V předchozích dílech tohoto seriálu jsme zveřejňovali opravné faktory pro expozici multigradačních papírů, pomocí nichž došlo k zafixování středně šedých tónů zvětšeniny. Dnes si ukážeme trochu jiný přístup – budeme kalibrovat na světla.
Na začátku pro osvěžení připomenu princip doposud zveřejněných kalibračních dat: při expozici MG papírů musíme měnit poměr modrého a zeleného světla dopadajícího na citlivou emulzi. To se děje pomocí různých barevných filtrů. Neblahým doprovodným jevem je skutečnost, že se změnou filtru se mění nejen spektrální složení dopadajícího světla, ale i procházející světelný tok, čímž se také mění efektivní citlivost papírů a je proto nutné se změnou filtrace měnit i expoziční čas. To je markantní zejména u filtrů v barevných hlavách zvětšováků a u fóliových filtrů vyšších gradací.
Opravné faktory spočítané „na střední šedou“ způsobí to, že na všech zvětšeninách zhotovených s různými filtracemi budou šedé tóny podány stejně. Zvětšeniny zhotovené s měkkým filtrem budou mít více polotónů ve světlech i více polotónů ve stínech, naopak zvětšeniny zhotovené s tvrdým filtrem budou mít polotóny ořezané, na zvětšenině bude více černé a více bílé (viz Obr. 1).
|
| Obr. 1 – Simulace změny kontrastu při kalibraci na střední šedou. |
Opravné faktory „na střední šedou“ jsou vhodné pro standardní scény, ve kterých je snadné tu středně šedou identifikovat a posoudit její expozici. Tyto faktory jsou také dobře použitelné, pokud používáte pozitivní expozimetr s integrálním měřením. Střední šedá trpí ale stejnou nectností jako všechny standardy – v praxi se s ní setkáme spíše vyjímečně. Někomu může také dělat potíže v záplavě šedých tónů tu správnou střední objevit a tak je těžké posoudit, zda je zvětšenina správně exponovaná.
Při expozici MG papírů je ale možné zafixovat i jiný referenční odstín než střední šedou – např. světla. Při této metodě jsou kalibrační data spočítána tak, aby byly zafixovány nejsvětlejší odstíny šedé (optická hustota 0,04 nad hustotu podložky), ve kterých je ještě čitelná kresba. Zhotovme řadu zvětšenin s různými filtracemi a expozičními časy korigovanými „na světla“. Dostaneme řadu zvětšenin, které se budou lišit kontrastem a celkovou vizuální světlostí. Světla na všech zvětšeninách budou exponována správně, stíny se budou více či méně slévat do bezkresebné černé. Správná zvětšenina bude mít přirozeně pokrytou celou škálu šedých tónů a bude se jevit jako správně exponovaná – ani světlá, ani tmavá.
|
| Obr. 2 – Simulace změny kontrastu při kalibraci na světla. |
Výhodou této metody je snažší vizuální posouzení – při změně filtrace se mění pouze tonalita ve stínech, odstíny ve světlech zůstávají zachovány. To je výhodné zejména při práci s pozitivními expozimetry s bodovým měřením: bodově si změříme nejtmavší místo negativu a podle něj nastavíme expozici. Tak si zajistíme správně exponovaná, „nevyžraná“ světla. Změnou filtrace potom měníme úrověň prokreslení stínů.
Způsob práce s faktory „na světla“ je analogický s faktory „na stření šedou“:
- Zhotovte proužkovou zkoušku s vynulovanou filtrací na barevné hlavě.
- Vyhodnoťte optimální expoziční čas tak, aby světla byla optimálně prokreslena, kresba ve stínech není podstatná.
- Posuďte prokreslení stínů. Pokud není ve stínech sytá černá, musíte kontrast zvýšit – zařadit purpurovou filtraci. Pokud se stíny slévají do bezkresebné černé, musíte kontrast snížit a zařadit žlutou filtraci.
- Požadovanou filtraci nastavte na zvětšováku a z naší tabulky určete opravný faktor.
- Tímto faktorem vynásobte expoziční čas nalezený v kroku 1 a zhotovte zvětšeninu.
Který způsob zvolíte, to záleží na vašich osobních preferencích. My vám přejeme pohodu při zvětšování.
Tabulky s kalibračními údaji budeme postupně přinášet v dalších dílech tohoto seriálu.
