Jižní Sardinie

Druhý největší ostrov Itálie, Karibik Středomoří, tajemné nuraghy, románské kostely, křižovatka civilizací.

Nízkonákladová letecká společnost nás za 4 hodiny dopravila z Prahy s mezipřistáním v severní Olbii, přímo do hlavního města Sardinie Cagliari. Odtud jsme odjeli do hotelu nedaleko krásných písečných pláží Costa del Sud, obklopených vonnými piniovými háji.

Plastická výzdoba románské katedrály v Cagliari	Cagliari – staré město a přístav

Nejjemnější písek a průzračné smaragdové moře daly letoviskům na Sardinii název Karibik Středomoří. Navíc Sardové se dodnes chrání před invazí hotelových společností a dodržují takřka bez výjimky přísná stavební nařízení. Vzácně proto nalezneme hotely trčící nad skalními útesy a nikde jsme nenarazili na panelákové hotelové komplexy. Naopak, maximálně jednopatrové stavby s několika málo pokoji, většinou ukrytými mezi stromy, tvořily jakési ubytovací vesničky. Bylo nám řečeno, že místní starostové mají mezi sebou nevyhlášenou soutěž o nejhezčí městečko a získání prostředků z EU pro místní rozvoj považují za otázku cti.

Cagliari – ulice starého města

Cagliari, hlavní město autonomního regionu Sardinie, bylo založeno Féničany pod jménem Karalis. Jako obchodní centrum a přístav pak sloužilo i Římanům a později i Byzantincům. Z římského divadla pro 20 000 diváků a arény vytesaných do skály zbyly jen trosky, protože v průběhu staletí sloužily pro stavbu města jako kamenolom. Nad městem se vypíná stará čtvrť nazývaná Castello, obehnaná hradbami. Mnohokrát přestavovaná katedrála

Cagliari – průhled průchodem v starém městě

s jedinečnou plastickou výzdobou z 12. stol., místodržitelský palác a arcibiskupský palác tvoří dominantu nad spletitým bludištěm starého vnitřního města.
Nad tím vším se tyčí dvě mohutné obranné pisánské věže, Torre San Pancrazio a Torre dell’Elefante, vyhlížející jako nedodělané, neboť vždy čtvrtá strana, přivrácená k městu, je otevřená. Z první z nich je překrásný výhled na staré i nové město, na přístav a moře za ním. Bývalá královská zbrojnice byla citlivě přebudována na Cittadella dei Musei. Nejvýznamnější z těchto muzeí je Museo Archeologico s fénickými, kartaginskými a římskými nálezy a bohužel i se zákazem fotografovat. Nejcennější jsou však bronzové sošky nuraghiské kultury. Sošky stylizované do výšky představují bojovníky, atlety, lovce, pastevce, kojící matky a zvířata. Poskytují jedny z mála informací o záhadné kultuře, neznající písmo, z let 1500-500 př. n. l. Některými soškami se údajně nechal inspirovat i Jiří Trnka při tvorbě svých loutkových postav.

Jižně od Cagliari se na poloostrově Capo di Pula rozkládá významný archeologický areál Nora. Město bylo založeno Féničany v 9. st. př. n. l. Později přešlo do rukou Kartaginců a poté Římanů, aby patrně po přírodní katastrofě ve 3. st. n. l. zaniklo. Dnes, zčásti ponořené pod vodou a s pozůstatky dochované mozaikové výzdoby lázní, dává tušit, jak asi vypadal čilý obchodní a společenský život před tisíci lety. Za zálivem s křišťálově průzračnou vodou a oblíbenými plážemi stojí nenápadný byzantsko-románský kostel Sant’Efisio z 11. století.

Výhled do krajiny od Necropoli dell Monte Essu

Nora – pláž a byzantsko-románský poutní kostel S. Efisio

Nora – ruiny fénicko-punsko-římského města

Jedním z nejrozsáhlejších a nejstarších archeologických areálů na Sardinii i v Evropě vůbec je Necrópoli dell Essu na Monte Naracao. Na 40 skalních hrobů, svatyň a menhirů od pozdního neolitu až po dobu bronzovou (5000-1000 př. n. l.) je umístěno tak, aby si duše předků zachovaly výhled na široké planiny pod horou. Pozdější obyvatelé, kteří neznali funkci hrobek, je nazývali „domus de janas“ (dům čarodějnic).

S. Anna Arresi – kostelík a nuragh

Na východ od jižního cípu Sardinie je s pobřežím spojen úzkou šíjí ostrov Sant’Antioco, kdysi významná zastávka Féničanů a Kartaginců, po nichž se zachoval archeologický areál, v němž bylo nalezeno na 3000 hliněných pohřebních schránek. Zvláštní pocit člověk zažívá před punskou svatyní Tophet náležející bohyni plodnosti Tanit, která vyžadovala lidské oběti. Přitom se nejednalo o ledajaké oběti. Bylo nutno obětovat to nejcennější a to byli prvorození synové předních kartaginských rodin, které pokládaly za čest, když byly vybrány. Povinností rodičů obětovaného dítěte bylo při oběti projevovat radost, smutek byl nepřípustný. Z tohoto pohledu se nám pak může jevit bájné obětování Ifigenie jejím otcem Agamemnonem jako obraz doby.

Turista si prohlíží ve skále vytesané hroby Necropoli dell Monte Essu

Na severním okraji města se nalézají četné, do skály tesané hrobky, které byly později využívány jako obydlí, některé z nich ještě ve 20. století. Na náměstí Piazza Parrochia stojí od 12. století kostel Sant’Antioco, postavený nad křesťanskými katakombami, které vznikly rozšířením předchozího kartaginského pohřebiště.

Po celá staletí byla životní úroveň Sardinie nízká a situaci komplikoval i fenomén banditství. Výrazně ekonomiku pozvedl až Mussolini svými dalekosáhlými zemědělskými reformami, nechal odvodnit krajinu a tím potlačil malárii, která sužovala rozsáhlé nížiny na jihu ostrova a přikázal založit nová města Carbonii, Arboreu a Fertilii. Důlní město Carbonia bylo vybudováno v letech 1936-38 a ukazuje příklad architektury a urbanismu fašistické Itálie s plánovitě zbudovanými dělnickými domky. Nad Carbonií se vypíná hora Monte Sirai, nuraghsko-fénicko-punská pevnost se zbytky městských hradeb, punského chrámu s obětištěm a podzemními skalními hroby. Nedaleko odtud se nachází na úpatí údolí Antas římský chrám Tempio di Antas typicky situovaný v malebné krajině.

Sant’ Antioco – kopie pohřebních schránek ve fénické nekropoli

S Antioco – ukázka skalního příbytku používaného ještě ve 20. století

S Antioco – katakomby farního kostela

Pokud se pohybujeme podél pobřeží, nemůžeme si nevšimnout četných strážních věží, které byly budovány od 8. století, kdy na ostrov útočili muslimští dobyvatelé z nově vzniklých říší ze severní Afriky a ze Španělska. Neméně závažnou byla hrozba korzárů, kteří prodávali přepadené obyvatele pobřeží do otroctví. Návštěvníka Sardinie dále jistě zaujme množství románských kostelů v původní podobě. V 11. až 14. století se na ostrov stěhovaly z italské pevniny různé náboženské řády a přivážely si sem vlastní stavitele. Takovým půvabným románským kostelem je kromě již jmenovaných i poutní kostel S. Maria v Utě nebo S. Maria v Tratalias, již s některými gotickými prvky.

Rybář kontroluje sítě

Carbonia, důlní město postavené z příkazu B. Mussoliniho

Nuraghsko-fénicko-punská pevnost Monte Sirai

Zcela jedinečnými a jinde se nevyskytujícími památkami na záhadnou civilizaci neznámého původu je na 700 tzv. nuraghů. Od zbytků věží až po rozsáhlé komplexy staveb kruhovitého tvaru, postavené z hrubě opracovaných nebo zcela neopracovaných kamenů, naskládaných na sebe takovým způsobem, jako kdyby celá stavba měla každou chvíli spadnout a přesto vydržely celé věky. Nejznámějším a největším z nich, a snad i hlavním městem, je rozsáhlý komplex Su Nuraxi nedaleko obce Barumini. Jeho vznik se klade do období asi 1500 př. n. l. Má mohutnou centrální stavbu, jakýsi hrad a okolo něj kruhové zbytky paláců, chrámů a obytných domů. Hlavní věž, která kdysi měřila 21 metrů, má dnes asi 15 metrů. Komplex se zachoval do dnešních dnů díky obezřetnosti obyvatel, kteří v době tažení Římanů celé město zasypali zeminou. Byl objeven náhodou v roce 1949, kdy prudké deště část zeminy odplavily.

Nuraghe Su Nuraxi

Su Nuraxi – strop jedné z věží

Su Nuraxi – pohled z hlavní věže

Co říci na závěr? Sardinie je neprávem opomíjenou destinací našich cestovatelů toužících jak po poznání, tak po křišťálově čisté vodě na písečných plážích. I zanícený fotograf si může přijít na své, od upomínkových snímků z dovolené přes fotografie neobvyklých památek a malebných městeček až po záběry plameňáků ve volné přírodě. Jen jedno se nedoporučuje ve všech průvodcích – jezdit na Sardinii v srpnu, v době dovolených v Itálii, kdy jsou hotely a trajekty vyprodány dlouho dopředu a ceny dosahují závratných výšek.

Použitá technika: Canon 20D s objektivy Sigma AF 18-50mm f/2,8 EX DC, Canon EF 70-300mm f/4.5-5.6 DO IS USM, SanDisk Compact Flash 512 MB a 1 GB ULTRA II, i-Tec Digital Databank FlashTrax 40 GB; Pentax MZ5N s objektivem Sigma 17-35mm f/2,8-4 a filmy Kodak Professional Ektachrome E100GX.