Byblos byl starý již v době vzniku velkých blízkovýchodních civilizací.
|
| Symbol Byblosu |
Byblos, starověký přístav, leží asi 20 km na sever od Bejrútu. Vlastně máte pocit, že jste Bejrút vůbec neopustili, protože pobřežní osídlení se plynule táhne do nekonečna na obě strany od centra města a stoupá vysoko do pohoří Libanon.
|
| Vykopávky v Byblosu |
Po cestě jsme také míjeli kasino, významné tím, že se jedná o jediné kasino na Středním východě. Islám totiž zakazuje hazardní hry, a proto jsou zde boháči z okolních muslimských zemí, zejména Kuvajtu a Saudské Arábie, denními hosty. Tito boháči mají své rezidence i na svazích pohoří Libanon, kde tráví léto v příjemném svěžím klimatu.
|
| Obeliskový chrám |
Město Byblos patří k nejstarším na světě. Osídleno bylo už v době kamenné. Zvláštní význam mělo město ve fénické době, kdy bylo významným centrem obchodu mezi Egyptem, Mykénami a mnoha dalšími středomořskými, ale i mnohem vzdálenějšími centry civilizace. Z této doby pochází jedna z mála dochovaných fénických stavebních památek, tzv. Obeliskový chrám. Ten ovšem byl zakryt další stavbou z pozdější doby. Archeologové tento pozdější chrám přenesli asi o dvacet metrů dále a tím Obeliskový chrám odkryli.
|
| Amfiteátr v Byblosu |
Rozsáhlý archeologický areál obsahuje jen málo nadzemních staveb. Vinu na tom má relativně krátké období křižácké nadvlády. Křižáci na Středním východě likvidovali jak lidské životy, tak stavební památky. Trochu odbočím, když připomenu, že po dobytí Jeruzaléma křižáci povraždili veškeré obyvatelstvo bez ohledu na to, zda se jednalo o muslimy, židy či křesťany, muže, ženy nebo děti. Archeologickému areálu Byblosu dominuje křižácký hrad. V jeho zdech jsou patrné kusy rozřezaných žulových antických sloupů.
|
| Křižácký hrad |
Naše další cesta vedla přímo do pobřežního pohoří na místo zvané Harísa. Té dominuje asi patnáctimetrová bílá socha panny Marie, známá jako “Lady of Lebanon”, postavená tak, aby byla vidět po značné části pobřeží. Od ní je krásný výhled až k Bejrútu.
|
| Zbytky antických sloupů |
Před sochou na vyhlídkové plošině jsme viděli náš první a poslední pravý cedrový strom – státní symbol, který je zobrazen i na libanonské vlajce. Náš průvodce prohlásil, že je ještě malý, sotva stoletý. Za sochou byl postaven rozsáhlý moderní katolický chrám ve tvaru obráceného lodního kýlu tak, aby evokoval zašlou slávu fénických mořeplavců.
|
| V Katolickém chrámu v Byblosu |
Dalším cílem naší cesty byl jeskynní komplex v Džáitě. Cestou jsme museli zastavit u kontrolního stanoviště. Byla to taková skromná závora na silnici, u ní na omláceném sudu s pískem státní symbol, vedle budka a člověk v civilním obleku. Jen jeho kalašnikov ukazoval, že se jedná o vojáka. Počínal si tak neobratně, že mu samopal upadl na zem. Tomu se smál i náš průvodce, ale až za první zatáčkou.
|
| Lady of Lebanon |
Cestou jsme míjeli most z římské doby přes kalnou říčku zaříznutou do úzkého údolí. Po zaplacení asi 12 USD vstupného nás kabinková lanovka vezla snad 300 metrů k hornímu vstupu do jeskyní. Jeskynní komplex má totiž dvě patra. V horním patře se prochází po betonových chodnících a asi o 100 metrů níže je prohlídka prováděna v člunech s elektrickým pohonem po podzemní řece. Nádherné, barevně osvětlené mohutné krápníkové útvary mnoho desítek metrů vysoké, byly mnohem větší, než jaké známe v Čechách či na Slovensku. Podařilo se mi sice propašovat digitální kompakt a neodevzdat jej u vchodu do k tomu určeným skříňkám, ale protože hlídkujících bylo více než návštěvníků, neudělal jsem ani jeden snímek.
|
| Cedr |
V místní restauraci jsme si dali typické místní pokrmy, úplně stejné, jako před rokem v Damašku. Průvodce ocenil mé umění vytvořit z libanonského chleba kornout, tzv. psí ucho a nabírat jím kaši z granátových jablek. Kdo nemá rád skopové, asi těžko ocení smažené koule z mletého masa. Na opečených kouscích kuřecího masa se asi zkazit moc nedá. Zato obdélník smaženého vzduchu měl být údajně sýr. Pak tam byly celkem dobré ještě smažené masové tyčinky. Nejsem odborník na arabská jídla, ale pochybuji, že přidané pomfrity do předloženého souboru arabských jídel patřily.
|
| Katolický chrám ve tvaru kýlu fénické lodě |
Libanonské pivo servírované s buráky a dýňovými semínky bylo vskutku vynikající. Nicméně jeho cena (1/3 L) odpovídala místní ceně 18 litrů bezolovnatého benzínu. Ovšem v obchodě se dalo koupit asi za 1/5 ceny restaurační.
|
| Osídlení pobřeží Libanonu |
Na zpáteční cestě jsem raději zavíral oči, když náš řidič neustále troubil a při tom vysokou rychlostí předjížděl v serpentinách v protisměru jiné předjíždějící auto samozřejmě přes dvojitou plnou čáru a, ač nevěřící, modlil jsem se k Alláhovi, Jahvemu i Ježíši dohromady. Jízda s libanonským řidičem je asi mnohem nebezpečnější, než pobyt v konfliktních jižních částech Libanonu, kde jsou údajně přestřelky na denním pořádku.
Použitá fotografická technika: 2 těla Pentax MZ5N, v jednom negativní film Kodak Supra 400, ve druhém diapozitivní Fuji Provia F100, objektivy: Sigma 2,8/70-200 a Sigma 2,8-4/17-35, Pentax 1,4/50, dále digitální kompakt Olympus C3040.
