Micro-Nikkor-P 3,5/55 a GN Auto Nikkor 2,8/45
dvě technické lahůdky od Nikonu

Vraťme se o necelé čtyři desítky let zpět do dob, kdy měření expozice bylo ještě výsadou externích expozimetrů. Tehdy firma Nikon vyráběla dva objektivy, které samy nastavovaly clonu při makrofotografii a snímcích s bleskem.

Bylo, ale nejdřív vlastně nebylo. A to TTL měření či záblesková automatika. Už nám to může připadat dávno, kdy se ještě vyráběly zrcadlovky a blesky bez těchto vymožeností. Ti mladší nám to možná ani neuvěří. Měřilo se externími (byť třebas vestavěnými) expozimetry a podle nich se nastavovala clona a čas. U fotografií s bleskem se zase clona nastavovala podle tabulek či bleskovým výpočtem z hlavy. Tehdy vyráběl Nikon dva objektivy, které fotografům trochu usnadňovaly život.

Micro-Nikkor-P 3,5/55

Čím blíže objektiv zaostříme, tím více se prodlouží jeho výtah a měřítko zobrazení. Ruku v ruce s tím klesá intenzita světla dopadajícího na film a pro zachování expozice je nutno buď prodloužit čas, nebo odclonit.

Objektivy lze běžně zaostřit do minimální vzdálenosti zhruba desetinásobku ohniskové vzdálenosti. Tady se uvedený jev projeví jen minimálně – rozdíl nepřesáhne půl clony. Jinak je tomu u makroobjektivů. U nich se běžně dosahuje měřítek 1:1, kdy již odchylka činí dvě clonová čísla. Odchylka se pochopitelně mění spojitě se změnou měřítka, při každém zaostření je tedy zapotřebí provést přepočet.

S TTL měřením je nám hej – intenzita světla se měří za objektivem, takže se o jeho úbytek nemusíme starat. Aby se ani uživatelé prvních Nikonů F (které neměly TTL měření) nemuseli o tento problém starat, vyráběl Nikon v letech 1963 – 1968 Micro-Nikkor-P 3,5/55 se speciální úpravou.

Mechanismus nastavení clony je spřažen s ostřícím mechanismem a ten s rostoucím výtahem clonu otevírá, čímž vyrovnává úbytek světla. Proto byl tento objektiv nazýván “Compensating”. Externím expozimetrem se určí expozice a na clonovém kroužku nastaví clona. Ta platí pro nekonečno, se zaostřením na blízko objektiv odcloňuje a expozice se nemění. Clonu 3,5 pochopitelně nelze odcloňovat, objektiv se pro makro většinou používá zacloněný.

GN Auto Nikkor 2,8/45

Podobně jako na TTL měření světla si museli fotografové počkat na automatiku u blesků, o TTL řízení blesku ani nemluvě. Proto Nikon zkonstruoval speciální objektiv, který využíval prostého faktu, že směrné číslo blesku je součin vzdálenosti a clony potřebné ke správné expozici.

GN Nikkor (GN = Guide Number) měl na clonovém kroužku stupnici směrných čísel a na ostřícím kroužku zámek. Při fotografování s bleskem se nastavil zámek proti směrnému číslu a zamkl se. Tím byl spojen ostřící kroužek s clonovým a při přeostření se změnila odpovídajícím způsobem i clona. Ostření pak šlo pochopitelně více ztuha, ale objektiv splnil účel. Kvůli sladění se stupnicí clon se při ostření otáčí ostřící kroužek opačným směrem, než je u Nikkorů normální.

Objektiv byl tedy vhodný v případech, kdy bylo třeba spěchat a na nějaké odečítání či přepočty nebyl čas, například při fotografování svateb. Je jasné, že to bylo možné jen v těch případech, kdy záblesk směřoval přímo dopředu, nikoliv při záblescích odrazem o strop a podobně. Předpokladem také bylo, že objektiv je zaostřen na objekt, který má být správně exponován.

Poznámka: Tento objektiv se v ohniskové vzdálenosti, světelnosti, optické konstrukci (tessar = 4 čočky ve 3 skupinách – nejsou však zcela totožné) i rozměrech celkem shoduje s novým objektivem 2,8/45, který se objevil na trhu spolu s FM3A. Dokonce i sluneční clona je řešena stejně – jako jakýsi plechový filtr s dírou uprostřed. Je tedy pravděpodobné, že v případě nového objektivu Nikon inovoval tento starý.