Když se objevily první zprávy o fotoaparátu, který umí zpracovávat nejen průmět dopadajícíh paprsků na snímač, ale i jejich směr, bral jsem to spíš jako další z řady “technologických zázraků”, který zůstane kdesi hluboko v útrobách patentového úřadu a nikdy se nedostane do praxe – různými revolučními vynálezy (které už nikdy nikdo neuvidí) nás média zásobují prakticky denně, jenomže na rozdíl od nich se tento přístroj skutečně dočkal realizace. Při uvedení na trh dostal jméno Lytro.
 |
Tiskové zprávy oběhly svět, někteří prodejci získali několik kusů pro natěšené zájemce a pak jako by se po něm slehla zem. Nedávno ale přišel výrobce s tím, že od srpna by měl být komerčně dostupný model další generace. Jelikož tento následující model zatím alespoň papírově vypadá velmi zajímavě, rozhodli jsme se jej v budoucnu zrecenzovat, a aby bylo “od čeho se odrazit” a technický pokrok se dal lépe porovnat, domluvili jsme se se společností Fototrade s.r.o., která je distributorem fotoaparátů Lytro pro ČR, na zapůjčení i zmíněného přístroje první generace pro bližší seznámení.
Fotoaparát je unikátní především konstrukcí snímače, kdy je schopen díky soustavě mikročoček snímat nejen barvu a intenzitu dopadajícího světla (tak jak je to dnes obvyklé u digitálních fotoaparátů a vlastně i u klasického filmu), ale je schopen poměrně komplexní metodou určit i směr dopadajících paprsků. Výrobce proto nevyjadřuje rozlišení snímače v počtu pixelů či megapixelů, ale v počtu zachycených a analyzovaných paprsků – u tohoto přístroje je toto rozlišení udáváno jako 11 milionů paprsků (“11 megarays”). Vzhledem k tomu, že detailní popis přesahuje možnosti našeho webu (i moje, přece jen jsem na rozdíl od autora patentu negraduoval na Stanfordu), případným zájemcům doporučuji studium příslušného článku Wikipedie a především v něm citovaných pramenů.
Přístroj dostanete v bílé lesklé kartonové krabici, která skrývá vše potřebné pro první kroky v “lytrografii”: Uvnitř naleznete několik plastových výlisků, svírajících “cosi”, co by se na první pohled dalo zaměnit spíše s kaleidoskopem než s fotoaparátem, plastikový čtvereček, o kterém přiložený manuál(ek) tvrdí, že je to magnetická krytka objektivu, USB kabel, poutko na ruku, sadu velmi stručných manuálů – a to je všechno.
 |
Po kratším pátrání se lze dobrat toho, že ten kovový, částečně pogumovaný hranolek je skutečně fotoaparát. Pátrání ovšem značně ulehčuje fakt, že na jedné straně hranolu najdete impozantně klenutou vstupní čočku a na opačné straně dotykový displej 🙂 Na přístroji pak už naleznete jen dvě tlačítka – vypínač a spoušť – a krytku USB konektoru. Při bližším zkoumání ještě objevíte na horní straně přístroje dotykový proužek, sloužící k ovládání zoomu, ale to už je opravdu všechno (tedy mezi námi – já ten proužek objevil až poté, co jsem si přečetl manuál). Blesk, stativový závit, krytka baterií nebo paměťové karty,
 |
nic z toho se nekoná – akumulátor je pevně vestavěný a dobíjí se přes USB, paměťová karta není přítomna vůbec, přístroj je (podle verze) vybaven buď osmi nebo šestnácti gigabyty interní paměti (já měl k dispozici šedou 8GB variantu) a stativový adaptér (stejně jako lehké transportní pouzdro) lze dokoupit. Po hardwarové stránce je to vše a v podstatě víc není ani zase tak moc potřeba.
Takže jdeme na to – přístroj je vybalen, ovládací prvky se podařilo nalézt a identifikovat, nic tedy nebrání vyrazit někam na lov prvních záběrů. Možná ještě krátké seznámení s přístrojem a manuálem, které odhalí, že je možné nastavit dva režimy práce – plně automatický (ve firemních materiálech označený jako Everyday Mode), a kreativní režim, v němž je možné nastavovat i hodnoty času závěrky, citlivosti, využití vestavěného ND filtru nebo výběr konkrétního ostřicího bodu.
 |
| Přepnuto do Everyday Mode |
V plně automatickém režimu opravdu není zapotřebí nic řešit: Namíříte fotoaparát, na displeji zběžně zkontrolujete, co vše se vám vešlo do záběru, následně stisknete spoušť a jdete dál. Překvapilo mne, že navzdory velmi “nefotografickému” tvaru se přístroj dá poměrně pevně držet a procento “stržených” a stiskem spouště rozmazaných fotografií bylo poměrně malé, stejně tak bylo v tomto režimu minimum špatně zaostřených fotografií. Podržením prstu na displeji se dá zamknout expozice (AEL), ale to už je opravdu vše.
Zato v kreativním modu si můžete užít spoustu radosti – jednak je zapotřebí vybírat konkrétní “primární” ostřicí bod, jinak se vám může snadno stát (jako ze začátku mně), že budete mít všechny fotografie naprosto celé neostré (což je u fotoaparátu, u kterého výrobce razí hesla ve stylu “teď foťte, ostřete až doma” poněkud překvapivé), dále je možná zasáhnout i do expozičních hodnot. Přístroj ale nemá možnost expoziční kompenzace, a přestože jsou expoziční údaje zjevně počítány velmi inteligentně, často by se možnost kompenzace hodila – takhle nezbývá než nastavit hodnoty manuálně a to na malém dotykovém displeji není právě operativní řešení.
 |
| Přepnuto do kreativního režimu |
Takže dejme tomu, že máme něco vyfoceno a vrátili jsme se domů. Po připojení Lytra k miniUSB se zobrazí nový disk, na němž najdete ale pouze HTML stránku s odkazem na firemní stránky s poslední verzí obslužného SW. Má to háček – obslužný SW je funkční pouze pod Mac OS X 10.6.6 a vyšším, nebo ve Windows 7 (jen a pouze 64-bit) a vyšších. Uživatelé 32-bitových systémů mají smůlu, stejně tak jako uživatelé Windows XP i Linuxu. (Můj notebook sice požadavek splnil, ale koupit si tento přístroj a až doma zjistit, že -pokud bych třeba měl notebook s 32-bit verzí Windows 8- musím upgradovat operační systém, než se mi vůbec podaří dostat fotografie z přístroje, asi bych měl chuť výrobce velmi dlouho a velmi pomalu grilovat nad otevřeným ohněm…)
Nainstalujete SW, spustíte jej, otevře se import fotografií, naimportujete (a v průběhu si dáte kávu, cigaretu, dvě, tři, čtyři, stihnete se osprchovat – a pokud importujete plnou paměť, tak i vyspat) – a tím tak zhruba končí možnosti úpravy fotografií… Ne, to bych lhal – ještě je možné na fotografie aplikovat některý z deseti “kreativních filtrů”. Ty uvozovky jsou tam především proto, že jako jediný relativně použitelný jsem našel převod do černobílé, ostatní “jakoby malované”, “umělecky rozmazané” a podobně u mne opravdu nezabodovaly (a jsem rád, že neznám nikoho, kdo by byl schopen a ochoten je používat).
 |
| Lytro desktop – informace o fotografii |
Máte-li naimportováno, teď nastává ta pravá chvíle na hraní s fotografiemi. V Lytro desktopu si můžete zvolit konkrétní bod, který má být zaostřen (a ostatní mizí mimo rovinu ostrosti), můžete si nechat zobrazit naopak zcela ostrou fotografii (“Extended Focus”), a pak je tu ještě “třešnička na dortu”: režim “Perpective shift”, kdy taháním myši mírně měníte perspektivu vytvořené fotografie. Oproti klasické fotografii je tak možné nakouknout i mírně “za roh” a zobrazit tak části fotografie, které byly například skryty za nějakou hranou. Velmi působivé, tato vlastnost mne asi zaujala nejvíc.
Narazil jsem ještě na jeden problematický aspekt – za ne zcela jasných okolností fotoaparát občas nezaostří vůbec, případně vyhodnotí scénu, jako nevhodnou pro hrátky s hloubkou ostrosti – toto signalizuje barva ikony “Picture Depth” v záložce s informacemi
 |
| Lytro desktop – informace o fotografii |
(čím zelenější, tím lepší). Háček je v tom, že občas je i scéna, na první pohled vyhovující, vyhodnocena jako nevhodná a popsané efekty v ní nefungují (toto je vidět u fotografie s popiskem “Volně ložené produkty” v ukázkách níže – obraz byl vyhodnocen jako nevhodný a u fotografie nefunguje Perspective Shift). Naopak u některých fotografií, nečekaně označených červeně nebo hnědě (viz fotografie detailu klávesnice ThinkPadu) vše pracuje tak, jak má – tedy jediné, co nesedí, je barva té informativní ikony.
Fotoaparát také nepracuje podle očekávání v případě, kdy je sice v obraze nějaký motiv, ubíhající do dálky, ale jeho bližší strana je dále, než cca čtyři, pět metrů. Zde je ovšem zapotřebí si uvědomit, jaká je fyzická velikost čipu (je použit CMOS snímač s rozměry 6.5 x 4.5 mm), jaká je světelnost objektivu (fixní 2.8), z čehož již lze odvodit, že u takto vzdálených objektů se hloubka ostrosti bude pohybovat v hyperfokální vzdálenosti. Vše tedy bude ostré a jakékoliv sny o hrátkách s hloubkou ostrosti jsou jen zbožným přáním fotografa a jednoznačně “chybou obsluhy”.
V obslužném SW lze udělat ještě několik podstatných věcí – jedna z nich je export fotografie do webové galerie, další je export do JPG a do některých 3D formátů (díky principu snímání je možné vygenerovat z uložených dat i stereoskopický obrázek).
 |
| Lytro desktop – kreativní filtry |
A to je už ale opravdu všechno. Nenajdete žádný ořez, žádnou možnost barevných korekcí, úpravy expozice – opravdu tam nic takového není, hledal jsem dlouho, důkladně, nevěřil jsem a nakonec jsem to stejně nepochopil.
Velký problém tohoto přístroje (a dost možná, že ten největší) vidím právě v obslužném softwaru. V podstatě umí jen to nejzákladnější (stáhnout fotografie z fotoaparátu), jakékoli “pokročilejší” funce nehledejte (otázkou je, do jaké míry lze za pokročilou funkci označovat ořez, barevnou nebo expoziční korekci – tohle u klasických fotografií zvládají i freewarové aplikace v telefonech).
 |
| Menu manuálního nastavení |
S nemožností ořezu se váže ještě jedna nepříjemnost – sice v hledáčku vidíte 100% pokrytí fotografované scény, má to ale malý háček: Při použití funkce “Perspective shift” může fotoaparát nahlédnout o kousek “za roh”, takže ať děláte, co děláte, v obraze máte vždycky o něco víc dat, než jste původně zamýšleli. Vtipné je, že to zjistíte až doma u PC, v při prohlížení fotografií v hledáčku se zobrazují tak, jak jste si mysleli, že jste je vyfotili… Toto je ale problém, který asi nemá technické řešení – fotoaparát nedisponuje výpočetním výkonem na to, aby byl schopen potřebných výpočtů v reálném čase, takže v terénu skutečně neuvidíte, co na vás doma z fotografie vykoukne. Ořez v desktopové aplikaci by problém řešil, bohužel nezbývá než doufat, že toto výrobce umožní v nějaké příští verzi.
Další problémovou oblastí obslužného SW je rychlost, resp. pomalost. Je pravda, že množství dat je relativně velké, každá fotografie reprezentuje několik souborů v celkové velikosti cca 15-20 MB a výpočet bude zřejmě náročný, ale ani s tímto vědomím právě nezářím nadšením při importu už -dejme tomu- deseti fotografií do knihovny. Na mém pracovním notebooku (dvoujádro Intel T9600 @ 2.8 GHz, 8 GB RAM, ATI FireGL V5700, HDD s 7200 ot./min, Windows 7 64 bit) je import každého obrázku značně zdlouhavý, a to přes to, že obě jádra procesoru pracují na maximum a notebook se opravdu nenudí.
 |
| Nastavení expozičního času |
Je jasné, že se jedná o výpočetně náročnou operaci, ale možná by potěšilo (v nějaké další verzi) pro urychlení operací třeba zapojení výpočetního výkonu grafické karty, která je jinak při zpracování fotografií nevyužita. Navíc kdyby bylo možné nějak jednoduše zvolit, na kterém místě disku se bude vytvářet aktuální knihovna, daly by se alespoň diskové operce radikálně zrychlit (přesunutím na SSD či RAID). Takto trvá import jedné fotografie cca 40 vteřin, se zapnutou volbou “process with Perpective Shift” cca 3 minuty. To už je opravdu hodně i pro daleko trpělivějšího člověka, než jsem já a u importu plné paměti pak přijde ke slovu i ta výše zmíněná sprcha a postel…
S přicházejícím novým modelem výrobce ovšem slibuje i zcela nový a zásadně vylepšený Lytro Desktop, který bude zpětně kompatibilní i s fotografiemi, pořízenými tímto modelem. Podle informací dodavatele by nový Lytro Desktop měl mít více možností úprav fotografií, dokonce by měl podporovat možnost úprav ve Photoshopu či Lightroomu (.lfp soubor by mělo být možné vyexportovat jako 7 raw souborů, které bude možné externě zpracovat a potom se naimportují zpět od Lytro Desktopu se zachováním funkčnosti původního .lfp snímku), což by samozřejmě použitelnost přístroje výrazně zvyšovalo.
Vývoj nové verze se dá vysledovat i z toho, že se už v současné fotogalerii objevují fotografie, které by nebylo možné ze stávajícího Desktopu vygenerovat a zjevě tedy dochází k testování nové verze, nezbývá, než čekat a nechat se překvapit, výsledky vypadají povzbudivě.
Takže nyní shrnutí – ale předem říkám, že bude pro daný přístroj poměrně nelichotivé.
Co se nelíbilo:
- ovládací SW, jeho rychlost a velmi omezené možnosti (viz výše)
- stativový závit jen jako dokoupitelné příslušenství. Jedná se o rámeček z lehké slitiny, do lze kterého přístroj zasunout. Naštěstí díky geometricky čistým tvarům fotoaparátu dobře poslouží i improvizované řešení, silnější gumičkou počínaje a třeba oboustrannou lepicí páskou konče.
- pevný a ne právě nejkvalitnější displej. Při pohledu ze stran invertuje barvy a u nějaké náročnější kompozice u země se tak dá jen odhadovat, co by se mohlo na snímku objevit.
- magnetická krytka objektivu. Je vidět, že zde zvítězila idea designera před praktičností. Dodávaná krytka sice celkem dobře drží v přepravní poloze před objektivem, ale při fotografování už je zapotřebí řešit kam s ní. Vzhledem ke tvaru přístroje by se nabízela možnost jí odložit a přilípnout kamkoli na tělo, ale protože se jedná o tlakový odlitek z lehké slitiny, na kterou magnety krytky nepřilnou, je uživatel o tuto možnost ochuzen a ztráta atypické krytky na sebe zřejmě nenechá dlouho čekat. Situaci pomůže vyřešit až příplatkové koženkové pouzdro, do kterého lze fotoaparát zasunout. Toto má ovšem zase tu drobnou nevýhodu, že na těle drží až příliš dobře, a po zasunutí do pouzdra není (pokud nepoužijete dodávané zápěstní poutko, které ale vzhledem k atypickému tvaru přístroje velmi doporučuji používat) nijak jednoduché přístroj “vydolovat” ven, navíc je nutné pouzdro používat bez krytky, jelikož ta také ráda zůstává uvnitř.
- ovládání zoomu. Je to v podstatě jen kosmetická výtka, ovládání zoomu jsem nalezl až poté, co jsem si přečetl manuál (aneb “selžou-li všechny pokusy…”), je totiž tvořen dotykovým proužkem v pogumované části těla přístroje a jeho poloha je označena pouze řadou jemných výstupků.
- neexistence blesku a nemožnost blesk jakýmkoliv způsobem připojit a synchronizovat. Vzhledem k tomu, že by jedno z možných nasazení mohlo být v atypické produktové fotografii, považuji to za velkou škodu, takhle je možné využití pouze trvalých světel. Samozřejmě blesk by se hodil i v případě oněch zmíněných “turistických” fotografií a “selfie”, ale takto mají turisté i internetoví exhibicionisté své řádění omezeno pouze na denní hodiny.
Co potěšilo:
- funkce “Perspective shift”. Změna perspektivy, přestože je v poměrně omezeném rozsahu, mi připadala jako nejzajímavější. Ruku v ruce s tím jde i funkce pro generování stereoskopických obrázků – toto by mohl být jeden z největších přínosů této technologie.
- výdrž baterie. V rámci testu, kolik fotografií se vejde do 8 GB paměti jsem zkoušel fotografovat jeden záběr za druhým a po naplnění paměti v baterii zbývalo ještě 92% kapacity. Samozřejmě pokud bych důkladněji komponoval a věnoval se záběrům déle a pečlivěji, pak by toto číslo bylo nezanedbatelně menší, ovšem i tak je to velmi příjemné zjištění. Do přístroje se podařilo “vecpat” cca 350 fotografií, přičemž je nutné vzít v úvahu, že byly pořizovány ve večerních hodinách při špatném osvětlení v interiéru a hladina šumu tak byla poměrně vysoká, přístroj v režimu AutoISO používal citlivost 3200 velmi často. Za dobrého osvětlení datový objem klesne i o čtvrtinu až někam k 16 MB na jeden záběr.
- čtvercový formát obrazu. Není moc digitálních přístrojů, které by byly použitelné k čistokrevné čtvercové kompozici. A ruku na srdce, komponovat do čtverce v obdélníkovém hledáčku běžných fotopřístrojů opravdu není to pravé, tady to jde “od přírody” dobře.
- nečekaně příjemné držení fotoaparátu. Jakkoli tvar působí na první pohled velmi neergonomicky, dobře padne do ruky a při expozici je možné přístroj dobře stabilizovat.
- na každém večírku budete hlavní hvězdou 🙂 Skutečně, kdekoli jsem tento přístroj začal používat, sešlo se poměrně dost přihlížejících a zajímali se o tuto technologii. Jestli je to výhoda či ne, nechám na vás, pro někoho to může být drobné plus.
Pro koho to vlastně je? V první řadě pro hračičky a technické nadšence. Je to demonstrace nové a do značné míry revoluční technologie, takže si své zájemce jistě najde. Dále bych si dovedl využití představit v různých webových katalozích při produktové fotografii, kdy interaktivita a možnost práce uživatele s obrazem dodá prezentaci určitý “šmrnc”, dovedl bych si představit i webový katalog realitního makléře, nafocený touto technologií. Má to drobný háček. Nejlepší výsledky dávají fotografie dvou typů – jednak je to celkem slušné makro, kdy v kreativním režimu přístroj ostří už od vstupní čočky, takže by byl použitelný pro některé druhy produktové fotografie.
Druhý “obor působnosti” by mohl být ve fotografiích typu “já a Pražský hrad”, “já a Eiffelovka”, obecně tedy “já dostatečně blízko a cokoli jiného, naopak značně vzdáleného v pozadí”. Nechovám sice zvláštní nadšení (řekněme, že je to takový drobný eufemismus) pro fotografie s trendy označením “selfie”, ale pokud jste jejich příznivci a většina fotek na zdi vašeho Facebooku je právě tohoto typu, pak je to přístroj určený přesně pro vás.
Je pravda, že s každou novou technikou je zapotřebí naučit se zacházet, a tento přístroj, resp. tato technologie přináší do fotografie rozměr “skryté hloubky”, se kterým je nutné naučit se pracovat. Ten dovoluje tvorbu ještě jednoho druhu snímků – takových, do kterých je možné vložit příběh jinak, než jsme z fotografie zvyklí, s tím, že některé části obrazu mohou být na první pohled skryté a objeví se až při přeostření, čímž se může zachycený děj vysvětlit nebo zcela změnit. Zajímavým příkladem může být třeba tento snímek.
Samozřejmě je možné s tímto fotoaparátem fotografovat cokoli, ať už to jsou rodinné fotografie z výletu, nebo krajinky, v nichž využijete možnost dodatečného přeostření obrazu mezi jednotlivými plány. Zde ale bude limitujícím faktorem především nízké rozlišení výsledného obrazu, přece jen čtverec 1080×1080 pixelů neskýtá příliš prostoru pro kvalitní prezentaci záběrů – i výrobce doporučuje pro tisk jako maximální velikost 13×18 cm.
Co říci na závěr?
Jako technologický demonstrátor je to zcela jistě zajímavý přístroj. Na jakoukoli vážnější práci bych ale raději počkal, s čím přijde výrobce u nového modelu Lytro ILLUM, jehož první kusy by se na trhu měly objevit v průběhu srpna.
Poděkování za zapůjčení přístroje patří dovozci, tedy firmě Fototrade s.r.o.
Několik “vlastnoručních” fotografií, vzniklých v průběhu testování (“fungují” i v těchto malých náhledech, ale pro zobrazení přes celou obrazovku použijte ikonu čtverečku v jejich pravém spodním rohu)
Více fotografií ostatních uživatelů můžete vidět v galerii na serveru Lytro, zde si již můžete udělat sami poměrně dobrý obrázek o tom, jak a k čemu je Lytro využitelné.
