Křivoklát

Končí turistická sezóna a většina památek se na zimu uzavírá. Jeden z nejkrásnějších a nejdůležitějších českých hradů však můžete o víkendech navštěvovat téměř po celý rok…

Křivoklát leží ve středních Čechách, ve stejnojmenné obci v okrese Rakovník. Doprava na místo není složitá – můžete využít snad všechny myslitelné dopravní prostředky, od jízdního kola či vlastních nohou přes automobil až po vlak či autobus. Křivoklát je také častou zastávkou vodáků cestujících po Berounce, i když tento způsob dopravy je v nadcházející polovině roku spíše hypotetickou možností… Zastávka Křivoklát leží na železniční trati Beroun – Rakovník, do Křivoklátu také míří autobusové linky např. z Prahy nebo Kladna. Pojedete-li vlastním vozem, pak možností k parkování není v obci sevřené okolními kopci příliš mnoho, resp. místo mimo placené parkoviště se hledá poměrně obtížně, nicméně i to je možné (např. v horní části obce zvané Amalín u kostela svatého Petra, u samoobsluhy nebo u bytovky těsně nad hlídaným parkovištěm). V dolní části obce je také několik placených parkovišť. Možnost parkování zde rozebírám proto, že poměrně často dochází k situaci, kdy jsou všechny placené parkovací prostory zcela plné. Bicykl můžete zaparkovat asi nejpohodlněji, a to přímo na hradním nádvoří.

Původně na místě dnešního hradu – uprostřed hlubokých a neprostupných lesů – stávalo přemyslovské hradiště, jež bylo na začátku 12. století přestavěno a nově opevněno, ve 2. polovině 13. století vznikl gotický hrad; jeho dnešní podoba je však výsledkem několika pozdějších stavebních úprav. Hrad neměl příliš velký vojenský ani strategický význam, hlavním důvodem jeho existence bylo to, že v okolních lesích byla hojnost lovné zvěře, a právě lov byl oblíbenou kratochvílí panovníků i jejich hostů. Na Křivoklátě rád pobýval také Karel IV., a to v dětském věku a také později, když se vrátil z Francie, kde byl vychováván a vzděláván (kromě toho tam byl také biřmován – neboli mu bylo změněno rodné jméno; narodil se totiž jako Václav). Z této doby také pochází zpráva o vzniku tzv. Slavičí stezky; kvůli ní totiž přikázal, aby bylo široko daleko pochytáno zpěvné ptactvo a vysazeno v okolí hradu – prvorozená dcera jeho manželky Blanky z Valois totiž měla již od útlého věku slýchávat příjemný ptačí zpěv. I další panovníci se sem uchylovali v časech, kdy si chtěli odpočinout od vladařských povinností. Stejně jako lovecký hrad přitahoval šlechtu chtivou dobrodružství, stejně se o Křivoklát zajímali literáti, a to zejména autoři historické prózy – Karel Hynek Mácha sem zasadil děj svého romantického historického románu Křivoklad (o Václavu IV., synovi Karla IV.) a Josef Svátek napsal dílo Vězeň na Křivoklátě.

Sám název je zajímavý, neboť není zcela jisté, jak vznikl. Existují v zásadě dvě teorie původu tohoto místního jména. Jedna praví, že zde původně rostly křivé kláty (dnes bychom asi použili srozumitelnější slovo kleč) a podle tohoto charakteristického prvku bylo místo nazváno. Druhá – možná stejně pravděpodobná – teze říká, že hrad je postaven křivě (tj. na nerovné základně) a že je tedy křivě kladen. Onu druhou teorii může potvrzovat pravopis názvu Máchova románu a také nestejná výšková úroveň hradních nádvoří i jejich nerovnosti. Je také možné, že název vznikl zcela jinak – dnes je to však celkem jedno, název je zažitý a není sebemenší důvod ho měnit či přehnaně pátrat po jeho původu.

Vraťme se nyní ke stavebnímu vývoji hradu. Za vlády Přemysla Otakara II. a Václava II. se hrad stal významným panovnickým sídlem, další rozšíření provedl Václav IV. a na podobě Křivoklátu se také hodně podepsala přestavba z doby přelomu 15. a 16. století, kdy u nás vládli Jagellonci. V 16. století, kdy se změnil životní styl, někdejší klíčový význam opevněných hradů pomalu upadal a šlechta upřednostňovala spíše pohodlnější život na zámcích, začal být Křivoklát využíván jako vězení – byl zde vězněn např. biskup jednoty bratrské Jan Augusta. Roku 1643, tedy v době třicetileté války, hrad vyhořel a ztratil svůj dosavadní význam. Hrad pak poměrně často střídal majitele. Těmi posledními byli Fürstenberkové, kteří Křivoklát vlastnili až do roku 1929 (celý majetek prodali Československé republice za více než 100 milionů korun, a tak je Křivoklát státním hradem v pravém slova smyslu), a to s rozsáhlými pozemky v okolí. Právě tito poslední majitelé nechali svůj hrad v 19. století romanticky přestavět (po dalším požáru roku 1826), čímž došlo k poměrně velkému poškození jeho původní podoby. Od 80. let 19. století probíhaly rekonstrukční práce, jejichž cílem byla co nevěrnější obnova původních hodnot (architekti J. Mocker a K. Hilbert).

Lovecké sídlo českých panovníků má zajímavé interiéry s unikátně dochovanou dobovou výzdobou. Monumentální Velká věž ukrývá expozici loveckých zbraní a jiných loveckých propriet, další interiéry skrývají rozsáhlý soubor gotické malby a plastiky, fürstenberské sbírky obrazů a knihovnu čítající 52 tisíc svazků, lze se podívat i do mučírny a vězení. Ve věži jménem Huderka je dochována bývalá černá kuchyně. Královský neboli Velký sál je po Vladislavském sále na Pražském hradě druhým největším gotickým sálem u nás. Dále je možno vidět také hradní kapli, rytířský sál, repliku gotických kachlových kamen a mnoho dalšího.

Dominantou hradu je 42 metrů vysoká Velká věž kruhového půdorysu; jde o specificky českou verzi francouzské obytné věže zvané donjon (ve Francii se tyto věže stavěly zásadně hranaté) – v případě nebezpečí bylo možno se ve věži opevnit, shodit padací můstky vedoucí dovnitř a doufat, že pomoc přijde dříve, než dojdou potraviny či voda. Ve sklepení věže bývala hladomorna (ty byly na hradě celkem tři); odsouzenec byl spuštěn na vyvýšené místo, musel nejprve dolů do hlubší části hladomorny shodit mrtvolu svého předchůdce, pak dostal pecen chleba se džbánem vody a bylo jen otázkou času, kdy skončí jako předchozí obyvatel vězení…

V současnosti jsou otevřeny dva návštěvnické okruhy: jeden zahrnuje prohlídku hradeb s popisem okolí a návštěvu Velké věže, z níž je při dobrém počasí vynikající výhled, druhý pak provede návštěvníky po interiérech. Vyhlídkový okruh trvá asi 35 minut, v interiérech návštěvníci stráví asi 90 minut. V interiérech je zakázáno fotografovat, zatímco na hradbách a z oken Velké věže je fotografování buď přímo povoleno, nebo průvodci tolerováno. Nejlepší pohled na hrad (každý ho jistě zná, je to přímo ikona české turistiky) je z vyhlídky Karla Egona II., asi 5 minut od hradní brány (odbočka z hlavní dlážděné silnice spojující horní a dolní část městečka). Karel Egon II. byl příslušníkem rodu Fürstenberků a „svou“ romantickou vyhlídku si zasloužil tím, že uměl česky, což bylo v době, kdy v Čechách žila početná šlechta cizího původu, skutečně velká výjimka.

Hrad je otevřen i mimo hlavní turistickou sezónu. V březnu, listopadu a prosinci je Křivoklát přístupný o víkendech a svátcích (mimo Vánoc) vždy od 9 do 15 hodin, v hlavní sezóně si můžete hrad prohlédnout od 9:00 do 15:00 (duben, říjen), 16:00 (květen, září) či až do 17:00 (červen až srpen). Vstupné činí 40 Kč (snížené 20 Kč) na Velkou věž a hradby, 80 resp. 40 Kč do interiérů hradu. Vstupné lze platit hotově i platebními kartami.

Osídlení pod hradem se datuje zhruba do přelomu 14. a 15. století, kdy v podhradí začala vznikat první obydlí tamních řemeslníků. Nejstarší částí byl panský mlýn platící za střed obce; pro toto sídlo se brzy vžil název Budy. V 16. století vznikl nad hradem hospodářský dvůr, v pozdější době srostl s malou obcí tehdy zvanou Čamrdoves (pravděpodobně dle tamější výroby knoflíků, jimž se archaicky říkalo čamrdy). Roku 1818 bylo sídlo na počest svatby Karla Egona II. z Fürstenberku a Amálie Bádenské přejmenováno na Amaliinu ves, neboli Amalín. Městečko Křivoklát vzniklo roku 1896 sloučením obou do té doby samostatných obcí Amalín a Budy. Největším monumentem Amalína je kostel svatého Petra, novogotická bazilika vystavěná J. Mockerem na základech ze 16. století. Naproti hradu – jak již bylo řečeno – je vyhlídka Karla Egona II., kterou kromě vyhlídkové plošiny tvoří novogotický pískovcový pomník vysoký 14 metrů. Nyní je městečko centrem Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, která byla zařazena mezi biosférické rezervace UNESCO; tento fakt celý region snad už navždy uchránil před zbudováním velké přehradní nádrže na Berounce, jak se ještě před nedlouhými lety uvažovalo. Tím by jistě podstatná část této unikátní krajiny vzala za své. Již od doby první republiky, kdy byl hrad zpřístupněn veřejnosti, jsou Křivoklát i celé Křivoklátsko velmi významným a oblíbeným turistickým cílem. Od hradu se můžete vydat mnoha směry po turistických značkách, opravdu pěkná cesta vede po červené značce podél Berounky do Zbečna, odkud můžete odjet vlakem.

Čím a na co fotografovat? Klasická otázka a v tomto případě také klasická odpověď – fotografovat se v zásadě dá čímkoli, takže berte prosím následující řádky pouze jako subjektivní – a nikterak přehnaně směrodatné – doporučení. V případě slunného dne je jistě dobré zvolit materiál s velkým dynamickým rozsahem, protože členitá krajina i architektura hradu skýtá místa s vysokými jasy i hlubokými stíny. Já jsem zvolil barevný negativ (konkrétně Fujicolor 160S Professional – všem mimochodem doporučuji tento materiál vyzkoušet, je opravdu skvělý) a drtivou většinu snímků exponoval s korekcí +1/3 EV pro zdůraznění barev a také proto, abych se vyvaroval případné podexpozice, kterou barevné negativy velmi špatně snášejí (ztráta barevnosti, nadměrná zrnitost). V případě použití digitálního přístroje je dobré nastavit zápornou korekci, aby na snímcích nebyla vypálená místa, a fotografie posléze v grafickém editoru zesvětlit. Černobílé zpracování je jistě také vhodnou alternativou, obzvláště v kombinaci s barevnými filtry, ale lépe tuto variantu zvolit v den, kdy je mírně pod mrakem. Je dobré mít s sebou širokoúhlý a základní objektiv, vcelku bez problémů vystačíte i se základním zoomem, přibalte polarizační či přechodový filtr. Blesk naopak můžete nechat doma (uvnitř se nesmí fotografovat – přiznávám se však, že jsem neodolal a zvěčnil medvědici Mášu ve Velké věži, snad mi to slečna průvodkyně promine), stativ se hodí spíše pro krajinné záběry, na hradě je nepoužitelný. A pak už … můžete vyrazit!

Technika: kinofilmová zrcadlovka Nikon N90s, barevný negativní film Fuji 160S PRO, objektivy Sigma 28 – 105mm f/2.8 – 4D ASP a Voigtländer AF Ultragon 19 – 35mm f/3.5 – 4.5, polarizační filtr Kenko MC, přechodový filtr Hoya Half-color grey.
Mapa: PJSoft InfoMapa 9.0