Jednoho dne jsem se v zimě toulal po Tanvaldu a v místním knihkupectví mě za sklem výkladní skříně zaujal nápadný, leč vkusný obal knihy. Světle modrá obálka, na které září fotografie nejvyšší hory Čech. Krajiny Jiřího Havla jsem měl vždycky velice rád, tak jsem neváhal a knihu koupil.
Krajina jako motiv se objevuje již odpradávna na obrazech starých mistrů. Až do začátku 19. století byla krajina na obrazech pouze pozadím pro různé biblické výjevy, portréty či jiné scény. Teprve fotografové začali krajinu zpodobňovat realisticky. Každý z autorů hledal v krajině to své. Někteří dlouhé panorámy, někteří zase vertikály. Jiní vytvářeli umělé symetrie či se vzhlédli v kráse nízkého horizontu a nádherných oblak nebo naopak ve výškách velehor. Jiří Havel, náš krajinářský klasik, se vzhlédl v Krkonoších.
Jednoho dne jsem se v zimě toulal po Tanvaldu, jelikož nebylo zrovna počasí na lyže, a v místním knihkupectví mě za sklem výkladní skříně zaujal nápadný leč vkusný obal knihy. Světle modrá obálka na které září fotografie nejvyšší hory Čech. Hned jsem zašel dovnitř a knihu prolistoval. Krajiny Jiřího Havla jsem měl vždycky velice rád a tak jsem neváhal, vyndal 390,- Kč a v igelitce jsem si nesl do chalupy tuto fotografickou publikaci.
Jiří Havel rozdělil tuto knihu do šesti oddílů. Každý oddíl sám fotograf uvádí krátkým, ale výstižným textem, ze kterého je patrné, jaký má k horám, a zvláště ke Krkonošům, vztah. Po tomto úvodu ke každé kapitole již následují fotografie. Mnoho autorů často komponovalo do krajiny lidská díla nebo lidi samotné aby krajinu oživili, či jinak ozvláštnili. Jiří Havel nám předkládá střídmé krajinářské fotografie, které představují Krkonoše v jejich největší kráse a přírodní čistotě. Žádní lidé, žádná lidská díla, pouze krásná příroda, hory, Krkonoše.
Podhůří
Nízký horizont, v popředí políčka s rozmanitou vegetací, či pouze geometrie čerstvě vyoraných brázd. V pozadí se tyčí mohutné vrcholky Krkonoš nejednou přizdobené lehkým popraškem sněhu. Nad tím vším nádherné mraky. Mám pocit, že neprohlížím knížku, ale že stojím na poli a kráčím ke vzdáleným horám. Prvních pár fotografií člověka vtáhne do děje a již ho nepustí.
Květena
Abychom nedostali horskou nemoc a stačili se trochu aklimatizovat, než začneme s Jiřím Havlem stoupat do kopců, naservíroval nám autor na rozjezd záběry místní květeny. Najdeme zde klasické makro záběry horského rostlinstva, ale většina květin je citlivě zasazena do okolního prostředí a fotografie okamžitě prozrazují odkud pocházejí.
Voda
Snad nejkrásnější partie knihy, teda alespoň pro mne. Prameniště Úpy, Bílého Labe, pokrytého ledovou slupkou na které se odráží Slunce, temná hladina rašeliniště, ze kterého vykukují trsy trávy, nebo “dlouhá” voda Krkonošských vodopádů. Hmmm to můžu, zvláště, když se skoro vždy najde v popředí něco zajímavého. Vyčuhující pařez, ledabyle pohozený list nebo kámen se svěžím mechem, který okamžitě mění fotografii v trojrozměrné dioráma.
Sněžka
Nejvyšší hora Čech si zaslouží svoji samostatnou kapitolu a Jiří Havel ji zobrazil tak, jak si opravdu zaslouží. Krásná, mohutná, majestátná, tyčící se nad krásnou krajinou Krkonoš. Ať už zahalena do bílého hávu paní zimy, zastižena v nedbalkách jarních příprav nebo zachycena v plné parádě s rozkvetlou loukou, vždy je krásná a důstojná. Nevím jestli si to mohu já, mládě fotografické dovolit, ale právě tady se najdou dvě fotografie, které se mi moc nelíbily. Na obou je použit přechodový tabákový filtr. Fotografie jsou určitě působivé, ale přijdou mi velice nepřirozené a jakoby narušují tu souvislou řadu reálných záběrů z Krkonoš.
Les
Sám pan Havel píše, že publikace by měla obsahovat i méně zajímavé části lesa než je Rýchorský prales, ale že se mu to nějak nedaří… Nevadí! Rýchorský prales se svými pokroucenými stromy, které jsou porostlé mechem nebo houbou, torzy již nežijících velikánů, věčně vlhkou atmosférou a proslulou mlhou prosvícenou ranním sluncem, to jsou fotografie, nad kterými člověk vydrží dlouhou dobu.
Hřebeny
A jsme na konci putování naším nejvyšším pohořím. Rozloučíme se s ním několika záběry hřebenů z nejvyšších míst. Vychutnáme si nádherné východy slunce, krásný pohled na inverzní moře z mraků i na zasněžené vrcholky ozářené ostrým sluncem. Opět technicky naprosto dokonalé, prostorově působící, vyvážené fotografie.
A co říci závěrem. Dle mého názoru je to určitě nejlepší barevná fotografická publikace, která zachycuje naše nejvyšší pohoří. Kdo máte rádi Krkonoše, přírodu a pěkné fotografie, mohu tuto knihu, vydanou EGAPRESSem v roce 1999, jenom doporučit.
