Můj den – vyhodnocení domácího úkolu

Tak s tímto úkolem jsem si pěkně zavařil. Nejen, že bylo na účasti poznat, kdo dokáže pracovat „na zakázku“ a kdo čerpá ze svého fotografického šuplíku, ale i tím, že jsem si pěkně rozepsal vyhodnocení, hezky jsem ho uložil a totálně vypustil z hlavy. Tímto se všem omlouvám za slušné zpoždění s vyhodnocením tohoto úkolu.

Do redakce nám dorazily všeho všudy 4 (slovy čtyři) fotografie od vás, čtenářů a po jedné dodali kolegové z redakce, Kateřina a Zdeněk. I s mým úvodním kouskem jsme měli nejmenší účast ze všech fotografických úkolů na Paladixu. Přecenil jsem snad naše čtenáře a jejich schopnosti zachytit jeden den svého života? Nebo snad převládla lenost fotit něco co nemohu vytáhnout z archívu? Těžko říci, to si musíte rozsoudit každý z vás, kteří jste nám nic neposlali.

Na jednu stranu zadání vypadá opravdu jednoduše, vždyť stačí vzít ráno foťák, nafotit hodně fotek a večer se z toho něco vybere. Ale ouha, jakmile začne člověk fotit, narazí na poměrně dost překážek a večer zjišťuje, že vlastně nenafotil nic zajímavého, či charakteristického pro svůj den a může začít znovu. Další dilema nastává při výběru fotografií. Ukázat tohle? Nebo už je ta scéna moc intimní? A co tahle? Řekne to někomu něco, nebo je to fotka zajímavá jenom pro mě… A právě celý tento proces vzniku výsledné série je to, co nás obohacuje, co nám samotným dává nahlédnout pod svoji vlastní pokličku, kdy třeba i zjišťujeme, jaké detaily jsou pro nás důležité, co děláme automaticky a jak vlastně vůbec žijeme. Doporučuji to vyzkoušet všem. Je to zajímavá práce se sebou samým. Všem pěti odvážlivcům a pilným fotografům, kteří nelenili, nafotili a následně se pak o svoje zážitky s námi podělili, patří velký dík a hlubokosklon.

Jako spoluhodnotící se ke mně připojila Kačka a Pavel, takže ještě než se vrhneme na jednotlivé snímky nechme zaznít jejich slova díků k autorům.

Kateřina Olexová: Velice oceňuji všechny, kteří se do našeho tématu pustili. Já jsem si při focení užívala. V metru se mi smáli, autobusák mě chtěl vyhodit z autobusu, protože jsem zdržovala a v krámu si prodavačky klepaly čelo. 🙂 Je pravda, že poté co jsem svou “reportáž” dokončila, měla jsem velmi podobný pocit, který popisoval Pepa Hrubý. Ale tyto nemilé myšlenky jsem zahnala, přeci jen, každý den není stejný.

Pavel Pola: Musím smeknout. Ono když se nad tím zamyslíme, tak to bylo celkem hodně intimní téma. Vlastně vybízelo k jisté formě “pozvání do soukromí”, což ne každý chce a rozhodně ne každý dokáže ztvárnit tak, aby se na to dalo koukat. Proto mají všichni ti, kdo se zúčastnili, můj velký obdiv.

Jan Pavelka

Název série je “Jeden den kalkulačkového dítěte”.

Kateřina Olexová: Je to na mě takové surové, střídající se linie na mě vizuálně působí jako zmatek. Možná by pomohly rámečky.

Pavel Pola: Tahle série mě hodně baví. Klasický studentský život na kolejích (teda tak, jak si ho asi představuju, protože coby pražák jsem na kolejích nebydlel :-)). Umývárka, kantýna, učebna – to všechno je hezky poskládané k sobě a vypráví to hezky příběh celého dne. Jediné, co jsem nerozklíčoval, je fotka vlevo dole. Že by páternoster? Nebo někoho chcete ztrestat novinama? 🙂 Líbí se mi ten úhel pohledu, dynamika i to, že jsou na fotkách lidi (a dokonce autor sám). Celkově hodnotím velmi pozitivně.

Jakub Kencl: Tato skladba fotografií mě zaujala hned na první pohled svojí sladěností jako celku a působí velice příjemně. Tento dobrý pocit pokračoval i při prohlížení jednotlivých fotografií a nechal jsem se tak nenásilně Honzou provést celým jeho dnem. Zátiší, portréty a detaily okořeněné akčnějšími záběry dávají celému příběhu švih a cesta honzovým dnem se stává opravdu zábavnou a příjemnou a určitě nenudí.

Pepa Hrubý

Dovolte mi, abych se představil, žiju v Klatovech, fotím už hodně dlouho, ale
doteď jsem používal kinofilmovou zrcadlovku. Začátkem března mi ale přišel
Pentax K-30, tak jsem v rámci jeho vyzkoušení zkusil nacvakat něco do vaší
fotosoutěže. Přitom jsem si uvědomil, jak je ten život vlastně chudý, když se
mi celý den scvrknul do patnácti snímků…

Kateřina Olexová: Líbí se mi autorovo porušení konvencí a poskládání jednotlivých fotografií do různých rozměrů a přes sebe, ale přiznám se, že nahuštěné fotky ve středu mě trochu kazí čitelnost.

Pavel Pola: Pepa nám dal nakouknout k sobě domů. A troufám si tvrdit, že nás pustil docela daleko. Zvlášť u těch různých prášků jsem si říkal, jestli to není už moc. Fotky jsou na můj vkus až příliš statické a ostré (nebo přeostřené?) a celkový dojem mi kazí i ta skladba, jak se navzájem prolínají, i když kolikrát není vidět, kde jedna fotka končí a druhá začíná, takže je to až moc velký kaleidoskop, ve kterém se mi obtížně orientuje. Taky bych asi přemýšlel, jak jinak udělat ty fotky s přímým bleskem, přeci jen to má být o fotografii a tahle technika tomu zrovna nepomáhá.

Jakub Kencl: Tak přesně takhle a možná ještě divočeji jsem chtěl původně „naházet“ svoje fotografie na plochu i já při vytváření svého příběhu, ale nakonec se mi vše zdálo být moc chaotické a nečitelné, takže jsem od tohoto záběru upustil. Pepa se toho nebál a nevypadá to úplně špatně. Sice se mi pravá středová část trochu slévá dohromady a klidně bych vypustil jedno kódovací zařízení, jedny prášky a jedno jídlo, ale vem to čert. I tohle je pro mě velice solidní práce a pěkně zpracovaná reportáž z jednoho dne v Pepově životě. Čím déle na to koukám, tím více se mi ten zmatek na ploše zdá srozumitelnější. Příště bych jen asi doporučil vypnout blesk a i za cenu technické nedokonalosti šel do přirozeného osvětlení.

Hynek Bakstein

Po dlouhé době jsem se dokopal k vypracovaní fotoúkolu a posilám svůj “den”, je to takové běžné úterý, kdy se přesouvám z Prahy do Mnichova za prací..

Kateřina Olexová: Barevně sladěná mozaika všedního dne s ústředním bodem zasazeným do spodní části. Tady je krásně vidět, jak může rámeček fotku sjednotit.

Pavel Pola: Hynek nás vzal na cestu. Na cestu do Mnichova. Začátek se mi moc líbil. Až jsem si vyčítal, že jsem sám nedostal ten dobrý nápad s těma všema cedulema a směrovkama, kolem kterých musíme denně projít nebo projet. Ale pak si to u mě Hynek pokazil. Ty dva záběry (kancelář a hospoda) to celé pokazily. Jednak nezapadají do tématu “cesta”, který jsem si tam našel a druhak je to i stylem focení jinak udělané (kancelář staticky, hospoda bohužel opět s bleskem). Škoda, byl to zpočátku můj velký favorit…

Jakub Kencl: Pěkný cestovní den od Hynka Baksteina určitě zaujal, ale … Místo kanceláře bych chtěl vidět asi něco jiného z office části dne, výtah, chodbu, ceduli od zasedačky. Ano, asi tu ceduli, vždyť ty jsou všude a doprovázejí nás po celý Tvůj den, tak proč by nemohla vyjádřit i tu klidnější sedavou část dne. To samé bych asi volil i u večeře. Jinak pěkná série, která nám pěkně ukazuje, že jsme stále někam vedeni, postrkováni a stále někam spěcháme…

Ondřej Ferdan

Kateřina Olexová: Musím se přiznat, že toto je můj favorit. Zaujala mě kombinace barevné a černobílé fotografie. Výsledek je příjemně lahodicí oku.

Pavel Pola: Ondra mě potěšil skladbou fotografií v tablu. Moc se mi líbí to rozložení. Líbí se mi i styl fotografií a našel jsem si tam i svoji verzi příběhu, která mě celkem pobavila (ráno vyprovodím ženu s prckem, pak celý den klábosím se sousedkama a večer zalehnu v knihovně, zatímco se žena postará o dítě a úklid :-))). Líbí se mi i styl některých fotek, hodně moc mě baví ta poslední, pak knihovna a příjemná je i ta snídaně. Co se mi ale už tolik nelíbí je nejednotnost v barvě / černobílém provedení. Tady bohužel musím dát body dolů, protože to kazí celkový dojem. Taky mi nějak vadí ten “vypálený” roh vpravo nahoře, ten mi vyloženě tahá oči ven.

Jakub Kencl: Hned na první pohled zaujala kombinace černobílé a barevné fotografie. Chvilku jsem nevěděl co s tím, ale nakonec jsem si řekl, že je to takhle dobře. Zajímavá série, kde se dá rozvinout několik paralelních příběhů najednou. Záleží jen na fantazii diváka. Jediné co bych si přál změnit, je ten vypálený kus vpravo nahoře, který na sebe stahuje nezaslouženou pozornost. Ta siesta v knihovně je naprosto dokonalá., stejně jako celá série.

Katka Olexová

Typický den pracující ženský, teda v mém případě spíš pracovní noc a následující den. Ještě tam určitě chybí psaní úkolů s naší lumpicí, ale ještě zatím nepřišla na to, že se dají psát i na zemi. Tak tedy snad za pár let 🙂

Pavel Pola: Katka nás provedla svým dnem doslova a do písmene. Ty jednotlivé záběry mě baví, jak člověk zkouší zjišťovat, co to vlastně je a kam zrovna vchází nebo odkud vychází. Jedinou výhradu bych měl asi k počtu – snížil bych to na 9 snímků, některé z nich se totiž už opakují a nový pohled nepřináší. Ale jinak moc hezky udělané, líbí se mi, jak to drží tu linii a styl.

Jakub Kencl: Kam kráčíš, člověče. Tak by se dala shrnout reportáž z jednoho dne od Kateřiny. Nohy, nohy a zase nohy, ale nejen nohy. Všímáme si vůbec kam a po čem procházíme celým dnem? Kateřina nám to pěkně ukázala. Pěkná monotematická série.

Zdeněk Tichý

Po neúspěšných pokusech zobrazit “Běžný den” (vstávám, snídám, jdu do
práce, sedím u kompu…až po jdu spát) jsem zkusil se stejným výsledkem
“Lyžařský den” a další. Pak jsem se zúčastnil akce organizované žižkovským
fotoklubem s názvem “Jeden den na Žižkově”. A bylo to. Spíše než abych
zachytil běžné denní činnosti, zaznamenal jsem místa, která jsem ten den
navštívil – Olšana, Parukářka, Vítkov, bunkr pod Parukářkou, záběry
žižkovských dominant.

Jakub Kencl: Zdeněk dodal, ostatně jako vždy, pěkná nalezená zátiší, městskou krajinu a dokument složené do pěkně vyvážené mozajky, ale u hodnocení této série jako “Můj den” bych zůstal u jeho vlastních slov: Spíše než abych
zachytil běžné denní činnosti, zaznamenal jsem místa, která jsem ten den
navštívil. Každopádně záznam ze Žižkova je to super.

A jak to nakonec všechno dopadlo?

Nebylo to opravdu jednoduché. Při tak malém počtu soutěžících si každý porotce našel svého favorita a obhajoval jeho práci a hrozila tak patová situace. Po dlouhé a vášnivé diskusi na redakční radě a po konečném sečtení všech hlasů porotců můžu vyhlásit tento konečný verdikt :

1. Ondřej Ferdan
2. Jan Pavelka
3. Hynek Bakstein

Vítěz od naší redakce obdrží cenu dle vlastního výběru: Zoner Photo Studio 15 nebo poukázku na fotografické služby v hodnotě 500 Kč v Centru FotoŠkoda, kterou je možné uplatnit i na online objednávku tisku fotografií. Zbývající cenu pak obdrží druhý v pořadí. Blahopřeji vítězi a ještě jednou děkuji všem za zaslané příběhy z jejich života.