V posledním pokračování cestovního deníku se podíváme do hlavního města Kalifornie a jeho okolí a navštívíme jednu přírodní zajímavost v Coast Ranges.
|
| Trinity river |
Před Eurekou jsem odbočil po 299 do vnitrozemí – na San Francisco jsem neměl čas a tak jsem raději zvolit trasu, která mě přivede do kraje zlaté horečky roku 1849.
|
| Big flat, Trinity river, Kalifornie |
299 je pomalá, kroucená, nahoru a dolů a vede pěknou členitou krajinou podél různých potoků a říček. Křižuje Redwood Creek a pak dlouho vede podél Trinity River, na které se nejen lovily ryby, ale i raftovalo a kajakařilo.
Ve Weaverville jsem doplnil zásoby, umyl auto a zavolal z budky domů a pak už jsem byl v proslulém kraji, kam v polovině devatenáctého století táhly davy z celé Ameriky. In a cavern, in a canyon, excavating for a mine, dwelt a miner, forty-niner, and his daughter Clementine… Tak to byli oni: forty-niners, devětačtyřicátníci.
|
| Camden house |
Před Whiskeytownem je jedno z klíčových míst té doby – most přes Clear Creek. V úzkém údolí to bylo jediné místo, kudy bylo možno se dostat k nalezištím a toho využil jakýsi podnikavec, postavil tam most a vybíral od zlatokopů mýtné. Není snad nutno dodávat, že tím zbohatl mnohem jistěji a bezpečněji než ti, od kterých mýtné vybíral. V r. 1900 postavil na stejném místě železný most na kamenných pilířích, který stojí dodnes. Silnice však už vede kousek stranou.
|
| Zlatý důl El Dorado – nic zajímavého |
Most byl v držení rodiny až do roku 1912, kdy jej získal stát. Kousek od mostu stojí dům původního majitele Camden House z roku 1852 (nevypadá na to) a ještě dál je důl El Dorado: pár polorozpadlých kůlen, neidentifikovatelné zbytky původního vybavení a díra do svahu, nově upravená bagrem.
Ze samotného Whiskeytownu do dnešních dnů přežil jen jeden dům, bývalý obchod, kousek od nového přehradního jezera.
|
| Whiskeytown |
No, a pak jsem zase najel na Interstate Freeway 5, vpravo za Coast Ranges zapadalo slunce, za zády se mi posměšně chechtala Shasta Mountain, ze které jsem předtím neviděl ani kousíček a na východě zářil zasněžený vrcholek Lassen Peak. A to ani nebylo kde zastavit, abych tu nádheru alespoň vyfotil. Tak už to chodí.
A na jih, ‘domů’. U Corningu, už za tmy, jsem do sebe nacpal nějaké tacos a pak pokračoval až do půl deváté, kdy jsem opustil dálnici s úmyslem najít u Woodlandu nějaké spaní. Kemp jsem pro tuto noc vzdal a soustředil jsem se na motely. Ind v recepci Days Inn s úsměvem nabídl pokoj za 50, Indův bratr v Comfort Inn mě sjel pohledem od hlavy k patě a chtěl za to samé 58, Best Western jsem se vyhnul velkým obloukem a nakonec, zcela vyčerpán, jsem přijal od třetího z indických bratří ubytování v Budget Inn (38). Plus daň. Bylo tam teplo, sucho, sprcha, kávovar a po týdnu zase postel. Spal jsem jak poleno, přestože zvečera mě přiváděla k šílenství sousedova klimatizace, která se zapínala na střídačku s lednicí v mém pokoji. Pokud totiž nebydlíte ve skutečném zděném patrovém hotelu, vytápění (a chlazení) je řešeno bednami pod oknem, jejichž klíčovou součástí je neuvěřitelně hlučný ventilátor.
|
| Sacramento, staré město |
Do Sacramenta to byl jenom kousek a protože bylo nedělní ráno, nebyl na silnicích prakticky žádný provoz a ve městě naopak spousta místa k parkování. Nenechal jsem se zblbnout směrovkami jako minule a hravě jsem nalezl hlavní turistickou atrakci, staré město. Bylo díky časné hodině liduprosté; potenciální návštěvníci do sebe ještě tlačili v poklidu domovů a cukráren přeslazené muffiny a slabé překapávané kafe.
|
| Sacramento, staré město |
Staré město vzniklo v přímé souvislosti s již zmíněnou zlatou horečkou. Ulice jsou tvořené patrovými dřevěnými domy s dřevěnými krytými chodníky, tak jak je známe z klasických westernů. Jen pod chodníky byl místo obvyklého bahna asfalt. Na řece kotvily kolesové parníky, jeden malý vyhlídkový a druhý velký nepojízdný jako hotel, přes řeku dva mosty, jeden zvedací (ne sklápěcí, ale zvedací: pohyblivý díl zůstává při zvedání vodorovný) a druhý otáčecí. A hned vedle přístavu nádraží, na kterém byl přistaven historický (nebo jen historizující?) vláček ve specielní úpravě Goosbump express. Ověšený kostrami, vevnitř pavučiny a hnáty, okolo se poflakovali zřízenci v černých tričkách s natištěnými bílými žebry. Asi už se nemohli dočkat halloweenu.
|
| Sacramento |
Železniční museum mělo ještě zavřeno a tak jsem se podíval jen na památník Pony Expressu, sochu zchváceného jezdce na vzpínajícím se koni. Na podstavci bylo i něco o historii téhle poštovní služby. Nefotil jsem ani nesháněl nějakou brožurku, pamatuji si však, že vše, co tam stálo, usvědčovalo z šíření bludu českou kapelu K.T.O., která někdy v sedmdesátých letech zpívala českou verzi písničky o této poštovní službě. Pro ty, kdo si ji pamatují: tak především Pony Express neměl nikdy tři sta jezdců, ale nejvíce 121 a asi 500 ‘pony’.
Každý ten jezdec musel zajisté být v sedle jako doma, leč bylo mu srdečně jedno, zda hoří či nehoří Arizona, protože trasa vedla daleko severněji: ze Sacramenta do Salt Lake City v Utahu a potom dál na východ až do St.Joseph v Missouri, tedy 1966 mil. První vyjel 4.4.1860 a doba jeho slávy byla krátká, jezdil jen 18 měsíců. Byl ale historicky prvním spojením Kalifornie se světem.
|
| Pinnacles |
A pak zase dálnice 5 a cesta na jih. Protože jsem měl ještě nějakou tu hodinu čas, odbočil jsem u Los Banos okolo San Luis Reservoir směrem na Hollister a po okreskách se dopracoval do Pinnacles National Monument, což je pozůstatek další dávné sopky.
|
| Pinnacles |
Park leží v Coast Ranges a abyste něco viděli, je třeba zvolit některou z různě dlouhých okružních stezek. Po zvážení možností jsem zvolil pětimílový okruh a viděl jsem na něm pár vulkanických skal čumících z jinak celkem oblých kopců. Příjemná procházka v teplém nedělním odpoledni. Na Pinnacles je nejzajímavější to, že jejich druhou půlku můžete vidět 195 mil daleko, na druhé straně kalifornského centrálního údolí. Sopka se roztrhla vejpůl a každá polovina odjela na jiné kře.
|
| Pinnacles |
V návštěvním středisku jsem opět narazil na zmínku o CCC… Pracovní útvary přece, že jsem se o nich ještě nezmínil? Tak tedy: v době hospodářské krize v třicátých letech zahájila americká vláda rozsáhlý pracovní a vzdělávací program, kterého se v letech 1933-42 zúčastnilo na 3 miliony mužů. Byli rozděleni do skupin až po 500 a v půlročních turnusech stavěli mimo jiné silnice, návštěvní střediska a odpočívadla v národních parcích. A že stavěli zatraceně dobře se můžete přesvědčit ještě dnes. Všimněte si pečlivě vyskládaných kamenů v opěrných zídkách, kamenných návštěvních středisek, dokonce i stoly z masivního dřeva u kterých budete svačit a obdivovat výhled třeba na El Capitan jsou jejich práce.
A pak už bylo pět odpoledne a byl čas zase jet. Mezi vinicemi a zelenými (zeleninovými?) poli na 101 a pak už tu byla tma a staré španělské misie San Luis Obispo a Santa Maria a Santa Barbara a pak jsem najednou byl tam, odkud jsem vyjel. Jen na tachometru Contoura bylo o 2220 mil víc.
Fotografie byly pořízeny přístrojem Praktica MTL3 s objektivem Prakticar 28-200mm
