Jindřichův Hradec

Jindřichův Hradec je bezesporu jedním z nejkrásnějších jihočeských měst a každoročně ho navštíví mnoho a mnoho turistů. Láká je zejména jedinečný komplex hradu přestavěného na zámek, jedinečná městská architektura i zajímavá poloha na březích rybníka Vajgar…

Do Jindřichova Hradce se lze dostat velmi jednoduše: nejčastěji ze silnice č. 3 Praha – České Budějovice, z níž poblíž Soběslavi odbočíte na silnice č. 23. Parkování je možné na řadě míst, mimo jiné také přímo na náměstí Míru. Také lze jet vlakem; město leží na trati České Budějovice – Jihlava.

Historie

Dějiny města jsou nerozlučně spjaty s osudy rodu pánů z Hradce; jejich příslušník zvaný Jindřich (nejstarší syn Vítka z Prčice) zde – při staré obchodní cestě z Prahy do Vídně – založil před rokem 1220 hrad a pod ním poddanské město. Páni z Hradce kolonizovali okolní krajinu, nechali zakládat vsi, nicméně z hlediska domorodého českého obyvatelstva v tom byl jeden “háček”. Rod pánů z Hradce byl totiž horlivým zastáncem všeho německého, a tak všichni muži měli výhradně německé manželky, zvali osadníky z Rakouska a Bavorska, propagovali němčinu apod. V době husitské revoluce byli páni z Hradce na straně katolíků, později byli členy panské jednoty, což byla katolická koalice proti Jiřímu z Poděbrad.

Rod pánů z Hradce vymřel roku 1604 a ve 2. polovině 17. století získali panství Černínové z Chudenic, jimž zámek patřil až do roku 1945. Za jejich vlády byl Jindřichův Hradec postižen několika požáry – např. v roce 1773, kdy oheň trval 8 dní, byla poškozena většina zámeckých budov a velká část města. V roce 1801 pak bylo zničeno 318 domů, 3 kostely a usmrceno 30 lidí… Jindřichův Hradec, který byl v době pobělohorské druhým největším českým městem (!!!), právě kvůli velkým požárům ztratil velkou část své krásy i svého významu. I přesto, že se Jindřichovu Hradci vyhnula železniční trať z Prahy do Vídně, byl v době národního obrození Hradec velkým centrem obrozeneckého hnutí.

Zajímavosti

Jindřichohradecký zámek (původně hrad) je tvořen rozsáhlým komplexem kolem tří nádvoří. Původně zde stál románský hrad z počátku 13. století. V jeho těsném sousedství vyrostl koncem 13. století nový raně gotický hrad s dvoupatrovým palácem, kaplí a mohutnou válcovou věží; tento hrad se v podstatě dochoval dodnes. Ve 14. století byl hrad rozšířen a nově opevněn, ve století 16. pak byly objekty renesančně upraveny (vlastně tím vznikl zámek) a byly přistavěny i nové. Zcela unikátní a u nás ojedinělý objekt je zahradní altán – rondel – z konce 16. století. Baroko v 17. a 18. století se na zámku příliš neprojevilo. Zámek je přístupný v sezóně (duben – říjen) a lze si vybrat ze tří prohlídkových okruhů.

Centrum města tvoří náměstí Míru s mnoha honosnými renesančními domy. Radnice (čp. 88) je v dnešní podobě pozdně barokní; před budovou radnice je sloup Nejsvětější trojice. Zajímavý je také kostel Nanebevzetí Panny Marie, který vznikl v 60. a 70. letech 14. století a byl snad nepřetržitě upravován až do 17. století. Za nejcennější památku města je považován klášter minoritů s kostelem svatého Jana Křtitele, jenž byl založen za vlády Přemysla Otakara II. řádem německých rytířů. Klášter při kostele si vystavěli minorité poté, co byli pozváni do města. Roku 1564 byl klášter přeměněn na hospitál pro zchudlé měšťany (jak honosně se může jmenovat chudobinec!). Zvláštní kolorit dodává městu rybník Vajgar s uměle vytvořeným ostrovem (1860). Na nábřeží se dochovaly zbytky hradeb a bašt z původního opevnění.

Na malém Balbínově náměstí je městské muzeum (původně jezuitský seminář), které spravuje velmi cenné umělecké sbírky. Kromě jiného jsou v muzeu také pamětní síně Emmy Destinnové či Bedřicha Smetany a především mechanické Krásovy jesličky. Muzeum je otevřeno celoročně.

Mezi technické zajímavosti patří zajisté také úzkorozchodná železnice, kterou spravuje soukromá dopravní společnost. Jde spíše o turistickou atrakci než o dopravní prostředek, jezdí hlavně v letní sezóně a pokud si přesně vzpomínám, tak pouze o víkendu. Vláček začíná v Jindřichově Hradci před nádražím (ano, skutečně PŘED) a končí v Nové Bystřici. Jede neskutečnou oklikou, takže těch asi 18 km jede víc než hodinu.

Snímky byly pořízeny Kinofilmovou zrcadlovkou Olympus OM 2000 s objektivy Zuiko 35-70 mm f/3.5 – 4.8, 50 mm f/1.4, 135 mm f/3.5 a 28 mm f/3.5 na materiál Kodak Supra 400. Foto © 2001 Radovan Sýkora