Libanon – 5. část – Aanjar, závěr

Tam, kde mají sídla teroristické základny.

Jeden z duchovních vůdců Hizbaláhu

Již v samotném Baalbeku, ale i po cestě do Aanjaru, nás zaujala “výzdoba” měst. Trochu nám to připomnělo prvomájovou “výzdobu” v českých městech před rokem 1989. Všude na kandelábrech a podél silnice byly umístěny portréty zavile se tvářících mužů s turbany a černým plnovousem. Náš průvodce nám prozradil, že se jedná o vůdce Hizbaláhu.

~Výzdoba~ nedaleko syrských hranic

Jinde jsme viděli kresby Ajatoláha Chomejního či stylizované postavy mávající kalašnikovy nad hlavou a zjevně vyzývající k boji. Na jiných místech měly poutače syrské symboly s neumělými portréty zesnulého syrského prezidenta Háfize Asada.

Syrské státní symboly

Brzy jsme se naučili rozlišovat mezi četnými kontrolními stanovišti, kde vojáci prohlíželi naše auto. Jestliže na sudech s pískem byl nakreslen zelený cedrový strom, jednalo se o libanonské vojáky. Jestliže byla na sudech syrská státní vlajka, byli jsme kontrolováni syrskými vojáky.

Kontrolní stanoviště. Zde jsem dostal vyhubováno od našeho průvodce.

Často jsme ale byli prohlížení přísnými pohledy civilistů s namířenými kalašnikovy bez jakýchkoliv označení stanoviště. Pak se jednalo o bojovníky Hizbaláhu. Jedno z kontrolních stanovišť se mi podařilo i vyfotografovat. Za to jsem byl ale silně pokárán naším průvodcem, který mi hrozil, že bych takto mohl přijít o film, ale také i o celou fotografickou techniku.

To, co není vidět, je syrská vojenská základna

Město Aanjar leží 5 kilometrů od syrské hranice blízko úpatí pohoří Antilibanon. To je dobře patrné ze zvýšeného počtu syrských kontrolních stanovišť a množství syrských aut a taxíků včetně arabských taxíků pro větší množství cestujících. Ti všichni jezdí z 50 km vzdáleného Damašku za nákupy do bezcelní zóny v Libanonu. Míjeli jsme i některé rozsáhlé syrské vojenské základny. Jestliže jsem v Bejrútu měl pocit bezpečí, kde se příznaky proběhlé války jevily jako historie, zde u syrských hranic jsem se cítil jako na sudu se střelným prachem.

Aanjar, v pozadí je pohoří Antilibanon

Areál historického Aanjaru má pravidelný čtvercový půdorys s přesně vyznačenou hlavní třídou, ve které bylo na 600 obchodů. Byl založen umajjovskou dynastií v polovině 7. století, tedy ve stejné době,jako slavná Umajjovská mešita v Damašku a Skalní chrám v Jeruzalémě. V levém horním kvadrantu města (z pohledu od vchodu) se rozkládal královský palác.

Hlavní třída města Aanjar

Stavby jsou charakteristické prokládanými vrstvami cihel mezi vrstvami kamene. Pod celým městem vedla kanalizace. Archeologickou zvláštností je čistota slohu, který nebyl narušen pozdějšími přestavbami. Po vyvraždění Umajjovců Abbásovci bylo totiž město opuštěno a již dále nedostavováno.

Královský palác v Aanjaru

Zpáteční cesta do Bejrútu vedla opět přes pohoří Libanon. Míjeli jsme záplatované stany kočovných cikánů s neuvěřitelným množstvím odpadků. Náš řidič s námi jel opět jako o život a já si v duchu gratuloval, že z možných nabídek, zda chci pronajmout auto s řidičem či bez řidiče, jsem volil druhou alternativu. To, co se dělo na silnici, si člověk nedovede představit ani v nejhorším snu. Za neustálého troubení se předjíždí na nejnepřehlednějších místech, značky, semafory a chodce absolutně nikdo nerespektuje. Jen nějak nedovedu pochopit, že za celý pobyt jsem viděl jen jednu skutečnou havárii s lehce pomačkanými plechy.

Pro Umajjovskou architekturu typické prokládání cihel mezi kameny zdí

Když jsme se blížili k Bejrútu, projevil jsem přání zastavit u Pomníku míru, který byl postaven před ministerstvem obrany na památku šestnáctileté občanské války. Průvodce se chvíli dohadoval s řidičem, který zjevně pospíchal domů a namítal, že se tam bude špatně otáčet, nicméně pak nám vyhověl. Po nezbytném dohadování s ozbrojenou stráží mně dovolili fotografovat impozantní mnohametrový pomník bojových vozidel zalitých do betonu.

Památník míru před Ministerstvem obrany v Bejrútu

Co říci na závěr? Libanon je krásná země, která rozhodně stojí za návštěvu z řady důvodů. Je možné zde nalézt krásnou přírodu s možností lyžování. Je možné lyžovat a po hodinové jízdě z horského střediska se vykoupat v moři. V Libanonu lze nalézt skutečné archeologické skvosty. Je možné pohovořit s příjemnými, ochotnými a vzdělanými obyvateli a je možné zde přímo pozorovat to, co hýbe nedávnými, ale i současnými světovými událostmi.

Rada nakonec: Pokud máte v pase vstupní razítko do Izraele, nedostanete libanonské vízum. V tom případě si musíte nechat udělat druhý pas – jde to bez problému.

Literatura:

1. A. Jousiffe: Lebanon, Lonely Planet Publications 1998
2. S. Brůhová, J. Brůha: Šukran znamená děkuji. Libanon Sýrie, Jiří Brůha A+U Design, České Budějovice 2000
3. J. S. Bowman: Kronika dějin 20. století, Columbus, spol. s r.o., Praha 1993
4. G. Dyer: Arabové mají značné potíže s demokracií, svět s Araby, Lidové Noviny, mutace Praha, str. 9, 24.11.1999

Použitá fotografická technika: 2 těla Pentax MZ5N, v jednom negativní film Kodak Supra 400, ve druhém diapozitivní Fuji Provia F100, objektivy: Sigma 2,8/70-200 a Sigma 2,8-4/17-35, SMC Pentax 1,4/50, dále digitální kompakt Olympus C-3040.