Pokud se člověk po Walesu nějakou tu dobu pohybuje a konečně si zvykne na jména jako Llanrwst, Llanwrtyd, Betsw-y-Coed nebo Blaenau Ffestiniog, zabloudí na malebný ostrov Anglesey, aby se na něj zlomyslně usmála nádražní cedule s nápisem Llanfairpwllgwyngyllgogerychwrndrobwyllllantisiliogogogoch.
Název vesnice je nejdelší na britských ostrovech a v překladu by znamenal něco jako „Kostelpannymarievdutiněbílélískyudravéhovodníhovíruakostelsvatéhotysiliaučervenéjeskynně“.
 |
| Univerzita v Aberystwyth |
Waleština, jazyk dvora krále Artuše, byla plně rozvinuta už v 6. století a řadí se mezi nejstarší evropské jazyky. Původem se jedná o indoevropský jazyk, pro který jsou příznačné zdánlivě nevyslovitelné, po sobě jdoucí souhlásky. Waleština není v evropském měřítku známa jenom jako kuriózní jazykolam nýbrž i jako nejúspěšnější minoritní řeč. Boj Walesanů za nezávislost a zachování jazyka se historií země Cymru proplétá stejně věrně a nesmlouvavě jako úzkokolejky krajem Snowdonie. Paradoxně to bylo vstoupení Walesana, Henryho Tudora, na anglický trůn, které v roce 1536 vedlo k Act of Union – aktu sjednocení, svazující Wales s Anglií a de facto ničící waleský národ. Následoval výnos, který pravil, že „od této chvíle, žádná osoba nebo osoby užívající waleského jazyka nesmějí zastávat nijaký úřad v království anglickém“. Anglická moc rostla ruku v ruce s úpadkem waleského jazyka a kultury.
Další tvrdou ránu waleštině a waleské identitě zasadila průmyslová revoluce a následný příliv podnikatelů a dělníků, z nichž walesky hovořil jen málokdo. Anglické televizní stanice, nekontrolovaná migrace obyvatel, míchaná walesko-anglická manželství a samozřejmě turismus – nic z toho prastarému jazyku dvakrát nepomohlo a waleština byla odkázána, tak jako řada dalších evropských jazyků, k zániku.
|
| Harlech – písčitá pláž |
Ale ne tak docela! Historicky důležitou roli pro zachování mateřštiny sehrál v 16. století biskup Morgan, když přeložil do waleštiny bibli a ve století devatenáctém pak založení Waleské univerzity a udržování tradice Eisteddfod. V roce 1967 byla waleština konečně ustavena jako rovnoprávný jazyk v legislativě a administrativě. Dopravní značky, veřejné listiny i turistické letáky jsou od té doby psány jak anglicky, tak walesky a děti ve školách se povinně učí oběma jazykům. Dnes je waleština jedním z nejúspěšnějších evropských regionálních jazyků – hovoří jím více než půl milionu waleské populace. Schopnost komunikovat ve waleštině se stala podmínkou pro řadu zaměstnání a naprostou nezbytností k získání práce v médiích. Boj za obrodu jazyka paradoxně došel tak daleko, že hnutí za záchranu waleštiny jsou v britském tisku osočována i z rasismu.
|
Velkým úspěchem pro „Společnost waleského jazyka“ bylo v roce 1982, po mohutné kampani, slavnostní zahájení vysílání televizního kanálu S4C s 22 hodinami týdně. Projektu se v době vzniku nedávalo moc šancí na přežití, ale dnes, po 20 letech je S4C stále v éteru, i když 74 milionů liber podpory ročně jej řadí mezi nejdotovanější televizní kanály ve světě. Wales má i populární rozhlasovou stanici Radio Cymru a waleská nakladatelství ročně vydají několik set knih ve waleštině.
Zajímavé je, že obrození waleštiny neprobíhá jenom ve Walesu, ale i v argentinské provincii Chubut, v největší walesky hovořící skupině mimo hranice Walesu. Na přelomu 19. a 20. století odešlo do této jihoamerické země na 3000 emigrantů, dnes jejich potomci čítají téměř desetkrát tolik a o zachování mateřštiny bojují se stejnou vervou jako jejich evropští souputníci; namísto angličtiny ale zápolí se španělštinou.
Příště: Portmeirion – krása, ta zvláštní nutkavost.
Všechny fotografie byly pořízeny systémem Nikon (tělo FM2n + objektivy 35/2, 50/1.4 a 105/2.8) na film Fuji Veliva a Superia. Skenováno na Nikon Coolscan 4000.
