Minolta Dynax 9 patří mezi nejlepší kinofilmové zrcadlovky, které byly kdy vyráběny (a bohužel už nejsou…).
Na jaře 1999 byla na výstavě Photokina uvedena nová „high-end pro-SLR“ Minolta Dynax 9 – v Japonsku byla k dispozici již o Vánocích 1998 pod názvem Alpha 9, zatímco na americkém trhu nesla tradiční název Maxxum 9. Zvláštní na tomto přístroji je to, že se uživatelské i profesionální recenze až dojemně shodují v jedné věci – málokterý kinofilmový přístroj se devítce vyrovná, opravdu málokterý ji předčí. Jistě se najdou věci, které by mohly být lepší – nic přece není dokonalé. Pojďme se tedy na Dynax 9 podívat blíže – určitě si totiž takový pohled zaslouží…
Minolta Dynax 9 je kinofilmová (24 × 36 mm) zrcadlovka s automatickým zaostřováním a možností automatické i plně manuální expozice. Tělo je celokovové, jeho rozměry jsou 155(š) x 111(v) x 75(h) mm a hmotnost 910 g bez baterií a objektivu. Tělo je vybaveno vestavěným bleskem se směrným číslem 12 (ISO 100); blesk lze použít pro objektivy s ohniskovou vzdáleností 24 mm a delší. Spojení s objektivem obstarává bajonet Minolta A (nyní převzat firmou Sony). Bajonet i dráha filmu jsou rovněž z kovu. Ergonomie těla je velmi dobrá, díky své váze také dobře „sedí“ v ruce a rukojeť je pogumována protiskluzovým materiálem. Přístroj lze (vyjma zoomování) bez problémů ovládat jednou rukou. Ovšem nevím, jak by tělo vyhovovalo lidem s opravdu malou rukou, mám dojem, že by měli problémy s dosažením na některé ovladače. Při použití battery-packu VC-9 (u Minolty je vlastně používán název grip) se ergonomie dále zlepší, ovšem výrazně naroste také hmotnost – prostě něco za něco. Přístroj je napájen dvěma lithiovými bateriemi CR123A, do gripu lze vložit kromě 2 kusů CR12A i 4 tužkové baterie AA nebo 1 baterii CR-P2 / DL223A. Poměrně zvláštní je fakt, že tělo není napájeno tužkovými bateriemi, což je u profesionálních kinofilmových těl nejvyšší třídy běžné; myslím, že s prostorem pro 4 AA baterie by problém nebyl. I na Dynaxu 9 najdeme typickou vlastnost všech AF těl Minolty – po vypnutí se objektiv přeostří na nekonečno, jaksi „zaparkuje“, protože prakticky všechny objektivy jsou při nastavení na nekonečno fyzicky nejkratší.
Ovládání přístroje je jednoduché a lze na všechno podstatné přijít i bez návodu, zvyknout si lze rychle. Hlavním voličem se přepínají jen 4 expoziční režimy – P (programová expozice), A (předvolba clony), S (předvolba času) a M (plně manuální expozice). V uživatelských funkcích lze ještě vybrat režimy PA a PS. Kolem tohoto hlavního voliče je jakýsi prstenec pro přepínání režimu posunu filmu – lze nastavit DR-S (jednotlivé snímky), DR-C (kontinuální snímání), bracketing, samospoušť a několikanásobnou expozici jednoho políčka filmu. Vpředu a vzadu jsou otočné voliče, jejichž funkce se mění v závislosti na nastaveném režimu, jejich funkce lze dále měnit v uživatelských nastaveních. Chod spouště je dost měkký, ale přesný. Zámek expozice na zadní stěně přístroje lze ovládat palcem pravé ruky, prstencem okolo tlačítka AEL lze přepínat režimy měření světla. Zajímavý je otočný volič expozičních korekcí – lze totiž volit (mechanicky!) mezi krokem 1/2EV a 1/3EV; kolem tohoto voliče je aretovatelný prstenec pro korekce blesku. Další ovládací prvky se skrývají na pravém boku aparátu (při pohledu fotografa) pod dvířky – tam lze nastavit ISO, ukládání nebo čtení expozičních dat až pro 7 filmů, uživatelské funkce a aktivovat předčasné přetočení filmu zpět do kazety… Přístroj je schopen ovládat bez dalšího příslušenství i bezdrátový blesk, stačí přepnout příslušný přepínač dole na zadní stěně. Vnější displej je docela malý, ale signalizuje vše potřebné – stav baterií, číslo snímku (lze zvolit přírůstkové, nebo odpočítávací počítadlo), clonu, čas, režim DATA (je-li aktivován), prioritu spuštění závěrky (je-li nastaveno, pak se zobrazuje „RP“ – release priority); po vložení filmu se zobrazí aktuální ISO (dle nastavení buď čtené z DX, nebo ručně nastavené). Ručně lze v případě potřeby (noční fotografování) zapnout zelené osvětelní vnějšího displeje.
Hlavní vypínač se nachází vlevo vzadu; grip VC-9 má vlastní vypínač také, aby nedošlo k náhodnému stisku vertikální spouště nebo jiných voličů na gripu. Je možné také využít zapínání přístroje pomocí čidel na rukojeti i aktivaci expozimetru a AF pomocí infračervených senzorů v okuláru hledáčku – v uživatelském nastavení lze obojí vypnout.
Závěrka Dynaxu 9 je „rekordmanka“ – disponuje totiž nejrychlejším časem, kterého kdy byl nějaký kinofilmový přístroj schopen. Je kovová, lamelová s vertikálním chodem, má elektronické řízení a pracuje s časy od 1/12 000 s (!) do 30 s + B; v uživatelských funkcích lze nastavit krok buď po 1/2, nebo po 1/3 EV. V režimech A a P je expoziční čas nastavován plynule. Korekce expozice se volí mechanickým voličem v rozsahu ±2 EV při kroku 1/3 EV (lze uživatelsky rozšířit i na rozsah ±3 EV), nebo ±3 EV (krok 1/2 EV). Korekce blesku jsou rovněž k dispozici, a to v rozmezí ±3 EV. Závěrka pracuje pouze s bateriemi, bez nich není k dispozici žádný mechanicky nastavitelný čas (ostatně přístroj nelze bez baterií vůbec použít, jak je zcela běžné u všech AF systémů). Synchronizace s bleskem je při 1/125 s (vestavěný blesk) nebo při 1/300 s (externí blesk); s bleskem Minolta Program Flash 5400HS je možná plná vysokorychlostní synchronizace HSS. Přístroj je také vybaven ISO konektorem pro externí blesky.
Chod závěrky má velmi příjemný zvuk, i když je trochu hlučnější – je to jistě způsobeno rezonancemi v plně kovovém těle, nejde však o žádný ohavný rachot. Nárazy zrcátka nejsou vůbec patrné, odtlumení je velmi dobré. Při aktivaci samospouště se zrcátko odklopí asi 2 sekundy před otevřením závěrky; samostatné předsklopení zrcadla možné ale není. Poněkud zvláštně se přístroj chová po stisku tlačítka kontroly hloubky ostrosti: objektiv zacloní, ale při uvolnění tlačítka se odklopí zrcadlo a zase padne dolů. Činnost zrcadla jsem opravdu nepochopil, protože pro kontrolu hloubky ostrosti se nemusí vůbec hýbat… Na tlačítko DOF je poměrně obtížné dosáhnout, je-li na přístroji nasazen grip VC-9.
Hledáček je pentaprismatický, s výměnnými matnicemi (na výběr je 5 typů – lze použít matnici s mřížkou, s vyznačenými AF-body atd.). Matnice je velmi světlá a její rastr vůbec neruší, a to ani v horších světelných podmínkách. Hledáček pokrývá 100% obrazové plochy, faktor zvětšení je 0,73× (při použití objektivu 50mm zaostřeného na nekonečno). Docela mě překvapilo, že hledáčkový obraz – byť jde o velké profesionální tělo – je menší, než jsem čekal, žádné problémy to ovšem nezpůsobuje. Je to jistě jakási daň za vestavěný blesk, o kterém se domnívám, že je dobrý opravdu v nouzi a k profi-tělu se moc nehodí. Jeho existenci na D9 ale snad “ospravedlňuje” možnost bezdrátového ovládání externích blesků (ty se aktivují právě jeho odpálením). Okulár hledáčku je vybaven vestavěnou krytkou (aby se při dlouhých časech ze stativu, kdy není okulár zakryt okem fotografa, zamezilo vniku parazitního světla, které někdy může způsobit nekorektní expozici) – lamely krytky jsou kvůli zvýraznění oranžové. Dále je k dispozici i dioptrická korekce; při její nedostatečnosti lze vmontovat do okuláru čočku požadované optické mocnosti. V hledáčku jsou 2 displeje – první dole pod obrazem, kde jsou žlutozelenými písmeny signalizovány expoziční údaje (zleva: blesk / HSS, AF-body, signalizace zaostření, expoziční čas, clona, AEL a zbývající snímky na filmu – zobrazují se až od 9 dolů); druhý displej je vpravo od obrazu v hledáčku a je na něm stupnice korekcí se signalizací aktuálního nastavení.
Posun filmu je motorový, s nejvyšší rychlostí 5.5 snímku za sekundu. Zpětné převíjení filmu je aktivováno automaticky po exponování posledního políčka, případně stiskem tlačítka pro okamžité zpětné převinutí filmu. V uživatelských funkcích lze zvolit buď tiché, nebo rychlé převíjení; lze také vybrat, jestli bude film zatažen do kazety, nebo zůstane jeho konec venku. To je vhodné pro opětovné založení částečně exponovaného filmu – lze totiž nastavit přetočení filmu na předem zvolené číslo záběru, takže si stačí poznamenat číslo posledního obrázku. Přístroj umí ukládat expoziční data (čas, clona, korekce a ohnisková vzdálenost objektivu) až pro 7 filmů o 36 snímcích. Data lze číst kdykoli, během fotografování filmu i po jeho vyjmutí. Při vložení 8. filmu v pořadí bude přepsáno první datové pole, a tak dále.
Měření světla je TTL, tedy expozimetrem za objektivem. Čidlo je čtrnáctisegmentové (vypadá jako včelí plást – honeycomb pattern); je možno volit ze 3 režimů – celoplošné, středové a bodové. Přepínač režimů TTL je – jak již bylo uvedeno – na zadní stěně v dosahu palce pravé ruky. Blesk má čtyřsegmentové měření, uživatelsky lze nastavit i měření bodové. Citlivost měření je 0 – 20 EV, v bodovém měření 3 – 20 EV (ISO 100 + objektiv 50mm f/1.4). Podle mých zkušeností (ovšem krátkých, D9 jsem měl asi týden) funguje měření spolehlivě a bez chyb. Přístroj jsem sice nepoužíval v žádných extrémních světelných podmínkách, ale snímky na celém filmu byly správně exponovány (resp. tak, jak jsem si přál a jak jsem očekával), a to ve všech režimech měření světla.
Automatické zaostřování má 3 body (centrální snímač je křížový), pracuje rychle, nehlučně a spolehlivě. Přístroj je vybaven také AF-iluminátorem s červeným a IR světlem, což je mnohem lepší než poněkud směšné „lampičky“ některých jiných přístrojů – nutno však podotknout, že jde zpravidla o přístroje nižší třídy. Úplně nejhorší je přisvětlování AF bleskem, ale toho byla tato Minolta ušetřena. Lze zvolit ze 3 režimů AF – k dispozici je statický, kontinuální a automatický mód. Aktivní bod AF, na který je zaostřeno, v hledáčku krátce blikne červeně (délku signalizace lze opět regulovat v uživatelském nastavení přístroje).
Pro Dynax 9 bylo vyráběno široké příslušenství. Základním – a nutným – příslušenstvím jsou objektivy; v tomto systému se však nijak moc nevyznám, jen vím, že nejlepší objektivy Minolta nesou označení G, případně APO G; dále vím, že jich je málo a jsou pekelně drahé. Ale i docela levné objektivy Minolta bývají docela kvalitní – tedy některé, jak už to tak bývá; toto tělo by si však určitě zasloužilo optickou špičku, ne „zaplácnutí“ nějakým plastovým setovým chudákem…
Mimo objektivu určitě nejpraktičtějším (na rozdíl od objektivu ne však zcela nutným) doplňkěm je vertical grip VC-9, tedy battery-pack pro různé typy zdrojů, jak již bylo uvedeno výše. Je vybaven všemi důležitými ovládacími prvky – spouští, dotykovými čidly pro aktivaci přístroje, předním i zadním otočným voličem, tlačítkem AF (po jeho stisku a otočení voličem lze přepínat AF-body) a tlačítkem AEL. Zajímavá je možnost ponechání baterií v přístroji a současného založení baterií do VC-9; lze pak pomocí přepínače zdrojů volit energetický zdroj, čímž se „výdrž“ přístroje podstatně prodlouží.
Existují také dvě volitelné datové stěny – DM9 a QD-9. DM-9 dokáže uložit na 2MB kartu SmartMedia expoziční data až 400 rolí filmu (36 exp.), data bylo možno zobrazit na LCD přístroje nebo v PC. Dále je DM-9 schopna tisknout základní expoziční data do mezer mezi snímky na filmu. Stěna QD-9 je klasická datová stěna, která tiskne datum nebo čas do pravého dolního rohu snímku. Dále se vyráběly výměnné matnice. Přístroj se v základním provedení dodával s matnicí G, kde jsou jen naznačeny AF-body. Kromě ní bylo možno použít matnici typu S se zaměřovacím křížem a typ L s mřížkou. Typy M (čirá, jen s AF-body) a ML (mřížka) byly jasnější a jemnější pro lepší kontrolu zaostření a minimalizaci světelných ztrát. Pro práci na stativu je určena kabelová spoušť, která se připojuje do terminálu na boku přístroje.
Životnost baterií CR123A je v návodu popsána takto: při nulovém použití vestavěného blesku je možno exponovat 30 rolí filmu o 36 obrázcích, při 50% použití blesku 15 rolí, při 100% blýskání 9 rolí – vše při 20°C. Je to jen přibližná životnost závislá na dalších podmínkách, proto je více než doporučeníhodné mít s sebou náhradní sadu baterií, protože CR123A určitě nekoupíte v každé trafice. Popis uživatelských funkcí a jejich nastavení by vydal na samostatný článek (funkcí je celkem 21!), takže zájemci nechť si stáhnou návod, kde je vše podrobně popsáno…
Minolta, později Konica Minolta, už bohužel opustila fotografický trh. Stále se nemůžu zbavit dvou dojmů z tohoto překvapivého konce – ten první je, že je to zkrátka škoda. Druhý dojem spočívá v tom, že firma neukončila svou činnosti v oblasti fotografie proto, že by byla technicky takříkajíc “mimo” nebo pozadu, což dokazuje nejen Dynax 9, ale i jeho mladší sourozenec Dynax 7 a v neposlední řadě také digitální zrcadlovky Minolta Dynax 7D i jednodušší 5D, které mají unikátní stabilizátor obrazu v těle a stabilizace tudíž funguje s jakýmkoli objektivem, i třeba se starým objektivem se závitem M42 nasazeným přes redukci – důvodem hořkého konce Minolty byly pravěpodobně marketingové chyby; lidsky řečeno firma uměla produkovat technicky velmi kvalitní přístroje, ale asi neuměla své dílo dostatečně dobře prodávat (možná také foto-divizi Minolty zruinoval vleklý spor a patent AF). Ostatně Sony Alpha A100 je vlastně pořád ještě Minolta, protože její vývoj byl kompletně zajištěn mateřskou firmou, kterou poté společnost Sony převzala, a Minoltou zamýšlený model Dynax 9D (údajně původní pracovní název) je nyní prodáván jako Sony Alpha A100 bez větších konstrukčních změn. Byla-li na tom Minolta marketingově ne zcela dobře, Sony je v této oblasti jejím pravým opakem. Uvidíme, s čím přijde Sony dále – jisté však je, že bajonet Minolta A stále žije právě v reinkarnaci Sony, která pro svůj plánovaný systém DSLR nabízí již nyní dost široké příslušenství i škálu objektivů. Ale to už je docela jiná kapitola…
S tímto vyspělým profesionálním přístrojem se samozřejmě fotografuje velmi dobře. Výsledek je závislý hlavně na použitých objektivech, ovšem v samotném těle žádný problém není. Nic na světě není dokonalé, ovšem D9 má příslovečný obzor dokonalosti opravdu na dohled… V tomto případě nejde hovořit o zásadních vadách či omylech, jde spíše o drobné „mouchy“. Přístroj s kvalitním objektivem a gripem VC-9 se pořádně pronese (mám vyzkoušeno), ovšem stojí to za to. Velmi dobrou vlastností je paměť na expoziční data. Tělo je odolné a dílensky kvalitně zpracované, podle prospektů má i těsnění proti prachu a vlhku. Zároveň se ale v návodu píše (a v servisu to několikrát zopakují), že to není žádný outdoor přístroj – určitě by mu moc neprospěl déšť ani jiné nástrahy počasí. Tudíž těžko říct, jak to s tou odolností je – opatrnost určitě nikdy neškodí.
Tělo Minolta Dynax 9 se nyní dá pořídit za 15 až 20 tisíc korun – podle stavu. Je to možná za kinofilmový přístroj hodně, ale jeho nekompromisní kvalita a životnost se za tuto cenu bohatě odmění. Jestli máte kvalitní objektivy s bajonetem Minolta A a chcete i nadále fotografovat na film, pak se D9 určitě vyplatí. Otázkou ovšem je, jestli se dá sehnat – není to totiž zrovna běžný přístroj a moc lidí ho nemá ani u nás, ani ve světě. Nevím, kolik bylo vyrobeno těl, ale žádná super-série to asi nebyla, ostatně přístroj také nebyl zrovna z nejlevnějších – cena je taková, že je to sice drahý přístroj, ale určitě ne předražený: za hodně peněz byl (a je!) Dynax 9 schopen nabídnout hodně muziky.
Děkuji panu Markovi Bubníkovi za laskavé zapůjčení těla Minolta Dynax 9 a gripu VC-9, čímž mi jednak umožnil si přístroj v praxi vyzkoušet, jednak napsat tento článek. Děkuji také slečně Janě Srbové za ochotné zapůjčení objektivu Tokina AF 19 – 35mm f/3.5 – 4.5 s bajonetem Minolta.
Ilustrační fotografie byly pořízeny digitální zrcadlovkou Nikon D50 s objektivy AF-S DX Nikkor 18 – 55mm f/3.5 – 5.6 a Sigma AF 50mm f/2.8 EX Macro, byl rovněž použit kruhový makroblesk Sigma EM-140 DG iTTL. Autorem snímku datové stěny DM-9 je pan Marek Bubník (Olympus E-1 + Heilos 58mm f/2).
super stroje Minolta
Já se vůbec nemůžu zbavit dojmu, že Minolta představovala v oblasti kinofilmových SLR absolutní špičku. Fotím řadu let přístroji Dynax500si, Dynax700si, X-700 se špičkovými MF sklíčky, všechny přístroje fungují absolutně dokonale, optika je špičková (mimochodem MF skla byla svého času vyvíjena společně s Leicou), ovládání jednoduché, intuitivní.
Rozhodně kdo chce fotit na kinofilm, tak je Minolta výbava perfektní volba a po bazarech se dají sehnat zajímavé věcičky za pár korun, např. nedávno jsem koupil mechanickou X-700 s 50mm/1.4 za 3800,-Kč.
dynax 9
Naprosto souhlasím s autorem článku s výjímkou vestavěného blesku.Ten se hodí a je dobře,že je tam.Sám jsem měl to štěstí a koupil jsem nedávno Dynax 9 téměř novou za 12.000,-KčK této zrcadlovce se pouze blížil nikon F5 a canon 1V.
Je to radost s ní fotit a pohled do hledáčku se nedá srovnat s žádnou digihrůzou.Váha je předností neboť stabilizuje chvění.
Jediná chybička je když měním na pravém voliči režimy P,A.. že se někdy nechtěně změní režim rychlosti snímání což se však dá za chvíli vychytat.
To že jich je málo a jsou vzácné je pravda,také stála 75.000,-Kč.
Pořád vypadá a bude vypadat jako nádheré profi tělo,které mě i moje děti asi přežije na rozdíl od dnes produkovaných digizrcadlovek.
Jsem přesvědčen že za pár let bude opět stát to co kdysi nebo aspoň se k té původní ceně bude blížit.Pokud se objeví neváhejte s koupí.
dynax 9
Při vší úctě – třeba AF systém Dynaxu 9 nesahá EOSu 1V ani po kotníky, je to tak na úrovni staršího 1N, ani ve srovnání s F5 to nebude mít jednoduché. Podobně je to s řadou dalších funkcí – tvrdit, že s k D9 F5 a 1V jen blížily je opravdu daleko mimo realitu.
Těla Minolt byla opravdu v mnoha ohledech vynikající, o tom není žádný spor, ale to “zbožštění”, které je asi i v souvislosti s faktickým koncem značky, je až lehce komické. On sám za sebe mluví počet profifotografů, kteří tento systém v době jeho slávy užívali – proti tehdy asi ještě vedoucímu Nikonu a druhému Canonu to byl nepatrný zlomek 🙁
dynax 9
No popravdě, tvrzení, že D9 je kvalitou nad F5 či EOS1v mi vyloudilo alespoň pěkný úsměv………díky
dynax 9
A kdo to také dokáže objektivně posoudit. Jistě ne ten, kdo fotí 15 let Minoltou. Mě zase přijde mírně úsměvné, že se u foťáků na takové úrovni dokážete bavit, který je “kvalitou nad”… Prosím pěkně – kvalitou fotek?
dynax 9
Plnej souhlas. Řešit jestli AF je lepší u Minolty, Canonu nebo Nikonu nebo já nevim čeho je blbost.
Technicky nejkvalitnější fotky mám z P-Sixu, teď začínám s Magnolou 13×18 – tam je to zas vo něčem jiným, každopádně komu jde o technickou dokonalost tak hlavní je formát, pak formát, pak formát, pak …….. možná objektiv, ta krabice za tím je celkem buřt.
A živý 2 letý dítě se mi po spoustě pokusů s AF digi, s AF kino fotí nejlíp, světe div se, mechanickou MF SLR – důvod: digi má zpoždění jako prase, závodní auto který jede rovně vyfotím, protože předvídám kam jede, ale dítě, který lítá nečekaně 360 stupňů dokola, se zrychlením z 0-100 za 1 vteřinu prostě digi nestíhá, nebo je dobrá 1 fotka z 50. Autofokus je nesmysl, ruční ostření je s AF SLR nepohodlný, takže mechanický tělo typu Minota X-700 (nebo jiné podobné Canon, Nikon, Zenit…), obrovskej světlej hledáček, kdo to zná tak to ví, ruční ostření mozkem. Po troše cviku mám odpad tak max 2 políčka z 20.
Ale každopádně D9, EOS 1V apod jsou skvělý foťáky.
dynax 9
Niekedy mam chut zobrat svoj Nikon D200 a porovnat si jeho rychlost, hladacik a pod. so vsetkymi tymi fanatickymi zastancami kinofilmu, najlepsie manualneho. Mozno by sme sa vzajomne nieco naucili.
dynax 9
No tak to udělej!!! Zober svoj Nikon D200…. a jdi fotit. Porovnání s dokonalou mechanickou zrcadlovkou si můžeš udělat sám, v bazaru stojí dneska pár korun a zaručuji ti že až si ji vezmeš poprvé do ruky tak už na svůj super digi z plastu ani nevzdechneš a místo čučení do počítače a pálení cédéček s tisíci nacvakanými snímky budeš konečně rozjímat za svitu červeného světla a za vůně vývojek a ustalovače o smyslu fotografie a konečně si vypipláš na barytový papír jednu dokonalou zvětšeninu a až ji ukážeš ostatním tak řeknou jenom….. áááách.
U plastové color digi fotky řeknou maximálně hmmm pěkný….
dynax 9
Vis ja mam F100 a D200. To jsou dve tela stejne tridy,
jedno filmove a druhe digitalni. Z principu pouzivam obe,
ale D200 je mozna o neco rychlejsi nez F100.
Ona preci jen nemusi otevirat zaverku, ale jenom
zvedat zrcatko a to pekelne rychle.
No a mereni je na D200 lepsi nez u F100, preci jen
je tam Color Matrix = takovy zapad slunce meri spravne,
ale to uz delala i ta D70. No a plastove barvy no nevim,
ale ty filmy skenuji skenerem a neni problem tak fakt nevim.
dynax 9
D200 nemusí otevírat závěrku a stačí pouze zvednout zrcadlo? Tak to je potom ďábelsky rychlý stroj:) A nemá náhodou F100 také multisegmentové měření expozice (3d matrix)? Já jen, že jsem neměl s měřením na F65 žádný problém.
dynax 9
Nevím nic o tom že by se kinofilmy rozdělovaly na dva druhy, jako na automatický a manuální… Že by na fotce bylo poznat zda je fotografována manuálním aparátem nebo AF…? Zajímavý názor.
dynax 9
Co se týče kvality zpracování a odolnosti je Dynax 9 i před F5. O EOSech řady 1 radši ani nemluvit…
Proč?
Nechápu dost dobře, proč někdo vůbec píše nějakou recenzi na vypůjčený fotoaparát a používá při tom i vypůjčené ne moc dobré sklo. Nepochopil jsem co autora vlastně přimělo k sepsání této recenze. Vypadá jako domácí ůkol základní školy sepsaný podle návodu k použití. Nějaký výčet technických parametrů od člověka, který ke značce nemá žádný vztah ani všeobecný přehled třeba o vyráběných objektivech. Nezaujalo, ikdyž jsem fanda značky. Čárlí vrať se!
Proč? – Proto!
Tak za prvé – není to recenze, tu bych opravdu raději přenechal jiným a povolanějším, kteří s přístrojem déle a více pracují. Toto není recenze z toho prostého důvodu, že to recenze být neměla.
Za druhé – seriál Krásné staré stroje byl a je míněn “jen” jako připomenutí přístrojů, které “potkám”. Samozřejmě není seriál nijak koncepční, protože dost dobře nemůžu předvídat, co se mi kdy dostane do ruky; přístroje jsou buď moje, nebo půjčené, ovšem ne od firem, které si objednají článek (často i s podmínkou jeho kladného vyznění), ale od fotografů. Jsou to články, které by měly přinést jakýsi přehledný popis přístrojů, o nichž si třeba někteří lidé nemohou nebo neumějí (jazykový problém apod.) opatřit dostatek informací.
Co autora přimělo k napsání článku? Zájem o starší techniku obecně a také (stále ještě, byť to někteří už “zabalili”) ochota a chuť pracovat pro Paladix, kde jsem od jeho úplných počátků. Další věc, která mě přiměla k napsání článku, je fakt, že tyto texty jsou docela dobrou pomůckou pro mnoho lidí, kteří také své kladné reakce dávají najevo. Takže nelíbí-li se Vám článek, neoslovil-li Vás, pak máte na tomto serveru, který je mimochodem zdarma a volně přístupný, jednu báječnou možnost – nemusíte ho číst.
A když už jsme u toho “úkolu ze základní školy”, z kterého mě obviňujete, pak byste si měl zamést před vlastním prahem a psát alespoň bez chyb a překlepů…
MS#
proč?
To opravdu nechápete 🙂 Recenze to samozřelmě nebyla, stejně jako recenzí není vzpomínka ne Spartaka (to je automobil) pro milovníky automobilů nebo popis HIFI sestavy Telefunken Opus Studio ze 70. let.
Za svoji osobu za takové články velmi děkuji a drobné nepřesnosti dané i uplynulo dobou nebo názorové rozdíly dané přirozenou nepřesností momentálního citového naladění mě nemohou v žádné případě rozladit. Děkuji za článek a kdyby přibývaly rychleji 🙂 . . .
A kdo nepřesnost nejde, budeme mu je vděčni, když jí v reakci na článek opraví.
Proč?
Děkuji za podporu – přesně tak byl článek myšlen, což jsem se panu JN snažil vysvětlit (nicméně asi marně). V psaní takových článků budu pokračovat… 🙂
MS#
proč?
Ikdyž jsem před více než rokem reagoval kriticky na tuto recenzi, nedávno jsem vyměnil Dynax 7 za Dynax 9. Důvod nebyl v žádném případě v tom, že by Dynax 9 byla po stránce vybavenosti funkcemi nebo různými technickými vychytávkami oproti Dynax 7. Co na devítce oproti sedmičce chybí nebo je horší? Co mi chybí nejvíc je, že devítka nemá tlačítko pro palec levé ruky přepínající AF/MF, ale devítka i když má jen tříbodový autofokus, ale o tolik lepší, přesnější a schopný zaostřit za jakývkoliv podmínek, takže jsem toto pohotové tlačítko ještě nepotřeboval. Devítka neumí využít funkci D (měření zaostřené vzdálenosti s vazbou na záblesk) Jenže protože používám pevná skla a objektivy bez D tak ji nepotřebuji. Škoda že devítka má ještě zastaralejší a horší funkci tlačítka hloubky ostrosti, kdy se po jeho uvolnění ještě zvedne a vrátí zrcátko.
Hlavním důvodem pro přechod k profi modelu Dynax 9 byla především její velikost, bytelnost a absence všech pro mě zbytečných a mnou nepoužívaných funkcí. Pro mě tyto výhody převážily, v momentě, kdy se dala Dynax 9 sehnat za cenu na hranici kolem 11 tisíc všechny výhody “nejlepší poloprofi zrcadlovky” Dynax 7.
Dynax 7 mi vyhovovala do doby, než jem pořídil D7D, ale jakmile jsem vzal do ruky nové festovní z větší části slitinové tělo, začala mi Dynax 7 připadat jako plastová hračka a tak to celé dopadlo, jak to dopadlo. Možná si časem pořídím ještě něco kapesního a lehkého na kinofilm možná Dynax 5.
Tak jo
V technických specifikacích určitě chyby nejsou, ale zaměřil bych se na zajímavější přístroj, protože už dávno recenzovaná Dynax 7 má všechny funkce Dynax 9 plus nějaké dost zajímavé navíc.
Chybí mi zmínka třeba o rozdílech Dynax 9 oproti Dynax 9Ti. Nebo porovnání např. rychlosti AF a dalších třeba ergonomických vlastností, třeba s více používanou a rozšířenou Dynax 7, nebo několikrát zmiňovanými F5 a Eos 1. Prostě nějaké věci, které nepřečtu v návodu k použití, nebo v technických specifikacích. A o tom to je.
Tak jo / Tak ne + D9Ti
Zajímavý, nezajímavý – jak pro koho… Dynax 7 mám slíben, tak to snad vyjde.
Soudě podle technických dat je rozdíl mezi D9 a D9Ti víceméně jen v tom, že 9Ti má titanovou “karoserii”, a tudíž je o něco lehčí (910 vs. 825 g); a aby byl titan vidět, je D9Ti částečně stříbrný, na rozdíl od D9, který je pouze černý. Je pravda, že toto v článku být mohlo, takže těm, kterým tato informace chyběla, se omlouvám.
http://www.mhohner.de/minolta/onebody.php?id=9
http://www.mhohner.de/minolta/onebody.php?id=9ti
Nikdo čtenářům s konstruktivním přístupem nebrání, aby sem napsal to, co mu v článku chybí – od toho ostatně reakce jsou, že. Porovnávání vlastností AF apod., jak píšete, je právě předmětem recenze, které – jak už jsem říkal – psát nechci a nebudu, tedy alespoň o starší technice ne.
Ale Vám nikdo nebrání, abyste takový článek napsal… Chce to jen “maličkost”: mít Nikony F5 a F6, Minolty Dynax 7 a 9, Canon EOS 1N a 1V, hromadu objektivů, nějakou tu měřicí techniku – legrace, že?
Každopádně díky za reakce a přeji dobré světlo.
MS#
tak jo / tak ne + d9ti
Velice děkuji za článek. Ne, že bych se dozvěděl něco nového, ale prostě potěší, když Vám někdo pochválí oblíbenou značku. (Thr si již tradičně do Minolty trochu kopnul, ale už jsem si za ta léta zvyk´ :-)) Osobně bych “devítku” moc chtěl, ale ceny se drží a asi i budou držet dost vysoko. Jen technická poznámka – mám pocit, že Sony Alpha 100 neměla být tou očekávanou D9D, koncepčně je spíš desetimegovou variantou D5D (něco jako bratrská dvojice Nikon D40 a D40x).
Tak jo / Tak ne + D9Ti
Díky za reakci, rádo se stalo.
THR je “zapálený misionář” Canonu, takže jsem to také čekal :-).
K té D9D resp. Alpha A100 – někde jsem to četl, ale bohužel nemám zdroj, proto je v článku formulace “údajně původní pracovní název“. Taky mi to moc nesedí (D9 je přece jen nejvyšší model, což A100 není – samozřejmě s vědomím, že D9 je SLR a A100 je DSLR), spíš mám pocit, že cosi jako D9D se nyní připravuje, protože Sony měla na výstavě PMA 2007 představit 2 prototypy “high-end DSLR” (psal to nyní PhotoLife 58/2007, s.6).
Tam uvedené modely připomínají D9 mnohem více než A100:
http://www.photographyblog.com/index.php/weblog/comments/pma_2007_sony_dslr_prototypes/
http://www.letsgodigital.org/en/13480/sony_alpha_slr/
MS#
tak jo / tak ne + d9ti
Take bych se chtel pripojit k podekovani za hezky clanek o Minolte, sam jsem velmi spokojenym majitelem 600si :o)
Jeste takova spekulace na konec, proc mam takove zvlastni tuseni, ze ta Alpha “s-tim-jako-by-hranolem-nahore” predstavena na PMA 2007, bude full-frame… 🙂
gl
Tak jo / Tak ne + D9Ti
Je to prototyp – takže finální výrobek může vypadat docela jinak. Může to samozřejmě být full-format-DSLR, ale taky nemusí, protože stejně tak může jít např. o vyměnitelný hledáček (spíš jeho zárodek, protože spáry svědčící o odnímatelném hranolu tam přes veškerou snahu nevidím), velký světlý hranol s velkou matnicí (hodně lidí kritizuje malé hledáčky většiny DSLR s APS/DX snímačem) – prostě prakticky o cokoli… Ale taky mohlo na PMA jít o nefunkční modely, protože nebyly uvedeny prakticky žádné informace, takže ty mašinky mohly být “bez střev”…
Přečtěte si toto:
http://alphatracks.com/archives/45
A pak jsem ještě našel jiné fotografie tohoto prototypu “Alpha Flagship”, jehož design (odmyslete si hranol a soustřeďte se na zbytek vrchní strany přístroje!) opravdu DOST připomíná D9:
http://gizmodo.com/photogallery/alphaflag/1556907
Na závěr děkuji za pochvalu, vždy potěší 🙂
MS#
tak jo / tak ne + d9ti
osobně si nedám vyvrátit, že vrcholná alpha bude mít snímač 36x24mm ať už CCD CMOS nebo jinou/novou konstrukci – je to logické vzhledem ke sklům od Zeiss co ukázali ve stejné vitrýně s těly a zároveň s existujícími pevnými skly ZA 135/1,8 a 85/1,4…
legrace na tom celém je že se tím Sony pravděpodobně dostane na špičku obrazového výstupu u DSLR v obecné rovině(v podstatě nahradí Contax) – to bude pro Canon rána 🙂 a pro trh dobře. počítám že na příštím vánočním trhu budou tři značky nabízet DSLR se snímačem o velikosti kinofilmového pole Canon Nikon a Sony… pamatujte má slova 😉
Minoltička :o)
Ikdyž Dynax 9 nevlastním tak vím co je to za přístroj.Minolta Dynax 9 – to je preciznost, dobrá technologie, osobitý design, kvalita výrobce, ale i drobné nedostatky, asi jako u většiny přístrojů světových značek. Avšak i zarytí odpůrci značky Minolta museli časem uznat, že tento fotoaparát má své nesporné kvality a rozhodně není žádnou hračkou „tamagoči” :o) Je to fotoaparát pro znalce co ví co znamená fotoaparát.Srovnávání s NIKONEM či CANONEM nemá smysl, káždý má svoje.Je to prostě foťák který má svůj styl, svoji duši a dělali jej hlavně lidi co věděli co znamená slovo “fotografovat”.Počínaje špičkovou ergonomií a konče excelentními “G” objektivy.Držme firmě Sony palce ať nám těm našem “M I N O L T I Č K Á M” neudělá ostudu a je váženým a důstojným nástupcem a pokračovatelem této dnes již legendární značky, která si právem zaslouží obdiv.
Dynax 9Ti
Oproti normální devítce je snad ještě lepší konstrukce – prostě kovový ingot 🙂 Bohužel ten titanový povrch se hrozně špatně udržuje. Jakýkoliv dotyk zanechal nepěkné stopy a po celodením nošení vypadal foťák pěkně hnusně. Je k němu i speciální grip VC-9M který je oproti normálnímu VC-9 udělaný z hořčíkové slitiny.
Jinak proč se Minolta neprosadila na profesionálním trhu? Rozhodně to není technikou jak si myslí Tomáš Hrubý, třeba ten AF systém Minolty byl mnohem přesnější než co měl v té době Canon v EOSech řady 1. Rychlost ostření s objektivy typu 200/2.8 HS se USM objektivům hravě vyrovnala (vlastní zkušenost). Problém byl v prohraném procesu s Honeywell, který Minoltu značně vyždímal a nezbyly tak peníze na vybudování profesionálních servisů a služeb pro profesionální fotografy jako měl Nikon a Canon. Doufám, že si nikdo nemyslí, že zrovna Canon se prosadil na trhu kvalitou své techniky.
dynax 9ti
Opravdu se domníváš, že byl AF systém Minolty rovnocenný AF systému EOSu 1V? Já tedy ne, moje reakce se týká právě toho srovnání s tímto přístrojem.
Jinak vývoj na trhu fototechniky ještě v analogových časech je dost složitá a zároveň zajímavá záležitost. Jelikož trochu uvažuji o článku v souvislosti s 20ti lety EOSu, tak jsem vyhrabal dost historických materiálů, třeba řadu originálních ČSF kolem r.1988 – z dnešního pohledu, kdy už vidíme výsledky hodně zajímavé čtení a námět k přemýšlení. Člověk najde odpovědi na řadu současných flames, protože mu z těch “historických” materiálů jasně vyskočí, co vedlo k řadě dnes debatovaných věcí.
Když to ale stručně shrnu, tak se musím jen poklonit už taky aspoň 10 let starému výroku P. Greenspruna z photo.net – “Nikon dělá nejlepší skla, Minolta dělá nejlepší těla, ale Canon dělá nejlepší kompromisy” – bylo v tom hodně pravdy…
dynax 9ti
Měl jste vůbec Minoltu v ruce? Já tedy ano.
Jednou jsem se špičkoval se zarytým canonistou (eos 3, 1V) kvůli rychlosti autofokusu Minolty. Příčinou byl nějaký reklamní materiál, který mluvil o tom, že Minolta má nejrychlejší autofokus. Měl jsem zrovna u sebe Dynax 7, tak jsem mu ho dal do ruky s objektivem 80-200/2.8 G. A bylo ticho. Mačkal, mačkal a kroutil hlavou. Když jsem mu ještě řekl, že to není ten s SSM motorem, ale čistě mechanický, tak prohlásil, že rychlost AF je naprosto srovnatelná s Canonem. Vítězství to nebylo, ale já byl spokojen s uznáním.
Jen jako zajímavost, kterou jsem se dočetl při uvedení Hasselbladu H1D. Ten údajně používá stejný systém AF jako Minolta (bez záruky – nepamatuju si, jestli to bylo v článku či v diskuzi).
Na článek, který by srovnal historicky výoj SLR a používaných technologií bych se moc těšil (myslím že jsem nic takového ještě nečetl). Pokud tedy budete psát o Canonu, přimlouvám se za srovnání s ostatními značkami.
dynax 9ti
Hasselblad ma len jeden ostriaci bod a udajne ostri velmi pomaly (v porovnani s beznymi SLR). To asi nebude Minolta. Dokonca teraz neviem ci H1 vobec ma autofocus, nechce sa mi teraz hladat. H2 ma urcite, ale iba ten popisany jednoduchy.
BTW Hasselblad, aspon H2, ma integrovany vyklopny blesk 😉 Tolko k vstavanym bleskom na profesionalnych telach.
dynax 9ti
>Když to ale stručně shrnu, tak se musím jen poklonit už taky aspoň 10 let >starému výroku P. Greenspruna z photo.net – “Nikon dělá nejlepší skla, Minolta >dělá nejlepší těla, ale Canon dělá nejlepší kompromisy” – bylo v tom hodně >pravdy…
Ten vyrok mi nedava zadny smysl. Copak se nejak svari kvalita objektivu a tela, aby mezi tim bylo treba delat kompromis?
tak neviem
“legrace na tom celém je že se tím Sony pravděpodobně dostane na špičku obrazového výstupu u DSLR v obecné rovině(v podstatě nahradí Contax) – to bude pro Canon rána 🙂 ”
Nemám ten názor – podobné sklá má aj Canon /135f2, 85f1,2/
Navyše sklá od Zeissa s bajonetom Contax-Yashica poťažmo Leica R sa s úspechom používajú na stávajúcích telách Canon vrátane FF.
tak neviem
no přesně – a proč myslíte že dá někdo víc za manuálního Zeisse nebo Leitz než za AF nepromokavé “L” sklo… viděl jsem fotky(EOS 5D) z 50/1,2L i 85/1,2L v plné velikosti a mají svoje masařky… v podstatě potřebují přiclonit tak 1,5-2EV – pak to jaksi ale postrádá smysl, že? no a vzhledem k ceně… i když nejhorší exot byla 50/1,0L – nedivím se, že už se nedělá :))
tak neviem
no přesně – a proč myslíte že dá někdo víc za manuálního Zeisse nebo Leitz než za AF nepromokavé “L” sklo…
– asi bolo potrebné dodať,že do tých 85-135mm.Áno Canon má medzeru /evidentne bez ambícií to dohnať/ v sklách,zodpovedajúcich výkonu ich zrkadloviek.Hlavne okolo 20mm.
Ale je to fajn,že je alternatíva v Zeissoch,Leicách a niečo z Olympusu a že je možné to používať.
Ostatní pardon za O.T.
tak neviem
zhruba ano – širokáče jsou jasné – kvalita bez kompromisu – Zeiss Distagon 2,8/21 – ‘pro šetřily’ OM Zuiko 24/2 nebo pro labužníky OM Zuiko 24/3,5 shift nebo Schneider PC Super-Angulon 28/2,8, ale i u telátek jsou výjimky – třeba vynikající OM Zuika 180/2 a 250/2 podobně Nikkor 200/2 IF ED…
tak neviem
Nebo Minolta AF 200mm f/2.8 APO G HIGH SPEED..atd..
pekny clanok
Dik za pekny clanok….
Pekný článok
Není zač. Já naopak děkuji za pochvalu; další články o Krásných starých strojích se chystají…
MS#
Prosím o radu – Minolta s objektivem M42
Jsem čerstvým uživatelem Minolty Dynax 404si, kterou jsem si koupil, abych mohl využít starší objektivy M42, co již mám. Kopil jsem si redukci u Škody, objektiv lze nasadit, obaz je na matnici ostrý, při manuálním režimu jde nastavit vhodný čas a ručně zacloním aby, byla expozice OK, ale po domáčknutí spouště se nic nestane. Na displeji vedle matnice se mi zobrazuje čas závěrky, indikaze OK expozice a pak místo clony dva mínusy “–“. Tlačítko AF/M nic nepřepne. Včem dělám chybu, manuál jsem nastudoval, ale neporadil.
prosím o radu – minolta s objektivem m42
Odpovím si sám, chtělo to trochu pátrání. Podělím se o zkušenost, možná někomu ušetřím práci. Minolty mají tzv “Shutter lock” který brání pohybu závěrky bez nasazeného objektivu. Toto nastavení lze odstranit podivnou manipulací při zapnutí. Konkrétně 404si – stihnout a držet “P” a “selftimer”, přičemž dialer vlevu musí být nastaven na ME (multiple exposition) a pak zapnout foťák. Na displeji problikne OFF a pak už jde fotit. Nicméně, nefunguje slavná kontrolka ostření, musí se ostřit “na oko”. Možná dělám v něčem chybu, zkusím dále pátrat.
prosím o radu – minolta s objektivem m42
je to tak jak píšete, ale indikace zaostření se závitovým objektivem není možná. Foťák totiš vůbec neví, že máte na těle objektiv. Musíte se spolehnout na své oko. Prozkoušejte také přesnost měření expozice. Dynax 7 mi měří ok a Dynax 5 byl o 2/3-1 EV níže.
prosím o radu – minolta s objektivem m42
Už na tom pracuji. Je potřeba sdělit tělu že tam má nějaký objektiv, stačí připojit mikroprocessor atmel attiny12 (pouzdro SOIP8) a nalhat nějký typ objektivu pomocí sériového přenosu. Pak krásně poblikává zelená tečka AF při správném zaostření. Bohužel regikce M42/MinAF je dost úzká a tak tam není dost místa na ten čip, mám ho bokem. Koumám jak to udělat jinak. Nejlepší by bylo modifikovat flash pamět fotoaparátu, s tím že když nenačte obejektiv, tak tam po zapnutí dá nějaké předem dané hodnoty. Pak by nebylo třeba žádných udělátek k redukci.
Pevné objektivy
Ahoj, fajn článek. Kdy tu bude něco podobného o dynax 7? Občas se objeví u Škody a dle recenzí je to super tělo.
Rád bych se zeptal uživatelů, jakou mají zkušenost s kvalitou běžných pevných objektivů Minolta? Mám na mysli 50/1,7; 28/2,8 a 20/2,8. Stovka a 35 nejsou za rozumné peníze. Uvažuju, že bych přešel z Prakticy na něco trochu pohotovějšího. Dále jsem uvažoval o Nikonu f90x a trochu o f100. Zde je kvalita i dostupnost těchto ohnisek bez problémů.
Touha
Přestože jsem ji nevlastnil, tak spolu s Dynaxem 7 jsem si ji zařadil mezi nekrásnější aparáty a toužil jsem po ní.
Minolta dynax 9
Krásná recenze dynax 7 je od Karla Omese . Protože dynax 7 vlastním mohu recenzi doporučit.
Dynax9-7-5
Děkuji za tyto články , jsem v 50letech novým vlastníkem MDynax5 hned 2 ks a i když nemám ty zkušenosti jak ti dlouholetí fotografové jeví se mi Minolta jako skvělá a hledám veškeré info o objektivech a případném vylepšení směrem k D7-D9 . Ta rychlost u nejnovějších DIGI zrcadlovek v cenové třídě bude dobrá ale při scanování 35mm filmu mám skoro pocit jako při vyvolávání fotek a to focení je opravdu to co vidím. Děkuji pište dál. Burda
Minolta dynax 9-7-5
Dá se určitě rozšířit i o předposlední typ dynax 60. Oproti dynax 5 je robustnější, má silnější blesk,má možnost ručního doostření DMF, má menší energetickou náročnost ,má již devítibodové ostření. Sám vlastním typy 7,5 a 60. Proti ostatním značkám /hlavně Canon/ jsou těla lepší, optika už tak ne, tedy pokud nemáme na objektivy typu G.Kdo je skalní minolťák určitě si pořídí dříve .či později alespoň dynax 7. Nebudu zde popisovat co všechno umí, to je v podstatě obdobné článku Milana Sýkory. Nevýhody ? moc jich není. Snad dvě. Dost velká energetická náročnost. Lépe si rovnou pořídit vertikální grip. Pak se dají použít dva zdroje a je po starostech. Tělo dynax 7 je plastové ,pravděpodobně jsou jednotlivé díly šroubované na kovový rám.Ty plasty mají tendenci praskat. Sám jsem měl možnost vidět těch sedmiček alespoň 5 a u všech by se nějaká ta mikrotrhlinka našla.Nemyslím si,že by šlo o nešetrné zacházení.
negunguje clona
mám Dynax 7 a foťák nevládze zatvárať clonu na objektíve, mali ste niekto takýto problém? na objektíve clona ide ľahko