V naší sice malé, ale pořád (zatím) krásné republice je mnoho míst, která si zaslouží pozornost turistů i fotografů…
Při prázdninových i jiných výletech se jistě nedají opomenout jižní Čechy. Jedním z jejich nejkrásnějších koutů je oblast ležící na jih od Jindřichova Hradce, pro svou nedotčenou přírodu i poměrně řídké osídlení zvaná Česká Kanada. Už sám fakt, že zmíněná oblast leží na pomezí tří historických zemí – Čech, Moravy a Rakouska – činí tento kraj zajímavým. Česká Kanada je také místo, kde je možno pořádat cyklistické výlety, protože je tam množství malých, upravených a velmi málo frekventovaných silniček. Je to možná poslední místo v Čechách, kde lze bez obav pít z lesního potoka. Celá oblast je opravdovým rájem pro houbaře, v hlubokých lesích nejdete i mnoho borůvek a ostatních lesních plodů a v čistých rybníčcích, kterých je zde skutečně hodně, je možno se vykoupat…
Hrad Landštejn byl založen na počátku 13.století jako původně románská stavba. Sloužil k ochraně neklidné česko-rakouské hranice a představoval hlavní tamější oporu moci českých panovníků. Ve 2.polovině 13. století se hrad stal majetkem rodu Vítkovců a koncem 14. století byl prodán Konrádu Krajířovi z Krajku, což byl šlechtic pocházející ze Štýrska. Konrádovi potomci patřili mezi úhlavní nepřátele husitů, proto také byly Landštejn i blízké městečko Nová Bystřice vypáleny. Škody způsobené husitským vpádem byly úplně odstraněny až ve 2. polovině 15. století, kdy byl Landštejn také zcela nově opevněn. V době českého stavovského povstání roku 1618 hrad úspěšně čelil obléhání císařským vojskem, ale to už někdejší sláva pohraniční pevnosti začínala pomalu hasnout. Roku 1771 hrad vyhořel (příčinou požáru byl blesk) a změnil se v neobývanou (a neobyvatelnou) ruinu.
V 70. a 80. letech 20. století byl hrad opraven a zpřístupněn veřejnosti. Je to jeden z nejlépe zachovaných a opravených hradních komplexů u nás, přičemž i samotné okolí stojí za návštěvu. V hradu je možno zhlédnout malou expozici o dějinách Landštejna, obejít skoro celé hradby a z nejvyšší věže se rozhlédnout po širokém okolí. Přímo pod hradem je proslulá rybí restaurace, která nabízí rybí i jiné lahůdky za naprosto neuvěřitelné ceny. Vynikající jídlo lze spláchnout třeboňským Regentem. Na Landštejn se dostanete autem z Jindřichova Hradce směrem na Novou Bystřici a v Číměři odbočíte na Slavonice, které leží už na Moravě a patří také k místům, která rozhodně stojí za návštěvu.
Slavonice jsou pozoruhodně dochovaným pozdně gotickým a renesančním městem, na něž byla původní trhová osada povýšena už v roce 1277. O rok později bylo celé město opevněno a jeho původní půdorys se bez větších změn dochoval dodnes – úzké křivolaké uličky a části původních hradeb hovoří za vše. Ve městě lze vystoupat i na vysokou kostelní věž, odkud je výtečný rozhled po okolí. Opačným směrem, tedy pod zem, lze také vyrazit a projít okruh kopírující náměstí; úzké kopané chodby procházejí původními sklepy domů a dodnes nebyly všechny zmapovány. Cestou z Landštejna do Slavonic minete mimo jiné i poměrně nenápadnou ceduli s nápisem Pfaffenschlag – i když stejnojmenná obec je také v Rakousku, nedejte se zmást. V tomto případě totiž jde o zbytky celé středověké vesnice; základy domů a hráz bývalého rybníka byly objeveny jen náhodou.
Z Jindřichova Hradce až do Nové Bystřice jezdí jedna z mála zachovaných úzkorozchodných železnic. Jezdí několikrát denně a lze ji využít jako vhodného dopravního prostředku, pokud přijedete autobusem či vlakem do Jindřichova Hradce nebo chcete auto zanechat tamtéž. Vláček jede přes mnoho malebných vesniček a čas od času ho tahá i opravdová historická parní lokomotiva.
V Nové Bystřici je také hraniční přechod do Rakouska – můžete po skvěle udržovaných rakouských silnicích navštívit městečka Heidenreichstein nebo Litschau, popřípadě dojet až do okresního města Waidhoffen an der Thaya. Mimochodem, “Thaya” znamená Dyje a je to překvapivě jen takový širší potok. V Heidenreichsteinu je zdálky viditelný vodní hrad. Podobný monument je i v Litschau, kde je i zámek a také konečná stanice úzkorozchodné železnice, která se ale dnes používá už jen k přepravě dřeva, protože v kraji je mnoho pil a
dřevařských závodů. Jak lze tušit, obě úzkokolejky byly původně propojeny, ale železná opona svého času procházející i krajem, který se ve středověku nazýval Vitorazsko, rozdělila nejen státy, ale i technické památky.
Historická faktografie zpracována podle knihy “999 turistických zajímavostí České republiky” (autoři Petr David & Vladimír Soukup), 1999.
Snímky byly pořízeny poloautomatickou zrcadlovkou Praktica B 100 (objektivy Prakticar 50 mm f/1,8 a 135mm f/2,8) a manuální zrcadlovkou OLYMPUS IS 100 (objektiv 28-100mm f/4,8-5,6)) na materiály Konica VX 100, Konica VX 200 a Fujicolor HR 100.
