Pokud se ocitnete (nádodou či zcela záměrně) v Jizerských horách, rozhodně si udělejte výlet na jedno z nejvýše položených míst v oblasti – do obce Jizerka.
Jizerské hory snad už mají za sebou své nejhorší roky, kdy na vyšších kopcích byla jen suchá tráva a šedivé mrtvé stromy. Někdejší východoněmecké a polské tepelné elektrárny vykonaly opravdu grandiózní dílo (samozřejmě, že ty naše nebyly o nic lepší, ale ty se nacházejí přece jen o hodný kus dál). V devadesátých letech se pomalu, ale jistě (opravdu jistě?) situace začala zlepšovat a rok od roku přibývá živých stromů.
Domnívám se, že jedním z nejhezčích míst Jizerských hor je Jizerka, obec položená v malém výběžku těsně u polských hranic. Celá oblast je pásmem nejvyšší ochrany, je to přírodní rezervace, tudíž se nesmí vstupovat mimo vyznačené cesty. To ale není problém, neboť přímo do obce smějí pouze vozy se zvláštním povolením, a těmi obecní úřad v Horním Polubném naštěstí neplýtvá, takže se lze bez jakýchkoli obav pohybovat i po silnici. Vozy bez povolení musejí zůstat na velkém parkovišti těsně před obcí, kde za lidové parkovné ve
ve výši 20,- Kč může váš plechový (milí majitelé trabantů – i plastový!) miláček strávit celý den.
Na Jizerku se lze nejlépe dostat takto: v Desné (silnice z Tanvaldu přes Kořenov do Harrachova) odbočíme směrem na Horní Polubný (při dodržení směru Tanvald – Harrachov odbočuje poměrně nenápadná silnice směrem doleva téměř na konci Desné). V Horním Polubném (asi 5 km od Desné) u kostela odbočíme opět doleva na ještě užší silničku, která ovšem není nijak označena. Ještě v obci Horní Polubný je taková zajímavost – chalupa, která vypadá jako rotunda (je to bývalý větrný mlýn). Za koncem obce lemují silnici už jen bunkry ze třicátých let a poté hustý smrkový (a zdravý!) les. Silnice nemá již žádnou odbočku a vede přímo na parkoviště u Jizerky. Z něj je pak do samotné obce asi 1 km. Pozor: pokud pojedete na Jizerku v zimě, vezměte si s sebou sněhové řetězy, protože silnice se pouze pluhuje a řetězy se vám velmi pravděpodobně hodí.
Na Jizerku stojí za to jet v létě i v zimě. V létě lze projít naučnou stezkou kolem Safírového potoka (asi 3 km). Potok vytéká z rašeliniště, je velmi čistý a naprosto běžně v něm lze spatřit pstruhy. Rybolov je pochopitelně přísně zakázán. V zimě je stezka zcela neschůdná, a tak lze buď obcí projít po silničce, nebo si vzít běžky a dojet až na Smědavu, což je asi 5 km lesem po náhorní rovině.
Obec leží v mírné kotlině pod horou Bukovec, z něhož je při dobré viditelnosti nádherný výhled na západní Krkonoše. Na Jizerce je několik restaurací, penzionů a také občerstvení Pešákovna. Teploměr na stěně Pešákovny ukazoval na Nový rok 2001 v poledne -16°C, a to svítilo slunce. V nadmořské výšce cca 1000 m panují v zimě opravdu již zcela horské podmínky. V obci jsou k vidění také koně, protože v penzionu Sklárna si lze zaplatit vyjížďku na koni (pouze v létě). Chalupy jsou malebně rozházené po velké ploše a krajinu nehyzdí žádná ohavná novostavba. Další zajímavostí je to, že nejsilnější signálem pro mobilní telefony dostupným na Jizerce je polská Era. Polsko je zkrátka blízko.
Závěrem bych připomněl, že Jizerka je opravdu neporušený kout přírody, jichž rozhodně nemá naše republika (ostatně ani jiné evropské státy) zrovna nazbyt. Tudíž bych si dovolil požádat, aby neukáznění návštěvníci jeli dělat nepořádek někam jinam (kupříkladu do Ostravy nebo do Mostecké hnědouhelné pánve, tam se to už nepozná).
Snímky byly pořízeny zrcadlovkami Praktica B 100 (objektivy Prakticar 50 mm a 135 mm), Olympus IS 100 (objektiv 28-110 mm) a Olympus OM 2000 (objektivy Zuiko 35-70 mm f/3,5-4,8, 50 mm f/1,8 a Vivitar 70-150 mm f/3,8) na materiál Konica Centuria 200, Agfa Vista 200 a Kodak Portra 400 VC.
