Fotografování na “historickém” leteckém dnu nemusí být nuda

Zkuste si zajít na dobový nebo klasický letecký den a věnujte trochu času historii – nemusí to být nuda a můžete fotografovat jak detaily, tak akci…

Co takhle zkusit historický příběh z leteckého dne?

Úvod

Tohle éro má ještě valnou většinu dílů z roku 1914 … (mimo motoru)

Přichází podzim a zima, takové období zalezlosti a brzké tmy, a je čas začít se rozmýšlet, co dělat příští rok. Zmíním tedy méně časté téma, kterým je fotografování leteckých dnů. Pro fotografy tady již vyšel jeden článek věnovaný tomuto tématu, ovšem já nechci psát o fotografování běžného leteckého dne, tady je řada k tomu povolanějších, ale o fotografování tak trochu jiných leteckých dnů nebo jejich částí, totiž leteckých dnů historických.

Zpátky do historie

Na rozdíl od moderních vojenských letadel, která již skoro bez výjimky mají jednolitě šedou kamufláž bez jakýchkoliv vyčnívajících nebo estetických prvků, vypadají stará letadla úplně jinak. Období druhé světové války již sice nabízí zajímavější alternativy, tady je ovšem drobet problém v počtu dostupných letadel z oné doby. Sice je možné je čas od času vidět v hojnějším počtu, ovšem k tomu je potřeba se dočkat nějakého výročí, třeba 60 let od osvobození. Zbývá období pár desítek let předtím, tedy doba počátků letectví a bohužel také počátků moderního válečnictví v evropských dějinách. První boje ve vzduchu – na rozdíl od masakrování vojáků na zemi – mělo alespoň zpočátku svá džentlmenská pravidla. Vzdání pocty sestřelenému pilotovi, bombardování ubikací nepřátelských pilotů botami nebo tankování na nepřátelském letišti nebylo nijak neobvyklé. V řadách pilotů asi bylo nejvíce příslušníků šlechty a období první světové války lze nazvat jejich labutí písní, kdy ještě stál člověk proti člověku, sice ve stroji, ale srovnatelném a neposkytujícím nějaké podstatné výhody.

Vraťme se k letadlům. První létající stroje těžší než vzduch byly nádherné konstrukce potažené plátnem, často prosvítající. Dnešní počet křídel, tedy jeden pár, byl ještě téměř neznámý, dvouplošník byl standard, trojplošník výjimka. A i když konstruktér přešel na jediné křídlo, nezbytný systém zpevňovacích lanek, táhel či vzpěr dělal z jakéhokoliv letadla svého druhu unikát. Pokud jste někdy viděli Blériot, tedy letadlo, které jako první přeletělo Lamanšský průliv, máte fotografických námětů nepočítaně. Průsvitný potah křídel odhalující žebrování, dřevěná příhradová konstrukce trupu, systém kovových táhel, nakrucování konců hlavních křídel (křidélka či klapky nebyly), či zcela obyčejné detaily konstrukce.

Dobové oblečení i výzbroj udělají své

Proč jsem se tak rozpovídal? Protože pro vás mám drobet jiný námět k fotografování. Letadla z období první světové války totiž existují, sice jako zmenšené repliky, aby splňovala podmínky ultralehkých letadel, nicméně repliky pěkně udělané a samozřejmě – létající. V Čechách je asi nejznámější letecká skupina replik letadel z první světové války s názvem „Létající cirkus“. Během roku vystupuje od jara do podzimu skoro každý víkend v nějakém městě v republice, stačí si nalézt program nejbližšího leteckého dne v okolí a pokusit se z jejich příběhu udělat příběh vlastní, fotografický. Určitou výhodou je, že nezačínají ani nekončí ve vzducu v letových ukázkách, ale začíná se na zemi, poté se děj stěhuje do vzduchu, aby vzápětí na matičce Zemi zase skončil.

Že fotografování tohoto příběhu není zas až tak jednoduché, zjistíte – pokud trpělivost vydrží – poměrně záhy.

Triplan, sice zmenšený do kategorie Ultralight, nicméně působivý

Zrovna „Letecký cirkus“ totiž příběh má, během let poměrně vypilovaný a pokud se poštěstí počasí a synchronizace se zvukovým doprovodem na zemi, má docela šmrnc. Prozrazovat vám ho nechci, protože bych vás připravil o radost z povedených snímků a očekávání, co že se vlastně právě teď bude dít.

Vše doprovází dobové oblečení, auta, stany, zbraně. Při mírném větru pak i menší pozorovací vzducholoď.
Jinak další drobností je počasí, ono vyfotografovat za nádherného dne s modrou oblohou řadu letovek na modrém pozadí je sice snadné, jenže ve výsledku ne zas tak zajímavé. Mnohem poutavější jsou fotografie s letadly na pozadí bouřkových mraků, takže drobet horší počasí nemusí být vůbec na škodu. Také je vhodné se vyhnout moderním prvkům v krajině, neboť historický Triplan s moderní vodárenskou koulí na pozadí těžko někoho zaujme.

Tady ze mě hovoří vlastní zkušenost: v Roudnici nad Labem jsem udělal perfektní snímek Mustanga z druhé světové války na zamračeném pozadí … nádhera … až na tu zatracenou vodárenskou kouli.

Co vzít sebou a kam

Ještě jedna rada, po řadě návštěv leteckých dnů různých kategorií doporučuji spíše lokální verze, než celonárodní masové akce. Pro mě osobně byl největším zážitkem v tomto roce malý letecký den v Mostě na travnatém letišti. Vynikající konferenciér, který netvrdil o malé vrtulové Z-50, že je to trysková Alka (jako jiný konferenciér v Pardubicích…), perfektně se vyrovnal s výpadky zvuku a znal i lecos z historie letectví. Perfektně reagoval na časové zpoždění některých ukázek, protože příliš foukalo, ještě ke všemu kolmo na dráhu, jinak řečeno, právě on „udělal“ letecký den zajímavou akcí a finální zpoždění hlavních ukázek skoro o dvě hodiny nebylo ve výsledku až tak tragické. K tomu všemu bylo příjemné, že obvyklé reklamní a hlučné stánky se všemi možnými ptákovinami vůbec nebyly součástí diváckých prostor, ale byly umístěny ve vstupní části letiště, takže nijak nerušily.

Klasická letovka, nic víc, nic míň …	Když víte, co přijde, můžete zkusit působivý snímek	Prostě zkáza

Zbývá poslední položka – co s sebou. Vzhledem k tomu, že na stojánky letadel se dnes v podstatě nedá dostat a zbývá fotografování z poměrně výrazného odstupu, tak teleobjektiv. Ten budete potřebovat i při fotografování letadel v letu. Za minimum bych pokládal 200 mm, optimální je cokoliv delšího než 300 mm, optická stabilizace je samozřejmě výhodou. Rychlé zaostřování je nutností, je na vás, jestli se spolehnete na výběr zaostřovacího bodu elektronikou fotoaparátu a servem, tedy sledováním objektu spojeným s přeostřováním (pokud se zároveň mění vzdálenost), nebo dáte přednost střednímu bodu, což s běžnou zrcadlovkou může dávat lepší výsledky. Dále minimálně dvě paměťové karty nebo horu filmů, protože při fotografování tohoto námětu je odpad velký, ať máte sebelepší vybavení. A pak už jen trochu fantazie a kapku fotografického štěstíčka.

Ještě drobný dodatek – protože sledujete letadla a nikdy nevíte, kde máte slunce, beru sluneční clonu na objektivu (nikoliv ve fototašce) za naprostou nutnost. Ono sluneční prasátko na tom nejlepším snímku může fotografovi dost nepříjemně zkazit radost ze života.

Závěr

A to je všechno, mrkněte na fotografie a pokud vás zaujaly, zkuste si tenhle fotografický námět vyzkoušet. Snímky jsem pořídil na leteckém dnu v Mostě a doplnil je o týden později v Pardubicích. Přesto jsem se zatím nedostal k výsledku, který bych sám očekával.

Poznámka: Všechny fotografie jsou z kombinace Canon EOS 350D + Sigma 18-50 mm/2,8 EX + Canon 70-200 mm/4.0 L; fotografováno samozřejmě do RAW formátu.