Krásné, hluboké a lehce dostupné údolí v blízkosti nejfrekventovanějších turistických tras
Kde: | krátký výlet divokým údolím z Karlovy Studánky na Ovčárnu nebo až na Praděd |
Kdy: | oficiálně přístupné od 1. června do 30. září, přes zimu nepřístupné |
Trvání: | cca 1/2 dne, čistá délka údolí cca 3 km, celkově kolem 6 km |
Co s sebou: | spíše širokoúhlé objektivy, blesk |
Na vzdálenost je výlet určitě krátký, celou cestu lze projít za pár hodin, přesto není určen rodinám s malými dětmi či kočárky. Zpátky se můžete z Ovčárny svézt autobusem nebo jít pěšky souběžnou cestou kousek nad údolím. Pokud se budete chtít v klidu fotograficky vyřádit, počítejte minimálně se čtyřmi až šesti hodinami času, které zde strávíte. Místo je z pohledu světelných podmínek velice kontrastní, od tmavých skal v hlubokém stínu po sluncem rozpálené světlé kameny. Ranní slunce svítí téměř do údolí, odpolední se schovává za hřeben a záhy nastupuje relativní tma. Stativ je i za světlého dne nutností, tím spíš, pokud chcete zkusit fotografovat tekoucí vodu. Shodou okolností jsem absolvoval cestu údolím jeden den za deště, druhý za pálícího slunce. V tom prvním dni jsem neměl fotografickou výbavu, snad právě proto byly podmínky i světlo ideální. V druhém jsem mínil fotografovat, leč kontrast byl tak vysoký, že se nakonec podařilo jen pár snímků. Takže vám přeji hodně štěstí s počasím.
Historie
Součástí Národní přírodní rezervace Praděd je Naučná stezka Bílá Opava, založená roku 1982. Zahrnuje tok stejnojmenné říčky v hlubokém údolí, v horní části se do ní vlévá, mimo řady malých potůčků, Pradědský a Ovčárenský potok. Největší vodopád v údolí má téměř osm metrů. V toku občas naleznete známé „hrnce“, vymleté vodními víry ve spolupráci s vodou unášenými kameny. Cesta údolím je vedena po skále, dřevěných můstcích a schodech, lávkách.
K podstatné změně celého údolí, bohužel směrem k horšímu, došlo po povodních v roce 1997. Veškeré dřevěné konstrukce sloužící ke zpřístupnění a řada kamenných hrází nad údolím i pod ním byly kompletně zničeny. Navíc vznikl výrazný polom na jižním svahu a část kmenů zavalila i vlastní vodní tok. Přes částečnou obnovu původních zařízení je údolí zavaleno řadou kmenů, je silně poškozen les nad ním a celkově celá oblast utrpěla mnoho škod. Vyjímečně v tom nemá prsty člověk, ale počasí. Na druhou stranu musím přiznat, že se mi osobně líbí, že se nikdo nesnažil o vyčištění celého prostoru, ale byly obnoveny jen nutné dřevěné konstrukce. Turisticky místo není tolik atraktivní, jako dřív, což může být při dnešní vytíženosti hor spíše plus, a příroda si může poradit sama bez „pomoci“ člověka.
A jdeme
Typická stavba lázeňské budovy v Karlově studánce |
Začátek i konec výletu bude na shodném místě – v jesenických lázních Karlova Studánka pod Pradědem. První část cesty je společná pro modrou i žlutou značku, lehčí cesta po modré se později oddělí a bude pokračovat vpravo úbočím Pradědu vysoko nad Bílou Opavou až k chatě Barborce. Ta těžší, žlutá, začíná na svém začátku malou vstupní pokladničkou se suvenýry a pohledy. A také cedulí s podstatným varováním před náročností cesty. Nevztahuje se ani tak na běžné turisty, ale spíše na sváteční návštěvníky lázní. Trasa místy vede hranou mokré skály, mezi kameny, po mokrých kládách, místy po úzkých místech či relativně vysokých stupech. Pro běžné turisty s normálním obutím do hor není co řešit, ale dámy v lodičkách, starší lidé či tátové s mrňaty na ramennou ve střední části cesty docela riskují. Nehledě na některé blázny, kteří se snaží údolí projít i s klasickým kočárkem.
Začátek
Bílá Opava v klidnější části toku |
Úvodní část je řešena klasickým způsobem jako jednoduchá, částečně kamenitá cesta podél toku říčky. V úplném začátku je okolí toku poměrně ploché a nabízí spoustu zajímavých pohledů na peřeje i do porostů okolního lesa. Pokud zvolíte frekventovaný čas, smiřte se s tím, že po rozbalení stativu se sami stanete hlavní atrakcí. Někdy to dojde až tak daleko, že budete prodávat filmy do těch nejjednodušších kompaktů zapomnětlivým návštěvníkům. Vstup do údolí oplývá podstatnou výhodou, cesta jde vpravo a vodní tok sám o sobě je již netknutý, včetně levé části lesa. Takže pokud se rozhodnete fotografovat, dají se v pohodě vybrat záběry bez viditelné přítomnosti civilizace.
Střed
Průchod polomem |
Jeho symbolický začátek můžeme dát na prostup prvním polomem, cesta zde přechází na levou stranu, údolí se celkově zužuje a stěny se stávají velmi strmé. Napravo přitom uvidíte překrásné drobné proudy kapek, vytvářející zcela ukázkové „vodní vlasy“. Od tohoto místa se už cesta vine jako úzká hliněno-kamenná pěšinka, chvíli úbočím kopce, chvíli ve skále. Pokud nenarazíte na přeplněné období a lidé za vámi vás nebudou tlačit před sebou, najdete tu nepřeberně fotogenických detailů skal, vody i celkové záběry údolí samotného. Na některých místech jsou pomocné řetězy na přidržení se.
Největší vodopád v údolí |
Asi centrálním místem celého údolí je vodopád s vodou následně proudící mezi dvěma skalami. Je poměrně těžko přístupný po mokré, mechem porostlé skále, ale určitě stojí za to pod něj vylézt. Nad ním už cesta přechází z jedné strany na druhou a zpět, takže vždy jsou v pohledu nějaké dřevěné můstky nebo zábradlí. Nicméně je to z mé strany asi tak jediná kritická poznámka k danému místu. Uznávám, že nelogická, neboť bez těch můstků by celé údolí zůstalo zcela nepřístupné. Závěrečný můstek je pár zhoblovaných silných fošen položených přes říčku a pak už cesta opět vystoupá pomocí kamenných schodů a pár můstků nahoru a připojí se na jednodušší horní cestu.
Horní část
A už zase zklidněný tok |
Téměř nedotčené lesy pod Ovčárnou |
Na závěr jsou na výběr dvě cesty. Buď se pustíte doprava po modré, budete úbočím Pradědu pokračovat až na chatu Barborku a následně na Praděd nebo Ovčárnu. Případně můžete po krátké chůzi společným úsekem obou cest následovat žlutou značku doleva, sejít zpět do údolí Bílé Opavy, překročít říčku a pak vystoupat přímo na Ovčárnu. Obě varianty mají svůj půvab a stojí za to tady udělat kolečko – po jedné nahoru, druhou dolů. Osobně se mi cesta přes Ovčárnu líbí víc, poskytuje pohledy zpět do údolí, průhledy průseky mezi stromy přímo na Praděd a chatu Barborku obklopenou lesem. No a potom už zbývá jen návrat zpátky, buď pěšky do Karlovy Studánky nebo autobusem z Ovčárny tamtéž.
Názor každého na tento výlet bude hodně ovlivněn tím, kolik svátečních lidí potká v samotném údolí. O jeho kráse není sporu, určitě si najdete svůj “prvek krásna”, ať už budete fotografovat nebo ne. Zažil jsem tam úplné prázdno a ticho, ale také zoufalou tlačenici jak na pražském Václaváku. Jsem nepřítelem zavádění “rádoby vstupného”, tady bych ho vyjímečně uvítal ve vyšší hodnotě, včetně zákazu vstupu pro osoby chodící o holi, dámy v podpatkách, atd. Vidět špatně chodícího staršího pána, jak ho příbuzenstvo tlačí na skalnaté stupně, neboť jinudy to nejde, není moc příjemný zážitek.
|
|
Poznámka : použity fotografie z klasické zrcadlovky i kvalitního kompaktu (OLYMPUS 80WIDE), čímž děkuji své ženě za jejich poskytnutí ke zveřejnění
Možné pokračování
Bílou Opavu jsme šli na podzim, už po oficiálním “uzavření”. Potkali jsme asi 10 lidí. Bylo nutno dávat trochu pozor na kluzké spadané listí.
Původně jsme chtěli vylézt i na Praděd, ale nahoře byla hustá mlha a docela foukalo, takže jsme to vzdali a pokračovali bez “vrcholové prémie” Divokým dolem (skály, potok s kamenitým korytem, drobné kaskádky, les) na vlak do Kout. Za pěkného počasí by bylo vidět přečerpávací elektrárnu Dlouhé Stráně, ale seděla tam již zmíněná mlha.
Divoký důl byl kupodivu zalidněnější než Bílá Opava, hlavně turisty z protisměru, ale asi to bylo spíš denní dobou.
Závěr túry tvoří asfaltka od elektrárny až k nádraží, která asi nohy příliš nepotěší, aspoň naše teda nepotěšila. Dobrým řešením by mohla být skládací koloběžka v batohu, pokud se Vám ji chce tahat:-)))
V elektrárně se dělají zajímavé exkurze, ale pochybuji, že se dá za jeden den stihnout trasa Karlova Studánka – Bílá Opava – (Praděd) – Divoký důl – Kouty nad Desnou i exkurze. A navíc s focením, že:-)))
Elk