Nadržování a vykrývání černobílých fotografií

Doufám, že se vám podle minulého návodu podařilo udělat svoji první fotografii a máte chuť do další práce. Dneska si řekneme o tom, jak svá díla ještě vylepšit.

Určitě se vám při minulém zvětšování stalo, že fotografie byla, ač jste vybrali tu nejlepší
expoziční dobu dle proužkové zkoušky, v některých partiích světlejší či tmavší než by
bylo vhodné. Nejčastější případ bude asi při zvětšování krajinářské fotografie. Na fotce máte perfektně exponovanou krajinu, ale nebe je bílé, šedé, prostě jako plechové. A to byly takové krásné mraky, když jste fotili a na negativu jsou taky, jen na tu fotku se nepřenesly. Je to způsobeno tím, že nebe je daleko světlejší než krajina a tak potřebuje delší osvit než tmavší krajina. Co s tím? Velice jednoduché.

Dneska si uděláte dvě proužkové zkoušky pro jednu fotografii. Jedna zkouška bude pro
stanovení expozice pro krajinu a druhá pro oblohu. Časem dokážete tento rozdíl odhadnout
a bude vám stačit jenom zkouška pro krajinu, ale pro začátek si udělejte ony dvě zkoušky.
Pro krajinu nám vyšlo třeba 15 vteřin a pro oblohu třeba 25 vteřin. A nyní přistoupíme
již k finální zvětšenině. Do rámečku vložíme fotopapír, na hodinách si nastavíme delší
zjištěný čas, tj. 25 vteřin a připravíme si maskovací papír. Co to je maskovací papír?
Jedná se o obyčejný list papíru, třeba ten se kterým zakrýváte proužkovou zkoušku, nebo
si můžete udělat pár speciálních masek pro horizonty. Já jsem si udělal pár kousků s
různě zvlněným okrajem, ze kterých pak vyberu ten nejvhodnější pro danou krajinu. Papír
jsem stříhal pomocí entlovacích nůžek aby byl okraj zubatý a netvořil se ostrý přechod
mezi normálně exponovanou a nadržovanou částí fotografie. Pokud nemáte entlovací nůžky
nezoufejte, udělejte okraj hladký. Při pohybu masky při expozici bude výsledek taky dobrý.
V některých případech si úplně vystačíte s rukama, kterými budete nad fotografií “čarovat”
obdobně jako s maskovacím papírem.
Tak a můžeme jít na to. Asi už mnozí tušíte, co se
bude dít. Rozsvítíte zvětšovák a okamžitě překryjete maskovacím papírem nebo rukama krajinu,
tak aby docházelo k expozici pouze oblohy. Hrana stínu by měla být těsně nad obzorem.
Maskou začneme ihned pohybovat malým krouživým pohybem. To proto, abychom docílili pozvolného,
nenásilného přechodu. Můžeme taky masku nasadit výše nad horizont a krouživými pohyby
postupně dospět až k horizontu. To pak bude obloha postupně tmavnout od horizontu k okraji
fotky. Jakmile na spínacích hodinách dospěje ručička k 15 vteřinám odstraníme masku a
exponujeme celou fotografii. Tu pak normálně vyvoláme a můžeme se kochat výsledkem nebo
jít na to znova – to je častější případ 😉 Časem se naučíte najít správné poměry dob
osvitu, pohybu masky a způsobů vykrývání, že tuto vaší činnost málokdo pozná a budete
dělat daleko působivější zvětšeniny.

Nejen mraky nám vylepšují fotografie. Velice důležité např. je, aby hlavní motiv (v
našem případě postava) byla o trochu světlejší než její okolí a z fotky nám vystupovala
a udeřila do očí. V našem případě jsem udělal fotografii přesně podle výběru z proužkové
zkoušky. Vyšel mi čas 20 vteřin. Z vývojky jsem vyndal sice dobře exponovanou fotografii,
ale prvňáček i škodolibá holčička vzadu v ní úplně zanikali, byli moc tmaví. Takže přišlo
na řadu vykrývání. Tentokráte jsem si udělal masku přímo “na míru” z pokažené fotografie.
Vystřihl jsem prvňáčka i holčičku z fotografie a nalepil je na špejli. Po obvodě jsem
je trochu zmenšil, jelikož masku držíme těsně nad fotopapírem a stín vržený na papír
by byl moc velký. Opět si můžete udělat dvě proužkové zkoušky, ale domnívám se, že v
tomto případě dokážete odhadnout jak dalece zakrýt dané partie. Já jsem zvolil 4 vteřiny.
Postup je stejný jako s oblohou. Vložíte papír do rámečku, nastavíte 20 vteřin, rozsvítíte
zvětšovák, vezmete připravenou špejli s maskou a lehce s ní pohybujete nad školáčkem.
Po uplynutí čtyřech vteřin vyměníte masky a druhou začnete čarovat po stejnou dobu nad
holčičkou. No a je to. Nemusíte nutně používat “na míru” vyrobené masky. Opět postačí
třeba jenom ovál, kruh či jiný tvar, nebo dobře pokroucené ruce.

Do teď jsme používali “plné” masky a nyní si vyzkoušíme “díry”. Vybral jsem fotografii
lehce pochmurného žánru, ale jako příklad poslouží velice dobře. Jak je vidět na první
pohled, je to expozičně “problémová” fotka. Z minilabu by na vás vypadlo vypálené okno
a temné rakve, prostě nepoužitelné. To je velká výhoda doma dělané fotografie. Tentokráte
si připravíme list papíru s dírou, nejlépe alespoň trochu podobnou onomu oknu, nebo si
nacvičíme vytvoření masky z rukou. Postupujeme stejně jako v předešlých případech. Na
hodinách nastavíme opět delší zjištěný čas, rozsvítíme a zakryjeme fotopapír připravenou
maskou, takže exponujeme pouze okno. Pozor, ať máte masku dostatečně velkou a nesvítí
vám světlo po stranách na papír. Opět maskou čarujeme krouživým pohybem a tentokráte
ještě zoomujeme – masku vzdalujeme od papíru a tím postupně odkrýváme více a více fotografie.
Po dosažení druhého (kratšího) času opět masku odstraníme a naexponujeme celou fotografii.

Jsou to jenom základy pro nadržování fotografií, ale věřím že vám trochu pomohou zvládnout
tuto techniku. A hlavně věřím, že už sami přijdete na další a další způsoby využití této
techniky a nezaleknete se i několikanásobného nadržování. Pro příklad si dovolím předložit
ještě jednu fotografii, která je zvětšovaná čtyřmi různými časy. Musel jsem více clonit,
abych dostal delší osvit a měl jsem dost času na postupné vykrývání fotografie. Osvěcoval
jsem postupně abych stačil vyměňovat masky či kroutit ruce. Nejdelší dávku světla dostala
obloha a pak postupně střední část s kostelíkem, kaplička v popředí a nejméně trávník
ve spodní části. Povedlo se mi to až na potřetí, ale docela to stálo za tu námahu.

Ještě pár rad na závěr:

• Vyrobte si sadu udělátek na nadržování. Mám pár základních tvarů v různých
  velikostech (kruh, ovál, čtverec, úzký proužek, postava), které mám přidělané na špejlích,
  aby se lépe držely nad fotografií. Dále mám pár horizontů a větších masek s dírami. Pokud
  k tomu přidáte ruce, tak máte poměrně slušnou sadu nadržovátek. Nezabere vám to mnoho
  času, třeba při dlouhých zimních večerech, a hodně vám pomůžou. Pro výrobu používám černou
  čtvrtku.

  Sada masek na špejlích pro lokální vykrývání obrazu a masky na horizonty	Masky s otvory pro lokální nadržování světlých míst

• Pozor na stopu od špejle. Pokud budete používat nadržovátka na špejli a budete
  déle vykrývat, dejte pozor na světlejší stopu od špejle. Je třeba pohybovat i špejlí
  aby nestála na jednom místě.
• Nebojte se složitějších akcí. Pokud si nebudete jisti, zda všechno zvládnete při složitých nadržováních, nebojte se celou akci rozdělit na několik kroků. Předem si vše rozmyslete
  a expozici si klidně rozdělte do více kroků. Nebojte se a hlavně používejte hlavu.
• Nepřehánějte to s nadržováním oblohy. Čím delší osvit světlých partií, zvláště u oblohy, tím
  se více zvýrazňuje zrno, což muže fotografii uškodit.
• Většina nadržování se dá již odhadnout z kontaktů. Aha, jak si udělat kontakty
  jsem vám ještě neřekl a přitom je to taková docela důležitá věc. Omlouvám se a ihned
  to napravuji. Kontaktní kopie si vyrobíte jednoduše. Fotopapír si položíte na desku zvětšováku,
  na něj položíte nastříhané negativy a vše přikryjete sklem, třeba z prosklené skříňky.
  Musí být čisté a pokud možno bez vad. Vše osvítíte zjištěným časem z proužkové zkoušky a vyvoláte.
  A máte perfektní podkladový materiál pro výběr záběru, volbu výřezu nebo právě pro volbu nadržování.