Většina turistů přijíždějících do Irska čeká, že je z letiště odveze povoz tažený osly a na přivítanou je místní pohostí pálenkou z brambor. Obrázek o kouzelném Irsku je už dávno minulostí, přesto vás po několika dnech putování irská krajina natolik očaruje, že s obtížemi rozeznáte, kde končí realita a začínají barvité legendy.
|
| Katedrála Svatého Finbarra (Cork) |
Nekonečná vřesoviště, rozeklané útesy a všudypřítomné pastviny plné ovcí a krav. Říká se, že Irsko je jednou z nejkrásnějších zemí, ale rozhodně tomu tak není zásluhou samotných Irů. Navzdory úchvatné přírodě jim chybí smysl pro pořádek a odpovědnost za čistotu. Turisticky frekventovaná místa a boční uličky vás proto překvapí množstvím odpadků. Vysvětlení prý leží ve strastiplné irské historii. Po staletí se Irové krčili pod nadvládou Angličanů a ke své zemi se tedy skutečně chovali jako by ani nebyla jejich.
|
|
|
| Východní pobřeží Irska |
Památník spisovatelů: Ir Oscar Wilde a Estonec Henry Wilde (Galway) |
Přístaviště Spanish Parade v Galway |
Glendalough a irské počasí
Irsko je zemí, kde se minulost prolíná s přítomností na každém kroku. Podle starověkých záznamů sem první osadníci dorazili už v roce 2680 před naším letopočtem, archeologické záznamy ale prokázaly osídlení ostrova už v 8. tisíciletí před Kristem. Není divu, že při putování Irskem máte někdy problém oddělit skutečnost od legend a mýtů, které sem každoročně přitahují přes šest miliónů turistů. Díky přílivu návštěvníků se tato země rychle mění a míst s kouzelnou atmosférou ubývá, stále jich však hodně zůstává.
| Klášterní komplex Glendalough |
Jedním z nich je klášterní komplex Glendalough, který leží jen hodinu jízdy z Dublinu. V 6. století jej založil svatý Kevin v hlubokém údolí mezi dvěma jezery. Hledal zde klid, jenže brzy jej sem začali následovat poutníci, kteří světce o vytouženou samotu rychle připravili. Glendalough se přesto stal významným centrem vzdělanosti a ve středověku dokonce místem posledního odpočinku nejvyšších irských králů. Důstojnější místo byste ostatně těžko hledali. Zalesněné kopce Wiclow Mountains budí respekt, jakoby se tady každou chvíli měl z mlhy vynořit v čase ztracený keltský druid. Mnohem pravděpodobněji vás tady ale zaskočí rozmary počasí, které jsou pro Irsko příznačné.
| Údolí s dvěma jezery v Glendaloughu |
Když jsem o několik týdnů později mluvil o irském počasí s meteorologem Michaelem Walshem, vyprávěl mi o své australské kolegyni, která první den v Dublinu prohlásila, že během dvou hodin viděla všechny čtyři roční období. „Irské počasí je unikátní častými změnami během jednoho dne a malými výkyvy teplot – nikdy tady není horko a nemrzne. Je to způsobeno především polohou Irska na východním okraji Atlantického oceánu. Až na několik oblastí ve Velké Británii není nikde v Evropě podobné počasí,“ srovnával Walsh.
Namítal jsem, že práce meteorologa v Irsku proto musí být tím nejméně jistým povoláním, ale Michael Walsh to odmítal. „Předpovídat počasí v Irsku je sice náročný úkol, ale Irové už vědí, co si představit pod předpovědí ‚proměnlivě deštivý den‘,“ usmíval se dublinský meteorolog.
Potomci Keltů a Vikingů
|
| Oslava po utkání hurlingu (irská obdoba pozemního hokeje) v Corku |
Irský národ každopádně zažil dostatek zvratů a katastrof, než abyste v Irsku někoho slyšeli žehrat na počasí. Až v roce 1921 získali Irové, kterým v žilách koluje keltská a vikingská krev, nezávislost na Velké Británii, jenž svého souseda ovládala více než sedm století. I když komplikované manželství Irů a Britů definitivně skončilo, stále není vyřešena otázka protestantského Severního Irska. Zmínka o Velké Británii už ale dlouho opovržlivé pohledy nevyvolává. Jednak by to mohlo posílit nacionalistické snahy IRA,
|
| Golf je v Irsku jedním z nejpopulárnějších sportů |
která má v jižní, samostatné části ostrova minimální podporu, a pak – obě země jsou už přes třicet let partnery v rámci Evropské unie. Vstup do ní ostatně Irům přinesl nebývalý ekonomický rozvoj. Místo zaostalého a zpátečnického národa proto v Irsku naleznete sebevědomou společnost, která se za každou cenu snaží vyrovnat ostatním Evropanům.
Zatímco ostatní národy žijí, aby pracovali, Irové pracují, aby žili. Podle některých to v praxi znamená, že jsou líní. Spíše však mají rádi klid a nikam nespěchají, což odpovídá starému venkovskému způsobu života. Tehdy ani rychlejší práce větší úrodu nepřinesla. Neplatí to ale všude – na irských silnicích v porovnání s ostatními zeměmi umírá nezvykle hodně lidí. S jistou dávkou cynismu nabízí vysvětlení fakt, že Irové už desítky let nebyli ve válce, a tak se alespoň masakrují na silnicích.
Proti proudu času na Aranské ostrovy
|
| Trajekt na Aranské ostrovy |
|
| Původní obyvatel Aranských ostrovů |
Abych poznal původní Irsko, kde čas plyne pomaleji, lidé stále mluví irsky a tradiční hudba zní věrohodněji, vydal jsem se na Aranské ostrovy. Skupina tří ostrovů Inishmore, Inishmaan a Inisheer, které leží v Atlantickém oceánů u západního pobřeží Irska, patří mezi mizející oblasti, kde je původní irská kultura stále každodenní součástí života místních lidí. Krajina Aranských ostrovů vás přitom ohromí svou strohostí a jednoduchostí, která se odráží i na ztenčující se populaci ostrovanů. Právě jejich po staletí téměř neměnný způsob života už dlouho přitahuje stejný počet antropologů a lingvistů jako oblast kolem Amazonky v Jižní Americe.
|
|
|
| Po Inishmoru vás proveze bryčka tažená koněm |
Aranský dům s doškovou střechou |
Pláž u Kilmurvy na ostrově Inishmore |
Na Aranských ostrovech hledají odpověď na otázku, proč dodnes většina ostrovanů běžně mluví irsky a angličtina je pro ně až druhým jazykem. Oba jazyky spolu v Irsku dlouhodobě svádějí nerovný boj, a ačkoliv je nyní irština povinná ve škole, všechny dopravní ukazatelé jsou dvojjazyčné a od příštího roku bude irština dokonce oficiálním jazykem Evropské unie, zůstává irština pro většinu Irů nesrozumitelným a mrtvým jazykem. Podle údajů z roku 2004 se sice k její znalosti přihlásilo 1,5 miliónů Irů, tedy třetina z nich, ale za svůj první jazyk ji považuje jen 65 tisíc Irů. Její oživení a podpora není pro Iry, ani při vzpomínce na dlouhou cestu k nezávislosti, překvapivě podstatná. Anglický vliv je příliš velký, navíc bez angličtiny by Irsko těžko dosáhlo tak velkého pokroku. Navzdory tomu se život na Aranských ostrovech mění jen pozvolna.
| Na okraji 87 metrů vysokých útesů (Aranské ostrovy) |
Na Inishmoru, který má na délku pouhých 14 kilometrů a je největším z trojice ostrovů, dnes žije zhruba 800 obyvatel. Jejich předkové pravděpodobně přišli 4 tisíce let před naším letopočtem z kontinentální Evropy, aby zde hledali novou půdu. Při pohledu na drsnou a skalnatou krajinu, kterou se vinou charakteristické kamenné zídky, oddělující jednotlivá políčka, to zní až neuvěřitelně. Přesto dnes tisíce turistů obdivují starověkou masivní pevnost Dún Aonghasa, jenž stojí na okraji strmých útesů 87 metrů nad Atlantickým oceánem jako němý svědek vyspělosti tehdejší civilizace. Podobné pevnosti lze nalézt také podél pobřeží Skotska, Walesu a Španělska. Podle některých historiků má ve stejné době původ dokonce i vzor slavných aranských svetrů, které jsou i přes vysokou cenu nejoblíbenějším suvenýrem. Dříve svetry pomáhaly rybářům ve vlnách Atlantiku, dnes jsou nedílnou součástí turistického ruchu, který Aranským ostrovům zaručuje budoucnost.
Rozkvetlé Powerscourt Gardens
|
| Powerscourt Gardens |
|
| Kostel se hřbitovem u městečka Enniskerry |
Irsko je zemí mnoha tváří, jenž se mění nejen v závislosti na nevyzpytatelném počasí. Jednou je radostné, plné sytě zelené barvy, jindy z něj mlha nebo dramatické nebe vytvoří dojemně melancholickou krajinu. Vyplatí se vydat do Corku, „irských Benátek“, na poloostrov Dingle za nespoutanou přírodou nebo do oblasti Killarneyských jezer v hrabství Kerry. Každé setkání s irskou pohostinností a vstřícností jen umocní dojem z tohoto věčně zeleného ostrova.
|
Úplně jiné Irsko je pak ukryto v hrabství Wiclow nedaleko vesničky Enniskerry. Na počátku 18. století zde na pozemcích rodu Wingfieldů z Powerscourtu vyrostlo honosné sídlo a rozlehlé zahrady, které jsou považovány za nejkrásnější v Irsku. Přitom si zde ani jako v Irsku připadat nebudete. Zahrady byly projektovány v italském a částečně japonském stylu, všude je pečlivě střižený trávník a pestrobarevné květiny, které navozují atmosféru spíše jižní Evropy. Powerscourt Garden dominuje velké jezero s fontánou a spoustou leknínů; najdete zde dokonce hřbitov oblíbených zvířat zdejšího rodu. Na dohled impozantní hoře Great Sugar Loaf se zde po dlouhém cestování Irskem každopádně skvěle odpočívá.
Použitá technika: Praktica BCA s objektivy Prakticar 50mm f/1.8, Prakticar 135mm f/2.8 a Prakticar 28mm f/2.8. Všechny fotografie byly pořízeny na filmy Fuji Velvia a Fuji Provia. Skenováno na Minolta Dimage Elite 5400.
Čistota v Irsku?
Vy říkáte:
“Navzdory úchvatné přírodě jim chybí smysl pro pořádek a odpovědnost za čistotu. Turisticky frekventovaná místa a boční uličky vás proto překvapí množstvím odpadků. Vysvětlení prý leží ve strastiplné irské historii. Po staletí se Irové krčili pod nadvládou Angličanů a ke své zemi se tedy skutečně chovali jako by ani nebyla jejich”
Já říkám – je to nesmysl. Zajeďte si do míst, kde žijí Irové, nic takového neuvidíte – dost dlouho jsem tam pobyl, abych to věděl. Vysvětlení je to, že Irsko má liberální zákony a např. i Češi tam mohou volně a legálně pracovat bez jakéhokoliv úřednického povolení. No a právě v těch městských částech právě tato prasata (i Češi bohužel) tam dělají bordel. A tamější úklidové čety (složené i z Čechů!) to po nich nestíhají uklízet.
V konfliktu s Brity se jedná o malou skupinu lidí, kteří vyvolávají popsané nacionalistické vášně. Je zajímavé, že těchto lidí je v Irsku pořád stále méně, než členů KSČM v současnosti v našem státě – tedy rovněž zločinecké a teroristické organizace, která je navíc u nás zcela oficielní a zastoupená “řádně” v parlamentu (a Češi je v hojné míře dokonce delegovali i do struktur EU aby nás tam “hezky” reprezentovali)!
Je mi 55 let, moje děti 25. Jsem přesvědčen, že já, moje děti a i moji vnukové se nedožijeme životní úrovně současného Irska. Vždyť dnes jsou dál než třeba Rakousko….
Jinak objekty k fotografování v Irsku – to je nádhera, specielně počasí je tam nesmírně fotogenické. Hezký článek, hezké snímky. Praktica je navíc velmi dobrý stroj, taky s ním pracuji velmi rád.
Čistota v irsku?
Byl jsem přesvědčený, že s otázkou rozdělení ostrova, respektive problémy mezi protestanty a katolíky se v Irské republice prakticky nesetkám. Před napsáním tohoto článku jsem v Irsku strávil loni v létě přes dva měsíce (ano, jako tisíce dalších Čechů, Slováků a Poláků jsem se tam vydal na letní brigádu), ale s politickými diskuzemi na toto téma nemám až na články v tisku prakticky žádnou osobní zkušenost. Je proto paradoxní, že po letech klidu se před pár dny nepokoje vrátily přímo na O’Connell Street – do samého středu Dublinu. Jako bych to přivolal…
Přestože se smyslem pro pořádek to skutečně není u mnoha přistěhovalců příliš růžové, ohledně odpadků v Irsku s vámi nemůžu souhlasit. Za deset týdnů jsem poznal nejen Dublin, ale také spoustu míst na opačné straně Irska… Vzpomínám si na vyhozenou pračku mezi vřesem na začátku turistické trasy poloostrova Howth – nepoznal jsem mnoho cizinců hledajících práci, kteří by se vůbec zmohli na takovou pračku. Je to sice zjednodušení, ale poznal jsem osobně spoustu Irů na cestách, v práci, obchodech nebo hospodách, a jestli má tento národ nějakou chybu, je to právě jeho “čistotnost”. Ano, myslím, že jde skutečně o důsledek liberární atmosféry v Irsku – nejvíce problémů s tím má současná rozmazlená mladež, což si uvědomují i sami Irové.
Samozřejmě, že Irsko není zavaleno odpadky – najdou se zcela neposkvrněná místa -, ale obecně nejsou irské děti vedeny k udržování pořádku tolik jako jejich vrstevníci třeba u nás. Londýn je také plný přistěhovalců z východní Evropy, ale rozhodně nepůsobí na první pohled tolik špinavým dojmem jako Dublin (možná tam jen lépe funguje úklidová služba).
Přeji pěkný den
Pavel Kalouš
Čistota v irsku?
Musím s Vámi souhlasit, ne všichni Irové jsou pořádní, ne všichni Češi jsou nepořádní – asi jsem příliš generalizoval ve svém příspěvku vlastnosti různých národů.
Jedna věc je v souvislosti s Irskem zajímavá a to je z minulosti tzv. “trucovitost” vůči Britům. Když GB byla v protihitlerovské koalici, tak Irsko bylo alespoň neutrální (k jejich cti ovšem nutno přičíst, že pomáhalo americkým konvojům). “Nejpikantnějším” závěrem IIWW se stala “slavná” kondolence Irska Německu, když Vůdce spáchal sebevraždu…. Ale dnes v EU jsme všichni díky Bohu snad mimo taková “pokušení”.
Ale zpět k fotografování. Pokusil jsem se vzpomenout si na významnější představitele irské fotografie a nevybavuje se mi v podstatě žádná osobnost, jen Matthew Brady, který však žil v USA. Můžete si vzpomenout na nějakou významnou osobnost, popř. s linkem na tvorbu? Děkuji.
Čistota v irsku?
Ehm – tvrzení že Irsko pomáhalo konvojům z USA je úlet týdne a naopak jde o jeden z největších irských válečných “hříchů”.
Britové se totiž před válkou (dobrovolně) stáhli z jihoirských přístavů a po vypuknutí války jim Valera opětné poskytnutí těchto základen výslovně odmítl, takže všechno muselo kolem Ulsteru. Důsledky? Lepší možnost koncentrace ponorek na jedinou trasu proti tomu, kdyby se to mohlo dělit, omezení pobytu eskortních lodí na moři kvůli delším přístupovým trasám a další potíže – velmi mnoho námořníků a lodí mohlo válku přežít nebýt Irské neutrality 🙁
Čistota v irsku?
ano, plny suhlas, irsky postoj pocas ww2 veru nie je hrdinstvo s ktorym by sa niekto rad chvalil…. ale vyspekulovane to nebolo zle: na jednej strane, pokial sa drzala britania, irsko ostavalo pekne v zavetri a pekne pod stitom, na druhej strane trucovita neutralita davala moznost dat odvekemu nepriatelovi ‘co proto’. Ze to stalo sakramensky vela zivotov, ako pise thr, je fakt a ku cti to veru nikomu neposluzi. Nehovoriac o tom, ze irsko vdaka svojej polohe a deklarovanej neutralite bolo zrejme rajom pre nemecku spionaz – doslova ‘oci do britanie’. takze myslim ze naozaj bude lepsie obdivovat vskutku krasnu irsku krajinu a keltsku kulturu, hrdinsku pomoc konvojom pocas vojny nechajme radsej bokom 😉
Irská neutralita
Je skutečností, že jsem byl v době IIWW ještě na houbách, takže jsem to na vlastní oči neviděl. Ale z literatury dobře vím, že Irsko v té době pomáhalo Spojencům. Tady a teď tu knížku nemám, ale na http://en.wikipedia.org/ to potvrzují také. Vyjímám:
….the state (Ireland) was neutral during World War II but offered some assistance to the Allies….
A ještě pro úplnost týkající se mého předchozího příspěvku, aby nedošlo k mylnému výkladu:
Češi a Slováci jsou prasata v daleko větší míře než Irové. Tedy pravděpodobnost, že narazíte v Česku a Slovensku na dobytek je významně vyšší, než v Irsku. To vím jistě.
irská neutralita
Když do Wikipedie může psát každý a tohle si určitě vymyslel nějaký Ir, který se snaží vylepšit obraz své země za WW2. O pravém opaku se můžete dočíst v dobové literatuře docela dost. Zkuste třeba Kruté moře od pana Monsarrata.
irská neutralita
🙂
presne Krute more som mal na mysli … a chlapik asi vedel o com pise, nakolko to zazil na vlastnej kozi… do wikipedie totiz mozno napisat naozaj cokolvek….
Jardo: s tymi prasatmi zial suhlasim, u nas a zrejme i u vas ich je tolko ako malokde – zial, narod nevymenis 🙁
irská neutralita
No vidíte a Nicholas John Turney Monsarrat (1910–1979) byl UK novelist.
A když si promítnu způsob výkladu historie v 70 letech v ČSSR, tak se dozvíte, že na celou IIWW stačili L.I.Brežněv, a Dr. G.Husák ve Slovenském povstání. Tito dva zachránili celé lidstvo, pamatujete? A všichni ti američané, britové, francouzi a ostatní pokrytci (včetně Irů) byli skrytými přisluhovači a pomocníky Německa – právě proti těmto dvoum soudruhům…..
irská neutralita
Az na to ze Monsarrat si vojnu na tych korvetach naozaj odkrutil… to trosicku ten sarkazmus obracia proti Vam, nemyslite? :)))
irská neutralita
Nevím, jak jste byl v Irsku dlouho, ale podle toho, co jste napsal, jste tady byl s cestovkou, která vám ukázala pár kostelů a jelo se domů.
Já jsem tady nyní a nechápu, jak můžete srovnávat nás nebo Slováky v tomto směru tady s těmi lidmi. Možná tak s cikánama a to jak v chování, tak hlavně
v čistotě.
Ano, životní úroveň je tady možná vyšším než v Rakousku, ale zapomínáte, že Rakušané si tu úroveň museli vybudovat sami. Na rozdíl od Irska, které bylo zaostalou zem.zemí do té doby, než sem EU nacpala peníze a Poláci jim
vámi obdivovanou úroveń vybudovali.
Nějaký čas jsem s Iry pracoval a řeknu vám, byl to hukot. V Čechám by všichni do 1 skončili na pracáku.
A poslední věc-veřte tomu, že za pár let bude o život vyjít tady v tom pralesním státě večer na ulici. Když jsme přiletěli, kamarád nám říkal, že
neexistuje vetší dobytek než mladý Ir. 100 procentní pravda. Vetší prasata
si snad člověk nedokáže představit.
Příště se jeďte do země, o které chcete psát podívat. Co jste napsal je váš názor na Irsko, tady je můj a mých kamarádů, protože v názoru na tuto
zemi se shodneme všichni ve všem.
irská neutralita
Nevím, jestli váš příspěvek je určený mě jako autorovi článku, nebo spíše někomu jinému z diskuze pod článkem, ale předpokládám, že první varianta je pravděpodobnější. Upřímně vaší poznámce příliš nerozumím, už z toho, že se s vámi více méně shoduji. Životní úroveň nijak neobdivuji, jen konstatuji, že se jim za poslední roky nebývale zvýšila, což je fakt. Netvrdím také, že by se mnozí Irové v práci předřeli – podotýkám, že jejich povaha vychází z jejich minulosti, kdy zábava byla mnohem důležitější než práce. Skutečnost, že se Irové dokáží bavit skutečně nespoutaně, určitě nepopřete ani vy.
Prosím, pokud chcete zpochybňovat moje osobní zkušenosti a radit mi, abych se jel do dané země nejprve podívat, zjistěte si sám nejdříve fakta. Už v diskuzi u článku o Dublinu jsem psal, že jsem v Irsku loni strávil celkem deset týdnů (tedy více než dva měsíce), prožil si řadu příhod na irských úřadech, vystřídal různé práce a poznal důvěrně irskou mentalitu. Do Irska jsem tedy nejel se žádnou cestovkou, naopak – pravděpodobně stejně jako vy – na vlastní pěst.
Jestli chcete jít za každou cenu do konfrontace, je to vaše svaté právo, ale skutečně nechápu proč tak činíte poznámkami, které v článku nijak nepopírám, nevyvracím… Paladix je především server o fotografování. Když už tedy píšu o nějaké zemi či městu, snažím se na něj dívat skutečně jako fotograf a hlubokou politickou analyzu nechávám na odbornících-komentátorech. Cílem tohoto článku proto nebylo rozhodnout, zda se mladý Ir chová jako “dobytek”, ale popsat nesporné krásy této země. Je mi líto, jestli to z článku není patrné na první pohled.
Přeji pěkný den a hodně úspěchů v Irsku
Pavel Kalouš
Krásný článek
Krásné povídání o Irsku a nádherné fotky. Fakt se povedly. Pěkně se to četlo a fotky jen bezvadně článek doplnily. Opravdu krásné. Dík. J.M.