Naším dnešním cílem bude západočeské město Loket nad Ohří v okrese Sokolov. Leží pod hradem v malebné krajině, v místě, kde se řeka Ohře stáčí pod skalnatým ostrohem ve zvláštně tvarovaném meandru…
Již v 11. století se na tomto místě vyskytovalo hradiště. První přímá zpráva o Lokti pochází z roku 1239. V té době se tamní hrad stává správním střediskem pohraničního území mezi Čechami a Chebskem, zalidňovaného novými kolonisty, kteří přicházeli především z Německa. K vojenskému zajištění celého kraje ustanovil Přemysl Otakar II. tzv. manské zřízení, jemuž stál v čele královský purkrabí. Za vlády posledních Přemyslovců se podhradí proměnilo v hrazené královské město. Město mělo hned několik zvláštností – srpovité tržiště (sledovalo tvar meandru Ohře) a také to, že původně bylo neprůjezdné (do hradeb se dalo vstoupit jen severovýchodní branou). Severozápadní vstup do Lokte je až ze 30. let 19. století, tedy ze stejné doby jako řetězový most přes řeku.
Klíčový význam hradu potvrdil také Jan Lucemburský a po něm i jeho syn Karel IV., který jej zařadil mezi tzv. nezcizitelné královské hrady (nebylo možno je prodat ani zastavit; to byla jakási pojistka proti “hospodářům” typu jeho otce…). V roce 1319 tu byl na příkaz svého otce dva měsíce vězněn tříletý Karel IV. (tehdy však ještě nosil jméno Václav…). Za Václava IV. byl hrad přestavěn do podoby, kterou si ve svém celku zachoval dodnes. Patřil tehdy k nejpevnějším hradům v Evropě. Za éry Lucemburků byl hrad dějištěm důležitých mezistátních jednání.
 |
 |
V době husitských válek zachoval Loket věrnost katolictví a císaři Zikmundovi, který jej roku 1434 zastavil svému kancléři Kašparu Šlikovi. Šlikové se snažili získat hrad i město do dědického vlastnictví, což se jim po požáru v roce 1473 přes silný odpor měšťanů podařilo. V 16. století byl hrad opět upravován, a to na náklady Jeronýma Šlika. Tehdy vznikly půlkruhové bašty a byl také upraven interiér. V době stavovského odboje proti Ferdinandovi I. Habsburskému (roku 1547) se město na rozdíl od Šliků postavilo na královu stranu. Získalo za to celou řadu výhod a roku 1598 správu kraje – tento stav trval až do roku 1714. Nastal úpadek hradu, který byl zčásti využíván hospodářsky, dokud ho v roce 1725 nepoškodil požár. Roku 1822 byly některé budovy zbořeny, jiné sníženy. Byl tu uložen archív, roku 1889 zřízena věznice (byla s přestávkami v provozu až do roku 1948) a v roce 1898 instalovány sbírky městského muzea (zejména sbírky zde vyráběného porcelánu), pro něž byl adaptován tzv. markrabský dům. Po roce 1945 byla expozice rozšířena i do upravených prostor horního hradu.
Nejstarší stojící částí dnešního hradu, pocházející ze samých počátků jeho výstavby, je pozdně románská rotunda, pojatá později do sv. křídla jakou točité schodiště. Ostatní stavby kolem nádvoří – brány, markrabský dům při vstupní cestě a čtverhranná hradní věž – pocházejí až z doby Václava IV. z roku 1400. Při úpravách v 1. polovině 19. století byly sneseny některé části uvnitř hradu, čímž bylo vytvořeno rozlehlé nerovné nádvoří, obklopené souvislou zástavbou budov s vyčnívajícími věžemi. Dnešní přísný dojem je dán především zjednodušujícími úpravami z 1. poloviny 19. století, kterým podlehla velká část kamenické výzdoby. Po dlouhou dobu, kdy byl hrad majetkem města, byly prováděny jen nejjednodušší opravy, takže se v interiérech jen ojediněle zachovaly doklady původní kamenické výzdoby. Některá okenní ostění a portály byly vytesány již v době Václava IV., jiné se hlásí do šlikovské doby 15. a 16. století.
Ve městě se částečně zachovalo i původní opevnění se čtyřmi baštami a dvěma věžemi. Na náměstí je barokní radnice, jež byla roku 1990 opravena. Tamtéž nejdete také informační centrum. Střed města je tvořen Městskou památkovou rezervací, přímo mezi vzácné památky je zařazeno 18 domů.
Hrad i město jsou malebně rozloženy na svahu nad Ohří v romantickém zalesněném údolí. Tyto přednosti sem vábily řadu návštěvníků nedalekých lázní Karlovy Vary a Mariánské Lázně. Z nejvýznamnějších lze uvést J. W. Goetha, který se sem několikrát vrátil.
Snímky byly pořízeny zrcadlovkami Olympus OM 2N a OM 2000 s objektivy Zuiko (35 mm, 50 mm, 135 mm) a Tamron (24 mm) na materiály Kodak TCN a Fuji Superia. ©2002 Radovan Sýkora
Použitá literatura:
David, P., Soukup, V.: “999 turistických zajímavostí České republiky”, Kartografia, Praha 1999
Dostál, O.: “Československá historická města”, Orbis, Praha 1974
