Klokočské skály & hrad Rotštejn

Několik málo kilometrů od Turnova směrem na Semily leží velmi zajímavá lokalita, chráněné území Klokočské skály.

Do vesnice Klokočí, která je jakýmsi východiskem téměř všech cest a okruhů vedoucích přes jmenované území, se dostanete asi jen autem, popřípadě na kole. Už jsem poučený a na dopravní obslužnost českého venkova se naprosto nespoléhám – už několikrát jsem viděl jízdní řády, kde teoreticky existovaly linky, které prakticky nikdy nikdo neviděl… Ze silnice číslo 282, která vede z Rovenska pod Troskami do Železného Brodu (na tuto silnici se dostanete také z Turnova směrem na Semily po silnici 283), odbočíte ve Vesci do Klokočí. Místa k parkování je tam habaděj, protože turistů se tam nehrnou žádné davy a když, tak hlavně pěší. Malým parkovištěm prochází červená značka, která vás zavede až k hradu Rotštejn, který je odsud skutečně směšně blízko.

Rotštejn byl postaven koncem 13. stol. Vokem z Hruštice. Rotštejn býval velmi masivní hrad, který je zčásti vytesán v pískovcovém bloku skály – dochovaly se pochopitelně hlavně tesané objekty. Nesloužil však příliš dlouho, už před rokem 1439 byl opuštěn.Vstup do hradu je od severu soutěskou mezi impozantní skalní věží vpravo a protáhlou skupinou skal s vlastním hradem vlevo. Dále se postupuje po schodišti a úzkou chodbou (vpravo mohutná zeď se střílnami) kolem bývalé kuchyně, kde se dochovaly skalní lavičky, drže v podlaze po stavbě ohniště a komín, a hluboké válcové studny do přízemí zčásti zděného paláce. Vstup do horních pater vedl tesaným schodištěm ve skalní věži a pak po dřevěné lávce. Tam dnes z bezpečnostních důvodů není přístup. V podloži skal je velké množství tesaných světnic, plnících kdysi funkci předhradí.

Na hradě jsem se setkal se zajímavými lidmi, jakýmsi klubem, který pečuje o zříceninu. Dovolili mi obléci drátěnou košili, obout škorně a vzít si do ruky meč. Tedy nosit bych to nechtěl, připadal bych si jako správce šrotiště… Jedna z “hradních paní” mi dovolila vylézt nahoru po zvětralém schodišti a odtamtud fotografovat – měla evidentně soucit s fotografy, kteří se v třicetistupňovém vedru vláčejí po skalách s několika přístroji a stativem. Pozdě, leč přece aspoň touto cestou děkuji. Ti lidé mají “svůj” hrad rádi, podle všeho mu věnují nejen svůj čas, ale také peníze, kterých nikdo nemívá nazbyt (obzvláště u nás ne). Snad jim tento tip na výlet udělá radost, dá-li internetový pánbůh a dozvědí se o něm.

Z hradu se pokračuje opět po červené značce dále po obvodu skalního masivu – je to zvláštní a výjimečný pocit, protože jdete několik desítek metrů nad vesničkou dole a nad vámi poletují paraglidingové padáky startující na blízkém Kozákově. Jste takříkajíc mezi nebem a zemí. Z četných skalních vyhlídek je při pěkném počasí vidět velmi daleko. Kolem bizarních skalních útvarů dojedete po chvíli na rozcestí, z něhož můžete pokračovat dále až na Malou Skálu, nebo se dát dolů a sejít do vesnice. Hned po příkrém sestupu uzoučkou soutěskou na výletníky čeká strategicky umístěný hostinec, kde čepují klášterské pivo. Z mně nepochopitelných důvodů ale otevírají až ve 14 hodin. Asi dlouho spí…

Zpátky na malé parkoviště se dostanete po silničce vedoucí pod skalami. Chaloupky stojící přímo pod skalním masivem mají dost často sklepení tesané do kamene. Minete také velmi romanticky vyhlížející hřbitov s břízami, pramínkem vody a lučními květinami – vzpomněl jsem si maně na jednu písničku Pavla Dobeše: “…pojedem do březového háje a rozptýlit se dáme děvčaty…”. Ale pryč od smrti, jakkoli je ten hřbitov hezký! O kus dál uvidíte také jakousi poutní kapličku zasvěcenou či věnovanou Janu Husovi. Hezké a zvláštní.

Na krátký půldenní výlet jsme toho viděli až dost. Velmi se mi líbí opuštěné kraje, kde nepotkáte davy japonských či jiných turistů, kteří všechno fotí svým digitálním přístrojem a filmují digitální kamerou. Nemám nic proti Japoncům, turistům, digitální technice, ani proti digitálním Japoncům. Ale někde moc lidí škodí.

Snímky byly zhotoveny přístroji Olympus IS-100 (objektiv 28-110 mm f/4,5-5,6) & Olympus OM 2000 (objektivy Zuiko 35-70 mm f/3,5-4,8, 50 mm f/1,8 a Vivitar 70 – 150 mm f/3,8) na materiál Konica Centuria 100. Fotografie zpracovány technologií Agfa DIMAX.