní honení. A točí se to kolem automob. sportu – a, alespon jak je napsano v článku o výstavě, tak presentované fotografie nejsou dominantně o tomto tématu.
4) Má narážka na registraci směřovala k tomu, že došlo k obdivuhodné shodě s prvním presentovaným názorem. Pokud se jedná o jiného autora, tak se omlouvám. Ale snad smím též vyjádřit svůj názor (i názor na kritika) ne? To se snad také smí.
5) Toť vše, vyjádřil jsem svůj názor na fotografa i kritika.
proč?
Stačí Google… :-)) http://www.martinkozak.com/default.php?page=main
proč?
No, Google na anonyma (mk) těžko stačí.
Tak jsem se mrknul – bohužel stránky nevynikají přehledností, takže jsem našel pouze jedna auta. Možná špatná, protože uchvácen jsem rozhodně nebyl. Prostě auto, pokud možno šikmě vyfoceno. Omlouvám se, nechci použít termín “výcavak”, ale čím se fotky liší např. od zmíněného Jakuba?
Jiank se omlouvám, ale nemám sílu se probírat celým webem. Asi by to chtělo kategorizovat podle tématu (např. jaký sport) a ne podle data vzniku. Designem je web zajímavý.
proč?
Co se týká webu, že není úplně ideálně rozčleněný, vím. Časem ho předělám.
proč?
Jinak aby ses nemusel probírat mým webem, tak tady máš výběr víceméně toho nejlepšího:
http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&rp=1&gal=vis&galvis=150769
proč?
Ivane, mk se sice tváří jako anonym, ale jak správně našel Pavel, je to Martin Kozák a můžeš věřit tomu, že focení aut a sportu vůbec fakt dost rozumí 🙂 Další fotky najdeš i na FA – zajímavé u tohoto autora jsou třeba experimenty s fisheye a fakt je, že leckdy jde o velmi netradiční záběry, mám ale dojem, že u mk už nastává případ, kdy dotyčného už web až tak moc nezajímá 🙂
proč?
Aha, takže podle jeho webu nemám posuzovat jeho tvorbu?
Fajn. Pouze jsem nepochopil, jak mam pochopit :-), že focení rozumí. Promiň, ale výrok o výcvacích mně nazvedl ze židle. Pokud někdo chce takto označovat tvorbu jiného, lze pak libovolně ukázat skoro na jakoukoliv fotografii.
Myslím, že by měly být dodržovány nějaké zásady komunikace. A termín výcvak je, alespoň v mých očích, u fotografů dost pejorativní.
Jinak jak jsem psal – Jakuba osobně neznám a určitě nepotřebuje obhájce.
proč?
1) Výcvak je všude běžně užívaný termín pro obyčejnou fotku bez nápadu
3) A co konkrétního by tam mělo být? “Tady bych řezal víc shora”, “tady mi vadí ten strom vlevo”? Takové konkrétní připomínky z dlouhodobého hlediska nejsou k ničemu. A jasně jsem psal, že jsem prohlížel pouze kategorii sport.
4) Druhý a třetí názor se taky shoduje, to ti nevadí? Teda, v čem všem lidi dokáží vidět spiknutí…
proč?
Vážený pane mk.
Děkuji za první i všechny další reakce. jsem rád, že se vám článek nelíbí – mě by se taky nelíbilo, kdyby na stránce “kultura” v lidovkách někdo napsal takto pozitivní a nevyvážený text o bezvýznamné akci a prezentoval ho jako recenzi kulturní události.
Naštěstí tady jsme jinde, článek je zajisté poznamenán mírou mého nadšení pro některé události v mém okolí – a já jsem rád že ještě dnes toto nadšení mám, protože jinak mám už jen řadu mnohem horších vlastností. Tolik k článku.
Co se týká Jakubovy tvorby – že ji hodnotíte z rychlého náhledu na jeho web (aniž byste výstavu viděl) je od Vás hloupé – zvláště přiznáváte-li, že sám máte web nepropracovaný a nereprezentuje tvorbu Vaši.
Jinak mě se Vaše fotografie líbí – vaše pohoršení chápu – v oblasti sportu a automobilismu jste jistě kvalitativně o stupeň výše než Jakub – to mě ovšem nevadí, neboť v této oblasti jsem opravdu laik a příliš ji nevnímám. Přesto myslím že občas efektu rybího oka trochu zneužíváte a jeho nadužití je nepartně lacinou a efektní cestou k neobvyklému vnímání prostoru. Přesto – je vidět váš talent a píle – oslovila mě řada vašich kompozičních nápadů i postupů. Přeju hodně úspěchů.
P.S. – ponechat si na webu i “výcvaky”, jak při své zkušenosti jistě znáte je běžné – ony ty amatérské webové galerie nejsou jen pro uživatele jako jste vy.
s pozdravem – chose
proč?
Vážený pane Kráso, vezmu to opět postupně.
1. Že se mi článek nelíbí, to je mé svaté právo a můj problém, mé články se také jistě nelíbí všem, prostě se zavděčit všem nedá. Omlouvám se, jestli se vás dotklo, že jsem řekl svůj názor
2. Co se týká Jakubovy tvorby, psal jsem jasně, že hodnotím to, co má na webu a to ještě jen sekci sport. A podle fotek, co má na webu, soudím, že ustrnul na místě kdysi před čtyřmi roky a jeho tvorba mě vůbec nepřesvědčila.
Můj web reprezentuje moji tvorbu velice dobře, že je mírně nepřehledný, resp. že se za ty dva roky fungování stal mírně nepřehledným (předělávka se plánuje, časem), s tím moc nesouvisí.
3. Děkuji za přání, snažím se,
PS: mám na webu jistě taky výcvaky, ale pokud výcvaky převažují (opět jen můj názor a úhel pohledu), je někde něco špatně.
Hezký večer, mk
proč?
Zareaguji nesmírně jednoduchou otázkou – a proč ne? Co vás tak štve na tom, že někdo publikuje článek na bezplatně přístupném serveru? I kdyby šlo o naprostý blábol, tak je to čistě věc provozovatele serveru, která nikoho sebeméně nepoškozuje.
On to ale navíc až tak nezajímavý článek není a dost souhlasím s komentářem od Pavla – je to docela dobrá inspirace a motivace pro řadu fotoamatérů, aby se pokusili o poněkud souvislejší přístup a časem se dobrali až k publikacím, výstavám, atd. A to není zas tak málo…