Lightroom efektivně 40: jak to dělám já

V posledním dílu našeho seriálu popíšu uceleně své workflow pro práci s Lightroom a přidám několik tipů na weby, které stojí za sledování.

Mé workflow

V předchozích dílech seriálu jsem několikrát naznačil, jak pracuji s Lightroom já, a i když si nemyslím, že jsem objevil jediný možný nebo snad nejlepší způsob, považuji jej za funkční a efektivní a věřím, že někomu může být užitečný. Pojďme se tedy podívat na mé postupy pěkně popořadě od importu až po export hotových fotografií.

1. Před importem

V poslední době jsem začal experimentovat s tím, že fotografie před vlastním importem promažu v prohlížeči, který je rychlejší než Lightroom. Tím ušetřím čas v dalších krocích. Tento postup používám hlavně v případě, že se chystám zpracovat větší množství fotografií z jedné akce – řekněme kolem stovky a více. Jestliže se mi naopak na kartě nahromadilo několik různých akcí po pár fotografiích, obvykle importuji rovnou do Lightroom.

Pokud předvýběr mimo Lightroom provádím, fotografie vždy ručně překopíruji z paměťové karty na disk počítače. Jestliže už focení skončilo a nepotřebuji karty uvolnit, nikdy fotografie nepřesouvám – než se ujistím, že je vše OK, mám ještě jednu záložní kopii. Karty pak vyprázdním po dokončení zpracování nebo přinejhorším než se vydám na další focení, přičemž tou dobou jsou fotografie zazálohované na domácím diskovém poli a obvykle už i v cloudové službě CrashPlan.

Když fotografie do počítače přenáším proto, že budu karty potřebovat pro další focení, rovnou je na disk přesouvám. Důvodem je, že smazání nebo naformátování větších karet ve fotoaparátu nějakou dobu trvá a není nic otravnějšího, než sáhnout po kartě a zjistit, že jí musím nejprve vyprázdnit, abych mohl fotit dál. Navíc teď používám fotoaparát se dvěma sloty a fotím v režimu zálohy, takže vlastně musím smazat karty dvě. Kromě toho se také snadno stane, že později nevíte, jestli karta, na které jsou nějaké fotografie, už byla do počítače zkopírována či nikoliv.

Nicméně pokud jsem fotografie z karty přesunul, rovnou nahrávám záložní kopii na externí disk. Nepoužívám žádné speciální řešení, na veškeré přesuny nebo kopírování mi vystačí správce souborů Finder. Pro prvotní čistku před importem do Lightroom v současnosti používám program FastRawViewer.

Prostředí aplikace FastRawViewer

2. Import

Import se mírně odlišuje podle toho, jestli jsem prováděl předvýběr nebo ne. Když importuji fotografie přímo z karty, Lightroom sám vynutí režim Copy – varianty Move (přesun souborů) nebo dokonce Add (přidání souborů v jejich původním umístění) nejsou dostupné. Volitelně můžete zvolit konverzi do DNG volbou Copy as DNG, což ale dobu importu znatelně prodlužuje a má to tedy smysl jen tehdy, pokud vám použití DNG přinese nějakou další výhodu.

Volba způsobu přidání fotografií do katalogu – pro paměťové karty nejsou volby Move a Add dostupné.

Při tomto způsobu importu netvořím cílovou složku ručně, ale nechám Lightroom, aby to udělal za mě, což nastavuji v paletě Destination:

• volba Into Subfolder zůstává nezaškrtnutá
• v menu Organize volím možnost By date
• v menu Date Format nastavím formát RRRRMMDD
• v seznamu zvolím kořenovou složku – tedy např. …/Fotky/

Mé volby pro kopírování fotografií při importu

Takto Lightroom vytvoří podložky pro jednotlivé dny, kdy byly pořízeny importované fotografie. V paletě samotné se potenciální nové složky rovnou objeví vypsané šedě a s počtem fotografií, které do nich budou nakopírovány. Proč to dělám právě takto? Protože často fotografie do Lightroom jen naimportuji, ale upravit je chci až později. U složek pojmenovaných jen datem vím, že nejsou zpracované a že se k nim musím vrátit. Navíc se pak typicky ukazují na začátku seznamu, takže jsou stále na očích.

Pokud Lightroom při importu bude tvořit nové adresáře, ukáže nám je i s počtem fotografií, které do nich posléze nakopíruje

Když importuji fotografie z disku po prvotní probírce, používám samozřejmě režim přidání v aktuálním umístění (Add). Technicky vzato nejsou fotografie v danou chvíli ještě na finálním úložišti, kterým je diskové pole, ale protože se nimi obvykle chystám pracovat, je lepší je z hlediska výkonu nechat na SSD disku v notebooku. Pokud zpracování odložím na později, přesunu složku na diskové pole ručně a pak jí opět naimportuji do Lightroom v režimu Add.

Ať tak či onak, vždy nechávám Lightroom vygenerovat náhledy ve velikosti 1:1. Jak jsem už dříve napsal, výrazně to urychluje prohlížení fotografií v modulu Library, pokud je potřebuji zvětšovat. Jestliže jsou fotografie už dopředu promazané v jiném programu a víte, že nebudete potřebovat zoom na 1:1, případně to váš počítač zvládá dostatečně rychle průběžně, můžete nechat generovat jen náhledy velikosti Standard. Ušetříte tak čas při importu i místo na disku. Můj případ to není, takže se držím velikosti 1:1.

Mé nastavení generování náhledů v paletě File Handling

3. Třídění, značkování, hodnocení

Lightroom provádí import ve dvou krocích – v prvním přidá fotografie do knihovny a ve druhém vygeneruje náhledy. Dokud obě části nedokončí, dělám něco jiného. Lightroom je během toho nepoužitelný a ani jiná práce není kvůli vytížení CPU na mém počítači zrovna pohodlná.

Když je vše hotovo, postupně několikrát projdu všechny fotografie. V prvním průchodu mažu nepodařené snímky, pokud jsem tak neučinil už před importem (ostatně i tak ještě občas něco vymažu). Nikdy snímky neodstraňuji rovnou, ale vždy používám příznak Rejected (zamítnuto), který přiděluji klávesou x. Občas během tohoto cyklu některé snímky označím za obzvláště podařené vlaječkou (Pick, klávesa p). Prozatím nepoužívám hvězdičkové hodnocení. Jelikož při focení zvířat často série začínají méně podařenými snímky „na jistotu“ a ty lepší vzniknou, až když už vím, že ho „mám“ a můžu si hrát, přijít blíž apod., hodí se snímky seřadit podle času sestupně. Tím ušetřím jeden průchod potřebný k vymazání snímků, které později překonal nějaký lepší. Když jsem hotov, zamítnuté fotografie smažu klávesou Cmd+Backspace (Ctrl+Backspace).

Řazení fotografií se mění ve spodní nástrojové liště – ikonka A-Z mění směr řazení

Nyní, když jsem se zbavil balastu a mám navíc v hlavě, co po probírce zůstalo, fotografie v dalším průchodu ohodnotím hvězdičkami. Připomenu, že můj systém hodnocení je následující:

• ★ značí fotografii, která je něčím pokažená (například není ostrá), ale přesto si jí chci z různých důvodů ponechat – třeba proto, že jde o mimořádně zajímavou situaci
• ★★ používám pro standardní snímky, které jsou po všech stránkách v pořádku, jen nevyčnívají z průměru. „Dvojky“ občas někde zveřejním, ale spíš se tomu snažím vyhnout.
• ★★★ jsou určené pro publikování hodné fotografie – „trojky“ se objevují na mém webu, případně v článcích apod.
• ★★★★ znamená fotografii, kterou bych bez váhání použil na výstavu nebo jinou formu prestižnějšího publikování. Měl by na ní dobře hrát námět, kompozice, světlo, technika.
• ★★★★★ se dá popsat jako „volám do National Geographic“ 🙂

Během tohoto průchodu ještě sem tam nějakou fotografii smažu, případně k nim doplním poznámky (např. proč jsem si zrovna tuhle rozmazanou fotografii schoval).

Navíc přidávám vlaječky, a to k fotografiím, které chci v nějaké podobě publikovat. Důvodem tohoto de facto duplicitního hodnocení je, že občas se podaří udělat několik povedených, ale vzájemně podobných fotografií. Vlaječky později umožní provést výběr, který mohu někomu ukázat, aniž bych ho nudil opakováním se.

4. Klíčová slova

Když je probírka a značkování hotové, přidám k fotografiím klíčová slova. Mé náměty se typicky opakují (stejná zvířata, lidé atd.), takže používám hlavně sprej (Painter), kterým jsem schopen označkovat množství fotografií v poměrně krátkém čase.

Nástroj Painter najdeme rovněž ve spodní nástrojové liště

Pokud potřebuji vytvořit nová klíčová slova (např. pro nový druh zvířete), zadám je přímo v textovém poli spreje, což znamená, že se založí v nejvyšší úrovni. Teprve až když jsem hotov s celou sadou fotografií, v paletě Keyword List slova zařadím správně do hierarchie.

5. Finální revize

Přestože jsem už fotografie prošel nejméně dvakrát, někdy provedu třetí průchod nad fotografiemi seřazenými podle klíčových slov – typicky opět při focení zvířat, kdy během jedné cesty může vzniknout více podobných snímků, které nejsou chronologicky zařazené u sebe, a je pak zbytečné uchovávat všechny.

6. Úpravy

Doposud jsem ani jednou nepoužil úpravy v modulu Develop a radím to i vám – odbíhání od třídění a hodnocení zdržuje a ztrácíte často čas nad fotografiemi, které za to nestojí. Až nyní, když je pryč balast, a vím, které snímky jsou nejlepší, je ten správný moment k provádění úprav. Zde je třeba se rozhodnout, jestli úpravy provedete u všech zbylých fotografií a nebo jen u určitého výběru – třeba u fotografií s vlaječkou, třemi a více hvězdičkami a podobně. Já osobně jsem prozatím upravoval vše, ale asi tuto praxi opustím, protože stojí hodně času. Chce to ale mít dobrý odhad na to, jestli se úpravou z „dvojky“ nestane třeba „trojka“ 🙂

Pří úpravách hojně experimentuji, ale nemám žádné ustálené postupy, vyjma toho, že začínám vždy ořezem a paletou Basic, konkrétně vyvážením bílé a základnímu úpravami tonality (Blacks, Whites, Shadows, Highlights, Clarity, Vibrance). Pro fotografie širšími skly pak téměř vždy používám korekce v Lens Corrections a pro fotografie s jasnými liniemi pak často i funkci Upright pro geometrické korekce. Ostatní už záleží na konkrétním snímku – někdy tím i končím, jindy se s fotkou mořím hodiny.

7. Přejmenování souborů a složky

Při úpravách ještě nějaký ten snímek sem tam smažu, protože zjistím, že to, co jsem považoval za napravitelné, už zachránit nejde. A protože soubory nakonec čísluji, nechávám jejich přejmenování až na konec, kdy vím, že v číselné řadě nevzniknou díry. Soubory samozřejmě přejmenovávám v Lightroom – seřadím je zpět podle času pořízení, všechny označím a klávesou F2 přejmenuji. Používám k tomu vlastní formát s datem a číselnou sekvencí: RRRRMMDD_###.

Má šablona pro pojmenování souborů v editoru

Nakonec přejmenuji (opět v Lightroom) i složku dle konvence Název akce RRRR, případně Název akce RRRRMMDD, pokud identifikace rokem nestačí. První možnost je vhodná pro cesty, které se určitě nebudou během roku opakovat – tedy např. Špicberky 2015, druhá pro běžnější záležitosti (ZOO Praha 20150514).

Jestliže jsem měl fotky na disku v notebooku, přesunu je nyní přetažením v Lightroom na diskové pole. Někdy si vygeneruji i chytré náhledy – nepoužívám je příliš často, ale párkrát se mi už hodily. V takovém případě je samozřejmě o kousek rychlejší, pokud tak učiním ještě před přesunem na síťový disk.

8. Výstupy

Fotky jsou označené, roztříděné, upravené, ale nikdo je ještě neviděl. V tuto chvíli přichází na řadu výstupy. Těch dělám podle situace hned několik:

1. Vybranou sadu fotografií zveřejňuji k prohlédnutí pro rodinu nebo kamarády. K tomu používám nejčastěji galerii na Dropboxu. Je to jednoduché, ale funkční řešení: snímky prostě v potřebné velikosti (já volím 1600px) exportuji do dané složky na disk a Dropbox zajistí vše ostatní. Výhodou je, že takto lze snadno zveřejnit fotky, které nechci mít u sebe na webu či v profilu na 500px. Samozřejmě to není ideální, pokud by šlo o nějaké snímky, které zaručeně nemá vidět nikdo nezvaný, ale v takovém případě nepatří na internet vůbec.
2. Druhou sadu – obvykle zúžený výběr – exportuji na svůj web pro články nebo galerii. Rozměr je daný publikačním systémem a samotný upload na web pak provádím ručně, čili tady se žádná automatika nekoná (nicméně třeba pro weby na bázi WordPressu je s pluginem možné exportovat přímo z Lightroom).
3. Obvykle nejužší výběr pak nahrávám do profilu na 500px. Rozměr záleží především na tom, jestli chcete fotografie nabídnout k prodeji v rámci služby Prime nebo jen k prohlížení uživatelům služby. Samotné nahrání řeším přímo z Lightroom pomocí publikační služby.
4. Stejnou sadu snímků jako na 500px pak exportuji v menší velikosti také do složky na disku, odkud je načítá šetřič obrazovky v počítači a v Apple TV.
5. A nakonec ještě jednou ty nejlepší snímky exportuji do jiné složky v Dropboxu, odkud si je načítá program Minimal folio na tabletu a telefonu.

Na všechny zmíněné exporty mám uložené předvolby. Samozřejmě ne z každé akce generuji vše. Poněkud laxně přistupují k označení publikovaných fotografií – pokud je ale dáváte k užití někomu jinému (do časopisu apod.), je dobré si to u nich poznamenat (třeba i s číslem smlouvy apod.).

Hlavním nedostatkem, na kterém chci zapracovat, je chabé využívaní tisku – na papíře nosím občas pár fotek na ukázku, ale rád bych vymyslel nějaký vhodný systém pro snadné věšení tisků doma na zdi.

Závěr

Když jsem asi před rokem pojal nápad sepsat různé tipy pro používání Lightroom, které jsem nastřádal jak praxí, tak sledováním zahraničních fotografických webů, vypadalo to tak na deset nebo dvanáct článků. Že tento předpoklad překonám více než trojnásobně mě rozhodně nenapadlo, ale Lightroom je natolik mocný program, že přicházely stále nové podněty a rozhodně nebylo třeba vařit z vody. Skvělým motivátorem se stala zpětná vazba od vás čtenářů – děkuji všem, kdo přispívali pod články nebo mi psali přímo.

Náš seriál tedy končí. Je možné, že se k Lightroom budu nárazově vracet v kratších tipech, a určitě se také chystám na články o dalších produktech. Pro zájemce rovněž nabízím možnost individuálních kurzů Lightroom.

Pro případné samovzdělávání doporučuji sledovat web Lightroom Killer Tips, který provozuje Scott Kelby, a také blog Julieanne Kost z Adobe. Velkou várku video návodů pak najdete přímo na webu Adobe, respektive v jeho sekci Adobe TV.