Joby UltraFit – kouzelný ramenní popruh

Nepatřím k příznivcům fotoaparátu pověšeného na krku, ale nosit jej jen tak v ruce je nepohodlné a někdy i nebezpečné. Proto čas od času zkouším různé alternativy a hledám ideální řešení. Naposledy jsem otestoval chytře vymyšlený popruh Joby UltraFit Sling Strap.

Fotoaparát na krku nenosím – snad kvůli tomu, že se s ním pohybuji především v přírodě, kde je potřeba se občas sehnout, kleknout na všechny čtyři nebo prolézt roštím, mi to připadá jako krajně nepraktické řešení. I s malým objektivem se vám na krku bimbá kilové závaží, jehož tvrdé hrany nepříjemně masírují hrudník. V okamžiku, kdy nasadíte teleobjektiv se otravnost změní ve fyzická muka, když se přidá bolest trapézových svalů a zdvihačů vzdorujících neplánované zátěži a s originálními popruhy často i odřená kůže na krku. Proto občas testuji různé alternativy a hledám zlatý grál nošení fotoaparátu.

Firma Joby vešla ve známost především jako výrobce ohebného stativu GorillaPod, ale před časem rozšířila svou nabídku o řadu popruhů, mezi něž patří i ramenní popruh UltraFit Sling Strap. I ten skrývá chytrý nápad – pojďme se tedy podívat na jeho vlastnosti podrobně.

Ramenní popruh Joby UltraFit
Ramenní popruh Joby UltraFit. (Foto © Joby)

Konstrukce

Základ popruhu tvoří širší ramenní opěrná část z pevného, lehce (až téměř zanedbatelně) pružícího materiálu. Rubová část (přiléhající na rameno) je hladká, zatímco lícová je potažena jemnou síťovinou. Užší závěsná část je připojena na jedné straně zkracovací sponou a na straně druhé poměrně velkým kroužkem, který umožňuje lepší přizpůsobení popruhu tělu (je jasné, že na přímo napojený popruh by mohl jen těžko hladce přiléhat na rameno i k hrudi). Závěsný popruh je vyroben z nylonu (nebo podobného materiálu), Joby se chlubí speciálním postupem tkaní pro hladké klouzání.

Otočný kroužek
Otočný kroužek pro lepší přilnutí popruhu k tělu

Zajímavě je řešen prvek pro montáž popruhu k fotoaparátu. Nejedná se o klasické závěsné oko nebo karabinu, ale o speciálně tvarovaný úchyt, který při zavěšení v podstatě prodlužuje linii popruhu a k fotoaparátu přiléhá naplocho. To zajišťuje, že ani fotoaparát s těžším sklem se vůči popruhu nijak nepáčí – prostě visí svisle dolů. Samotné spojení popruhu a fotoaparátu je řešeno obvyklým způsobem pomocí stativového závitu a šroubu na popruhu. I tady inženýři přemýšleli a kromě drážky na minci je k dispozici i výklopný půlkroužek, který umožňuje utažení šroubu rukou.

Stativový šroub
Stativový šroub pro montáž popruhu na fotoaparát je vybaven výklopným půlkroužkem pro snadné utažení rukou

Všechny spojovací prvky (zkracovací spona, kroužek a uchycení fotoaparátu) jsou vyrobené z plastu zpevněného skelnými vlákny. Toho jsem se zpočátku trochu obával, ale po týdenním nošení fotoaparátu s těžkým objektivem nemám o pevnosti žádné pochybnosti. Naopak v přírodě oceňuji, že popruh necinká a nechrastí. Stativový šroub je samozřejmě ocelový a jeho uchycení do plastového držáku z hliníku. Otočný spoj usnadňuje utahování.

Zkracovací spona
Délka popruhu je nastavitelná pomocí spony na zadní straně

Dílenské zpracování působí naprosto solidně, byť v některých ohledech překvapí – třeba již zmíněnými plastovými prvky nebo faktem, že vrstvy opěrné části popruhu nejsou šité, ale lepené. Po týdnu používání těžko hodnotit, jak obstojí za rok, dva nebo pět, ale zatím nemám důvod k nedůvěře.

Rubová strana ramenní části
Rubová strana ramenní části popruhu. Vrstvy jsou lepené.

Čas na kouzla

Popruh UltraFit není tak docela obyčejný, skrývá totiž jednu téměř magickou funkci, kterou je automatické prodlužování. Trik spočívá v chytře konstruované „brzdě“, která popruh udržuje na nastavené délce pomocí váhy zavěšeného fotoaparátu. Když jej ale zvednete, brzda se uvolní a popruh prodlouží. To v praxi znamená, že při fotografování máte téměř stejnou volnost, jako by fotoaparát přivázaný nebyl. Při vracení do transportní polohy se popruh sám nezkrátí, je třeba mu pomoct jednoduchým grifem, který zvládnete velmi snadno. Nejlépe ovládání demonstruje následující krátké video:

I když se jedná o propagační video výrobce, můžu potvrdit, že to opravdu funguje přesně tak hladce, jak ukazuje.

Pokud chcete prodlužování zabránit (např. nechtěnému při transportu), můžete brzdu zaaretovat a pak se z nastavené délky nehne ani o kousek. Základní délka (před magickým prodloužením) je nastavitelná pomocí zkracovací spony, takže jí můžete přizpůsobit své výšce. Popruh se navíc prodává ve dvou délkách pro mužskou postavu (vyberete si podle velikosti vašich triček v klasickém značení M až XXL) a v jedné variantě pro dámy, která má kromě jiné délky a šířky ramenní části i trochu jinak umístěný spojovací kroužek.

Brzda prodlužování popruhu
Páčka mezi dvojím vedením popruhu je chytrá brzda, která se aktivuje hmotností fotoaparátu. Můžete jí samozřejmě také aretovat ručně.

Postřehy z praxe

Popruh jsem vzal rovnou do testu na fotografování jelenů – s fotoaparátem s teleobjektivem jsem nachodil několik desítek kilometrů a musím říct, že k němu prakticky nemám výhrady. Díky možnosti zkrácení v transportní poloze může popruh váš trup pevně obemknout a fotoaparát se tak podstatně méně kýve a otlouká nohy či bok, aniž byste přišli o pohotovost. Pokud si troufnete zatěžovat bajonet fotoaparátu teleobjektivem, můžete připojit popruh na tělo – celá sestava pak visí svisle dolů, při chůzi ještě o něco méně překáží a navíc vám zůstane volný stativový závit na prstenci objektivu. Na otázku, jak moc si lze dovolit tímto způsobem spoj těla a objektivu namáhat, bohužel neznám odpověď. Samotný popruhu je dle výrobce testováno na zátěž přesahující 100 liber (přibližně 45 kg).

Samoprodlužovací mechanismus umožňuje popruh používat i s batohem, protože poskytuje dostatečnou volnost, aniž by se musel na rameni protáčet (čemuž batoh pochopitelně brání). Komfort zkracování do transportní polohy je o něco horší, ale dá se to přežít. Rovněž jej oceníte pro fotoaparáty bez hledáčku (např. CSC), které musíte dostat dál před obličej, což tradiční ramenní popruhy nezvládají moc dobře, protože při dostatečné pohotovostní délce jsou obvykle příliš dlouhé na transport.

Hlavní výhradou k tomuto i většině ostatních ramenních popruhů zůstává asi zablokování přístupu k stativovému závitu, takže jste nuceni jej dle potřeby nandavat a zase sundavat. U Joby našli částečné řešení v podobě samostatně prodávané rychloupínací destičky UltraPlate, která umožňuje přišroubování popruhu ke straně tak, že nepřekáží fotoaparátu ani stativové hlavě. Destička odpovídá systému Arca-Swiss, což je v mém případě ideální, protože mám kompatibilní hlavu. Použít ji ale lze i s jinými upínacími standardy, neboť je vybavena otvory pro montáž druhé destičky potřebného typu. Moje největší výhrada směřuje k hlavnímu šroubu, který se utahuje jedině (priloženým) imbusem. Ze zkušenosti vím, že dříve nebo později imbus v brašně nenajdete a možnost utahování pomocí mince by se tak hodila. U jiných výrobců bývá imbusový šroub vybavený i drážkou, což je poměrně elegantní řešení. Destičku UltraPlate jsem neměl v ruce, ale celkově mi připadá (i přes některé drobné nevýhody) jako poměrně funkční řešení zmíněného problému. Za zmínku stojí, že i destičky kompatibilní s Arca-Swiss od jiných výrobců mívají dodatečné stativové závity, které mohou umožnit stejný efekt, ale záleží na konkrétních rozměrech a umístění. Délka by měla být přibližně sedm centimetrů a ve vnitřním osazení nesmí nic překážet poměrně širokému prstenci okolo šroubu na popruhu. Například mé destičky Benro mají otvory mimo osu, takže to nefunguje ani při větší délce. Nicméně originál není rozhodně předražený, jeho cena je 19,95 dolaru.

Destička Joby UltraPlate
Destička Joby UltraPlate umožňuje připevnit fotoaparát na stativ bez odmontování popruhu. (Foto © Joby)

Závěr

Myslím, že Joby odvedlo na tomto popruhu velmi dobrou práci. Automatické prodlužování je výborný nápad a i na dalších detailech je vidět, že při návrhu někdo opravdu přemýšlel, což je v dnešní době, kdy často ani jednoduché výrobky neplní dobře svou (leckdy jedinou) funkci, velmi osvěžující. Oproti klasické konstrukci s kluzným očkem nabízí větší flexibilitu v používání a přinejmenším s těžšími objektivy dle mého názoru i kousek pohodlnější nošení. Jsem poměrně blízko tomu prohlásit Joby UltraFit za nejlepší ramenní popruh na trhu, i když je jasné, že každý máme své specifické požadavky, které mohou vést k oblibě jiných produktů. Přesto jej určitě doporučuji alespoň vyzkoušet.

Joby obstojí i v cenovém srovnání s konkurencí, v kamenných obchodech se prodává přibližně za 1300 Kč, na internetu i o něco levněji.

Popruh pro recenzi zapůjčil obchod FotoŠkoda.

9 komentářů u „Joby UltraFit – kouzelný ramenní popruh“

  1. srovnání

    Musím uznat, že vypadá lépe než Sun-Sniper, který používáme v Zoo Praha a který je o dost méně poddajný. Z popruhů bych si dnes vybral raději tento Joby. Ale celkově nejpraktičtější se mi zdají tyto popruhy v kombinaci s brašnami u opasku (lowe pro, think tank,…)

    Tomáš Adamec
    facebook

    Odpovědět
    • srovnání

      Pokud je možnost popruh kombinovat s již používaným úložným systémem, proč ne, může to být opravdu výhoda. Sám toto řešení vyzkoušené nemám (mimo jiné i proto, že momentálně nemám brašnu ani batoh od výrobce, který by něco podobného nabízel 🙂

      Odpovědět
    • popruh na ruku

      Zápěstní popruhy mám také docela rád, ale podle mě plní svou roli dobře spíš s menšími objektivy a hlavně, neulevíte si tak dobře ruce — foťák prostě nemůžete pustit a zavěsit na rameno nebo krk. Ideální by bylo pro různé situace popruhy střídat, ale to je zase otrava, pokud sdílejí stativový šroub pro uchycení. Uvítal bych, kdyby bylo na fotoaparátu speciální očka pro zápěstní popruh i na spodní straně gripu.

      Odpovědět
  2. Zkušenost

    Zmiňovaný popruh JOBY jsem si koupil někdy v červenci tohoto roku a zatím jsem z něj doslova nadšený. Kladkový systém funguje skvěle a Nikon D90 s BP a objektivem mi při transportu hezky drží u těla a nikde se nehoupe a nevandruje.
    Celodenní nošení se s klasickým popruhem za krk nedá vůbec srovnávat.
    Přehodit si foťák z transportního režimu hezky k oku je otázka jednoho máchnutí rukou. Na delší transporty je fajn možnost “uzamčení” v transportní poloze. Jinak se fotoaparát při chůzi vlastní vahou přeci jen trochu posunuje níž a níž a je potřeba jej občas chytnout a opětovně přitáhnout k tělu. Ještě si musím někde sehnat zmiňovanou stativovou destičku. Za sebe určo doporučuji. PP

    Odpovědět
    • zkušenost

      Díky za postřeh. K tomu lehkému klesání: všiml jsem si toho teď o víkendu, kdy jsem nosil poměrně lehkou sestavu (D90 a plastovým seťákem) a navíc jsem se neustále všelijak ohýbal k dětem, házel jim míče a podobně. V takové situaci je určitě lepší popruh aretovat. S těžším sklem to bylo v pohodě 🙂

      Odpovědět
  3. alternativy

    Článek se tváří, jako že Joby vymyslelo něco originálního, přitom podobné popruhy tu existují již léta (BlackRapid, Sun-sniper). A narozdíl od plastového držáku Joby se jim nebojím svěřit i těžký teleobjektiv…

    Odpovědět
    • alternativy

      Dobrý den, pokud vím, obě firmy nabízejí klasické popruhy s klouzavým očkem. To ale není to samé jako Joby UltraFit. Standardní řešení vyžaduje dostatečnou délku popruhu, aby se fotoaparát dal pohodlně zvednout k oku, což znamená, že je zároveň zbytečně volný při transportu. Používal jsem i Sun-sniper a podle mě je Joby na nošení rozhodně pohodlnější, aniž by ztratil na pohotovosti.

      Samozřejmě u konkurence vidím některé výhody, které mohou být podstatné — například kovové bezpečnostní lanko bránící přeříznutí popruhu a nebo možnost spojení dvou popruhů pro nošení dvou těl (z mého pohledu asi největší přínos). To už si ale každý musí přebrat sám a vybrat podle svých potřeb.

      Pokud jde o pevnost, možná jste v článku přehlédl informaci, že Joby testuje popruhy na zatížení 100 liber. Samozřejmě tomu zase můžete nebo nemusíte věřit. Já jsem na něm nosil objektiv 300/2,8 a nepřipadá mi, že bych se měl čehokoliv bát. Naopak mi v posledních dvou letech praskly dva na první pohled celkem masivní kovové prvky (karabina na fotobatohu a právě kluzné očko na neznačkovém popruhu), takže bych se měl možná spíš bát kovů 🙂 Ale nedělám z toho nějaké zásadní závěry, pokazit se toho může až moc a to bych pak nemohl fotoaparát nosit vůbec.

      Odpovědět

Napsat komentář