I když si se ženami „nezadal“, přesto je celá dvě desetiletí soustavně fotografoval. Tajně, zpod svetru, a přístrojem, který si sám sestavil. Aniž o to usiloval, stal se mediálně nejznámějším českým fotografem. Osmdesátiletému Miroslavu Tichému je úplně jedno, že právě vystavuje v Brně, i to, že mu nedávno vyšla knižní monografie. Jeho fotografie začaly žít samostatným, na tvůrci nezávislým životem.
 |
| Portrét Miroslava Tichého z roku 1987 © Roman Buxbaum |
Proč na dveře svérázného starce, který fotoaparát pověsil „na hřebík“ již před patnácti lety, od loňska klepou novináři včetně těch, kterým je jinak fotografie lhostejná? Důvod je jednoduchý: v Čechách neznámý fotograf Tichý uspěl v zahraničí. A hned třikrát. Nejprve v roce 2004 ve španělské Seville, o rok později na fotografickém festivalu v Arles a vzápětí velkou retrospektivní výstavou v curyšském Kunsthausu. Jak je to možné? Patrně proto, že i pochybovači museli uznat, že Tichý je po všech stránkách těžko zařaditelný, ničemu se nepodobající originál: tvorbou, životním stylem, názory na umění. A protože každá Tichého fotografie je nezaměnitelným originálem, není divu, že se začaly prodávat za tisíce eur.
 |
| Knižní monografie Miroslav Tichý, Torst 2006 |
Miroslav Tichý se narodil v roce 1926 v moravských Nětčicích. Od roku 1930 – s malými přestávkami – žije v Kyjově. Po válce dva roky studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Jána Želibského. Po únorovém převratu v roce 1948 těžko nesl změny, které se ve škole děly. Tehdy prodělal svou první psychickou krizi. Izoloval se od přátel a namísto studia se začal bezcílně toulat Prahou. Následuje odchod ze studií, vojna a několikeré léčení v psychiatrické léčebně v Opavě, později v Kroměříži. Koncem 50. let se jeho stav lepší, a tak se může vrátit do Kyjova k rodičům. Žije ze skromné zdravotní penze. Zpočátku maluje a účastní se i několika výstav, zanedlouho toho však zanechá.
V 60. letech se Tichý definitivně vymezuje proti okolnímu světu. Konvence a normy pro něj přestávají mít význam. Vytváří si své. Stává se z něj asketa s minimem životních potřeb. Přestává se holit, stříhat, mýt. Chodí v černém rozedraném oděvu, s chutí pije alkohol, ale nejí maso, protože mu zvířata připadají cennější než lidé. „My se tomu zvířeti nemůžeme vyrovnat, protože člověk má jenom dvě nohy a zvíře má čtyři!“, říká k tomu se svým osobitým smyslem pro humor.
 |
| Bez názvu, © Miroslav Tichý |
V této době začíná jeho cesta „proti proudu“. Zatímco ostatní rebelují v mládí, aby pak uvázali kravaty a začali vydělávat peníze, Tichý se po čtyřicítce zatvrdil a začal žít po svém. Bezděky přijal i některé postoje tzv. undergroundové kultury, zvláště pokud ji vnímáme jako svobodnou tvorbu, vymezující se proti ideologiím a manipulacím ze strany moci. Ovšem pokud by někdo po přečtení textu Romana Buxbauma Tarzan v důchodě v Tichého monografii (Torst, 2006) nebo po shlédnutí stejnojmenného filmu nabyl dojmu, že Tichý byl neohrožený bojovník proti komunismu, pak by se mýlil. Pravdou je jen to, že Tichý byl velkou část svého života v dobrovolném vnitřním exilu a že by kvůli svému životnímu stylu měl problémy s jakoukoli mocí.
Konec 60. let je v Tichého životě důležitým obdobím, protože začíná fotografovat a zjišťuje, že ho tato činnost mimořádně obohacuje. Nejprve objevuje starý deskový aparát po otci, ale ten je tak nepohotový, že brzy dává přednost primitivnímu ruskému bakelitovému přístroji. Brzy objevuje své ústřední fotografické téma – ženu, a zjišťuje, že k nepozorovanému zachycení ženského světa mu tak jednoduché vybavení nestačí. Pokud někdo podle předchozích řádek považoval Tichého za nepraktického a pro život nepoužitelného blázna, pak v této chvíli přichází překvapení: Tichý si začal sestrojovat primitivní, ale plně funkční fotografické přístroje včetně teleobjektivů, stejně jako vybavení temné komory včetně zvětšovacího přístroje. Těžko představitelná fotografická výbava: tělo fotoaparátu ze dřeva, objektiv z plastové roury, čočky z plexiskla, zvětšovák z latí, které u domu vytrhl z plotu. Jaký lepší doklad funkčnosti těchto primitivních zařízení může být než zhotovené fotografie?
 |
| Bez názvu, © Miroslav Tichý |
Proč se Tichého fotografiemi se zatím zabýval málokdo, a pokud přece jen, pak okrajově? Proč všichni píší o jeho životě? Protože životní příběh Miroslava Tichého je natolik bizarní a silný, že stačí chvilka nepozornosti, a pozornost se stočí od fotografií k průvodním okolnostem jejich vzniku. A samozřejmě, novinářům jde především o příběhy, které by čtenáře (nebo diváky) vytrhly z nudy: pokud nezabere to, že se Tichého fotografie prodávají až za 10 000 eur, pak zajisté konstatování, že jejich autor kálí přímo jen tak pod sebe. Ale co jeho fotografie?
Miroslav Tichý překvapuje především proto, že se vzpírá jakémukoli zařazení, zaškatulkování a srovnání s podobně naladěnými tvůrci. Pokud vůbec nějaká jména padla, pak šlo vesměs o cizí fotografy známé jen úzkému kroužku zasvěcených. Pokud se divíte, jak mohl Tichý uspět s něčím tak anachronickým v době prudkého rozvoje digitálních technologií, pak se ptejte, zda to není právě proto, že tolik lidí fotografuje stejným typem fotoaparátu a v podstatě všichni při zpracování svých záběrů používají stejné „čudlíky“.
 |
| Bez názvu, © Miroslav Tichý |
Fotografie Miroslava Tichého v sobě každopádně skrývají silný emocionální náboj. Způsobem, který už může být těžko napodoben zachycují něco, co už se nikdy nevrátí. Je v nich pořádná dávka sentimentu, podtržená navíc pokročilým stádiem rozkladu jednotlivých fotografií. Potrhané, zahnědlé, ožrané od myší, polité kávou nebo alkoholem a zarámované do zastarale působících kartonových rámů jeho fotografie klamou „tělem“, protože působí jako mnohem starší, než ve skutečnosti jsou. Navíc už vlastně fotografiemi ani nejsou, mají spíš charakter obrazu. Tichý totiž téměř nikdy nevytvářel více stejných zvětšenin, s oblibou pracoval s výřezem, a tak i kdyby se našly původní negativy, zvětšeniny z nich by se zarámovanými originály neměly mnoho společného.
I když celkově je „případ Tichý“ přece jen poněkud nafouknutou bublinou a výrazem silné objevitelské vášně, některé Tichého fotografie jsou nepochybně krásné. Kouzlo jim dává především nahodilost jejich vzniku, v níž není místo pro naučená gesta a situace. Na jejich měkké, hřejivé výsledné podobě se překvapivě pozitivně podepsala i použitá primitivní technika, například ručně „vyšmirglované“ plexisklové čočky objektivů.
 |
| Bez názvu, © Miroslav Tichý |
Pokud si Tichý s ženami opravdu nikdy „nezadal“, pak ho ženský svět přinejmenším hodně přitahoval. Motivace ke vzniku jeho fotografií byla určitě nejen estetická, ale také erotická. Je to zřejmé především z výřezů, které Tichý ze svých negativů zhotovoval. Z nich je jasně patrné, že pokud ho na ženách něco opravdu fascinovalo, pak to byly především jejich nohy. Skrytá touha byla také nejspíš motorem, který hnal Tichého neustále dopředu. I když říkal, že je pro něho žena jen motiv, podle všeho pro něj znamenala mnohem víc. V „terénu“ byl často už od šesti ráno a své fotografování řadu let pečlivě plánoval: „Já jsem měl normu: Tolik a tolik udělám snímků za den, tolik a tolik snímků udělám za pět roků…“. Patrně právě kvůli této cílevědomosti a posedlosti tématem pro Tichého historik fotografie Pavel Vančát vymyslel škatulku „lyrický konceptualista“. Tím se sice dostal na poněkud tenký led, ale „nezařaditelného“ Tichého přece jen zařadil.
Miroslav Tichý už patnáct let nefotografuje a možná už ani není přesně schopen pochopit, co se kolem jeho fotografií náhle děje. Jsou mu zcela lhostejné i peníze, které se kolem nich točí. Své fotografie vždy vytvářel pro vlastní potřebu a potěšení a ukazoval je jen svým známým. Některé rozdával, jiné vyhazoval. Beze studu pracoval jako voyeur, šmírák, protože jen tak dosáhl předpokládaného výsledku. S oblibou fotografoval přes plot kyjovské plovárny, takže neušel ani výsměchu a opovržení. Ale stálo to za to, protože ve svých nejlepších fotografiích se dostal do ženského světa víc než kdejaký lovec ženských srdcí.
Módní vlna
Vida, lidstvo se nasytilo technicky dokonalých fotografií a je ochotno platit statisíce za odpad. To je výzva pro fotografy, sáhnět do archivů pro vaše začátečnické fotky s uřezanými hlavami, pak stačí nazvětšovat a mizerně vyprat a umělecké dílo je na světě. Imho neodekadence.
módní vlna..?
zdravim..
na mne to docela zapusobylo (jako celek), kazdy si holt vybere to sve:).
módní vlna
anebo si vsimlo, ze osobni vypoved ma ponekud jinou vypovidajici hodnotu o ztracenem case, nez statisice nic nerikajicich jednicek a nul)
módní vlna
http://www.kunsthaus.ch/ausstellungen/2005/tichy/en/werk.htm
módní vlna
popravte me jestli se mylim, ale ono je nekde stanoveno, ze dobra fotografie musi byt technicky dokonala (tedy hyperrealisticka)?
zvlast kdyz to dneska umi technika defacto automaticky bez nutnosti erudice autora… zmacknout cudlik na digitalni zrcadlovce ma byt tedy umeni?
dej si facku
módní vlna
No jo, někdo má jiný názor a hned mu začneme nadávat. Jak typické 😉 Mimochodem, snadné je zmáčknou čudlík i na kinofilmové zrcadlovce 😀
Mně osobně to taky vůbec nic neříká. Jediné, co je na tom všem snad zajímavé, že to je troska, houmles, podivín, a že to fotil roličkou od toaletního papíru nebo čím. Ale to mi přijde dost málo na to, abych si fotku koupil. Sorry. Něco podobného, jak tu bylo nedávno, že nějaký klučina našel v krabici od bot na půdě “fotky” svého tragicky zahynuvšího kamaráda….
módní vlna
a teď s pravdou ven – byl jsi na té výstavě?
módní vlna
Nebyl, to se musí? 😀
Viděl jsem reportáž v Na vlastní oči, různě na webu… a stačilo.
módní vlna
alespoň jses čestně přiznal… ;-)))
ale teď vážně: já jsem také viděl něco různě po webu a tu Novu – ale to je absolutně NEDOSTAČUJÍCÍ a hlavně zkreslující obrázek toho, jaké ty fotografie ve skutečnosti jsou… na té výstavě jsem si prohlížel velmi dobře udělanou velkou monografii MT – a to je také nedostačující, protože ve skutečnosti jsou ty jeho fotky, včetně ručně výraběných paspart, vícerozměrové, vystupující do prostoru = 3D a to je pro ně také hodně důležité – obyčejná fotoreprodukce je absolutně “plochá” a nedostačující..
Tím neříkám, že by se Ti ty fotografie na vlastní oči líbily – třeba jo, třeba ne… myslím, že Tvůj fotografický svět je jinde (především u efektní sportovní fotky) a že byste si nejspíš do oka asi nepadli …
Chci jenom říct, že udělat si úsudek = odsudek na základě TV Nova a pár odkazů na webu mi přijde hoooodně zjednodušené viz.
…..
“Jediné, co je na tom všem snad zajímavé, že to je troska, houmles, podivín, a že to fotil roličkou od toaletního papíru nebo čím. Ale to mi přijde dost málo na to, abych si fotku koupil. Sorry. ”
…..
módní vlna
Neoslovilo mne to. Dokonce uz o tom ani nemam odvahu napsat, ze se mi to nelibi, protoze by se ze vsech stran vrhli srsni boje za jedinenost a ubodali by mne za kacirsky nazor, ze zopakovani kacirskeho nazoru, ze dnes ma sanci jen na uspech jen jednonoha cernosska lesbicka s adoptovanym ditetem, vse ostatni je moc obycejne.
módní vlna
Já jsem na té výstavě byl. Šel jsem tam s negativním naladěním (“to bude zase nějaká pseudoumělecká hypermoderní ptákovina”), mám rád fotky které mají řád a určitou kulturu. Ke svému velkému překvapení jsem během prohlídky těch fotek postupně musel změnit názor. Ty fotky rozhodně mají své kouzlo, svou atmosféru, rozhodně mají co říct. Určitě bych si je doma nevystavil, dát za ni víc než padesátku by mi přišlo vyhození peněz, ale i tak to bylo hodně poučný a zajímavý.
Taky jsem viděl ten pořad na Nově. Ale podle něj to nelze vůbec hodnotit. To se musí vidět.
módní vlna
Njn, a pak že přihlašování omezí flame. :o) Ty fotky nemají žádnou výpovědní hodnotu, jen kvůli způsobu vzniku vyvolávají silnější emoce. Což je sice pro úspěšnou fotografii potřeba, nicméně je otázka, jestli to stojí za ty prachy.
módní vlna
..ze fotky nemaji zadnou vypovedni hodnotu muzes rict mozna ty (a taky Birgus), nevidet ten “material” muze jen slepy..
..to jaky ty obrazky jsou je kauzalne dano jejich tvurcem, ne opacne..
módní vlna
Esli máš frajere zájem o mackovskou medicínu, jsem k službám.
módní vlna
Chci jen řít k tomu tolik,že Tichý se sám za umělce nepovažoval!!udělali ho z něj jiní!!byl to člověk který žil sám ve svém světě!!a chodil jen s fotákem po městě a zabýval čas tím co ho bavilo!!fotil to co vyděl,a jestli ho někdo považuje za umělce,nebo blázna?!to je každého věc!!řešíte zde jestli by jste zaplatili za jeho díla tolik peněz??…ale ten komu se jeho práce líbí,a má na to?at si za to zaplatí kolik chce!!dnes je sposta takovích podivných lidí”bezdomovců”kteří se toulají po městě a nikdo se nad nimi ani nepozastaví!!ale jedna vec je jistá že po nich nám tu nic nezůstane!!kdež to po Tichém tu zůstali díla která bude další generace,bud to obdivovat-nebo zavrhovat!!každý by se měl zamyslet sám nad sebou co tu zůstane po měm,a co to dá další generaci?!!!
fotografie nebo příběh?
Je to k diskusi.
Je-li podstatná fotografie, která by měla mluvit za sebe svojí kvalitou (nemám na mysli kvalitu v technologickém slova smyslu) pak jsou ty fotografie o ničem.
Pokud je podstatná fotografie a současně i proces jejího vzniku (autor musel vyšlphat na vrchol hory a při sestupu si zlomil ruku) pak jsou fotografie Tichého a jeho životní příběh velice zajimavé. (Ale tento aspekt je v článku zmíněn)
Zaujala mě ještě jedna věc. Byl jsem se podívat na Tichého originály. To co vidíme v časopisech a i v tomto články jsou fotografie upravené (třeba i neúmyslně) většinou je vytažený kontrast, …
Paradoxně se mi daleko víc líbily Tichého obrazy z období po válce. Nepověsil bych si je sice na stěnu, ale je tam cosi co v oněch fotografiích prostě není (nebo to tam nevidím).
fotografie nebo příběh?
“Je-li podstatná fotografie, která by měla mluvit za sebe svojí kvalitou (nemám na mysli kvalitu v technologickém slova smyslu) pak jsou ty fotografie o ničem.”
S tímto názorem nesouhlasím nebo jsem ho možná nepochopil…
——
Myslím, že ty fotografie dokaží oslovit citlivého a vnímavého diváka samy o sobě, svou vlastní neopakovatelnou poetickou silou… a že dokáží oslovit zcela samozřejmě, spontánně, přirozeně… a není k tomu vůbec zapotřebí znát ani jedinou minutu ze života p. Tichého
fotografie nebo příběh?
No vidíš…
A pokud jsi takové fotky viděl třeba před 5 lety (pokud je ti víc než 10 let tak určitě viděl) působily na tebe taky tak hluboce?
Představ si situaci: sedíš na fotopivě, kolují fotky a mezi nima je jedna nebo dvě fota podobná jako jsou na výstavě Tichého. Ozývají se obdivné výkřiky nebo spíš naopak? (Na fotopivech nesedí jen nevzdělaní laici:o)
fotografie nebo příběh?
čoveče, nějak nejsem schopen pochopit obsah Tvého sdělení s těmi 5 a 10 lety..?
nevím co za lidi chodijó na nějaké fotopivo – ale mám pocit, že ty fotky, které na takových srazech nadšených fotoamatérů případně kolují (opravdu někdo normální chodí do hospody ukazovat svoje fotky? a vyrušuje při debatách o nesmrtelnosti vesmíru a Kráse??!) … většinou nevisijó ve výstavních síní – nebo se mýlím?
proč mám už zase neodbytný pocit, že o MT píše někdo, kdo na té výstavě vůbec nebyl…
fotografie nebo příběh?
… a koukám, že jsi na té výstavě byl, tak to se omlouvám – nicméně to s těmi 5 a 10 lety opravdu nechápu, jak je to myšleno..?
fotografie nebo příběh?
Tys evidentně nikdy nebyl na fotopivu :o) Tam se scházejí lidi, co se fotografií živí, o fotografii píší, fotografují pro zábavu nebo profesionálně, svoje snímky vystavují, vyhrávají soutěže, prodávají snínky po celém světě a atd.
O nesmrtelnosi a kráse Vesmíru se tam bavíme jen zřídka, leda snad když někdo dotáhne EOS 5D :O)
fotografie nebo příběh?
Tak nějak jsem si to fotopivo představoval ;-))
Ale i když se fotografií živí, o fotografii píší, fotografují pro zábavu nebo profesionálně, svoje snímky vystavují, vyhrávají soutěže, prodávají snímky po celém světě a atd. – tak v těch prestižních galeriích výstavy nemívajó… žejo
Myslím, že v tom je jádro pudla – běžná, řekněme “průmyslová” nebo “spotřební” fotografie je někde úplně jinde než práce Umělcova … a že tyto dva světy se těžko mohou protnout nebo pochopit a často na sebe shlížejí s despektem…
fotografie nebo příběh?
Fesoi říká, že bys dříve tyhle fotky přešel bez povšimnutí, že ti je napřed někdo musel ukázat a říct ti, že si máš sednout na zadek. To, že teď visí ve světových galeriích, znamená jen málo. Víc bude znamenat, pokud tam budou viset za dvacet, padesát, dvěstě let.
fotografie nebo příběh?
jak tohle muze nekdo myslet vazne, oddelil bych tri veci:
objevit – nekdo je musel mezi tou haldou fotek najit a zverejnit
dobre to prodat – ok, kazdyho vec jak s tim nalozi, ja rikam, ze je to prostej nakup prodej za vidinou zisku – spekulace, ale kdyz to nekdo mermomoci chce.
nutit nekomu ze je to dobry – na to funguje akorat intenzivni medialni masaz (Eva a Vasek, Maxim Turbulenc, Ariel, serialy Ulice a Ruzova zahrada, Karbusicky a jeho odrazky, Igo Adler a jeho pozadi…), coz, uprimne, asi nebyl tenhle pripad, ze jo…
ps: bejt presvedcenej o tom ze by nekdo udelal to a to na to clovek musi mit aprat z delf – nebo je to cista spekulace
fotografie nebo příběh?
… já jsem si řikal, že už jsem psát nebudu, abych z toho nedělal chat
ale přesto musím zareagovat – to je přeci jasné, že mi někdo nejdříve musí ty fotky ukázat (jak jinak bych je mohl vidět, he..). ale už nesouhlasím s tím, že mi musí říct, že si mám sednout na zadek!
Pro mě je důležité pouze to, jestli ty fotky ke mně mluví nebo ne. I kdyby mi stokrát někdo říkal, že si před něčím mám sednout na zadek, tak si budu přemýšlet po svém a buď si sednu nebo nesednu – a určitě jsem už zažil nemálo výstav, kde mi někdo řikal, že bych si měl sednout a nesedl jsem si…
Před pěti lety vydal Ivan Wernisch almanach zapomenuté české poezie http://www.ipetrov.cz/kniha.py/B118 dal si tu práci a objevoval z dobových časopisů, nedělních novinových příloh apod… básně a básníky, kteří psali vynikající básně (třeba jenom pár), ale neměli touhu sebeprosadit se, nevydali třeba ani sbírku a proto časem zcela zapadli nebo ani nebyli zaznamenáni – Většina těch básních je výborná a dokonce lepší než básně oficiálních básníků!
Tedy, je i spousta vynikajících neznámých fotografů … kteří prostě netouží potom prodávat do časopisů apod…
Osobně znám několik pro oficiální fotografii zcela neznámých fotografů, kteří jsou mnohem lepší, mnohem nápaditější než dnešní “oficiální” uznávaní fotografové… třeba udělali jenom pár vynikajících fotek (neživí se tím, je to pouze jejich koníček), ale ty fotky jsou na stejné úrovni jako Bresson, Erwitt, Koudelka a spol. – jsou tady a zůstanou neznámí, protože mají svůj vlastní život a nemají potřebu snažit se prorazit v tomhle byznysu; pouze si pro sebe dělají fantastické fotky…
MT si také fotil pouze pro sebe a kašlal na nějakou sebepropagaci – proto zůstával až doposud neznámý a zůstal by neznámý i nadále, pokud by ho někdo “neobjevil”.
Prostě po jeho smrti by nejspíš někdo vzal tu krabici – a pokud by nenastalo to štěstí, že by tu krabici vzal do ruky někdo povolaný – tak by ji vyhodil do popelnice a bylo by po všem…
Trochu mě děsí představa, že podobných Tichých (nomen omen) je možná více než bychom tušili, ale že většina v té popelnici skončí… ale asi to tak má být, takový je osud.
——-
Ten příklad s plagiátorem obrazů starých mistrů je přitažený za vlasy a vubec sem nepatří
——-
většina velkých galeriích jsou dotované organizace… navíc si nemohou dovolit hazardovat se svoji prestiží
fotografie nebo příběh?
Umění se nedefinuje samo dle nějakého objektivního hlediska. Umění je to, co se za umění prohlásí, aby se na tom daly vydělávat prachy. Spoustu uměleckých děl vzniklo na zakázku – za prachy, de fakto ze stejného důvodu, jako “spotřební” fotografie. Znám jednoho malíře na Slovensku, co dělá fakt pěkné oleje, jenže nemá akademické vzdělání, tak se neprodává. Nemá prostě jméno, za které by stálo za to platit. Ale taky má za sebou pár let v léčebně, možná ho taky objeví nějaký šikovný obchodník a vytříská na tom majland. Za umění se dneska prohlásí kdejaká s*** proto, že má tržní potenciál. A to je podle mě případ právě těhle snímků. Jak už tu jednou bylo řečeno, čas to prověří.
kvalitní reklama
V pátečním díle Dobrodružství kriminalistiky byl ztvárněn skutečný příběh holandského malíře, který uměl dokonale napodobit styl starého mistra, vymýšlel si odpovídající náměty a jeho obrazy se tak prodávaly jako díla onoho mistra za statisíce guldenů, pánové z akademie do krve bránili jejich pravost a opěvovali mistrovství autora. Když pak vyšla pravda najevo, cena obrazů rázem spadla na méně než tisícinu původní ceny. Přitom to byly stejné obrazy, nic se na nich nezměnilo. Proč tak náhle ztratily na ceně?
Je zřejmé, že cena a popularita není mírou kvality. Každý špatný a odfláknutý výtvor se může stát na aukcích trhákem, pokud se vám podaří přesvědčit prachaté kupující, že se jedná o něco mimořádného co nesmí chybět v jejich sbírce. Rozkopněte pár popelnic, najděte schopného kurátora a dostanete se do galerie moderního umění.
Dílo pana M.Tichého by zapadlo a skončilo na skládce, pokud by se nenašel onen šikovný obchodník, který vycitil přiležitost a věděl jak na to. Pokud by fotky chtěla zveřejnit ona sousedka, která se o starého pána stará, všude by se jí vysmáli. A přitom by to byly stejné snímky…
kvalitní reklama
bohuzel nestalo se tak, co ted s tim, pujde to pred nejakou komisi pro umeni, zakaze se to, verejne se to spali?
je mozny, ze se ty fotky Honzovi, Danovi a ostatnim libi jenom proto, ze stoji majlant? – pokrytci
a je to vubec prirozeny prepocitavat krasny veci na penize?
a prostituci uz celosvetove posvetili?
😉
kvalitní reklama
Pardon, ja jsem přece kategorie líbí/nelíbí vůbec nezmiňoval. I já najdu mezi fotkami M.Tichého takové, ktere mne osloví – stejně jako mezi fotkami mnoha jiných autorů, renomovaných i těch, kteři pravděpodobně takového věhlasu nikdy nedosáhnou. V podstatě říkáš něco dost podobného jako já. A já k tomu jen přidávám, že míra úspěchu (i v umění) závisí na reklamě a že až čas (velmi dlouhý čas) ukáže, jaká je skutečná hodnota toho kterého díla. I velké umělecké galerie musejí vydělávat – nejen televize, která vysílá Vyvolené.
Postřehy z Kyjova
No když jsem se v Kyjově učil (1989-1991) tak jsme s ním chodili na pivo. Byl to takový, pro nás rebelující učně zajímavý chlap. Holky ze zdravky se ho bály,… Měl takové nálady, někdy v pohodě, někdy se s ním nedalo vůbec mluvit,….
Dolin
Taky názor
Kdyby kdokoli z vás našel obdobnou fotografii v šuplíku, z doby kdy fotil “ze šmíráckého podhledu” ve svých deseti letech flexaretou a učil se pořádně ustalovat a prát zvětšeniny, co by s ní udělal? Zařadil by si ji do portfolia a hrdě se s ní chlubil? Tou poetikou, tou něhou, tím samostatným životem, kterým ona Fotografie dýchá?
Fotografie MT bez jeho životního příběhu, kam ještě patří vágusovský odpor proti komunistům, by jako veřejně známé neexistovaly vůbec, a už vůbec ne v prestižních galeriích. Jinak nic proti nim, ale významné jsou zejména jako kšeft nebo spoluargument lakování historie na růžovo, jakej to byl za totáče umělec a odbojář, jinak mi ty pohledy pod sukně toho moc nedaly.
Kněžna Libuše a pohled do minulosti
……vidím….. vidím zemi…….vidím ji jako zahrádku…….. vidím krásné moravské městečko……. tam sedí u ztroskotance omámeného alkoholem……..sedí muž někde ze Švýcar……. studoval asi marketing a management……….. má kamaráda…………ten má taky kamaráda………. a ten kamarád kamaráda má tatínka…………..ten tatínek galerii………!!! Muž bere od muže z moravského městečka obrázky – vidím galerii…….velká a prostorná……… na stěnách visí texty o tom prohnilém komunistickém sevření… o chudobě, kterou autor prožil…….. ve vitrímách jsou z grácií předvedeny fotoaparáty z roliček, které lidé používají – stydím se…… vidím, že se lidé pod těmito texty rozpklývají………vnímají příběh…..dobře prezentovaný příběh…….vnímají auru autora :-)…….. vnímají tady za mořem……kolonii mocných z východu………..jho pod který ztroskotanec trpěl…..ústav do kterého se dostal……….potupu………potupu při které tvořil…..vidím jak tito lidé diskutují, jak kývají hlavami……… jsou tápající ….ale snaží se to zakrýt……..vidím jak vytahují peněženky a chco si utrhnout alespoň kus toho falešného pocitu……… Vidím morální úpadek, vidím úpadek citů společnosti , vidím konec světa ……………
kněžna libuše a pohled do minulosti
Asi tak:-) Jinak někde někdo psal, že tenhle chlap prej fotil s Prakticou a teleobjektive, na což tehdy docela čuměli.
ono…
…je docela možné, že Tichý je dnes troska, která příliš nevnímá, co se kolem něj děje, a že ty fotky někdo vytáhnul s úmyslem zbohatnout.
Ale co když před 40 lety, kdy ty fotky vznikaly, bylo Tichému 40, ještě troska nebyl (i když přinejmenším podivín ano), měl formální vzdělání na umělecké škole, výtvarné nadání a takový ten vnitřní pohon, který ho nutil zahodit foťák a vyrobit si vlastní, fotit, zvětšovat, vyrábět si rámečky, kreslit do fotek….
Je tak těžké připustit, že v těch obrázcích něco může být?
Mně se ta výstava líbila. Zajděte se tam podívat, stojí to za to.
ono…
Ale to já velmi dobře znám! Pan Tichý je pro mne spřízněná duše! Dnes je ze mne zneuznaný zahořklý závistivý asociál s negativistickým pohledem na okolní svět, ale zamlada…. už v mateřské školce jsem rád maloval pod vedením soudružky učitelky (mám tedy také formální umělecké vzdělání) a doma jsem pak, jsa hnán takovým tím vnitřním pohonem, zahazoval vztekle pastelky a ve skrytu tiché místnůstky maloval na zeď složité abstraktní obrazce …stydím se říci, čím. Oficiální struktury však neměly pro mou snivou duši pochopení a za velkého nadávání zeď oškrábaly a znova vymalovaly, čímž mi způsobily duševní trauma a v zárodku zdusily mé umělecké ambice. Takže jsem na tom ještě hůř než pan Tichý – mé dílo nemůže nikdo objevit a udělat mne ku svému prospěchu slavným. Zločin byl na mne spáchán v útlém věku, kdy má duše byla velmi tvárná a rozum nemohl situaci správně vyhodnotit. Místo abych se postavil do opozice a navzdory nepřízni okolí dál rozvíjel svůj talent, podvolil jsem se a šel si hrát s dřevěnými kostkami. Ještě dnes, když si na to vzpomenu, jsem zelený vzteky. Ještě že je mi dopřána možnost své trauma ventilovat v diskuzích na internetu.
ono…
a co jsi tím chtěl teda říct? Že vaše mateřská školka byla na úrovni Akademie výtvarných umění? Nebo ještě něco inteligentnějšího?
No nic, škoda času :-).
ono…
No nic, škoda času 🙂 Asi tak. V podstatě jsem nechtěl říct nic jiného, než že všichni jsme jen prach ve větru.
ano
Ale souhlasím pane Oťasi, vše co jste řekl, nepopírá to co jsem napsal já.
M.Tichy – malir
Zase se tady par prazaku v cele s tim co ma housera snazi pomlovat moravske umelce?
Doporucuju se na vystavu zajet podivat, ani ne kvuli fotkam, ale kvuli obrazum a grafice co tam sou. Nevim kolik z vas zna a obdivuje Capka, ale v hodne vecech mi ho pripomina. Jeho obrazy (grafika) vazne stoji za to a hodne zavidim tem kteri je vlastni. A je mi uplne jedno jestli sere do hajzlu nebo na zem.
p.s. …..” vyvolavani? Mam na dvorku starou vanu, tam je destovka, filmy sem tam vecer hodil a rano byly hotovy”.
to bych umel taky, Máno
Na amaterske fotografii je nejzajimavejsim prave tenhle aspekt, “co je a co neni umeni”.
Kazdy se muze naucit fotografovat, ve smyslu remeslnem. Neni to tezke, ba naopak, dnesni moderni vybaveni dokaze hlavni technicke chyby spolehlive ohlidat. V tom se fotografie lisi od kresby nebo malby, tam “komu neni shury dano”, ten ma omezene moznosti. Ale zajimave je, ze prave otazka co je ve vytvarnem umeni umenim a co ne byva spojovana s faktem, zda dotycny autor zvlada realistickou kresbu ci malbu… ten kdo neni zdatny kreslir a tvori treba kolaze nebo abstraktni obrazy tim, ze jezdi po platne na trikolce, tomu vetsinou neduverive obecenstvo odpira status umelce i kdyby jeho dilo vypadalo buhvijak 🙂
Aby ale neco bylo cimsi vic nez jenom fotografii, u ktere autor “vsechno udelal spravne”, musi v ni byt neco, co se v priruckach nenaucite…
Pote sice stale jeste neni jiste, ze se ten obrazek bude libit vsem, ba naopak, na lecjakem fotopivu by mozna ani ty “obdivne vykriky” nesklidil.
Jojo, cesky fotoamater, zvlaste ten, ktery pravidelne zvlada udelat obcas spravne exponovanou a zaostrenou fotografii, ten si zadne buliky na nos veset nenecha…. co je umeni a co ne vi samozrejme nejlip sam 🙂
P.S. Ticheho jsem neznal, ale kdyz mel vystavu v Zürichu, tak mne skoro prejelo auto, jak jsem zustal stat pri prvnim spatreni fotografie na plakatu ktery ji oznamoval, aniz bych vedel o koho jde, kde to je nebo jestli se pravidelne meje a za kolik se prodavaji jeho printy. Jeho fotky mluvi 🙂
to bych umel taky, máno
Víš, on docela dobrý a výstižný příspěvek je ten o nedávném dílu “Dobrodružství kriminalistiky”… O tomhle to prostě je – stejní odborníci (bez uvozovek) mohli padnout na zadek před “hlubokým emocionálním nádechem a příběhem”, ale jakmile se objevil skutečný autor, tak se najednou vše ztratilo – kampak najednou ten náboj zmizel?
to bych umel taky, máno
To myslis s temi “plagiaty” holandskych mistru? (ono slo spis o plagiaty stylu, presne receno) No, to je pro mne trochu jiny pripad… Tam slo sice o vyborne udelane obrazy, ktere skutecne oklamaly i odborniky – nejenom tim ze vse technicky potvrzovalo jejich stari, ale hlavne tim, ze byly opravdu dobre i po umelecke strance. Pokud vim, tak ty obrazy jsou i nadale docela v kursu, jejich kvalitu nikdo nezpochybnuje, i kdyz samozrejme neni mozne za ne chtit stejnou cenu jako za autenticke dilo stareho mistra. To je ale snad pochopitelne.
Srovnani s Tichym mi prijde mimo, protoze on nikoho neplagioval, naopak mi jeho “styl” prijde dost osobity. Rekl bych, ze se casem spis dockame plagiovani jeho veci 🙂
to bych umel taky, máno
Po bitve kazdy general, a tak dnes se ma za to, ze uz nikdo nzpochybnuje van Meegerenovy falza, protoze Vermeer by tedy v rane tvorbe, kterou se snazil vytvorit nikdy nepouzil urcitou techniku svetla, ani vyrazy tvari.
Klidne je mozne, ze za par let, nebo desitek let nekdo udela z Ticheho neco jako Bosche a pak pokud se toho doziju urcite napisi, ze jsem si to rikal, i kdyz dnes tvrdim, ze mne to neoslovuje :o)
to bych umel taky, máno
Dobrý den
to fakt, že vás málem přejelo auto v Curychu, znamená, že tohle je ten pravý svatý grál? Nebo nám necháte možnost si najít vlastní grálíky, protože pro nás grály nejsou? A sdělit vlastní názor na dílo, aniž bych hodnotil hodnotitele? Uvědomte si, že jestli jeho fotky mluví, pak na každého jinou řečí. Mě by kvůli nim auto těžko přejelo, v Curychu mohla výstava způsobit masakr. No a co? Vy nemáte rád české amatéry a začínal jste rovnou jako český profesionál? Bez řemesla? Klobouk dolů.
to bych umel taky, máno
Jardo z Plzne,
ja to po Houdovi ctu znovu a znovu a asi jsem to pochopil jinak nez-li Vy, to ze pana Houdu v Zurichu malem prejelo auto jsem interpretoval, tak, ze ho to zaujalo (prvni ze zajmen bych si dovolil vypichnout;), ne tak, ze je to nejakej normovaci nadfotograf amater pro region Cechy a Morava, navic Tomas nehodnotil zadneho hodnotitele, jenom nam (i sobe ;)) nastavil takove male zrcadko, je pravda, ze mohl predpovidat reakci a mohl si to odpustit, ale o tom jenom spekuluju 😉
Jinak zacinam cim dal tim vice vnimat tu nasi (ano Ceskou) uzkoprsost, vztahovacnost a prizdisracstvi (pardon)… V pripade MT ukaze cas esi svetova kritika slapla do velkobobku, anebo je to vazne dobry. Co uz asi nezmenime je to, ze MT preskocil ceskou (sorry moravskou) kotlinu a uznavaji ho coby fotografa po celem svete (pomatenci pomyleni) a to aniz by se o to nejak snazil…
Co nas zere? Ze jsou jeho fotky spatny? Je nespravedlive, ze se na jeho spatny fotky po svete chodi koukat tisice lidi? Ja Vam nevim, namisto toho abychom byli radi, ze nam nekdo krome simply clever, jagra, havla, kundery, gotta a piva dela ve svete jmeno, tak tu lamentujeme…
to bych umel taky, máno
Mily Jardo z Plzne. Snazil jsem se pouze vyjadrit, ze ac se v souvislosti s dilem pana Ticheho vzdy objevi nazory povazujici vse za pouhy vysledek medialni masaze, existuje minimalne jeden clovek, ktery ma ty jeho obrazky rad bez ohledu na to, kdo je za kolik prodava, jestli jsou spravne ustalene nebo cim je autor fotografoval. Mne se libi – od prvniho momentu kdy jsem je videl – proste pro ty obrazky samotne, jeho pohled na tema, ktere je i tematem mym, mi prijde velmi vytribeny a autenticky.
Pokud mate pocit, ze svuj nazor nekomu vnucuji, tak se mylite. Co si o obrazcich Ticheho nebo kohokoli jineho kdo mysli je mi de facto jedno. Muj prispevek vznikl pouze z pocitu, ze pro vetsinu kritickych komentaru se zdaji byti okolnosti vzniku dulezitejsi nezli dilo samotne 🙂
to bych umel taky, máno
Pane Houda, díky za reakci, hezký den
to bych umel taky, máno
Formální vzdělání autora je zárukou kvality. Pokud bude na trojkolce jezdit po plátně absolvent akademie, bude výsledek posuzován jinak, než když totéž učiní nevzdělaný amatér. Absolvent se orientuje v rozličných směrech a ovládá příslušné techniky, z nichž vědomě zvolil právě tuto, aby dal průchod svému vnitřímu tvůrčímu přetlaku. Amatér si jen tak patlá, možná někde viděl něco podobného a napodobuje. Zatímco formální nedostatky a prohřešky vůči pravidlům jsou u prvního nástrojem vyjádření tvůrčího záměru, u druhého je to neumětelství. Co na tom, že obě díla jsou shodná. Pokud bude umělec jezdit na trojkolce opakovně a dlouho, mluvíme o tvůrčím období a v něm mají své místo i díla, která by se na první pohled mohla zdát být nepoovedená, neboť právě ona jsou nezbytná pro ideovou ucelenost a v nich se dovršuje myšlenka celé serie. U amatéra se jedná o hromadu balastu, ve kterém se najde jeden kousek, který je trochu k světu, ale který stejně vznikl náhodně a tudíž nestojí za pozornost.
Kdyby tohle přestalo platit, víte, kolik lidí by muselo začít pracovat? A co by si pak na zeď věšeli ti, kdo nevědí co s penězi?
Popírám tedy tvrzení, že “v tom něco musí být” Ke komerčnímu úspěchu a popularitě stačí reklama.
Všimněte si prosím, že v žádném ze svých příspěvků nehodnotím co je a co není umění, pouze se zamýšlím nad tím, co, kdo, a proč ovlivňuje populárnost a komerční úspěšnost toho kterého díla.
A, samozřejmě, Máňo, tohle umím taky. Uměl jsem to už v deseti letech, tedy v době, kdy pan MT už dávno úpěl pod bolševickým jhem. Bohužel vedoucí fotokroužku moje díla před ostatními zesměšnil, já jsem s brekem rozdupal svého Pionýra, doma jsem dostal nářez a když jsem si coby plnoletý pořídil vlastní foťák, vzmohl jsem se už jen na spokud možno správně exponované kompozice ve zlatém řezu. Kde já mohl dneska být!
to bych umel taky, máno
“formalni vzdelani je zarukou kvality”
S tim bych si dovolil energicky nesouhlasit 🙂
Podle teto these by kazdy absolvent nejake umelecke skoly nutne musel byt schopen tvorit kvalitni dila. O tom, ze tomu tak neni se muze presvedcit kazdy kdo se nekdy zajde podivat na absolventske prace… Jako vsude, i v kazdem rocniku nejake skoly jsou lide genialni, prumerni i podprumerni.
Spis bych to formuloval tak, ze nekdo bez talentu se na umeleckou skolu bude dostavat hure nez nekdo kdo na to ma, takze mezi absolventy umeleckych skol bude koncentrace lidi s talentem asi o neco vetsi nezli v bezne populaci. Samotne studium urcite pomuze nekomu kdo nejake schopnosti ma, ale rozhodujicim momentem neni.
Preneseno na pole fotografie, prikladu kdy “formalne neskoleny” autor dal vzniknout vrcholnym dilum je bezpocet.
Naopak, pan Tichy “formalni vzdelani” – byt nedokoncene – ma.. 🙂
Brak?
Je docela příznačné, že nejzarytější kritici bývají amaterští fotografové a to zejména ti relativně dobří . Je to ale docela logické-takový amatérský fotograf fotí své pefektní dokonale exponované, barevně vyvážené, ostré jako břitva, kompozice zcela dle zlatého řezu atd. A pak najednou uvidí fotku nějakého uměleckého fotografa a ony jsou neostré,rozmazané, s podivnou kompozicí a přitom je autor oceňován, jeho fotografie se prodávají, jsou vystavovány v galeriích.
To je přece nebetyčná nespravedlnost-já mám takový skvělý fotky-všichni mi říkají, jak jsou hezký (rodiče, kamarádi),na FA mám průměr 6,5, tak jak může být obdivován takový brak?
Tak to nikdy nepochopíte, ani se o to nesnažte ….
brak?
Hezký den
děkuji za poučení, už se nebudu snažit pochopit umělecké neostré, rozmazané a s podivnou kompozicí ….. ani ty ostré, nerozmazané a s klasickou kompozicí …. případně ani ty ostatní, holt ty umělecký atributy tak neznám jako vy
brak?
Podívej, ono je to opravdu především o soudu času… Stejně tak, jako mohou časem získat některé věci a směry na vážnosti, tak zrovna tak spousta věcí naprosto vyšumí.
Jinak podle mě je blbost, že amatérští fotografové nějak zásadně odmítají věci vybočující ze šablony ostrosti a přesné kompozici – je spousta věcí, která mě i řadu dalších velice osloví, ač rozhodně nejsou nijak “učesané”. Spíš bych řekl, že amatérští fotografové jsou tak nějak vnímaví k tomu, zda jde u dané fotky o cílený záměr či fušeřinu, neschopnost, či něco takového, co se za umění a záměr až dodatečně vydává.
A pokud získají podezření, že jde o ten druhý případ, posílený případně reklamou, tak reagují často dost ostře… Samozřejmě se mohou i mýlit, ale neřekl bych, že se mýlí ve většině případů.
Jinak konkrétně u Tichého jsem někde na vážkách – něco je zajímavé, něco méně, ale každopádně je tam podíl nafouknutí reklamou a komerčními záměry velmi vysoký. Nicméně určitě to není to nejhorší, co si umím představit.
brak?
Tomas Hruby: Dokázal jsi to formulovat daleko srozumitelněji než já. Souhlasím s tímto příspěvkem od začátku do konce.
Bedna fotogrtafií na půdě
tak se to tady opět pěkně rozhádalo, tak pozdě ale přece jen bych rád přispěl dodatečně ke zklidnění.
Napadlo mne totiž, jaký bych zaujal postoj k podobným, nebo přímo těmto, fotografiím, kdybych je nalezl někde v zaprášené bedně na půdě. Případně s několika již rozpadajícími se kamerami.
Mohl bych je ihned vyhodit. Ale to bych neudělal. Mohl bych je dát do sběru – za kg je dnes 50 hal. To bych taky neudělal. Mohl bych je tam nechat ležet pro někoho jiného. Ale to by mi zvědavost nedala. Tak bych to vzal a prozkoumal. Pak bych se snažil zjistit, kdo to fotil. Když bych to zjistil, šel bych dál – zda ten člověk žije a kde, no a pak bych si s ním popovídal. Atd… Zkrátka, ty fotky a nářadí by mne oslovily. Takže to není šmejd na vyhození. Když jednou někdo najde moje fotky, tak bohužel si myslím, že ty zrovna vyhodí. Ačkoliv mně to osobně nevadí, myslím, že čas je ten, kdo určí, čí dílo má význam.
Hezký den a dobré světlo
🙂
nahodou me to prijde minimalne zajimavy… rozhodne to jako brak nevnimam, nebo jinak: spousta dobre usazenych a znamych fotografu dovede vytvorit mnohem nudnejsi obrazky…..a soude podle diskuse, neco na nem je:))
—
Tak k těm fotkám – jsou nádherné. A jak říká klasik: “škoda házet perly sviním!” . přeju Vám všemdobré světlo.