Pokračování malého fotografova deníku z cesty po Jeseníkách.
Čtvrtý den
Opět vstáváme v 7 hodin, dáváme si rychlou snídani a vyrážíme směrem na Zlaté Hory. Od Suché Rudné je to zhruba 45 km nádhernou krajinou Jeseníků. Přijíždíme do Zlatých Hor a nejdříve jdeme do infocentra. Zde koupíme turistickou známku a pár pohledů a také dostaneme mapu se všemi zajímavostmi zdejšího kraje.
Nejdříve míříme do Zlatorudných mlýnů. To je skanzen věnující se těžbě a zpracování zlaté rudy a zlata. Auto necháváme na parkovišti a po modrém naučném okruhu míříme podél říčky ke zlatorudným mlýnům. To jsou zmenšené (ale plně funkční) repliky původních mlýnů nacházejících se v této oblasti. Dostáváme podrobný výklad s názornou ukázkou toho, jak se zlatonosná ruda drtila, mlela a jak se z ní posléze získávalo zlato. Nakonec výkladu nám průvodce půjčuje rýžovací pánve a my si můžeme zkusit vyrýžovat zlato. Nakonec mám štěstí a podaří se mi na pánvi najít jednu zlatou šupinku, kterou si samozřejmě můžu nechat.
Odtud vyrážíme do Rejvízu. Je zde přírodní zajímavost – jedno z největších a nejvzácnějších rašelinišť u nás. Auto necháváme na parkovišti. Po zhruba kilometru vstupujeme do přírodní rezervace. Zde se lze pohybovat pouze po zbudovaných lávkách z prken nad rašeliništěm. Kdo by šlápl vedle, minimálně si nabere do bot vodu a bláto. Procházíme rašeliništěm plnými mechů, kapradin a přesliček. Nakonec dojdeme zhruba po 1,5 km k velkému mechovému jezírku. To má vodu od rašeliny zbarvenou do tmavě hnědé až černé barvy. Je u něj několik laviček, proto si zde chvíli odpočineme, ale čeká nás ještě 4 km cesty zpět k autu, proto vyrážíme zpět.
Naší další zastávkou je Biskupská kupa. To je rozhledna na vrcholu nad Zlatými Horami. Vede k ní 2 km dlouhá cesta prudkým stoupáním plným kamenů. Nevzdáváme to a vytrvale stoupáme. Asi ve třech čtvrtinách výstupu se náhle objevila státní hranice mezi Čechami a Polskem. Přecházíme hranici a již mírnějším úsekem dorážíme až k rozhledně. Je to starší zděná rozhledna s ochozem na vrcholu. Nyní se její okolí upravuje – probíhají zde různé výkopové a zednické práce. Přesto je rozhledna otevřená, a tak po zakoupení vstupenek a turistické známky vystupujeme nahoru. Výhled je opravdu nádherný. Zlaté Hory, Jeseníky, Polsko – to vše zde máme jako na dlani. Kocháme se pohledem, ale čas pokročil, a proto sestupujeme dolů a míříme k autu.
Nakonec ještě míříme do chrámu Navštívení Panny Marie Pomocné. Je to nově vybudovaný kostel zhruba 6 km od Zlatých Hor. Leží v na klidném místě uprostřed lesa. Vede k němu jednak asfaltová silnice, ale i křížová cesta. Chrám byl nově vybudován v roce 1995 na místě, kde v 16 století stával bývalý chrám Navštívení Panny Marie, ten byl ale strhnut za komunistického režimu. A na jeho místě tedy dnes stojí tento nový objekt. Je to rozlehlá budova s dvěma křídly s podloubími po stranách. Vlevo od kostela je restaurace. Ze stěny vyvěrá léčivý pramen. Naplňujeme tedy lahve. Ještě vstupuji do chrámu, je opravdu nádherný. Nakonec se vydáváme zpět k autu.
 |
 |
Jedeme zpět do hotelu. Ještě se stavujeme v Karlově Studánce. Projdeme si toto malebné lázeňské městečko plné starých lázeňských budov ze dřeva. Je tu několik vodotrysků a maličký park s pavilónem, v němž vyvěrá pramen, proto si do něho lidé chodí čepovat lázeňskou vodu. Spát jdeme dnes později. V noci začíná pršet, a tak jen doufáme, že se počasí vylepší.
Pátý den
Počasí se dnes moc nevylepšilo, jsou zde černé mraky, ale alespoň přestalo pršet. Přesto nehodláme zůstat na hotelu. Pojedeme se podívat na jih. Je zima, proto si poprvé za celou dovolenou beru dlouhé kalhoty. Přes Rýmařov jedeme na hrad Sovinec. Hrad je obrovský, skládá se z dokonce pěti nádvoří. Zakupujeme lístky na prohlídku interiérů, turistickou známku a jdeme na prohlídku. Nejdříve něco z historie na prvním nádvoří a pak vzhůru směrem k dalším … Hrad byl od roku 1638 v majetku řádu německých rytířů, v roce 1939 přešel do vlastnictví gestapa. V roce 1945, když tudy procházela osvobozenecká Rudá armáda, hrad vyhořel. Od té doby se postupně opravoval až do dnešního stavu. Není zde žádná expozice. Vystavují tu pouze někteří umělci. V bývalých úřednických budovách je expozice cínového nádobí, řádů a vyznamenání a také výstava věnující se turistice. Hrad je i přesto, že je vyhořelý, velmi pěkný a zajímavý. Rozhodně doporučuji jeho návštěvu.
Ze Sovince jedeme do 2 km vzdáleného Pradědova muzea. To je vlastně výstava řezbářských prací. Najdeme tu vyřezávanou ZOO a v přilehlých budovách také jeden z největších vyřezávaných betlémů zhotovených na počest papeže Jana Pavla II. Je to zajímavé místo a kdo má rád řezbařinu, určitě se tu najde…
Odtud přejíždíme do 18 km vzdáleného Rešova. Zde chceme navštívit pověstné Rešovské vodopády. Vede k nim cesta zhruba 2 km dlouhá. Ta vytrvale a velmi prudce klesá – cesta zpět nebude zrovna lehká. Nakonec dorážíme k vodopádům. Hlavní vodopád je opravdu vysoký. Nahoru vedou dřevěné lávky a schody; ne tedy nijak daleko, ale pohled na nespoutanou přírodu a nádherné vodopády je opravdu úchvatný. Uděláme pár fotek a jdeme nazpět. Jak jsem již říkal, kopec nám dá opravdu zabrat.
Nyní míříme na Rabštejn – je to vrch, na kterém stával hrad. Dnes z něj již ale nic nezbylo. Auto necháváme na parkovišti a nahoru jdu sám. Přítelkyně zůstává dole, protože jí není dobře. A výšlap je to opravdu náročný. Přibližně 1,5 km sice zvládám za slabých 25 minut, ale naprosto vyčerpán. Nahoře kupuji turistickou známku. Ani není co fotit, proto rychle seběhnu zpět dolů.
Nakonec se ještě stavujeme v Rýmařově. Náměstí je malé a celkem nezajímavé. Dojdeme si na pozdní oběd do bývalého pivovaru, koupíme turistické známky Rýmařova a zámku v Janovicích. Ten je bohužel dnes obsazen správou Lesů České republiky. Ti se ale o zámek příliš nestarají, a tak chátrá a chátrá.
Odtud jedeme už do hotelu, dáme si sprchu a v 8 hodin jdeme na večeři. Nakonec si dáme partičku kulečníku a jdeme do hajan.
Šestý den
Dnes chceme jet až na nejsevernější cíp Jeseníků. Chceme navštívit zámek Jánský Vrch. V zámku jsou dva prohlídkové okruhy, my kupujeme pouze prohlídku zámeckých interiérů. Na prohlídku jdeme pouze ve čtyřech lidech. Tento zámek byl od nepaměti sídlem biskupů. Je to vidět i na prohlídce. Absolvujeme zhruba třičtvrtěhodinový zajímavý výklad. Zámek je zrovna opravován – bude mít novou fasádu na zakulaceném průčelí.
 |
 |
Z Jánského vrchu míříme do Nýznerova. Zde jsou tzv. vodopády Stříbrného potoka. Ty jsou zcela odlišné od dosud navštívených vodopádů. Je to nádherný kousek Jeseníků a určitě stojí za návštěvu.
Dnes máme v plánu ještě návštěvu zříceniny hradu Rychleby. Auto necháváme na parkovišti a po modré – po silnici – se dostáváme až na rozcestí pod Rychleby. Odtud je to již jen půl kilometru k samotné zřícenině po červené značce. Z ní bohužel dnes již moc nezbylo, pouze půlkruhový zbytek věže a ochoz, na který vede zbytek schodiště. Odtud se vydáváme jinou cestou, a to po červené přes Čertovy Kazatelny, což jsou tři vyhlídky, zpět na parkoviště k autu. Celkem ujdeme asi 4,5 km krásnou krajinou. Návštěva zříceniny je opravdu pěknou procházkou.
Sedmý den
Ráno ještě poprchávalo, po snídani ale naštěstí přestalo. Bereme si raději dlouhé kalhoty. Prvním naším cílem je zámek v Bruntále. Je to obrovská stavba v centru města. Zámek má tvar kruhové výseče. Jeho dominantou je 56 m vysoká věž. V zámku je jak normální zámecká expozice, tak muzeum. To dokonce letos slaví 100 let své existence. Zakupujeme lístky na prohlídku zámecké expozice po 70 Kč, povolení na fotografování za 20 Kč, turistickou známku a pohled. Prohlídka začíná na nádvoří, kde nás průvodkyně stručně seznámí s historií, pokračujeme do kaple a pak již do prvního patra kde začneme prohlídku 27 sálů. Hudební salónek, kuřácký salonek, přijímací sál, knihovny … Prohlídka trvá zhruba hodinu a opravdu je na co se dívat.
Odtud míříme do města Krnova. To bylo před třemi lety postiženo těžkými záplavami. Dokonce bylo zatopeno i náměstí. Dnes je však již vše opravené a v pořádku. Nejdříve si projdeme samotný Krnov, náměstí je rozlehlé a dominuje mu budova České spořitelny.
 |
 |
Z centra Krnova míříme na rozhlednu Hanse Kudlicha; ta leží asi 6 km od centra Krnova nad obcí Úvalno. Věž je postavena z pevného žulového zdiva a nahoře má odlehčenou dvoupatrovou vyhlídku s chrliči. Je datována rokem 1917. V rozhledně je umístěna hrobka, kde byly v roce 1993 uloženy pozůstatky Hanse Kudlicha, který se v Úvalně narodil. Z rozhledny je nádherný rozhled do krajiny. Je z ní také vidět náš další cíl. Necelé 4 km vzdálená rozhledna Cvilín. Je o pár let starší než předchozí rozhledna. Cvilínská rozhledna je datována rokem 1903. Vyhlídka je umístěna ve výšce 25 metrů a opět je z ní nádherný výhled především na Krnov. U této rozhledny najdete také obrovský kostel Panny Marie Sedmibolestné, ten je honosný a zdobný.
Z této rozhledny míříme na další v pořadí již třetí rozhlednu. Ta je zbudována docela nedávno. Věž Nad Ježníkem byla otevřena v roce 2001. Je dřevěné konstrukce a je celoročně otevřena bez vstupného a bez dozoru. Na tomto místě však tato rozhledna nestojí náhodou, před ní tu staly již dvě rozhledny, které se však do dnešních dob nedochovaly. Pokud chcete koupit turistickou známku, musíte zajet do kavárny Pohoda ve vesnici pod rozhlednou.
Dnes naší poslední zastávkou je zámeček Linhartovy. Zvenčí je nově opraven a jeho bílo-žlutá fasáda přímo září. Zakupujeme lístky za 40 Kč a turistickou známku. Zámek si můžete projít sami bez průvodce. Není divu – tento zámek není nijak zařízen. Je zde pouze výstava keramických postaviček, výtvorů dětí studujících nedalekou uměleckou školu, výstava věnovaná policii a výstava šicích strojů. Je to ale zajímavé a dá se na to dívat.
Ostud už míříme zpět do hotelu. Dnes je již bohužel náš poslední den. Zítra po snídaní odjíždíme zpět domů. Klidně bych tu vydržel ještě déle. Je toho ještě hodně, co jsme nestihli navštívit…
Závěr
Jeseníky jsou velmi krásné a zajímavé hory plné kroutících se cest, horských hotelů a malebných vesniček. Najde se tu především ten, kdo chce strávit dovolenou aktivně. Na nějaké ležení u bazénu zde zapomeňte, podnebí je tu chladnější ale příjemné.
Používal jsem oblečení zn. Directalpine, které ani jednou nezklamalo. Trekové boty Hi-Tec nebyly dobrou volbou, jsou sice lehké a pohodlné, ale jejich tenká podrážka dá na cestě pocítit každý kamínek. Přesto vše přestály bez úhony. Fotoaparát a příslušenství jsem nosil ve fotobatohu Tamrac Adventure 7 – to je doslova zázrak na cestování. Skládá se ze dvou oddělených komor a má skvěle polstrovaná záda. Popruhy sedí perfektně a ani po delší chůzi jsem nepociťoval bolení zad či únavu. Autem jsme celkem najezdili přes 600 km s průměrnou spotřebou 6l/100 km. Pro zájemce o podobnou dovolenou doporučuji pevné boty, dobré oblečení, nepromokavou bundu a pohodlný batoh.
Použitá technika: Digitální zrcadlovka Nikon D50 s objektivy Sigma 10-20, Nikkor 18-70 a 70-300VR, blesk Nikon SB-600.
