Národní park Yosemite

Vysoké hradby skal, burácející vodopády, horské potoky, rozkvetlé louky a spousta divoké zvěře. Malebný na podzim, drsný v zimě, na jaře plný barev a v létě poklidný a romantický. Tak nějak by se v rychlosti dala charakterizovat scenérie jednoho z nejkrásnějších a nejoblíbenějších národních parků USA.

Toto místo, které každoročně navštíví stovky tisíc turistů, se nachází zhruba uprostřed cesty mezi San Franciscem a Los Angeles a je součástí pohoří Sierra Nevada, které odděluje větší část státu Kalifornie od zbytku pevniny. Nejvyšší kopečky dosahují 4500 m nadmořské výšky a všemu vévodí Mt.Whitney, která je také nejvyšší horou kontinentální Ameriky. Tuto hradbu lze napříč z východu na západ ( a naopak ) překonat autem pouze na jednom místě, a to právě zde v Yosemitu a ještě jen v létě. Jinak musí cestovatel celé pohoří objet buď ze severu, nebo od jihu, což jsou ovšem stovky mil strávené v autě. Na severu záčíná tento zelený pás v oblasti Lassen Volcanic parku a postupně přechází na jih přes Yosemite, Sequoia NP a Kings Canyon, aniž by vlastně člověk poznal, kde jeden park začíná a kde končí. Vše je pečlivě pospojováno různými menšími chráněnými rezervacemi. V nedávném žebříčku nej parků na Travel channel bohužel Yosemite NP nebodoval na předních příčkách, ale já osobně považuji toto místo za jedno z nejkrásnějších. Park lze rozdělit na tři části: Yosemite Valley, High Sierra a Hetch-Hetchy Valley. A o každé z nich si něco povíme.

Kamínky, kamínečky, aneb trocha geologie

Yosemite Fall

Celá historie vzniku dnešních turistických atrakcí sahá až 10 miliónů let do minulosti, kdy se začalo utvářet pohoří Sierra Nevada. Tato masa byla geologickými procesy vyzvednuta nad ostatní pevninu a vznikly prvotní podmínky pro tvorbu dnešních panoramat. Byly vytvořeny hluboké kaňony a místa, kudy později budou proudit potoky a řeky. Před zhruba 1 milionem let se ve vyšších polohách nahromaděný sníh a led proměnil na ledovce, které se postupem času začaly pohybovat směrem dolů a doslova tak vyřezaly a vytvarovaly údolí do tvaru písmene U, jak ho známe dnes. Své pak vykonala eroze a další přírodní vlivy, které upravily tvářnost krajiny až do dnešní podoby. Celému Yosemitu dominují masivní granitové bloky, které patří mezi největší na světě. Ovšem paradoxně většina tohoto materiálu není jen jeden kus kamene. V průběhu miliónů let byly na sebe navršeny vrstvy granitových ploch a skal, které se postupně překrývaly, podobně jako když teče láva a chladne na již tuhých starších vrstvách. Ve skutečnosti je celý proces mnohem složitější a nejeden odborník by určitě mohl leccos namítnout, ale to není předmětem tohoto povídání. Každopádně tento specifický cyklus utváření celé oblasti pohoří Sierra Nevady je jedním z důvodů, proč je dnes Yosemite NP tolik vyhledávaným a netradičním místem na světě.

High Sierra, Tuolumne Meadows

High Sierra

Dálnice č.120, jak je honosně tato obyčejná silnice označena, je právě ta jediná, kterou lze překonat pohoří Sierra Nevada napříč. Pokud se tedy vydáme z východu, směrem od Mono Lake do hor, čeká nás neskutečné stoupání až do nadmořské výšky 3000 m a podél Tioga Lake se dostaneme až k samotnému vstupu do parku. Tato část Yosemitu leží poměrně vysoko, proto i v létě vám připadá, že není zas až takové vedro, ale slunce spaluje o to víc.
Postupně se cesta klikatí lesem a malinko klesá až do Tuolumne Meadows, což je jakési místní centrum vysokohorské turistiky.
Malá osada s jednou benzinovou pumpou, kempem a krámkem, kde lze zakoupit to, co ještě chybí, od chleba až po repelent na komáry, přímo svádí zastavit a porozhlédnout se po okolí. Na jedné straně lesy, na druhé nádherné louky s rozkvetlými horskými květy na jaře, které protíná řeka Tuolumne. Neuvěřitelně čistá voda nabádá k napití a zřejmě by se i dalo, což můžou potvrdit pstruzi prohánějící se tam a zpět v jinak celkem velkém proudu.

Tuolumne Meadows

Kolem dokola je pak celá scenérie na horizontu lemována vrcholky skal a kopců, které zde vypadají jen jako malé hromádky, na něž lze pohodlně vyšplhat a na jejichž vrcholcích se po většinu roku drží sněhové čepice. Právě odtud se vydávají odvážlivci i na několikadenní pěší tůry, zejména do odlehlých severních částí parku, které jsou jinak nepřístupné. Na své si přijdou také milovníci jízdy na koni. Pod vedením zkušeného rangera se můžete vydat na trail i tímto způsobem, ovšem jak moc to ovlivní váš rozpočet, lze jen těžko domyslet. Zde by se dalo relaxací strávit mnoho času, ale na to obvykle navštěvníci nemají prostor, autobusy nedočkavě vrčí a když naskočí poslední opozdilec, rychle mizí v dáli. A tak je aspoň čas udělat nějaké fotky než se situace bude opakovat.

Tenaya Lake

Jakoby nic se na paloučku u řeky objeví jelení rodinka a poklidně se začne věnovat pastvě, aniž by se zajímala o dění okolo, tak proč toho nevyužít. Cesta ovšem pokračuje dále, míjí několik menších jezírek a také jedno větší, Tenaya Lake, na jehož plážích se sluní pár nadšenců za občasného svlažení nohou v jinak mrazivě ledové vodě. Krajina se začne postupně měnit, stromy jsou vyšší a les houstne, louky jsou pryč a “dálnice” čím dál víc klesá. Ještě je dobré se zastavit na vyhlídce, kde se otevírá panorama směrem do údolí a jedna z hlavních atrakcí, Half Dome, je vidět jakoby zezadu. Kousek opodál pak Siesta Lake dává ještě další možnost si trochu odpočinout a rozhodně nezůstává pozadu za svým jménem. Zhruba třicet mil jízdy se dá zvládnout velice rychle, ale také tu můžete zůstat celý týden a ani vám to nepřijde.

Yosemite Valley

Yosemite Valley

Rčení, které říká, že všechny cesty vedou do Říma, zde má svou obdobu. Všechny tři příjezdové komunikace vedou z různých směrů do Yosemite Valley a tady také končí. Nejhezčí je asi pohled z vyhlídky na silnici č. 41 směrem z Wawony. Hned po projetí krátkého tunelu se vám otevře panorama celého údolí jako na dlani. Nádherně zelené lesy obklopené vysokými skálami z jejichž vrcholků k zemi padají s obrovským rámusem jedny z nejdelších vodopádů na světě. Dalším takovým místem je Glacier Point, vyhlídka z vrcholku jednoho z kopců.

Royal Arches

Leží ve větší výšce a tak je zde lepší rozhled a nejen do údolí, zato se zase ztrácejí detaily, jako třeba vodopády. Ale asi nejlépe je z Glacier Point viditelná formace Royal Arches, což je místo, kde jakoby ze skály někdo vyrval kusy hmoty ve tvaru oblouku a odvezl je pryč. Na vyhlídku se dá vyšplhat také pěšky po asi 4 mílovém prudkém stoupání lesem. Z vlastní zkušenosti ovšem doporučuji jen pro trénované jedince.

Yosemite Valley je rozděleno uprostřed protékající řekou Merced, která celou atmosféru ještě více umocňuje. Jsou zde na poměrně malém prostoru koncentrovány největší zajímavosti celého parku. Hnedka z kraje lze vidět u silnice Bridalveil Fall, což je první vodopád, který návštěvníci mohou spatřit.

Bridalveil Fall

Hned naproti, na druhé straně údolí, se pak majestátně tyčí El Capitan, největší kus granitu na světě, který je rájem horolezců a který jakoby dohlíží ze své výšky 3000 stop na všechno to hemžení tam dole. Silnice vede poměrně hustým lesem a tak lze skoro přehlídnout cestou Cathedral Rocks a The Three Brothers, které někteří lidé považují za působivější než je El Capitan, ale to je věc názoru. O pár set metrů dále se najednou prostor otevře a před vámi se objeví další z vodopádů, Yosemite Fall. Se svou délkou 2425 stop je pátý nejdelší na světě.

El Capitan

Je tvořen celkem ze tří částí, Upper Yosemite Fall, Middle Cascades a Lower Yosemite Fall. Krátkým trailem lze dojít až pod něj, nebo trochu náročnějším a delším putováním k vrcholu, ale to je na celý den. Stejně tak jako mnoho menších je i tento vodopád v druhé polovině léta vyschlý, proto se všeobecně doporučuje návštěva parku v období května a června, kdy mají vodopády největší sílu a nejvíce vody. Podél řeky, nebo spíš potoka, se dá relaxovat na malých plážích s pískem. To je také oblíbená kratochvíle rodin s dětmi, kdy dospělí dělají barbecue a klábosí o všem možném a děti dovádějí na břehu či ve vodě. Odtud je už jen krůček do Yosemite Village, což je “hlavní město” celého parku, a to doslova. V případě, že totiž Američané slaví nějaký svátek, promění se tato vesnice v hučící mraveniště a zástupy zvědavých turistů proudí všemi směry. Je prakticky nemožné bez rezervace získat nocleh, přestože je tu několik kempů, luxusní hotel a motel. Odehrává se tu všechno důležité dění, můžete navštívit muzeum, historický hřbitov a návštěvnické centrum, kde dostanete veškeré potřebné informace. Svoje potřeby zde ukojí také jedinci závislí na nakupování, a to hned v několika shopech s různým sortimentem, vesměs velmi předraženým.

Vernal Fall

Autem se dá ještě dostat do kempů, kterých je k dispozici hned několik, ale i přes svou poměrně velkou kapacitu je v sezoně velice obtížné sehnat místo. No a pro ty, kteří přijeli jen na skok, jsou připravena záchytná parkoviště, od kterých vedou traily k dalším místům. Zejména k dalším známým vodopádům, jakými jsou Vernal a Nevada Fall. Strážcem tohoto konce údolí je rozhodně Half Dome, asi nejznámější silueta celého parku, známá ze všech pohlednic a fotografií. Monumentální skalní masa, která je jaksi “useklá v polovině”, dosahuje 4000 stop nad úroveň údolí a zakončuje putování většiny návštěvníků. Někteří odvážlivci se vydávají také na jeho vrchol, po strmém a nebezpečném trailu, kde se místy musejí přidržovat řetězů.

Mirror Lake

Jedno z nejnavštěvovanějších míst je také Mirror Lake, hlavně asi proto, že je poměrně jednoduché se sem dostat. Stačí zdolat cca půlhodinovou procházku do mírného kopečka, většinou po asfaltové cestě. Rozhodně se vyplatí se na toto kouzelné místo vypravit, protože jak už název napovídá, hladina malinkého jezera je opravdu jako zrcadlo a hlavně z rána se v něm krásně odráží celé okolí.
Cesty pak pokračují lesem a do kopce dále do hlubin parku, ale na to už je potřeba vybavení pro přežití v pustině na několik dní a také speciální povolení, které vám vystaví ve vesnici. Ale vraťme se zpět do údolí. Pokud se budete vydávat na tůru, je potřeba si dát pozor na medvědy! Zejména pak nenechávat žádné potraviny v autě, což není dobré podceňovat. Stačí ve Visitor centru shlédnout krátký dokument o tom jak vypadá takový vůz po návštěvě tohoto jinak plachého tvora. Podél parkoviště lze využít zdarma kovové boxy, do kterých se dá vše pohodlně ukrýt a zamknout, takže není třeba mít obavu, že vám bude snědena svačina i s autem. Také odpadkové koše jsou uzpůsobeny pro tyto případy, speciální víko nedovolí zvířeti se dostat dovnitř. Ovšem pozor, abyste si třeba do takového kontejneru nezahodili spolu s odpadky i klíče od vozu, mohu potvrdit, že se velice obtížně získávají zpět.

Mezi další hlavní obyvatele parku patří jeleni a kojoti. Jeleny je celkem jednoduché potkat a když se člověk chová zdrženlivě a je opatrný, většinou neutečou a nechají se fotit. S kojoty je to trochu horší, když už se nějaký objeví v blízkosti člověka, je většinou již částečně ochočen a do volné přírody je prakticky nemožné jej vrátit. Bohužel je to práce neukázněných návštěvníků, kteří zvířata krmí a netuší, že je tak vlastně zabíjejí.

Zde v údolí si najde určitě každý to co potřebuje, ať pro odpočinek a relaxaci nebo pracovní vytížení, od malíře až po geology nebo sportovce, kteří tu tráví soustředění před důležitými závody.

Hetch – Hetchy Valley

Hetch Hetchy area

Tato nejméně známá a nejméně navštěvovaná část se rozkládá v severozápadní části parku a hlavní dominantou je stejnojmenná přehrada. Spolu s Lake Eleanor patří k hlavním zásobárnám San Francisca a okolí pitnou vodou.
Proto je zde zakázána jakákoliv aktivita typu koupání nebo rybaření. Natož aby si někdo vyrazil na loďku či vodní skútr. Použít místní malý kemp lze také jen se speciálním povolením a počet míst je omezen. Díky tomu je však tento kout naprosto nedotčený civilizací, kolem přehrady je několik kratších trailů, jeden z nich například k Wapama Falls, které nejsou o nic horší než ty známější ve Velkém údolí. Jiný vás pro změnu zavede až na vrcholek Smith Peak, odkud je nádherný rozhled na celou oblast. Většina trailů vede pak do nejodlehlejších míst Yosemitu, kde takřka nepotkáte žádné turisty z Japonska či autokary plné německých důchodců. Hetch – Hetchy Valley skýtá nádherá panoramata zrovna tak jako zbytek parku, jezera střídají lesy, horské říčky a potoky plné ryb. Vřele doporučuji pro ty, kteří mají rádi pohodu, samotu a klid.

Yosemite a fotografie

Half Dome, pohled od Yosemite Lodge

Zdejší scenérie patří asi mezi nejvyhledávanější místa na světě pro každého fotografa, který se trochu zabývá krajinou a přírodou. Měl jsem možnost tento park navštívit během dvou let mnohokrát a je opravdu stále co objevovat a nacházet. Ať už klasicky známá témata jako Half Dome, El Capitan, vodopády, či něco nového.
Nadmořská výška umožňuje to, že se zde střídají běžná čtyři roční období a každé je v Yosemitu něčím zvláštní a originální.
Asi nejoblíbenější místo k zachycení je panorama Half Domu z nejrůznějších úhlů pohledu, nejvíce pak asi z louky nedaleko Yosemite Lodge, anebo z malého mostu poblíž Yosemite Village. Pokud se na obou místech vyskytnete ve správný čas, musíte se začlenit do davu dalších desítek netrpělivých fotografů, pokusit se vybrat vhodné místo a pak už jen čekat na spravný okamžik. Ten je zde poměrně vzácný. Slunce totiž zapadá v údolí velice rychle a ne vždy dojde ke správné hře světel a barev a tak mnozí jedinci tu tráví týdny i měsíce než se podaří jejich záměr. Pro jednoho se dokonce toto idylické místo stalo osudem na celý život. Díky tomu se Ansel Adams dodnes řadí mezi špičku světové fotografie.

Vše začalo v roce 1902 v malém stanu, kde manželé Anne a Harry Bests založili The Bests studio, které bylo původně zaměřeno na výtvarnou tvorbu. V roce 1916 poprvé navštívil Yosemite Ansel Adams, tehdy ještě budující svoji kariéru pianisty a později se oženil s jejich dcerou Virginií. Společně roku 1928 otevřeli nové The Bests studio v nově vznikající Yosemite Village. Přestože v tomto čase byl Ansel pouhý začátečník, stále více propadal kouzlu spojení fotografie a tohoto místa. Za pomoci Alberta Bendera publikuje své první práce a společně začínají hledat další podobné umělce, kteří by pomohli zachytit a ztvárnit tuto jedinečnou přírodu a přiblížit ji tak budoucím návštěvníkům a generacím. Vzniká tak jakési centrum kulturního dění, kde se později pořádají také různé semináře a kurzy. Ansel spolu se svou ženou provozovali studio do roku 1971, kdy firmu přenechali svým dětem. Ti pak přejmenovali studio na The Ansel Adams Gallery, jak je známe dodnes. Stále je zde možné vidět (i zakoupit) reprodukce, ale i část původní originální produkce Ansela Adamse či dalších fotografů a rozhodně stojí za to se zastavit, aspoň nakouknout, protože asi málokdo má stovky dolarů, aby si mohl zakoupit jednu z mnoha nádherných fotografií tohoto velikána.

A tak je lepší se pokusit udělat svou vlastní, když už má člověk štěstí a dostane se do tohoto úžasného kouta Země.

použitá technika: Canon Rebel 2000, Canon EOS 300D, Sigma 70-300, Canon 18-55