Jestřebí

I mimo sezónu, kdy jsou památky otevřeny, je možné některé z nich navštívit. Jedním z těchto cílů je i hrad poblíž Doks v okrese Česká Lípa, hrad s dodnes ne zcela jasnou historií a velmi originální architektonickou podobou. Navíc období, kdy stromy nemají listy, je pro tuto návštěvu lepší, alespoň z fotografického hlediska.

Obec a stejnojmenný hrad leží při křižovatce silnic č. 38 (Mladá Boleslav – Jestřebí) a č. 9 (Mělník – Česká Lípa). Nejpohodlněji se do Jestřebí lze dostat autem, ale dopravní dostupnost je v tomto případě docela dobrá – jede sem vlak i autobus. Od nádraží Jestřebí je to po žluté turistické značce asi 1,5 km na náves, odtud pak po červené cca 500 m na hrad, kam se ale dostaneme i bez značky, protože hrad vypínající se na skále nad severozápadním okrajem obce je zdaleka viditelnou dominantou. Autobusy zastavují na zastávce Jestřebí – křižovatka (linky z Prahy, České Lípy aj.). Pro pěší výlet je nejvhodnější mapou „Máchův kraj“ (1:50 000, KČT č. 15).

První zmínku o hradu Jestřebí najdeme v listině z roku 1300, ale bylo to také na téměř dvě století naposledy, kdy se s tímto jménem setkáme. Je ovšem otázkou, jestli je tímto místem myšlen opravdu tento hrad, spíše může jít o nedaleký bezejmenný hrad u Doks. Jisté však je, že vznik hradu Jestřebí je spojen s rodem Berků z Dubé, kteří se během 13. století dokázali spolu s dalšími příbuznými rody (všichni byli i symbolicky spojeni tím, že měli v erbu ostrve) protlačit mezi důležité české šlechtické rody. Někteří historici předpokládají, že hrad kontinuálně existoval i v době, kdy o něm nejsou žádné zmínky, jiní zase tvrdí, že původní hrad tohoto jména zanikl a na počátku 15. století vznikl nový. Správnější se zdá být druhá verze, protože se hrad Jestřebí nevyskytoval ani v soupisech majetku pánů z Dubé. Roku 1405 byly hrad i obec pod ním prodány a v kupní listině se poprvé dočteme i o hradu, ne jen jeho jméno. Problém je i se jménem obce, protože ta se původně nazývala Krušina a bylo tedy poměrně obtížné dokázat, že Krušina a Jestřebí jsou jedno a to samé sídlo.

V době husitských válek byl hrad dobyt husity (1426), ovšem nebyl zničen, takže byl dále obyvatelný. Když se pak o 19 let později v kraji rozhořel boj mezi několika šlechtickými rody, byl pánem na hradě Čeněk Hlaváč, který hrad po zhodnocení svých šancí raději prodal za 400 kop českých grošů. Kolem roku 1481 hrad opět změnil majitele; stal se jím rod Vartemberků. Ti však vybudovali nový renesanční zámek v nedalekých Zahrádkách (nedávno vyhořelý a téměř zničený zámek) a Jestřebí se stalo jen příležitostným sídlem, čímž velmi poklesl jeho význam a roku 1546 je poprvé hrad popisován jako pustý. V době třicetileté války se panství zmocnil Albrecht z Valdštejna, po jehož vraždě ho získala jeho manželka Isabela z Harrachu, jejíž dcera přinesla hrad Jestřebí a zámek Zahrádky věnem do rodu Kouniců, jimž vše patřilo až do roku 1936. V době romantismu (19. století) přitahovala zřícenina Jestřebí umělce, a tak máme k dispozici mnoho různých vyobrazení a popisů. Ovšem umělci nebyli jediní, koho hrad zajímal – ryze praktičtí obyvatelé blízkého okolí začali hrad rozebírat a ten se bohužel stal zdrojem levného stavebního materiálu. Skála kvůli narušení statiky začala pukat a rozpadat se. Navíc byla ve 40. letech 19. století provedena romantická přestavba a původní podoba hradu je již těžko představitelná. Dnešní rozloha hradu je asi ¼ původního stavu.

Hrad byl vybudován na 50 metrů vysoké skále, z níž je prakticky kruhový výhled do okolí; pro středověký hrad to byla téměř ideální poloha. Při patě skály bylo hospodářské zázemí, nyní již zcela zmizelé. Současný vstup využívá šachtu hradní studny, do níž byl nejprve vložen žebřík a v 19. století pevné schodiště. Ani zdivo věže, ani gotický portál nejsou původní, jsou to romantické relikvie z doby romantické přestavby, i když je např. A. Sedláček považoval za původní vstupní věž. Ta ovšem byla jinde a po rozpadu skály nenávratně zmizela. Na nižší ze dvou skalních bloků můžeme vystoupit právě bývalou studnou, na vyšší, kde býval hradní palác, se nyní již vystoupit nedá, neboť je kvůli opadu skály zcela izolovaný.

Hrad je volně přístupný po celý rok. Pro fotografické účely se nejlépe hodí doba pozdního podzimu nebo předjaří, protože skála je na úpatí zakrývána větvemi a prohlédnout skrz lze jedině v době, kdy na nich nejsou listy. I v jiných obdobích je hrad zajímavým cílem, hlavně pro vynikající výhled, který se otevírá z plošiny, na níž vystoupíme bývalou studnou. Fotografické vybavení vhodné pro návštěvu je obvyklého druhu – širokoúhlý objektiv, kratší teleobjektiv (neboť celkový pohled lze pořídit z poměrně velké vzdálenosti, např. od restaurace při hlavní silnici). Chcete-li fotografovat uvnitř vstupní věže nebo jiné vnitřní prostory, vezměte si blesk, případně stativ, nejlépe obojí. Materiály vybírejte podle počasí, protože jiná omezení zde nejsou. Jen si dávejte pozor na fotografické vybavení, protože všude je jemný písek, který může leccos poškodit.

V blízkém okolí můžete navštívit také hrad Bezděz, podívat se na vyhořelý zámek v Zahrádkách, v létě se vykoupat v Máchově jezeře atd. O dalších zajímavých místech tohoto kraje snad někdy příště…

Snímky byly pořízeny zrcadlovkou Nikon F65 s objektivy Nikkor 28 – 100 mm f/3.5 – 5.6 G a Voigtländer AF Ultragon 19 – 35 mm f/3.5 – 4.5 na materiál Fuji Superia 200 ASA.