Od zrcadlovek, které v tomto seriálu tvoří většinu společnosti, si zase jednou odskočíme jinam. Po nějaké době opět k Minoltě, která sice už fotografický trh opustila, ale její výrobky jsou stále s námi. A mnohé stále ještě v aktivní službě…
Odedávna bylo snahou výrobců fotografických přístrojů, aby jejich výrobky byly co nejkompaktnější a nejpohotovější, ale aby zároveň měly co nejvyšší kvalitu nejen výkonovou, ale i časovou; tedy aby přístroje co nejlépe fotografovaly (zaostřovaly, měřily světlo apod.), ale zároveň aby dlouho vydržely a aby nebyly poruchové. V oblasti kinofilmových zrcadlovek, kde jsou tyto snahy nejviditelnější, to asi nejdále dotáhly firmy Olympus a Pentax, jejichž manuální zrcadlovky ze 70. a 80. let jsou opravdovými skvosty a pracují stále bezchybně. V současnosti je trend jiný – výrobci nových digitálních přístrojů se snaží spíše o maximum funkcí a o zahlcení trhu stále novými a novými variantami víceméně téhož, přičemž o kvalitu sice (většinou) jde, ale ne už o tu časovou. Digitální přístroj, který vydrží svému uživateli příliš dlouho, je pro výrobce nezajímavý… Jde víceméně o to, aby fotoaparát přežil bez potíží záruční dobu, ale pak by bylo záhodno, aby milý majitel zakoupil nový výrobek; samozřejmě s větším rozlišením apod. Morální zastarávání (jakkoli je to podivný termín, používá se) se asi tak desetkrát zrychlilo.
Jedním z beznadějně morálně zastaralých přístrojů je i dnešní „krásný starý stroj“ jménem Minolta Hi-Matic F. A přestože je dnes tato malá Minolta naprosto „out“, stále ještě s ní řada lidí fotografuje (z “retro” důvodů, ze zájmu, kvůli vynikajícímu objektivu nebo prostě jen tak, bez většího důvodu), stále ji má řada lidí ráda. Dálkoměrné přístroje totiž mají oproti zrcadlovkám řadu výhod – zejména malé rozměry, tichý chod závěrky bez nárazů zrcadla, jednodušší (a tudíž méně poruchovou) konstrukci a v neposlední řadě také menší energetické požadavky (jednoduše řečeno, méně se tam toho hýbe, proto to míň žere). Nevýhodou je samozřejmě poněkud náročnější zaostřování (s brýlemi nebo v šeru se zaostřuje opravdu špatně) a také často nevýměnné objektivy i chudší příslušenství (jistě jsou výjimky – ale tento článek není a nebude o Leikách…).
Druhý dnešní krásný starý stroj – Minolta Hi-Matic S2 – už tak chválit nelze, ale své místo zde jistě má a byla by škoda se o něm blíže nezmínit. Ovšem na rozdíl od modelu F není typ S2 dálkoměrným přístrojem, ale jen plastovým kompaktem, byť to podle jména vypadá, že jsou tyto Minolty příbuzné. Ne tak docela – ale o tom později.
Minolta Hi-Matic: 22 let s jedním jménem…
Prvním přístroj s názvem Hi-Matic se objevil v roce 1962. Byl to malý kovový kinofilmový přístroj s vestavěným spřaženým (!) selénovým expozimetrem, dvěma variantami tmeleného tripletu Rokkor 45 mm (f/2 nebo f/2.8) a plně automatickým nastavováním clony i času bez možnosti je ovlivnit. Už první Hi-Matic byl komerčně velmi úspěšný. Následoval další model, Hi-Matic 7 (1963), který umožňoval automatickou i manuální expozici, nabízel světelnější objektiv (f/1.8) a hlavně CdS čidlo místo selénového článku, který se po čase vyčerpá. V roce 1966 byly uvedeny typy 7S a 9 s malými vylepšeními (Hi-Matic 9 je totožný s typem 7S, jen má ještě světelnější objektiv f/1.7); o 3 roky později následoval typ 11, což je totéž co 9, ovšem bez možnosti manuální kontroly expozice.
Roku 1969 přišla Minolta s novým designem – kompaktnějším, lehčím a v podstatě nadčasovým. Prvním hajmatikem v novém kabátě byl typ Hi-Matic C, který byl vybaven menším (sklápěcím) objektivem Rokkor 40mm f/2.7 a také zmenšeným rozsahem clon a časů. Přístroj neměl dálkoměr a jediným provozním režimem byla předvolba času (měřilo opět CdS čidlo). Podobné vlastnosti měl Hi-Matic 5, jen objektiv byl pevný, nikoli sklopný.
Druhý dech chytila řada Hi-Matic roku 1971, kdy byl uveden model Hi-Matic E, což je silně vylepšený model C s objektivem Rokkor 40mm f/1.7 a plně elektronickým řízením expozice. Následovaly klony éčka, tedy modely F (1972), FP (černá varianta modelu F, také 1972), G (1974) a G2 (1982).
Nejvypracovanějším modelem řady je asi model Hi-Matic 7S II (1977) opět s osvědčeným objektivem Rokkor 40 mm f/1.7, prioritou času i manuálním řízením expozice (tento model byl také s minimálními změnami prodáván jako Revue 400SE nebo Vivitar 35ES).
V roce 1978 přibyl hajmatikům vestavěný blesk – prvním jeho „majitelem“ byl model Hi-Matic S, plně automatický (zaostřování ovšem manuální, bez dálkoměru) a bohužel už plastový přístroj s objektivem Rokkor 38 mm f/2.7 (konstrukčně stejný jako u modelu F, ovšem konstrukce je vložena do plastu a zaostřování je skokové podle piktogramů). Napájen byl tužkovými bateriemi AA. Model S měl také několik klonů, např. SD (s datovou stěnou a samospouští), S2 (objektiv 38mm f/2.8 a časy od 1/8s do 1/450s) nebo SD2 (S2 s datovou stěnou).
Roku 1979 byla automatizována poslední (resp. předposlední, zbýval ještě posun filmu) manuální složka řady, tedy zaostřování – přišel Hi-Matic AF, což je prakticky totéž co S2 s automatickým zaostřováním. Roku 1982 se objevila ještě vylepšená varianta AF2 M vybavená motorovým posunem filmu.
Poslední model své slavné starší příbuzné řady Hi-Matic trochu shodil, žádná závěrečná třešnička na dortu to opravdu nebyla: byla 80. léta a plast vítězně táhl světem, frčely levné a levnější kompakty… Poslední model tak měl s původní myšlenkou kovových, prakticky věčných, jednoduchých, a přesto kvalitních přístrojů s vynikajícími objektivy společné jen malé rozměry. Jde o typ Hi-Matic GF (1984) – plastový přístroj dodávaný v černé a příšerné červené barvě, s objektivem 38mm f/4 (nebyl označen jako Rokkor, ale jen Minolta – i tak to byla vcelku ostuda). Tři clony (4, 8 a 16) se nastavovaly pomocí piktogramů počasí, expoziční čas (jediný!) byl cca 1/100s, zaostřovalo se pomocí 4 záskoků a piktogramů, posun filmu se děl kolečkem, nikoli natahovací páčkou; přístroj napájely 2 tužkové baterie AA. Model GF je nejen poslední, ale také nejjednodušší a nejhorší Hi-Matic; je vůbec škoda, že se takováto hračka vůbec jmenovala jako ona slavná řada. I slavná jména mívají neslavné konce… Bohužel.
Minolta Hi-Matic F: kovová klasika
Podívejme se nyní blíže na model Hi-Matic F vyráběný od roku 1972 (datum ukončení výroby se mi nepodařilo zjistit). Proč právě na něj? Důvody jsou dva – a oba jsou velmi jednoduché. Prvním důvodem je to, že model F vlastním, druhým důvodem je fakt, že efko je nejpočetnějším a nejrozšířenějším modelem své řady (podle mnoha lidí také nejlepším), navíc se kdysi dávno prodával i u nás, a to nejen v Tuzexu, ale i v poměrně chudě zásobených prodejnách foto-kino. Prodejní cenu u nás bohužel neznám, ale byla jistě dost vysoká, protože všechno, co nepocházelo z východního bloku, bylo špatně dostupné a navíc drahé. V Japonsku byla prodejní cena v roce 1972 stanovena na 21.300 jenů.
Minolta Hi-Matic F je dálkoměrný kompaktní přístroj pro klasický kinofilmový formát 24 × 36 mm. Tělo je celokovové s koženkovým polepem a má rozměry 113 × 73 × 54 mm (š × v × h), hmotnost 360 gramů. Přístroj je osazen tmeleným tripletem Rokkor 38mm f/2.7 (maximální clona je 13.1) zaostřitelným od 0,8 m do nekonečna (plynule, s pomocí dálkoměru). Antireflexní úprava čoček i celé optické soustavy je na svou dobu vynikající. Ostatně veškeré vlastnosti tohoto objektivu jsou vysoce nadprůměrné – ostrost je skvělá, aberace žádná… Závit na filtr má průměr 46 mm.
Hledáček je průhledový, se značkami pro paralaxu a s indikací dlouhých expozičních časů 1/30s a delších (červená LED) a blesku, je-li připojen. Obraz je dostatečně světlý. Zaostřovací pomůckou je plně spřažený dálkoměr (okénko uprostřed hledáčkového obrazu).
Měření světla se děje prostřednictvím CdS-čidla umístěného nad objektivem, ale ještě stále uvnitř závitu na filtr, takže případný použitý filtr je do měření zahrnut a není třeba dělat žádné korekce (ostatně to nejde – tedy vyjma manipulace s nastavenou citlivostí použitého filmu). Měření tedy není TTL (through-the-lens), ale ATL (above-the-lens); tento termín je možná divný a nestandardní, ovšem výstižný (podobně měří např. přístroje Agfa Optima, Yashica aj.). Citlivost filmu se nastavuje ručně v rozmezí 25 – 400 ASA (ISO), tj. 15 až 27 DIN. Rozsah měření je EV 0,9 až 17 při nastavení citlivosti na 100 ASA. Expoziční hodnoty (clona i čas) jsou nastavovány programovou automatikou a jednak do nich nelze zasahovat, jednak je ani neznáme. Jedinou možností korekce expozice je nastavení jiné citlivosti filmu.
Posun filmu je ruční, jeho zakládání i zpětné převíjení rovněž. Přístroj má indikátor správně založeného filmu (pod natahovací páčkou) a samočinné počítadlo exponovaných snímků, jež se po otevření zadní stěny vynuluje. Chod natahovací páčky je dobře zpřevodovaný, natahování jde lehce a plynule. Stejně tak zpětné převíjení filmu jde lehce (před ním je třeba stisknout aretační tlačítko na spodní stěně přístroje vedle závitu pro stativ).
Závěrka Seiko ESL je centrální, vestavěná v nevýměnném objektivu a je schopna plynule nastavovat expoziční časy v poněkud kuriózním rozmezí 4 s až 1/724 s; čas B není k dispozici. Chod závěrky je tichý a měkký, žádné nárazy nejsou patrné. Expozimetr se zapíná polovičním stiskem spouště, jejíž chod je rovněž měkký a odpor tlačítka je „tak akorát“; tlačítko má závit pro našroubování drátěné spouště. Měření světla a závěrku napájí dvojice rtuťových baterií PX640 (1,35V); ty už se však dnes nedají koupit, tudíž je třeba sáhnout k náhradnímu řešení. Jedním z nich je použití alkalických baterií PX640A, které jsou však drahé a špatně dostupné. Lepším řešením je adaptér (kus kovu) a 2 baterie LR9, které jsou levné a dobře sehnatelné. Stav baterií lze kontrolovat pomocí tlačítka „Check“ na zadní straně přístroje a červené diody na vrchní stěně. Životnost baterií se i při intenzivním používání pohybuje v řádu několika let.
Zajímavá a na svou dobu hodně vyspělá je i spolupráce s externím bleskem (vestavěný blesk není). Kolem objektivu je prstenec označený GN (Guide Number, tedy směrné číslo blesku) s rozsahem 7 až 56 (m) resp. 22 až 180 (ft); po nastavení správného směrného čísla použitého blesku v kombinaci se správně nastavenou citlivostí filmu je záběr s bleskem správně exponován. Podle originálního návodu lze použít i nastavení mezi záskoky. Nedostatečná úroveň osvětlení je signalizována červenou LED v hledáčku. Je-li připojen a zapnut blesk, objeví se v hledáčku také symbol blesku a synchronizační čas je automaticky nastaven na 1/20 s (není tedy pravda, že blesk je synchronizován při jakémkoli čase, jak se často objevuje v různých popisech). Blesk se připojuje buď pomocí středového X-kontaktu, nebo kabelem do konektoru na boku přístroje.
Zdá se, že Minolta a Yashica spolupracovaly při vývoji malých kinofilmových dálkoměrných kompaktů: zejména je to vidět na modelu Hi-Matic F a Yashica Electro GX – oba přístroje mají řadu shodných prvků: např. logo atomu, což je pravděpodobně symbol elektronického řízení expozice, jež bylo na počátku 70. let 20. století opravdu high-tech a také tlačítko kontroly stavu baterií na stejném místě, stejné umístění CdS-čidla. Ověřit to lze asi těžko, ale vše nasvědčuje tomu, že Minolta Hi-Matic F a Yashica Electro GX jsou velmi spříznění konkurenti…
Minolta Hi-Matic F byl velmi oblíbený přístroj – nenáročný, kvalitní a spolehlivý. Vynikající objektiv i přesné měření světla z tohoto přístroje dělají jednak legendu, jednak daleko kvalitnější fotoaparát, než snad bylo původně myšleno: rozhodně s ním totiž nefotografovali jen zcela nepoučení amatéři. Hi-Matic F je stále zajímavým přístrojem, a to nejen sběratelsky, ale i pro skutečné fotografování. Cena tohoto fotoaparátu se nyní pohybuje kolem legračních 500 Kč, stav ovšem bývá různý. Častou závadou bývá poškození kontaktů závěrky – přístroj měří, lze natahovat apod., vypadá to, že všechno je v pořádku, ale závěrka se neotevře. Je třeba to ověřit proti světlu – musí být jasně vidět probliknutí světla přes objektiv… Dalším problémem bývá těžká koroze záporného pólu baterií, což se děje hlavně v případě, že do přístroje vytečou staré baterie (u LR9 by se to stát nemělo) – v tom případě přístroj nefunguje vůbec, oprava je pracná a drahá.
Minolta Hi-Matic S2: plastové requiem…
Jak již bylo řečeno, v roce 1978 přibyl vestavěný blesk – objevil se model Hi-Matic S vybavený objektivem Minolta Rokkor 38mm f/2.7 zaostřitelným od 0,8 m do nekonečna; objektiv byl poměrně kvalitní, a to i přes to, že se zaostřovalo pomocí záskoků označených piktogramy (ty byly celkem čtyři: 1m – 1,5m – 3m a ∞). Světlo měří opět čidlo CdS (ještě stále umístěno nad optickou osou objektivu). Hledáček je průhledový a bez dálkoměru; v hledáčku jsou zobrazeny piktogramy zaostření a také aktuální zaostření na jeden ze záskoků. Závěrka je opět centrální, rozsah časů 8 sekund až 1/450 s, ovšem rovněž bez možnosti kontroly nebo ovlivnění expozice (tento přístroj ovšem opravdu není určen těm, kteří by nějak dumali nad expozičními údaji). Tělo je plastové, a to včetně dráhy filmu – kuriózně jediným větším kovovým dílem je zadní stěna… Celý přístroj včetně blesku je napájen dvojicí tužkových baterií AA; externí blesk připojit nelze. Vestavěný blesk se zapíná páčkou na přední straně přístroje; blesk vyskočí vzhůru a začne se nabíjet, což se při čerstvých bateriích děje poměrně svižně. Další variantou byl typ SD, což je naprosto totéž jako Hi-Matic S, pouze vybavený jednoduchou datovou stěnou.
Model S2 se nijak moc nevzdaluje svému předchůdci, jen je vybaven jiným objektivem – konkrétně 38mm f/2.8; tento už není označen názvem Rokkor, ale nápisem Minolta Lens. Opět je zde skokové zaostřování, opět jsou piktogramy indikované v hledáčku. Čidlo pro měření světla je nově umístěno pod optickou osou objektivu, zatímco nahoru se dostala indikace aktuálně nastavené citlivosti filmu. Ostatní vlastnosti modelů S a S2 jsou stejné. Jen jedna věc mě na S2 překvapila poměrně mile: pokud se aktivuje blesk, rozsvítí se stupnice zaostření (přestože se zaostřuje skokově podle piktogramů, metrická a stopová stupnice zůstala zachována, dokonce lze nastavit i mezipolohy) příjemným modrým světlem, což je jednak praktické, jednak opravdu hezké a efektní. Po polovičním stisku spouště osvětlení pohasne, aby “neoslňovalo” hledáček. Nabití blesku je signalizováno zelenou diodou vedle okuláru hledáčku. Blesk má také zvukovou signalizaci po namáčknutí spouště: opakované krátké pípání = nedostatečný výkon blesku, objekt mimo dosah (děje se tak ve spojení s aktuálním zaostřením, takže evidentně skutečná funkce, nikoli trik); nepřerušovaný zvuk = nedostatek světla, nutno použít blesk (funguje logicky pouze v případě, že blesk dosud nebyl aktivován). Výše popsaná “morseovka” je uvedena na zadní stěně vedle hledáčku (piktogramy), aby byla pořád na očích. Dobré a praktické.
Jestliže starší modely Minolta Hi-Matic jsou zajímavé i dnes pro aktivní fotografování, o pozdějších modelech lze tvrdit jen to, že jsou zajímavé “pouze” sběratelsky – ani to však není málo. Přestože objektivy jsou stále poměrně dobré a nad všeobecným „kompaktovým“ průměrem, skokové zaostřování je otrava a dálkoměr chybí. Zatímco starší kovové hajmatiky byly plnohodnotné dálkoměrné přístroje, jejich novější jmenovci z konce 70. a začátku 80. let už jsou – bohužel – jen a jen spotřební kompakty, které s původními příslušníky svého rodu mají společné právě tak to jméno.
Mimochodem – není to jediný nepochopitelný krok, kterým Minolta fotografickou veřejnost překvapila…
Ilustrační snímky přístrojů Minolta Hi-Matic F a Minolta Hi-Matic S2 byly pořízeny digitální zrcadlovkou Nikon D50 s objektivy AF-S DX Nikkor 18-55mm f/3.5-5.6G a Sigma AF 50mm f/2.8 EX Macro s použitím kruhového makroblesku Sigma EM-140 DG iTTL.
Přístroj Minolta Hi-Matic S2 k tomuto článku laskavě zapůjčila firma Centrum FotoŠkoda. V bazaru FotoŠkoda najdete velmi širokou nabídku přístrojů, objektivů i dalšího příslušenství.
Díky
Díky za článek o této legendární řadě! Kdysi jsem chtěl 7SII, ale nepodařilo se mi ho sehnat. Ale měl jsem a mám model F v černém provedení (tj. podle článku FP) a ještě stále s ním občas rád fotografuji…
Těším se na další články o krásných starých strojích.
díky
Úplně stejný jako 7SII je i fotoaparat Revue 400SE. Vyráběl se pro Quele. Ale je to ta minolta. Sám jsem ho koupil na e-bayi asi za 750 Kč. Ta minolta je tam tak za 1500 Kč. No a dělal jsem fotky z toho Revue na Superii 100 a ten objektiv nemá chybu, tak ostré fotky s tak dobrými barvami a kontrastem i v protisvětle nedělá ani legendární objektiv Minolta 50mm f1,7. I měření je absolutně bezproblémové a je to prostě kvalitní foťák. Spolehlivý. Akorát mně zteřela černá pěna na zadních dvířkách, tak tam budu muset dát něco nového. A vzpomněl jsem si na jeden rozdíl oproti té minoltě a to je trošku chudší páčka na zaostořvání která se nedrží úplně dobře, ale je to detail. Jinak je to dobrý, pohotový a spolehlivý foťák.
díky
ono to tak neni uplne pravda, ze jsou stejne, mel jsem oba, jak minoltu 7SII, tak revue 400se, revue me jen automat s prioritou casu, kdezto minolta ma jak manual, tak automat, ale s prioritou clony. Revue ma jinak reseny foceni s bleskem.
díky
tak tak, revue a minolta nejsou uplne identicke; a ten objektiv neni uplne skvely. na plnou diru neni dostatecne ostry ani na a4 zvetsenine, videl jsem nekolik kousku, takze vim o cem mluvim. rovnez kontrast je to dost nizky. nicmene kolem strednich clon uz je to daleko lepsi. ale obecne bych netvrdil, ze je to skvely objektiv. za ty penize je to skvely objektiv, ale jinak nikoliv.
Díky
Děkuji za doplnění.
Samozřejmě jsem tvrzení o “skvělém objektivu” myslel tak, že objektiv je skvělý v rámci své kategorie, nikoli obecně.
MS#
díky
I já děkuji, tenhle aparátek ZATÍM mezi mými Minoltami chybí, vždycky, když jsem na burze nebo v bazaru nad nějakým váhal, ukázalo se, že má nějakou vadu… Jen bych si dovolil připodotknout, že HI-MATIC byl první fotoaparát použitý při pilotovaném letu na oběžné dráze. Gagarin celkem nepochopitelně aparát neměl, Titov prý používal filmovou kameru a až John Glenn v Mercury měl právě tenhle aparátek!
Díky
Děkuji za doplnění… při psaní článku jsem myslel na to, že Hi-Matic byl součástí výbavy amerických lodí, ale pak jsem na to zapomněl…
V Camerapedia.org se lze dočíst, že “…Hi-Matic was one of the cameras that astronaut John Glenn used during his space flight”.
Fotografie z kosmu:
http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Friendship7photo.jpg
MS#
Hi-matic
Hi-matic 7 sII se mi sehnat podařilo (nebylo to jednoduché), ale docela mě zklamal – měl jsem už předtím Minoltu AL-F a čekal jsem, že to bude totéž, ale navíc s možností nastavit čas a clonu nezávisle na údaji expozimetru. To tedy 7sII umí, ale jinak působí mnohem plastověji než kovová a robustní AL-F, má horší hledáček a nemá tam posuvné vyrovnání paralaxy. Docela mě to zklamalo, AL-F i přesto, že nemá vypnutelnou automatiku, považuju za lepší přístroj.
Cena
Na jaře 1978 jsem si kupoval svůj první nový “drahý” fotoaparát. Hi-Matic jsem si tenkrát nevybral – neměl výměnný objektiv, ale stále si pamatuji, že stál 2600,- Kčs.
A děkuji za další dobrý článek.
Cena
Díky za informaci, tohle jsem nemohl nikde zjistit… A v roce 1978 jsem chodil do školky :-). Cena 2600 Kčs za malý a v podstatě kompaktní fotoaparát (ovšem s dospělými výkony) byla opravdu dost vysoká…
MS#
cena
Potvrzuji cenu, v té době jsem měl plat 2400,-Kčs a přesto jsem si ho koupil…
cena
mam himatic f doma s komplet doklady, kupovany tusim 1973 v cr, a cena byla myslim 2900 kcs, jeste overim.
serizeni dalkomeru
Nemate nekdo servisni manual k tomuto pristroji? Potreboval bych seridit dalkomer, ale nevim presne kterymi sroubky se to dela…
Jinak ten Hi-matic foti pekne, ted sem tam mel diak a vyslo to paradne…
Seřizení dálkoměru
Sevisní manuál nemám a vypadá to, že ani mít nebudu…
Řekl bych ale, že by vám mohl poradit pan Roman Dubravský, který umí opravit a seřídit prakticky cokoli. Snad se nebude zlobit, když sem dám odkaz na jeho web:
http://web.telecom.cz/lsr/roman/index.html
MS#
Olympus 35 RC
Zdravím všechny, Hi-Matic je jistě krásný, ale na můj vkus trošku těžký. A možná, že taková perla jako Olympus 35 RC by si taky zasloužila článeček. Tomu říkám věčný kompakt…
Olympus 35 RC
Nic proti Olympusu ani ničemu jinému nemám. Jakmile se mi dostane 35 RC do ruky, rád o něm napíšu.
Nechápu ale jinou věc: jestliže je Hi-Matic “trošku těžký”, pak Olympus 35 RC je “úplně těžký”, protože Minolta váží 350 g, zatímco Olympus 410 g (podle originálního návodu k použití) – a to je podle mě víc než 360… 🙂
MS#
Olympus 35 RC
… omlouvám se za překlep, Minolta Hi-Matic F váží 360 gramů (bez baterií), ne 350; v článku je to dobře.
MS#
olympus 35 rc
Olympus 35 RC i RD vám můžu půjčit.
Olympus 35 RC
Děkuji mockrát a těším se na ně 🙂
MS#
olympus 35 rc
Na zmíněný Olympus pěje chválu Ken Rockwell na své stránce http://www.kenrockwell.com/olympus/trip-35.htm
Je to to docela zajímavé počtení, ojetý kompakt z frcu za 5 US$ vykazuje srovnatelnou kvalitu fotek s jeho digitální zrcadlovkou ..;-)
Olympus 35 RC
To ale není on – není to RC, ale Trip 35 – a to je poměrně rozdíl… Tím ovšem neříkám, že Trip není dobrý kompakt; jen bychom neměli plést jedno s druhým 🙂
Olympus 35 RC:
http://www.cameraquest.com/olyrc.htm
Olympus Trip 35:
http://www.camerapedia.org/wiki/Olympus_Trip_35
MS#
olympus 35 rc
Olympus 35 RC je proti Minoltě Himatic F o fous menší a o poznání těžší. Jeho ovládání je komplikovanější a méně pohodlné. Hlavní rozdíl ale je, že Minolta dělá lepší fotky, přesto že má “papírově” horší objektiv (4 čočky proti 5 u Canonu). Nejedná se o náhodu, oba typy mi prošly rukama v několika exemplářích.
Olympus 35 RC
Měl jste asi na mysli: “… horší objektiv (4 čočky proti 5 u *OLYMPUSU*).”
Olympus 35 RC má skutečně objektiv s 5 čočkami ve 4 skupinách, Hi-Matic má jen 4 čočky.
Počet čoček ovšem NENÍ přímo úměrný obrazové kvalitě, protože podle takového pravidla by nejlepší obraz měly složité širokorozsahové zoomy – a to jistě pravda není. Složité optické soustavy trpí mnoha různými vadami a neduhy; naopak kvalitní pevné objektivy s menším počtem čoček bývají proti takovým vadám odolnější. V tomto smyslu je jedno, jestli má objektiv 4 nebo 5 čoček – aspoň myslím; kouzlo “lepších fotek” bude asi v něčem jiném…
Díky za příspěvek,
MS#
manuály
http://www.kyphoto.com/classics/instructionmanuals.html
najdete tam návody k použití od staré klasiky. Honza
Hledackove kamery
Nic objevného asi nenapíšu, ale hledáčkové kamery s dálkoměrem jsou prostě skvělé. Pro někoho, kdo je zvyklý na SLR je to něco jako “lehkost focení”. Měl jsem Olympus 35RC, bezva, ale na Canonet 17 G-III nemá…:-)
Koupil jsem si ho kdysi jen tak z hecu, ale skoro bych řekl, že poměr těch obrázků, které se nestydím ukázat vůči počtu “cvaknutí” je lepší, než u čehokoli jiného, prostě fotí to úžasně.
Takže díky za článek o Minoltě a všem dobré světlo,
Martin
Baterie
Děkuji za článek. Chtěl jsem se zeptat na jednu věc ohledně baterie.
V jednom z dřívějších článků na Paladixu, a to konkrétně o přístroji Canon G-III 17 bylo ohledně baterií napsáno toto: “Celá automatika je poháněna knoflíkovou baterií v originále 1,3V H-D mercury, která se velmi špatně shání a to nejen u nás, ale i ve Spojených státech. Nicméně je možné ji nahradit baterií PX625A, která u nás na trhu existuje a stojí okolo 20 Kč”.
Moje otázka zní zda by nešlo použít stejné řešení i zde? A nebo se jedná o rozměrově jiné baterie? Jaký má dopad mírně vyšší napětí?
Děkuji. P.K.
Baterie
Canonet G-III 17 byl (aspoň pokud vím) napájen baterií PX625 (1.35V), jejíž dnešní alkalický ekvivalent, baterie LR9, o kterých je v článku řeč, se značí také jako PX625A nebo V625U (1.5V) – lze je sehnat prakticky všude a stojí od 20 (GP) do 40 Kč (Panasonic, Duracell apod.). Je to rozměrově naprosto totéž co původní rtuťová PX625: napětí 1.5V, výška 5.95mm, průměr 15.6mm; kapacita bývá kolem 190 mAh…
Staré rtuťové PX625 se neliší tedy rozměry, ale jen napětím, které bylo 1.35V:
http://www.praktica-collector.de/images/Equipment/V_625_PX.jpg
Minolty Hi-Matic E a F na rozdíl od G-III 17 používaly typ PX640, který měl také napětí 1.35V, ale jiné rozměry, není a nebyl tedy bez jistých úprav zaměnitelný s PX625. Běžně se alkalické ekvivalenty stejných rozměrů dnes nevyrábějí. Existuje sice ekvivalent PX640A, ale ten stojí více než 4 libry (a přidejte si k tomu i poštovné!); nevyplatí se to vůbec, navíc napětí je také 1.5V, takže je to ekvivalent pouze rozměrový. Nedal bych za něj ani polovinu.
http://www.smallbattery.company.org.uk/sbc_pc640a.htm
Rozhodně je pro Hi-Matic lepší (a bezpochyby levnější) zvolit baterii LR9/PX625A/V625U s napětím 1.5V a zbylé místo (původní PX640 je skoro 2× vyšší) vyplnit kovem nebo redukcí, která nestojí moc (asi 20 Kč).
http://www.fotoskoda.cz/eObchod/1090280-adapter-minolta
Rozdílného napětí bych se nebál. Mám to vyzkoušeno v několika přístrojích, např. v Praktice MTL5 (původně také PX625 1.35V, nově PX625A 1.5V – problémy žádné), nyní také v Minoltě Hi-Matic F (mimochodem – na fotografii v článku jsou vyobrazeny původní baterie Varta PX640, které stále fungují a vykazují prakticky plnou kapacitu) – i tak jsem ale zakoupil LR9/PX525A 1.5V (Panasonic) a přístroji je to asi jedno; nejspíše je vliv rozdílného napětí na měření, které nebude z těch zcela nejpřesnějších (není bodové atd.), tak malý, že odchylka se na expozici pravděpodobně vůbec neprojeví. Poškodit se nemůže nic, za to bych dal krk.
MS#
baterie
Dobrý den,
dovolil bych si malé doplnění.
Praktica má můstkové zapojení, proto je principiálně na napětí baterie nezávislá.
Dálkoměrné kompakty mají až na řídké výjimky velmi jednoduché sériové zapojení napájecí článek – fotoodpor – galvanometr. Změna napětí napájecího článku tak může mít, podle poměru parametrů jednotlivých součástek, vliv od nepozorovatelného až po zásadní (např. odchylka 3EV). I různé kusy stejného aparátu se mohou chovat různě, vždy je třeba to vyzkoušet. Pokud se aparát ukáže být na napětí velmi citlivý, je nejjednodušší zařadit do série s napájecím článkem libovolnou Schottky diodu, na které vznikne úbytek napětí asi potřebných 0,2 voltu. Problém ovšem nespočívá jen v odlišném napětí alkalické baterie, ale i v její vybíjecí křivce. Zatímco rtuťový článek udržuje po celou dobu životnosti téměř konstatní napětí 1,35V (proto si tehdy konstruktéři se stabilizací nelámali hlavu), u alkalického článku napětí postupně klesá asi od 1,55 do 1,1V. Proto je lépe pokud možno použít stříbrozinkový článek (ten se ovšem nevyrábí ve velikosti 625). Další možností, zejména pro příležitostné užívání starých aparátů, je použít zinko-vzduchový článek (prodávají se jako baterie do naslouchadel v lékárnách). Ten je velmi levný a jeho charakteristika se natolik podobá rtuťovému, že není třeba dělat žádné úpravy. Bohužel, jeho životnost je jen několik týdnů, bez ohledu na to, jak je vybíjen.
Alkalické články velikosti 640 není třeba nakupovat v zahraničí, dají se koupit i zde, ale jen ve specializovaných prodejnách (např. Fulgur-Battman). Cena bývá 80-100 Kč/kus.
Kromě toho, škoda že jste se neozval, mohl jsem vám k recenzi půjčit hromadu dalšího materiálu – Himatic E, G, 7s, 9, 7sII, AL-F, Revue 400S…
Baterie
Díky za doplnění a přímo vědecké vysvětlení. Přiznávám se bez mučení, že do takovýchto technických detailů jsem jaksi nepronikl… a možná mi to ani nebude souzeno.
S nabídkou na zapůjčení přístrojů jste mě velmi potěšil! Nechci strašit – ale asi ji v budoucnu rád využiji…
MS#
baterie
Děkuji za naprosto vyčerpávající informaci.
Právě se pokoším koupit model 7S II na eBay. Chci ještě koupit i ten Canonet a vyzkoušet oboje.
baterie
afaik (a ze jsem jich drzel v ruce vic) zadna nemodifikovana himatic f nemeri korektne s 1.5v bateriemi. nema obvod jako praktica, ktery by zarucoval korektni vysledek mereni v nezavislosti na napeti baterie, a tudiz je i uchylka mereni s 1.5v bateriemi nelinerani. potvrdi vam to radi treba i v centru fotoskoda 😉
na iso100 barevnem negativu s fotkami zhotovovanymi v labu to nepoznate, ale treba s nejakym min pruznym a min pruzne vyvolanym filmem uz to dava dost divoky vysledky.
kazdopadne lze pouzit baterii do naslouchadel, ktera ma stejne napeti, ale omezenou zivotnost. s tou to meri naprosto korektne, a to v ramci moznost (viz dalsi odstavec) i diak (testoval jsem).
dalsim problemem je pozice cidla a nemoznost kompenzace expozice (krom pretoceni citlivosti filmu), coz si primo rika o to, ze fotak meri blbe kdyz je v zaberu velka svetla plocha, a to treba i nebe… neda se moc dobre odhadnout co a jak fotak zrovna meri, takze je vhodnejsi spis na ty negativy…
Hi-matic AF
Pokud se nemýlím, tak se Hi-matic dělal v závěru své výroby i jako AF s motorovým převíjením. Takže ten závěr článku není zrovna přesný. Nebo ano?
Hi-Matic AF
Máte pravdu, Hi-Matic AF s motorovým převíjením filmu opravdu existuje. V článku je to ale popsáno, stačí se vrátit do kapitoly, kde je uveden přehled všech typů, a pozorně číst… Doslova je tam toto:
“Roku 1979 byla automatizována poslední (resp. předposlední, zbýval ještě posun filmu) manuální složka řady, tedy zaostřování – přišel Hi-Matic AF, což je prakticky totéž co S2 s automatickým zaostřováním. Roku 1982 se objevila ještě vylepšená varianta AF2 M vybavená motorovým posunem filmu.”
V článku tedy chyba není.
MS#
Hi-matic AF
Pokud se nemýlím, tak se Hi-matic dělal v závěru své výroby i jako AF s motorovým převíjením. Takže ten závěr článku není zrovna přesný. Nebo ano?
Nastavování clony
K čemu je ale fotoaparát, u kterého nelze nastavit něco tak zásadního, jako je clona? Tento aparát tedz pracuje v režimu P. nelze ovlivnit ani zvolená kombinace?
Adapter baterie Hi-Matic F
Ahoj všem. Jen upozornění, na FotoŠkoda mají napsáno u adapteru na baterie do Hi-Maticu že jsou třeba 2KS … není to pravda, je třeba jen jeden. Dvě baterky je OK, jen tam jdou dost ztuha ;-). Trochu jsem se bál že až dam do foťáku baterky tak nepůjde závěrka, ale je to dobré. Teď ještě jestli dobře měří … musím něco nafotit.
Tony
Adaptér baterie Hi-Matic F
Jsou potřeba 2 baterie a 2 adaptéry, které nové baterie “zvětší” na rozměr těch původních; to je ostatně také jediný důvod existence adaptéru. Jestli jste tam nacpal jen 1 adaptér a 2 baterie a přístroj funguje, pak si to neumím představit… (což neznamená, že to nemůže být pravda).
MS#
adaptér baterie hi-matic f
Dory den, tento pristroj dostala ma dcera od babicky na hrani a ja bych se rad pokusil ho zprovoznit. Nicmene mi chybi prave baterie. Mohu Vas touto cestou poprosit jake baterie a adaptery mam shane a popripade kde je mam shanet? Diky mockrat.
Monti
adaptér baterie hi-matic f
Jiz jsem to nasel! Diky
Hi-matic CS2
Dostala sa mi do rúk Minolta Hi-matic CS2 ,v článku sa o takomto modeli nič nepíše ,je podobná posledne spomenutej v článku Hi-matic S2 ale je strieborná a blesk nie je viditeľný resp.je viditeľný až keď vyskočí podobne ako u Yashica MF2.Telo je plastové a plastová je aj zadná stena ,nemá dialkomer ,má len záskoky ,objektív Rokkor ako u Hi-matic F. Ak by mal niekto záujem môžem poslať fotky.
Minolta HI MATIC G2
Mel by taky nekdo nejake zkusenosti s G2? Ja ho nedavno koupil… myslel jsem ze je to klasicky dalkomer, ale hned jsem zjistil ze ostreni je tam odhadem, na tzv. zony… ve stredu volam filmy, tak uvidim jestli mi ten “odhad” bude vyhovovat… zatim to vypada na lehoucky, maly, prakticky fotak… presne do kapsy… velkost a vaha vynikajici (jsem odrodilec Praktica MTL5B, takze spokojenost “zatim” s pouzivanim)… v cernem provedeni, zaverka neni moc slyset… zatim vyhovuje, ale fotky reknou vic…
tlačítko chceck – funkce?
Zdravím,
po zmáčknutí tlačítka check by se měla rozsvítit ta červená dioda na vrchu když jsou baterie nabité?
Indikace blesku
Jak vypadá ta indikace blesku když je připojen?
DOTAZ
Dobrý večer, to jsem zase já. Chci se zeptat, zda je možné u nějaké z minolt mít jak automat tak i manualni nastaveni expozice + zda je aspon u jedné z nich moznost zpetneho previjeni filmu jen o jedno policko (vyfotit tedy 2 snimky na jedno kinofilmové policko. Dekuju moc, nejak nemuzu nalezt fotacek, co by mi vyhovoval ze vsech stranek.
minimální vzdálenost ostření AF
Přeji hezký den 🙂
Chci se zeptat na jakou minimální vzdálenost zaostřuje AF??
Děkujiiii :-)))
Minolta hi-matic f
Dobry den.
Mam otazku ohledne Minolta hi-matic f.
Koupil jsem se tenhle zajimavy fotak v velice dobrem stavu. Ale zjistil nejake cvakajici prizvuky jestli kameru potrepat. Je to normalne?
Dekuji za odpoved.
Zdravím!
Nedávno jsem si pořídila Minoltu Hi-Matic F a byl k ní přiložen i původní paragon z roku 1977. Fotoaparát tenkrát stál 2500,-. Píšu to proto, že jste v článku psal, že se Vám cena nedařila dohledat. 🙂