Dnešní tip na výlet vás zavede do našeho nejvyššího pohoří – Krkonoš. Vydejte se poznat jeho krásu prostřednictvím výletu jeho údolím Labský důl nebo výletem podle říčky Mumlavy a Vosecké strouhy.
Krkonoše patří mezi vývojově stará pohoří, o čemž svědčí jejich zaoblené tvary. Centrální žulový masiv je obklopený pláštěm svorů, fylitů a rul, které prostupují drobné, ale významné druhy vápenců, erlanů a křemenců, s početnými rudnými ložisky. Údolí nejvyšších poloh jsou přemodelována čtvrtohorními ledovci a vrcholy mrazovými procesy. Přírodní krásy dokresluje bohatá flóra karů a horských luk. V roce 1963 zde byl vyhlášen Krkonošský národní park k ochraně významných přírodních a estetických hodnot. Jeho rozloha činí 36 300 ha. Na severu sousedí s polským Karkonoskim parkem narodowym o délce 39 km a šířce 15 km. Proto při svých návštěvách dbejte na to, abyste nepoškozovali přírodu, která zde díky obrovské návštěvnosti tolik trpí. Nejvíce lidí navštěvuje vrcholy, náhorní plošiny a rašeliniště. Krásnou a relativně neporušenou přírodu lze ale nalézt i jinde, v údolích zde pramenících potoků a řek.
Labský důl
|
| Mechy v Labském dole |
Nejlepším východiskem do Labského dolu je Špindlerův Mlýn. Tam se dostaneme autobusem nebo autem. Ze Špindlerova mlýna jdeme po modré značce po levém břehu Labe kolem údolní stanice sedačkové lanovky na Medvědín. U Dívčí lávky na soutoku s Bílým Labem začíná vlastní Labský důl a také první turistická cesta v Krkonoších – Harrachova cesta z roku 1879. Labský důl je horské údolí, 8 km dlouhé, které vymodeloval ledovec, v době největšího zalednění až 5 km dlouhý. Zbytky morénového valu jsou vidět u ústí Medvědího potoka. Po pohodlné cestě dojdeme k dalšímu levostrannému přítoku – k Dvorskému potoku. Chodit mimo značené cesty je zde zakázáno. Pokud ale neodoláme pokušení a vydáme se vzhůru podle Dvorského potoka, po cca 15 minutách prodírání se pokácenými smrčky a křovím se před námi objeví první kaskády z 68 m vysokého vodopádu.
|
| Malý labský vodopád |
Po návratu zpět pokračujeme až k Dolnímu Labskému vodopádu. Ten také nenechá náš fotoaparát v klidu. Zde končí pohodlná široká cesta. Cesta je horší a zvedá se až k Pudlavě. Ta zde nad mostem vytváří vodopád (nic moc). Můžeme zde také dobře pozorovat následky laviny z roku 1956. Na protější straně se nám otvírají výhledy na jednotlivé jámy Labského dolu, v pořadí Harrachova, Pančavská, Navorská a Labská rokle. Všechny jsou významnými biologickými lokalitami. Nás ale upoutá nejvíce vodopád Pančavy, který zde spadá do hloubky 148 m. Ještě jdeme kolem meandrů Labe a pak již strmě stoupáme k Labské boudě (mimochodem, tento komunistický panelák můžeme již notnou chvíli pozorovat, jak nám kazí dojem z přírodního prostředí). Jedna ze serpentin chodníku se blíží až k Labské rokli. Pokud zde opustíme značku a vydáme se podle Labe roklí vzhůru, za několik minut jsme pod 35 m vysokým Labským vodopádem. Ten je kousek pod Labskou boudou.
|
| Na Pančavské louce |
Zpátky můžeme jít buď stejnou cestou Labským dolem a nebo od Labské boudy po červené značce. To potom máme rozhledy po Pančavské louce a dolů do Labského dolu. Krásně jsou vidět Labské meandry. Jdeme kolem Pančavského vodopádu a Hančova pomníku. Dojdeme k Vrbatově boudě, kde je i mohyla Hanče a Vrbaty. Odtud občas jezdí linkový autobus do Horních Míseček. Buď můžeme jet s ním, nebo dále šlapat pěšky. Při cestě do Špindlerova Mlýna můžeme využít i lanovky z Medvědína. Celý výlet je dlouhý něco přes 20 km. Tato trasa je vhodná pro rodinný výlet. Pokud byste šli jenom fotit, doporučoval bych i zpáteční cestu strávit v Labském dole.
Mumlava a Vosecká strouha
|
| Mumlava |
Nejlepším východiskem do údolí Mumlavy je Harrachov. Tam se pohodlně dostaneme autem nebo autobusem, kterých jezdí hodně. Také se můžeme přiblížit vlakem z Tanvaldu. Vlak jede po ozubnicové trati a přes krásný most. Pokud nás tato technická památka zaujme a dáme jí přednost, od konečné vlaku je to do Harrachova po červené značce asi 3 km. Pak projdeme Harrachovem některou z cest. Všechny nás dovedou k Mumlavskému vodopádu. Je v dolní části erozního Mumlavského dolu a je to nejnavštěvovanější a nejvodnatější Krkonošský vodopád. Je asi 8 m vysoký. Na jeho úpatí jsou v žule vymleté dva obří hrnce. Další tři, ještě větší, jsou nad vodopádem. Když jsme zde hotovi, můžeme stoupat vzhůru podle Mumlavy po modré turistické značce. Vede zde pohodlná asfaltová cesta, na kterou je autům vjezd zakázán. Stačí proto dávat pozor pouze na cyklisty. Mumlava je zde dravý tok s velkým sklonem, je zde proto nespočet kaskád a vodních zákoutí, na kterých se můžeme s fotoaparátem doslova vyřádit. Nicméně doporučuji ušetřit kousek filmu.
|
| Podzim na Vosecké strouze |
|
| Vosecká strouha |
Těsně před rozcestím modré a červené značky přitéká Vosecká strouha. Na ní je opět mnoho kaskád a v okolí neporušené smrkové lesy. Jen musíme opět pamatovat, že jsme v národním parku. Podle vody nevede pěšina, jsme nuceni se prodírat roštím a skákat z jedné strany potoka na druhou. Pakliže okolo Mumlavy byla spousta lidí, zde nepotkáte človíčka. Pokud náhodou ano, bude to ochránce přírody a toho je lepší nepotkat. Na tento výlet je vhodné se vydat za mírného deště nebo po dešti. Poteče více vody, mokré prostředí je fotogeničtější a bude tu méně lidí. Na cesty si nezapomeňte vzít stativ, jen tak dokážete pomocí pohybového rozostření vyjádřit dravost vody.
