Každý, kdo má rád kouzlo Jižní Ameriky a temperament tamnějších lidí, by si neměl nechat ujít výstavu amatérského fotografa Zdeňka Švehly.
Zdeněk Švehla, který pracuje v cestovní kanceláři, dokázal skloubit své zaměstnání a koníček natolik, že si dnes můžeme prohlédnout několik desítek jeho záběrů z Latinské Ameriky. Jde o autorovu první výstavu a podle dostupných zdrojů i o první výstavu na českém území, na níž jsou vystavovány fotografie pořízené výhradně fotoaparátem Sokol. Krom tohoto – takřka historického – fotoaparátu používá Zdeněk Švehla již jen české barevné filmy a z příslušenství jen přídavný blesk. Žádné zoomy, filtry, mezikroužky či jinou fotografickou bižuterii. Navíc se zásadně vyhýbá jakékoli digitální technice při pořizování i při zpracování výsledných zvětšenin. Na autorově výstavě můžete spatřit fotografie z Brazílie, Argentiny, Mexika, Uruguaye, Chile a Kostariky.
Na vernisáži v nevelké Galerii Heřmanova 35 byla velice příjemná atmosféra a návštěvníci se mohli do Jižní Ameriky přenést i díky temperamentním jihoamerickým písním, kterými výstavu zahájila Vesna Vaško Cáceres.
Zdeněk Švehla na své výstavě představuje celkem 90 fotografií formátu 25 x 38 cm – je jich tolik, že si tu každý vybere to svoje. Najdeme zde pěkné krajiny včetně romantických západů slunce nad mořskou hladinou, zajímavé linie architektury a překrásné barvy exotické fauny i flóry. Velkou část vystavovaných prací tvoří reportážní záběry z ulic měst a portrétní fotografie. Můžeme si prohlédnout jak každodenní život obyvatel, tak i honosné kostýmy jihoamerických karnevalů. S tím jsou spojené i půvabné ženy, temperament a křiklavé barvy. Ostatně ty nás provázejí celou expozicí. Některé snímky, zvláště portréty a dokument, by asi zasloužily černobílé zpracování, ale smiřme se s tím, že barvy k Latinské Americe prostě patří. Tematická šíře je opravdu velká, takže je na co se dívat.
Bohužel je tato první autorova prezentace zatížena klasickými problémy, které asi zažil každý, kdo někdy někde prvně vystavoval. Patrně si tím musí projít každý autor. Fotografií je na můj vkus až příliš mnoho, takže v malém prostoru výstava působí dost stísněně. Snímky jsou adjustované v rámech bez paspart, což je přece jen “utiskuje” a nedává jim vyniknout. Ale budiž, každý chce ukázat co nejvíce ze svých prací… Co bych si však dovolil autorovi opravdu vytknout a co mohlo hodně prospět celé prezentaci, je řazení jednotlivých fotografií. Výstava nemá logiku a působí proto roztříštěně. Mezi architekturou jsou umístěny bez ladu a skladu krajiny, lidé i makrozáběry. Po několika fotografiích narazíme opět na linie staveb, které navazují na fotografii o pár rámů zpět, přičemž další pokračování této série je až na další stěně. Velká škoda. Když jsem si z roztroušených fotografií poskládal celky, hned jsem měl z výstavy lepší pocit. Divák však musí hledat, přeskakovat a vracet se zpět. Rozdělení výstavy do čtyř až pěti tematických celků by bylo ku prospěchu věci.
I přes tyto výtky mohu výstavu Latinská Amerika ve fotografii doporučit všem, kdo mají rádi exotiku, cestování a barevné fotografie. Myslím si, že mnoho amatérských fotografů zde najde inspiraci pro svoji tvorbu, byť třeba jen v našich zeměpisných šířkách.
