Kuba, 3. díl – není jen Havana

Valle de Viňales, Cienfuego, Trinidad, Varadero.

Valle de Viňales.

Mural de la Prehistoria.

Na západ od Havany, skoro až na samém konci ostrova, leží provincie Pinar del Rio se svým stejnojmenným hlavním městem. Proslulé tabákové plantáže prý nejlepšího tabáku na světě jsme již neviděli, protože bylo po sklizni. Smůlu jsem měl i v továrně na doutníky, kde byl přísný zákaz fotografování. Mohli jsme jen obdivovat zručnost mizerně placených dělníků a dělnic, kteří vybírali nejlepší listy tabáku, aby z nich ručně vyrobili ty nejkvalitnější doutníky. Zde bych chtěl vyvrátit jednu legendu, která říká, že krásné Kubánky válejí doutníky na svých stehnech – nechci nikomu brát iluze, ale ve skutečnosti je dělníci a dělnice vyrábějí na dřevěných stolech.

V okolí Cienfuegos.

Palacio de Valle v Cienfuefos.

Hned vedle tabákových plantáží leží největší krajinné atrakce Kuby, vápencové hory v údolí Valle de Viñales. Jméno údolí připomíná příběh nešťastného Španěla, který chtěl na Kubě pěstovat víno. Když pochopil, že složení půdy a nevhodné tropické podnebí není pro pěstování vinné révy to nejlepší, vrátil se zklamán zpět do Španělska.
Údolí je ve skutečnosti rovina s červenou zeminou, ze které se strmě zvedají zeleně porostlá úbočí vápencových kopců, zevnitř vyhlodaných podzemními vodami a na povrchu zaobleny erozí. Při bližším pohledu jsou skály provrtány jak ementál a pro nás nezvyklou podobu dávají stráním a skalním stěnám četné palmy uchycené na takových místech, kde bychom čekali spíše borovice. Do špatně přístupných míst se kdysi schovávali otroci uprchlí z plantáží cukrové třtiny. Turisty oblíbená je krápníková jeskyně Cueva Del Indio. V džungli věčně mokré okolí jeskyně umožňuje divoký růst druhům, které známe spíše z květináčů jako pokojové rostliny. V roce 1961 nechal Fidel Castro ozdobit jednu ze skalních stěn obrovskými nástěnnými malbami představujícími vývoj života na zemi.

Nedokončená atomová elektrárna jako pomník bratrské spolupráce se SSSR.

Život na ulici v Cienfuegos.

Třídění úlovku na ulici Cienfuegos.

V hluboké, přírodní mořské zátoce leží město Cienfuegos, přezdívané „Perlou jihu“. Nedaleko tohoto průmyslového centra a nejvýznamnějšího přístavu jihu země stojí sověty postavená, ale nedokončená atomová elektrárna jako pomník bratrské spolupráce. Ve srovnání s Havanou je Cienfuegos ospalé provinční město s „tuzexovou ulicí“ s četnými obchody za dolary (od 8. 11. 2004 jen za konvertibilní peseta), která spojuje hlavní náměstí s bulvárem Paseo El Prado. Po něm vozí pasažéry a turisty na vozících tažených koňmi do hotelů ve vilové čtvrti na konci poloostrova. Tam za hotelem Jagua stojí majestátní Palacio de Valle – rozsáhlá vila ve stylu maurské klasicistní gotiky. Dnes je zde umístěna drahá restaurace s rybími specialitami.

Vodopády El Nicho.

Cestou k El Nicho.

Kubánské letectvo.

Další den mé cesty po Kubě vedl k El Nicho, krásnému terasovitému vodopádu uprostřed džungle. Posledních 20 km však bylo nutné absolvovat na nákladních terénních automobilech značky Zil sovětského původu kvůli velmi špatným cestám. Hodinová cesta byla skutečným utrpením. Vůz snad nemá pérování, a tak bylo cítit každý kamínek. Při pokusu fotografovat za jízdy ukázal monitor fotoaparátu jen kus rozmazané oblohy. Cestou jsme zastavili u školy. Domeček velikosti kozího chlívku s učitelkou a dvěma žáky, solárními panely, televizorem, videem a počítačem. Cesta vedla ještě kolem vojenského letiště plného Migů, snad 15 či 17. Při zpáteční cestě jsme si ale uvědomili, že letadla nemají kola, ale betonové podstavce. Při této příležitosti jsme se kubánského průvodce zeptali, jak to bylo s kubánskými vojáky v Angole a on nám odpověděl, že na přání lidu Angoly vyslala Kuba do Angoly několik tisíc vojáků, aby pomohli chránit angolský lid. Vlastní krajina byla nádherná. Téměř neprostupná džungle s exotickými rostlinami bizardních tvarů, křikem ptáků a stále vlhkou půdou, pokrytou tlejícími zbytky odumřelých rostlin a z ní do desítek metrů tyčící se palmy. Kaskádovité vodopády vytvářely četná jezírka s čistou tyrkysově zbarvenou vodou, která lákala ke koupání a poskytla nám skvělé osvěžení z horkého tropického vzduchu.

Botanická zahrada.

Typická Trinidadská ulice.

Zvonice a bývalý klášter v Trinidadu.

V roce 1901 byla nedaleko Cienfuegos, ve spolupráci s Harvardskou universitou, založena botanická zahrada Jardín Botánico obsahující více než 2000 převážně tropických rostlin, včetně nesčetných druhů bambusů, fíkusů, kráčejících stromů (z větve zapustí do země další kořen, ze kterého se pak stane další kmen), tzv. salámových stromů (plody vypadají jako šišky salámu) a mnohých dalších.

Historická dlažba v Trinidadu.

Trinidad, podobně jako Havana a další kubánská města, zbohatl na počátku 19. století z obchodu s cukrem. Osvobození otroků a válka za nezávislost pak vedla k úpadku města, ale tento stav paradoxně vedl k zastavení výstavby a zachování historického jádra města, které UNESCO prohlásilo v roce 1989 jako jedinečný urbanistický celek za součást světového kulturního dědictví. Úzké ulice, s hrbolatou kamennou dlažbou dovezenou z Bostonu, s nízkými domky s vysokými dřevěnými dveřmi a zamřížovanými okny se sbíhají na náměstí Plaza Mayor s majestátní stavbou bývalého kláštera (nyní muzeum). Jednoduchý, ale úhledný park s četnými vzrostlými palmami a s barokní věží zvonice v pozadí by skýtal příjemné posezení, nebýt příšerného vedra koncem měsíce října. V Trinidadu je zvykem podávat speciální nápoj s přídavkem medu a kubánského rumu, který býval používán jako energetický nápoj pro těžce pracující otroky na třtinových polích.

Náměstí Plaza Mayor v Trinidadu.

Ford z roku 1914.

Pohlednice z Kuby.

Poloostrov Ciénaga de Zapata je téměř celý pokryt bažinami protkanými četnými lagunami, řekami a říčkami. Husté traviny a keře, typické pro bažinaté tropické oblasti, jsou rájem pro ornitology, kteří zde nacházejí řadu vzácných vodních ptáků. Turista zaparkuje své auto zpravidla v osadě La Boca s restaurací, kde můžete dostat za 6 USD pár deka pečeného krokodýlího masa z blízké krokodýlí farmy. Po zaplacení vstupného lze vstoupit do krokodýlí farmy, tedy k oplocené, zdánlivě prázdné nádrži velikosti rybníku. Za pár dalších dolarů zřízenec nahází k plotu pár ryb a najednou z vody začnou vystupovat několikametroví plazi, které na rozdíl od východoasijských krokodýlích farem můžeme pozorovat z bezprostřední blízkosti. Z přístavu osady vyjíždějí výletní lodi kanálem v bažinách a přes jezero do indiánské vesnice Guamá s napodobeninami chýší z rákosí a sochami indiánů při různých činnostech.

Orel se svou obětí.

Bažiny poloostrova Cienaga de Zapata.

Další obyvatel bažin.

Pohlednicový snímek – Copak je to za fotoaparát?

Pro turisty bylo vybudováno bezesporu nejslavnější kubánské přímořské letovisko Varadero. 12 kilometrů pláží je poseto hotely vyšší a nejvyšší kategorie, nově vybudovanými či rekonstruovanými zahraničními firmami, které poskytují válení na pláži s bílým pískem jemným jak mouka, dlouhým přístupem do čistého moře nazelenalé barvy, restaurace, bary, diskotéky a zábavné show. Četní hlídači dávají pozor na bezpečnost hostů a zřejmě i na to, aby se do objektů nedostal nevhodný návštěvník. Varadero má i své vlastní letiště, patrně pro turisty, které nic jiného, než pláž nezajímá. Je tomu právě nyní 15 let, co jsme sami pokukovali po devizových cizincích, kteří jakoby byli z jiného světa, kde je vše dovoleno a vše možné. Přesně naopak jsem si připadal na Kubě a na Varaderu obzvláště.

Karibik.

Turista v hotelu Varadera.

Varadero turisty lákající.

Použitá technika: Pentax MZ5N s objektivem Sigma 17-35mm f/2,8-4 a filmy Kodak Professional Ektachrome E100GX; Canon 300D s objektivy Canon EF-S 18-55mm f/3.5-5.6 a Canon EF 28-135mm f/3.5-5.6 USM IS, 2 karty 512 MB a 1 GB, i-Tec Digital Databank FlashTrax 40 GB.