Vyplatí se pořízení slušné středoformátové zrcadlovky? Podle mě, jak na co…
Proč středoformát?
Řada lidí mě pokládá za zarytého zastánce digitálních fotopřístrojů. Ostatně
po některých mých článcích se tomu ani nedivím. Věc je ale trochu složitější. V
první řadě opakuji, že mám za sebou klasickou fotovýchovu, a proto mi opravdu
nedělá práce s klasickými filmy problémy. Důvody mého odklonu od kinofilmu byly
spíše pragmatického rázu – do jisté míry mě omrzela černobílá fotografie, u
barevné pak s ohledem na okruh mých zájmů vycházel digitál opravdu lépe a i
finančně zajímavě, proto nebylo moc co řešit. Sice jsem si po prodeji
analogového vybavení Pentax pořídil ještě bazarové tělo EOS 100, ale v podstatě
ho nevyužívám.
Po čase jsem ale začal přemýšlet o možnosti dalšího rozšíření svých tvůrčích
možností a v neposlední řadě o možnosti lepšího komerčního uplatnění. Ono je
hezké, že se dá z EOSu 10D získat perfektní fotka 30x40cm, ovšem ryze papírově
je rozlišení fotografie při 300dpi pouze zhruba A4 a při zadání do agentury
zkrátka spadnete do jisté škatulky. Vedle toho byly i některé jiné důvody, a tak jsem
přemýšlel o větším rozlišení. Zdánlivě nejjednodušší by se zdálo fotit na
kinofilm a skenovat na větší rozlišení, v praxi to ale až tak dobře nevychází. V
první řadě bych si musel pořídit lepší skener s rozlišením aspoň 4000dpi, což není
zadarmo. Navíc ale mé praktické zkušenosti jsou takové, že při rozlišení 2700dpi
již má naprostá většina skenů z filmu jasně patrné zrno a další zvětšování
rozlišení je spíš jen nafukování souboru, který pak při posouzení detailů nevypadá
nejlépe. Samozřejmě jsou výjimky, třeba Fujichrome Velvia nebo Provia 100F, ale
omezit se pouze na podobné filmy by poněkud podvazovalo tvůrčí možnosti. Zkrátka a dobře, ať si říká kdo chce co
chce, tak průměrný kinofilm nemá reálný potenciál ekvivalentní více než
něco mezi 6-8 MPix, v některých případech i méně. Proto jsem hledal dále.
Lepší digitální fotoaparát by byl jistě řešením, jak EOS 1Ds, tak v dohledné
době i nový Kodak PRO SLR/c by asi vyhověly, ale cena od 150 tisíc Kč nahoru se mi
zdá přeci jen příliš vysoká. Proto jsem postupem času stále více uvažoval o
návratu k střednímu formátu. Vzhledem k větší ploše filmu vychází při formátu 6×4,5cm výsledný
soubor při 2700dpi na cca 25 MPix, reálně se tedy dá počítat s
minimálně 15 MPix i na o něco zrnitější film a s mírným ořezem,
za optimálních podmínek i znatelně více. Při 300dpi se
tedy dá dostat bez zbytečného nafukování dat někam mezi formát A3 a A2, což by
mi vyhovovalo. Předběžně jsem si tedy tuto variantu odkývl a následoval
konkrétnější výběr.
Středoformát ano, ale jaký?
V první řadě musím jasně říci, že jsem se zabýval výhradně profitechnikou.
Různé Pentacony Six, Flexarety a podobné přístroje jsou sice občas glorifikovány,
ale reálná spolehlivost je dnes již problematická a komfort práce nic moc.
Navíc ani výsledky nejsou jednoznačné, kvalita optiky je dost různá, jinde je
zase problém utlumit zrcadlo, celkově nic moc. Vím, že se strašná spousta lidí
naštve, ale třeba Pentacon Six je sice fajn pro černobílou fotografii v
amatérských podmínkách, kde se uplatní výhoda menšího zvětšování, hlavně při
použití méně kvalitního zvětšovacího objektivu, ale po naskenování to zas taková
bomba není. Ne, v mém mládí jsem toho s Flexaretami, Praktisixem či původní
verzí Kievu 80 nafotil dost, leccos se povedlo, ale opakovat to nemusím.
Následoval tedy cenový průzkum jiných variant. V první řadě vše směřovalo k
bazarům. Cena nové středoformátové techniky je přeci jen vysoká a v žádném
případě pro mě nebylo přijatelné se dostávat někam nad 100 tisíc Kč, to by pak už
bylo na místě se vrátit zpátky k úvahám o fullframe digitálu. Prošel jsem leccos
a posléze jsem dospěl k závěru, že optimální volbou bude něco z řady přístrojů
Mamiya 645. Tyto přístroje jsou většinou nejlevnější, přitom jim ale nic
zásadního nechybí. Co je ale asi nejdůležitější, připadá mi, že se k M645
nejsnáze shání i příslušenství, objektivy, atd. Třeba proti přístrojům Zenza
Bronica je rozdíl patrný.
U M645 je nutno vyřešit jednu zásadní otázku – je třeba volit mezi variantami
s výměnnými kazetami nebo bez nich. Výměnné kazety jsou nesporně výhodné v
možnosti snadno přejít z jednoho typu filmu na druhý. Na druhé straně ale mají
vyšší cenu a je v nich potenciálně více poruchových dílů, což je při nákupu
techniky z druhé ruky nepříjemné. Proto jsem se nakonec soustředil na varianty bez výměnných
kazet, jako je M645, M645 1000 a podobné mutace. A posléze jsem opravdu jednu
sadu M645 s měřícím TTL hranolem a základním objektivem 80mm f/2,8 zakoupil.
Seznamování s M645
Přístroj je klasickým příkladem středoformátové jednooké zrcadlovky ve stylu,
který se označuje jako “kostka” či “krabice”. Po prvním osahání je hned jasné,
že jde o příklad poctivé práce, tělo je celokovové a velmi masivně působící.
První pocit z držení je ale dost špatný a člověk zatouží po nějakém gripu (který
se ostatně u těchto přístrojů vyskytuje třeba ve spojení s motorovým
převíječem). Impozantní je naopak pohled do hledáčku. Obraz je proti kinofilmu
či DSLR velmi velký a perfektní je i matnice s řadou prvků (klíny, dva kruhy
rastrů) pro snadné ostření. Příjemný je i chod spouště a zajímavé je, že
přístroj má spouště hned dvě – jednu v dolním rohu přední stěny a druhou nahoře
vedle hranolu. Na tu první lze připojit klasickou drátěnou spoušť, samospoušť
M645 nemá (má jí například velmi podobný model M645 1000). Výborně je řešeno
ovládání předsklopení zrcadla (MLU), možné jsou i vícenásobné expozice. Časy závěrky v rozsahu 8s – 1/500s se
nastavují primárně přehledným voličem na levé straně těla, při použití TTL
hranolu se tento volič nastaví na “O” a ovládání času převezme podobný volič na
pravé straně hranolu. Malá poznámka k měřícímu hranolu – existují dva typy, je
se třeba dívat po verzi s LED diodami a vyhnout se staršímu “ručičkovému”. Verze
s LED totiž už měří pomocí křemíkové fotodiody, zatímco starší verze užívá CdS
odpor, který je jednak méně citlivý a zejména se na něm dnes už bude určitě
projevovat stárnutí. Clona se nastavuje klasicky na objektivu, na kterém je i
tlačítko zaclonění na pracovní clonu pro kontrolu hloubky ostrosti.
Celkem vzato, ovládání není co vytknout, vše je jasné a logické.
 |
Celkový pohled na M645. Vpravo na těle je volič času užívaný při absenci TTL hranolu |
 |
Boční pohled. Všimněte si obou spouští, páčky MLU a páčky vícenásobné expozice. |
Praktické focení
První dojmy se v praxi vesměs potvrdily.
Potěšitelné je zjištění, že to s držením v ruce není zas až tak zlé. Chce to
zkrátka a dobře malinko zapomenout na staré návyky, M645 pěkně “fest” popadnout
a zejména se naučit užívat horní spoušť. Pak mi to začalo sedět. Už méně mě v
praxi potěšila váha a velikost. Pokud se na M645 díváte ve vitríně fotobazaru,
tak vypadá jako celkem malý kompaktní přístroj, ale v praxi zjistíte, že je dost
těžká a svým tvarem moc nezapadá do běžné fotobrašny. S tím se je ale nutné
smířit.
Jinak není co vytknout. Zakládání a přetáčení filmu je bezproblémové.
Srovnáte-li to s radami pro uživatele Pentaconu Six ve smyslu “převíjecí
páčku uvolňujte opatrně a film přetáčejte pomalu aby nedošlo k poškození
mechanismu”, tak je to přímo idylka. Popravdě řečeno mě ale trochu štve
fakt, že Mamiya umí pořídit na film 120 pouze 15 snímků 6×4,5cm, přičemž standard je
16 a v principu by se jich asi vešlo i 17. Mezery mezi políčky jsou podle mě až
zbytečně velké, ale asi je v tom je i trocha opatrnosti ze strany výrobce. Není
to zas až tak podstatné, ale důvod k chvále to také není.
Zajímavou otázkou je to, nakolik velkým handicapem je absence výměnných
kazet. Osobně na to nemám zcela jednoznačný názor. Je jasné, že by to byla velká
vada v ateliéru pro někoho, kdo chce využít náhledů na Polaroid, ale v přírodě
mi to zas tak horké nepřijde. Osobně většinou před focením celkem vím, zda budu
vyšší kvalitu středoformátu chtít využít na B&W nebo na
barevné filmy, kromě toho s sebou prakticky nikdy nenosím pouze M645, takže
například při primárním focení na černobílý materiál mohu vždy neočekávaný
barevný námět nafotit na kinofilm nebo DSLR. Připadá mi, že výměnné kazety dost
zvyšují pravděpodobnost poruchy či problému. U nového přístroje by to v této
třídě nemělo být vážným problémem, ale při bazarovém nákupu se přeci jen trochu bojím. Navíc jde
samozřejmě i o cenu. Celkově si myslím, že by si variantu s výměnnými kazetami
měl pořídit člověk, který hodlá používat středoformátový přístroj jako své zcela
primární, či dokonce jediné tělo, pokud si však přístroj pořizujete spíše jako
doplněk pro případ “když je nějaký námět fakt super”, tak je tělo ve stylu 645
či nové 645E asi praktičtější.
Výsledky a dojem z kvality
Přístroj užívám s originálními objektivy Sekor-C 80mm f/2,8 a 210mm f/4. Dojem z
prohlédnutí vyvolaného filmu je dost působivý, větší plocha je znát. Po
naskenování nebo zvětšení se ale ukáže i několik problémů. Za hlavní rozdíl
proti kinofilmu či digitálu bych označil mnohem větší rozdíl v kvalitě pečlivě
vypiplaného snímku a snímku “jen tak cvaklého z ruky”. Přeci jen je znatelné
větší roztřesení při pohybu zrcadla a při rychlosti 1/125s (o delších časech
nemluvě) je dost problém pořídit dokonale ostrý snímek. Naproti tomu při práci
se stativem a s využitím MLU není problém dosáhnout snímku, kterému opravdu není
po ryze technické stránce co vytknout. Objektivy jsou evidentně dobré. S tímto
přirozeně souvisí i přednost většího formátu spočívající v lepší možnosti práce
s hloubkou ostrosti. V této souvislosti se projeví jako drobná nevýhoda M645
to, že nejkratší čas je pouze 1/500s. Při použití citlivějšího filmu je někdy
nutno clonit více, než by bylo optimální.
Je ale
třeba si uvědomit, že nárůst kvality proti kinofilmu či DSLR se projeví poměrně hodně
například při
domácí práci v temné komoře, kdy stačí menší zvětšení ve zvětšovacím přístroji
(a mistři navíc dostanou z filmu opravdu maximum). Při skenování a
následném tisku (nebo použití digitálního minilabu) to ale není zase tak výrazné.
Větší rozlišení dat získaných skenem
negativu z M645 se využije až při větších formátech snímků anebo by se
teoreticky dalo dostat více detailů do stejně velké fotky, ovšem výstupní
zařízení by pak muselo mít větší rozlišení než je dnes obvyklé. K tomuto jedna
poznámka – uvědomte si prosím, že rozlišení 2400dpi či dokonce 4800dpi udané u
inkoustové tiskárny je sice pravdivé, ale jde o rozlišení jednotlivých bodů.
Jelikož se ale barvy skládají z více kapek (4-7), tak je praktické rozlišení ve
výsledku dost podobné možnostem digitálních labů, tedy něco kolem 300dpi. Proto
u domácího tisku či zvětšeniny z digitálního minilabu u formátů A4 a
menších nelze zásadní nárůst kvality při použití středního formátu očekávat a mé
praktické testy to potvrzují. Například při porovnání digitálně zhotovené
fotografie podobného námětu z EOSu 10D a z M645 ve formátu 20x30cm není rozdíl
kvality skoro žádný a možná bych dokonce upřednostnil výstup z EOSu.
Nějaký závěr?
Moje praktické zkušeností především opět potvrzují pravdivost názoru, že od
jisté kvalitativní třídy v podstatě neexistují špatné fotopřístroje, formáty
filmu, atd. Existují pouze přístroje nevhodně použité! Opravdu je nejdůležitější
nepodléhat módním ani naopak “staromileckým” trendům a pečlivě zvážit, co od
přístroje chcete a podle toho se zcela bez předsudků rozhodnout. Osobně si
myslím, že nasazení středního formátu by měli fotoamatéři velmi důkladně zvážit.
Pro velikosti fotografií, které se obvykle vyskytují v amatérské praxi, není
přínos nijak propastný. To ale neznamená, že se kvalita středního formátu nedá
využít vůbec, a pokud jste nadšenci dokonalých velkoformátových zvětšenin na
barytu (a domácích zvětšenin vůbec) nebo máte jiné rozumné využití, tak vám může
podobný přístroj udělat velmi mnoho radosti za relativně málo peněz.
Výše uvedené se týká středního formátu obecně, nyní se vrátím ke konkrétnímu
přístroji M645. Moje pocity jsou poměrně dobré, přístroj se chová přesně tak,
jak jsem očekával. S ohledem na to, že jde o vůbec nejlevnější plnohodnotnou
zrcadlovku na 6×4,5cm, která se v bazarech vyskytuje, si není na co stěžovat. Otázkou
je spíše to, zda by se nevyplatilo si připlatit na nějaký vyšší model s
výměnnými kazetami, ale to už si musí každý rozhodnout sám.
Cena
Zapomněl jste nám prozradit, kolik Vás ta “legrace” (aparát + příslušensví) stála.
RE: Cena
Ja jsem dal za zaklad (telo, objektiv 80, hranol, 120 insert) 13000 v CR, jak pise JJJ, tak na Ebay by nemelo byt vylouceno dostat se i pod 10 tisic, s tim souhlasim.
Jinak cena zalezi na stavu, vybaveni, atd. Faktem je, ze u Skody sly ceny za podobne sestavy i nad 18 tisic, coz uz je podle me docela hodne. Pripada mi ale, ze v posledni dobe se i tam ceny ruznych verzi M645 zrealnuji.
Opravdu M645J ?
Jste si opravdu jistý , že váš stroj je M645J ? Já jí tedy vlastním, a je dokonce všeobecně známý fakt, že verze “J” se liší absencí MLU,a má jen jednu spoušť dole. Ta vaše bude nějaký hybrid. Další výhradu mám k hranolům. Ten ručkový nepoužívá CDs, tam je taky křemík, a měl jsem jich v ruce několik, a všechny měřily naprosto přesně. Jinak co se ceny týče, mám teď jeden kousek z Ebay.de, M645J + 80/2.8,hranol měřící,Grip za cca 7000 Kč.
RE: Opravdu M645J ?- sktečně máte M645
Ještě jsem koukal na fotky, a ta vaše není M645J,ale M645 (jak již nápis na boku napovídá). To ani nevíte co máte??:-))
RE: RE: Opravdu M645J ?- sktečně máte M645
No, tady vidite, jak to dopada, kdyz se neco dodelava narychlo… Skutecne jsem z dostupnych podkladu byl presvedcen, ze to je M645J. Kdyby to slo beznym schvalovacim procesem, tak by me urcite nekdo z redakce sepsul a byl by klid, ono totiz, kdyby se jen umazly ty pismena J, tak se vlastne nemusi menit nic dalsiho. Jenze nam nejak nastal spech a….
Nicmene i tak se omlouvam.
Co se ale tyce hranolu, tak tam jsem si naprosto jisty, ze existuje CdS “rucickovy” hranol, to je overeno z materialu Mamiya! Je mozne, ze vedle “diodoveho”, ktery mam ja, a toho CdS existuje jeste nejaka dalsi mutace, ale myslim si, ze ten diodovy je urcita jistota, nehlede k tomu, ze je v nem tech LED vice a posouvaji se dolu presne po stupnich EV, takze je prace asi komfortnejsi.
RE: RE: RE: Opravdu M645J ?- sktečně máte M645
Tak je to diky Pavlu Polovi opraveno. Jeste jednou se omlouvam za chybu, zkusim se polepsit :-((
Optimalni reseni pro dnesek
S autorem clanku se ztotoznuji. Skenovanim ze stredniho formatu lze dosahnout skutecne paradni vysledky.
Je pravda, ze P6 a Flexarety nejsou spolehlive. Je to dano tim, ze kvalita vyroby byla za totace velmi nevyrovnana. Ja jsem resil tento problem tak, ze jsem u Flexarety vymenil celkem 3 aparaty (kazdy za cca 700,-Kc), nez jsem dosel k tomu bezchybnemu a u P6 jsem mel proste rovnou stesti, ze jsem mel hned ten prvni OK. Nicmene co se tyce pohotovosti a nenapadnosti, tak Flexaretka je absolutne bez konkurence.
Jinak pokud jde o zvetseni vyrezu se zvetsenim nad 10x, tak mam zkusenost, ze je vyhodnejsi zvetsit klasicky zvetsovakem a pak digitalizovat pozitiv, stredni format ma totiz daleko lepsi rozliseni v polotonech, nez cokoliv jineho.
Jinak stredni format a digitalizace – v pripade, ze budete mit moznost videt nekde vystavu L. Kamarada – ihned navstivit! Vrele doporucuji! Zvetseniny 1,5×1,5 jsou impresivni!
Na clanku je i pravdive to, ze v pripade komercniho uplatneni spadnete do urcite “skatulky”. Tady je to ovsem problem vicemene psychologicky. Vzpomenme si na nase vlastni hodnoceni lidi podle toho, v jakem typu auta je vidime jezdit….
Jeste k doplneni. Delam taky jeste na kinofilm, ale jen jako na zkousku (na hrani), jak vysledny obraz bude vypadat – a kdyz se mi libi, tak do toho jdu “doopravdy” se strednim formatem. Ale to je jen na okraj.
Ztotoznuji se i se zaverem clanku. Tady bych jen pridal, ze neni zcela jednoduche nepodlehnout nahlym modnim trendum a clovek si musi zcela otevrene sam sobe rici ceho chce dosahnout a co je vlastne jeho cilem.
RE: Optimalni reseni pro dnesek
Jestli urcita nespolehlivost Flexaret a P6 nebude do znacne miry zpusobena hlavne jejich starim – taky mi u Flexarety po urcite dobe zacala zlobit zaverka, po vycisteni a serizeni funguje dal naprosto spolehlive.
poruchovost vymennych magazinu.
Jenom mala poznamka k vymennym magazinum. Pouzivam uz leta Mamiya 645 Pro TL, ktera vymenne magaziny ma. Ponecham stranou, jak velka vyhoda pro praci to je – pro mne jiste jeden ze tri hlavnich duvodu pro praci prave s touhle kamerou – a vyjadrim se jenom k obavam autora z mozneho zdroje poruch.
Od sameho pocatku pouzivam ctyri magaziny, z toho jeden je na polaroid. Na tom se porouchat nema moc co, pokud jej tedy nekdo nezkusi rozmlatit kladivem. Z tech ostatnich tri jsem jenom jeden kupoval “novy” s kamerou, zbyle dva jsou z ebay. Bezchybne funguji vsechny tri. V mem okruhu je tahle kamera v ruznych verzich i stavech opotrebeni celkem hojne zastoupena, ale o zavade na magazinu jsem jeste nikdy neslysel. Naopak, jeden kolega v cechach ktery si koupil jeden model bez vymennych magazinu mel nedavno problem s rovnomernym transportem filmu – nejspis banalni chyba, obehane gumove kolecko ve filmovych sankach.
RE: poruchovost vymennych magazinu.
Ja zavadu na magazinu mam. Koupil jsem ho taky z eBay,
nevypada opotrebovane, ale kdyz otevru dvirka a vyndam vozik, nenuluje se pocitadlo. Asi taky prkotina, ale fotit se s tim da. Casem to dam spravit. Vymene magaziny byl jeden z hlavnich duvodu, proc jsem si 645 Pro poridil.
RE: poruchovost vymennych magazinu.
Bohužel se mi jeden back taky porouchal..odešel přenosový kolík mezi backem a tělem, takže mamina neví, kde začíná první políčko a kdy je na konci filmu :o/ Snadno to obejdu ručním posunem, ale trošku to život komplikuje .. ale jinak je vše fajn a s M645 Super mi začal nový fotografický život :o)
poruchovost vymennych magazinu.
Problem neni v magazinu, ale myslim spis umylem pouzivat spravne insert/vlozky na 120, nebo taky mozna vlozky je rozbity, ne magazin.
HARTBLEI
OT kde koupit v Praze fotaky od Hartblei a ma nekdo zkusenost ? pripadne ceny v Kc ? diky 🙂
OT Kiev
respektive Kiev 88CM MLU 🙂
RE: OT Kiev
Tata je dlouhodobe pracovne pobliz Kieva, takze pochopitelne dostal ukol se zajet podivat do fabriky kde Kievy delaji, protoze tam by teoreticky mely byt k sehnani nejlevneji … zde je zprava …
Mám pro tebe zprávu,
navštívil jsem krám v Kijevě,
foťák K-88CM kit s měřením TTL stojí 2247 UKH, objektivy 3,5/30 968 UKH,
4,5/55 1499 UKH, 3,5/250 1292 UKH, kazeta 6×6 253 UKH, 6×4,5 207 UKH. V kitu
je i normální šachta s matnicí. Je k němu možno koupit i zaostřovací šachtu
s lupou na focení uvnitř nabo ze stativu, cenu jsem si nepoznamenal.
Za jedno Euro je asi 5,7 UKH. Mívali k němu ještě 500 objektiv, ale ten se
teď nevyrábí, není na něj sklo. Pokud ho vyrobí pošlou mi avizo
Kiev
Jakmile zaslechnu něco o Kievu 88 TTL naskočí mi husí kůže, brr…
Koupil jsem obdobně přímo od výrobce z Kieva (r.1999)nový set se základním objektivem Arsat 80 mm (celkem dobře kreslící sklo). Po dvou měsících nepříliš intenzivního používání se rozpadl mechanismus spouště. To jsem dokázal ještě sám opravit (zpětný chod zajišťovala měkká pružinka z propisky!! Pak se ovšem zkroutilo hnací kolečko posuvu filmu a bylo zaděláno na sedmiměsíční pouť po opravnách: Kolečko sice opravili, přitom však po vrácení z opravny zase záhadně nechodila závěrka při časech 1/8 a 1/2 s.
Ihned jak byl foťák vrácen z opravny vyzkoušel jsem funkčnost a se štěstím prodal.
Varuji před tímto “pazmekom”!
PS: chod zrcátka evokuje zvuk výstřelu z kalašnikova, dokonalý reportážní stroj:-).
dik
ok dik 🙂 tak to vidim na japonce …
Zenza Bronica
V čem je podle vás nevýhoda Zenza Bronicy ETRS a ETRSi, když podle prispevku kazdy druhy nakupuje na e-Bay bud v USA nebo Nemecku. Oproti Mamiye 645 je to přístroj s daleko rozsáhlejšími možnostmi(stavenice-hledáčky,kazety,převiječe) a lepším vybavením objektivy i modernější konstrukcí.
RE: Zenza Bronica
pro mne byla ZB jednu chvili v uzsim vyberu hlavne kvuli tem centralnim zaverkam (i kdyz ma u nas tak trochu nepravem povest outsidera).
Nakonec pro mne osobne rozhodlo, ze mi proste nejak hur padla do ruky a taky ze je to alespon u nas tak trochu exot. Zatimco na Mamiyu jsou videt pouzity objektivy a prislusenstvi skoro vsude, dovozce sidli hned ve vedlejsi vesnici a je schopen mi behem hodiny pronajmout jakejkoli dil z jejich vyrobniho programu, ZB je videt jenom zridka a prakticky nikdy jsem od ni nevidel nic jinyho nezli zakladni set… Takze i kdyz M645 ma v programu jenom tri skla s centralni zaverkou, nakonec to u mne vyhrala aniz bych kdykoli sveho rozhodnuti litoval.
RE: Zenza Bronica
Myslim si, ze toto je v clanku zcela jasne – M645 jsem uprednostnil proto, ze je u ni podle meho nazoru snazsi dostupnost levnejsiho prislusenstvi. Nic vic v tom nehledejte, proti Zenza Bronica nemam naprosto nic. Jak jsem si vsiml, tak i mnohem narocnejsi stredoformatnik T. Houda uvazoval dost podobne.
TH
dve pripominky
Navíc ale mé praktické zkušenosti jsou takové, že při rozlišení 2700dpi již má naprostá většina skenů z filmu jasně patrné zrno a další zvětšování rozlišení je spíš jen nafukování souboru, který pak při posouzení detailů nevypadá nejlépe.
Podle me to je videt setsakra. A to i u negativu typu Supry 200 a 400 🙂
Zkrátka a dobře, ať si říká kdo chce co chce, tak průměrný kinofilm nemá reálný potenciál ekvivalentní více než něco mezi 6-8 MPix, v některých případech i méně
Ono zalezi asi z jak ktereho fotaku a take od zpracovani. U Skody ted visi fotografie Oldricha Karaska. Nektere jsou porizeny za pomoci digitalu sony F828 ve formatu cca 30×40+. A musim priznat, ze me jejich technicka kvalita (kresba, detaily) priserne zklamala. Ale je pravda, ze jsem si na stejne vystave rikal, ze i ty zvetseniny z pentaxe 6×7 by mely byt o chlup technicky lepsi.
Mimomochodem u Skody pred casem visely fotografie pana Blstaka delane na kinofilm (digitalizovane osvity). V ramci tridy kinofilmu to byla perfektni technicka kvalita (radove lepsi nez aktualne presentovane tisky z F828).
Proto u domácího tisku či zvětšeniny z digitálního minilabu u formátů A4 a menších nelze zásadní nárůst kvality při použití středního formátu očekávat a mé praktické testy to potvrzují.
To se mi nezda. Respektive moje zkusenosti jsou v kontradikci. Prave se mi zda ze se to pozna i u mensich formatu. Prokreslenost, detaily, polotony. Mimochodem kdysi davno me do vetsiho formatu donutila jit ne nejaka rozmerna plachta, ale prave pidi-fotografie 20×30, u ktere jsem poznal, ze velikost clovek proste nicim nenahradi 🙂
RE: dve pripominky
Ahoj Petre,
s temi skeny jsme to uz v minulosti probirali a on je hlavni maler v tom, ze se to moc neda srovnat. Pokud vezmes treba 2700dpi LS-30 a proti nemu das 4000dpi LS-50, tak krome narustu rozliseni porovnavas i jine lepsi paramery LS-50 jako treba vyssi D. Kdyz nastavis na LS50 2700dpi, tak se zase narazi na to, ze snimac se zkratka rozumne chova pri 4000dpi a tech 2700dpi uz je nejak presamplovano, takze se zase porovna prd. Nenapada me nejaky exaktni postup srovnani 🙁
Co se tyce zvetsenin 20×30, tak jsem psal o digitalnim osvitu nebo tisku. A je proste faktem, ze mas-li 300dpi lab, tak je to nejakych 3500×2300 pixelu, vic na te fotce neni. Pokud u takto porizene fotky vidis prinos stredniho formatu, tak je to patrne zpusobene tim, ze fotka na kinofilmu uz nebyla prilis dokonala, coz je samozrejme mozne – pro mensi policko je nutne vetsi rozliseni optiky i vlastniho filmu a jiste se toho da vice pokazit. Nicmene si dovolim tvrdit, ze zhruba tech 20×30 cm se jeste da udelat kinofilmem i patricnym digitalem ve vyborne kvalite. Samozrejme u vypiplane rucne zvetsovane fotky bude narust kvality u stredniho formatu realny i u 20×30 ci dokonce mene, ale to je neco jineho.
Ad Karasek a 828 – on ale muze byt problem v tom 828. To ma sice 8mpix, jenze jde o mrnavy cip, ktery vice sumi a navic kdyz to par lidi pocitalo, tak je dost nerealne, ze by pouzity objektiv opravdu dokazal mit dostatecne rozliseni k vyuziti rozliseni snimace. Nutne musi byt nejmensi detaily ponekud “mlzne”, coz se dohani masivnim postprocesingem atd. Vysledkem je fotka sice o poznani lepsi nez u predchozich “malych” 5 mpix snimacu, ale uz jsem nekde videl porovnani se starsim EOSem 1D s pouze 4,1mpix a v podstate se da rici, ze vysledek z 1D byl mnohdy lepsi (i po dointerpolaci na vetsi rozliseni). Bohuzel je to podobne jako s temi scannery – prime srovnani je hrozne problemove.
RE: RE: dve pripominky
S tebou, jako ostrilenym pardem, souhlasim (skoro) a tveho nazoru si vazim. Nicmene:
Nenapada me nejaky exaktni postup srovnani 🙁
No exaktni srovnani nejni asi jednoduche. To mas pravdu.
Ja tu intuitivne stejne srovnavam 2700 scaner s 4000 🙂 Ale abych to shrnul IMO – 16bit na barvu oproti 8bit na barvu je vetsi prinos nez 2700dpi vs 4000dpi. Nicmene muj 4000dpi (fs4000) scaner snima proste vic detailu nez ten 2700 (LS30). A je to znat i na tisku.
Co se tyce zvetsenin 20×30, tak jsem psal o digitalnim osvitu nebo tisku. A je proste faktem, ze mas-li 300dpi lab, tak je to nejakych 3500×2300 pixelu, vic na te fotce neni…
To mas pravdu. Ale to ze mas vic dat, ktera zmensujes, tak tim ti zmizi sum, zlepsi se barevne podani, polotony. Je to asi subjektivni. Ale moje tisky mi prijdou v komentovanych situacich v pripade stredoformatu takove “hladsi”. Hezci na pohled.
Ad Karasek a 828 – on ale muze byt problem v tom 828 To mas urcite pravdu. 828 neni zadnej hvezdnej fotak. Ale musim priznat, ze ty karaskovy fotky me tedy hluboce zklamaly (mluvim o technicke kvalite).
Mimochodem pro me jediny srovnani je vystava. Vidim vystavni fotky, podivam se cim je to foceny a je 🙂
A abych se priznal, pokud opominu press photo nebo povodne, tak jsem asi nebyl na vystave, kde by nekdo mel vystavni fotky delany DSLR (nebo necim podobnym).