Zdá se možná poněkud zbytečné psát o Karlových Varech jako o místě pro výlet. Každej tam přece už byl atd. Jenže on tam ještě zdaleka každý nebyl, vždyť všechno je jednou poprvé (to abychom zůstali u těch rčení).
Do tohoto světoznámého západočeského města se dostanete po silnici E48 od Prahy, popřípadě E49 od Chebu. Vjezd do lázeňské části není dovolen a parkovat je možno pouze na vyhrazených (a placených) parkovištích. Z tohoto důvodu není také úplně “od věci” použít autobusovou nebo železniční dopravu.
Karlovy Vary jsou největší lázně v České republice. Jejich sláva je spojena hlavně s teplými prameny, které vyvěrají v okolí říčky Teplá. Podle pověsti tyto prameny objevil během lovu sám Karel IV., mělo to být někdy kolem roku 1350. V roce 1370 udělil obci práva královského města. Rozvoj lázeňství však nastal později – až ve 2. polovině 18. století a hlavně pak ve století 19. Zpočátku město neustále ohrožovaly povodně (největší v roce 1890), ale této hrozby město zbavila přehrada Březová. Kromě lázní je zde také velmi známá sklárna pojmenovaná po svém zakladateli Leo Moserovi.
Nejteplejší pramen – Vřídlo – o teplotě 73°C tryská z hloubky až 3000 metrů. Vřídelní kolonáda (budova je z let 1967 – 1975) a Kolonáda na Tržišti jsou rovněž velmi hojně navštěvované, a to nejen pacienty. Nejznámější stavbou je však Mlýnská kolonáda, která byla vystavěna v letech 1871 – 1893 dle projektu architekta Josefa Zítka. V této 132 metrů dlouhé stavbě je soustředěno 5 pramenů; v celém městě jich pak vyvěrá 12. Populární “13. pramen”, tedy likér Becherovka se zde připravuje podle tajné receptury od roku 1807. Zdejší slavný rodák Heinrich Mattoni (1830 – 1910) objevil v nedaleké obci Kyselka další pramen, který se rovněž proslavil daleko za našimi hranicemi.
V Karlových Varech se léčí hlavně nemoci zažívacího ústrojí a poruchy látkové výměny. Lázně navštěvovaly už odedávna slavné osobnosti celého světa (německý spisovatel J.W.Goethe, ruský car Petr Veliký aj.). Dnes je největší atrakcí každoroční letní Filmový festival, který do města přiláká vždy mnoho odborníků, celebrit i filmových fanoušků. Centrem celého dění je hotel Thermal, který má – kromě jiného – také celoročně fungující venkovní bazén s teplou vodou.
Další neméně známou dominantou města je grandhotel Pupp, který vznikl spojením Českého a Saského sálu (obě budovy jsou z 18. století) a dnešní podoba je z roku 1907; jeho zakladatel Johann Georg Pupp byl původním povoláním cukrář.
Sanatorium Imperial bylo vybudováno v letech 1910 – 1912 a s budovou vřídelní kolonády je spojeno tunelovou lanovou dráhou, která však funguje pouze občas. Nákladné a zdobné budovy Lázní I, II a III jsou příkladem historismu 2. poloviny 19. století. V městě je i řada kostelů. Barokní kostel sv. Máří Magdaleny je dílem slavného stavitele K.I.Dienzenhoffera. Zajímavou památkou je také pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla z let 1893 – 1898; jedná se o napodobeninu byzantských chrámů a sídlí zde také český patriarcha pravoslavné církve. Jen kousek od tohoto chrámu se nachází i kostel sv. Lukáše postavený ve stylu anglické neogotiky. Mezi krásné stavby patří i většina původních lázeňských domů, stačí se pozorně dívat.
Jakýmsi symbolem lázní je socha kamzíka pod Jelením skokem; tuto sochu dal vybudovat karlovarský mecenáš Augustin Lützow v roce 1851. Výhled na celé město se nabízí také z rozhledny Diana, na níž se můžete dostat buď pěšky, nebo lanovkou (25,- Kč / jízda). Na vršcích v okolí města je dále celá řada vyhlídek (např. Vyhlídka Petra Velikého), parkových kapliček, altánů, kromě jiného také sportovní letiště, dostihová dráha a golfové hřiště. Všechna zajímavá místa spojují dobře značené turistické trasy.
 |
 |
 |
Karlovy Vary byl vždy oblíbeným místem bohatých Rusů a nejinak tomu je i dnes. O tom svědčí také to, že ve městě je již dlouhá léta ruský konzulát (i pravoslavný kostel má ruské nápisy). Mluví-li se v turisticky zajímavých místech Čech často více německy než česky, zde se návštěvníci musejí připravit hlavně na ruštinu a tzv. “nové Rusy”, kteří město brázdí v nejlepších a nejdražších autech a tváří se, jako by jim to tam patřilo (což je ovšem dosti často také pravda).
Snímky byly pořízeny zrcadlovkami Praktica MTL 5 (objektiv Pentacon auto 50mm f/1,8), Olympus OM 2000 (objektivy Zuiko 50mm, 135mm, 35-70 mm) a Olympus OM 101 (objektivy 50mm a 70-210 mm) na materiály Fuji HR 100, Kodak ProFoto 400 a Agfa HDC+ 200.Foto © Radovan Sýkora
