Diskuse na téma „digi versus film“ patří k těm nejurputnějším a zároveň také k těm, u kterých je už předem jasné, že se diskutující kontrahenti k žádnému – pro obě strany platnému – závěru nedostanou. Přesto má moje zamyšlení s tímhle beznadějným tématem co dělat. Mission impossible?
Estetika díky zvolené technice?
Většina zájemců o digitální fotografii dnes víceméně přijala za své to,
co se nám už po léta snaží vtlouct do hlavy reklama: digitální
fotografie dosáhla stavu, kdy se stala plnohodnotnou náhražkou
fotografie na film. Nejenže je fotografování digitálem jednodušší,
pokrokovější, ekologičtější, rychlejší a „nic nestojí“, ale ještě navíc
panuje přesvědčení, že i na snímacím formátu pouhých 24 × 36 mm je
digitálně možné dosáhnout výsledku, který strčí do kapsy i kamery na
střední formát, pokud pracují na film.
Na druhé straně ale existuje stále ještě dosti rozsáhlá komunita
“analogových fundamentalistů”, která tvrdí, že od sebe výsledky obou
postupů pokaždé spolehlivě rozezná a navíc je pro ni digitální
fotografie per se
něčím kvalitativně méněcenným, jakýmsi instantním kýčem. Sebelepší
fotografie, pokud byla pořízena digitálně, je v jejich očích nevratně
diskvalifikována.
Přitom o výtvarném charakteru různých záznamových technik asi přemýšlí
každý z nás, když uvažuje o konečné podobě nějakého plánovaného
obrázku; a pokud je mi známo, žádná jiná výtvarná technika nemusí
bojovat s předsudkem, že cokoli bude její pomocí vytvořeno, musí nutně být nehodnotné. Každému je jasné, že snímek na kinofilmový Tri-X
vyvolaný v Rodinalu bude působit jinak než studiový záběr na Provii
vloženou do kamery na střední formát. Stejně tak mají svůj
nezaměnitelný charakter polaroidy, snímky dírkovou komorou přímo na
papír nebo jakákoli jiná záznamová technika.
Jak je tomu ale u současného digitálního záznamu? Existují nějaké
objektivní důvody pro tak polarizované názory? Dá se jeho výraz nějak
charakterizovat, popřípadě té charakteristiky vědomě výtvarně využít?
Nic jednoduššího než udělat pár paralelních obrázků a posoudit
výsledek, řekl jsem si, neboť jsem ještě netušil, do čeho se to vlastně
pouštím. Tímto chci na tomto místě varovat všechny příznivce
kompaktních, krátkých a pregnantních, technicky podložených textů –
neboť to, co bude následovat, je tak trochu jejich pravým opakem.
Výchozí situace
Pozadí mého záměru bylo ryze egoistické. Ti, kdož mne znají, vědí, že
kromě fotografování Leicou M, představujícího tak trochu disciplínu
samu o sobě, po léta ve fotografické tvorbě praktikuji mimo jiné postup
zvaný „vydloubávání rozinek“. V praxi to znamená, že využívám
flexibility jednooké zrcadlovky spojenou s výkonnostní rezervou
středního formátu na kvalitní diafilm a pomocí profesionálního skeneru
a Photoshopu před dodáním do labu „finalizuji“ obrázky do mnou přesně
definované podoby.
Na tomhle hybridním postupu, využívajícím předností jak digitální, tak
analogové techniky, se nedá najít mnoho důvodů ke stížnostem. Přes
veliký boom digitální techniky, způsobený hlavně poklesem cen
amatérských DSLR, lze takto získané technické kvality dosáhnout čistě
digitálním postupem pouze s vynaložením několikanásobných prostředků.
Největším problémem hybridního postupu je jeho relativní komplexnost a
veliká časová náročnost. Jeden obrázek spotřebuje kolem dvou až pěti
hodin postprocesu a ve výsledné podobě mívá kolem 500 až 2500 MB. I
když nemusím produkovat příliš aktuální fotografie a řídím se zásadou,
že kvalita je lepší kvantity, jsou přesto čekací lhůty kolem tří měsíců
spíše pravidlem než výjimkou a pro moje „zákazníky“ určitým handicapem.
Fakt, že za filmový materiál a služby profesionální laboratoře zaplatím
ročně zhruba ekvivalent ceny konzumní DSLR, pro mne sice není tím
rozhodujícím, ale přesto už po léta sleduji pozorně vývoj digitální
techniky, s postranním úmyslem nalezení časově úsporné, čistě digitální
alternativy, nabízející srovnatelný výstup. Kromě technických
kvalitativních parametrů mne ale zajímá i výše zmíněný filosofický
pohled na problém. Dá se dosáhnout kvadratury kruhu a pomocí
digitálního workflow získat obrázky, které evokují stejné pocity jako
jejich pendant zaznamenaný na film?
Pohled zpět
Vývoj digitálního záznamu se dlouhou dobu odehrával v rovině, která
byla pro mne naprosto nezajímavá. Mizerná kvalita výstupu, nesmyslné
pořizovací ceny a nemotorné ovládání při fotografování byly přes
ujišťování marketingových oddělení o opaku pro mne příliš velkou
překážkou, kterou pouhá rychlost pořízení a snadná manipulovatelnost
dat nedokázala vyvážit.
Prvním okamžikem naděje byl příchod Canonu EOS 1Ds na trh. Jednak
splňoval moji „killerfactor“ podmínku plného formátu, zdálo se, že
odrostl některým dětským nemocem svých předchůdců, a všichni kritici se
shodovali v tom, že je kvalitou svého výstupu střednímu formátu na film
nadřazen.
Film je mrtev, řekl jsem si, a půjčil si na den od mého
obchodníka ten zázrak. Tehdy se ovšem u mne zázrak nekonal, kamera mě
zklamala na celé čáře – zůstala mi v paměti jako cosi předraženého,
těžkého a neohrabaného, s čím se ani přes mou veškerou snahu nedalo v
reálných podmínkách dobrat opravdu ostrých obrázků. Tehdy jsem ji asi po hodině zkoušení s jistou úlevou odnesl zpět; dál nebylo co řešit.
V mezičase jsem dvakrát testoval digitální stěny Leaf na Mamiyu,
pokaždé ke své plné spokojenosti (ano, Mamiya uměla zaostřit :)), a i
když se pro mne jednalo o cenově nerealistické řešení, dávalo mi přesto
tušit, co mohu asi od plnohodnotného digitálního workflow po technické
stránce časem očekávat.
S objevením Canonu EOS 1Ds Mark II jsem vzal na vědomí, že z něj na
webu existují ukázky, které jednoznačně ukazují větší míru detailu nežli
můj hybridní postup. Jednak ale nevěřím žádným ukázkám, které jsem
nepořídil sám, a jednak se ohledně hmotnosti a ceny nezměnilo nic k
lepšímu, takže jsem se osobního testování zřekl.
Vše začalo vypadat jinak s příchodem Canonu EOS 5D. Konečně se objevila
kamera, která splňovala několik mnou stanovených podmínek současně:
- snímá na plný formát v “dostatečném” rozlišení
- díky
tomu disponuje hledáčkem hodným tohoto označení a zároveň umožňuje
práci s DOF přibližně podobným způsobem jako u středního formátu – při
použití objektivů příslušné světelnosti. Není odkázána na použití
rozmatlaných ultraširokých “nekorigovatelných” ohnisek - disponuje
rozměry a hmotností v rámci toho, co několik desetiletí trvající vývoj
na poli SLR prověřil jako ergonomické optimum: ani příliš malá, ani
nepoužitelně těžká a humpolácká - její ovládání se orientuje na myšlení fotografů a nikoli programátorů
- její cena se poprvé přiblížila oblasti, kde se dá hovořit o jakési zdůvodnitelnosti výkonem
To všechno vedlo k tomu, že jsem se rozhodl věnovat potřebný čas a
energii a kameru po určitou dobu testoval paralelně s tím, co v té době
budu dělat svým osvědčeným “rozinkovým” způsobem. Zajímalo mne nejenom
přímé srovnání technických možností, ale i způsob práce obecně a potom
také to, pro co neexistuje přesný pojem: dají se touhle kamerou udělat
obrázky, které budou mít podobný “šmelc” jako ty na diafilm? Podařilo
se Canonu zbavit se onoho pověstného sterilního “umělohmotného” dojmu z
výsledných fotek? Je Canon EOS 5D tím přístrojem, který dokáže –
alespoň u některých projektů – nahradit moji Mamiyu 645 Pro TL a Fuji
Provia / Astia?
Odpověď na tyto otázky jsem se pokoušel nalézt během několika dní testování v terénu, zkoumání a úprav výsledků a přemýšlení o významu viděného. To, k čemu jsem dospěl, se vám v následujících řádcích pokusím zpřístupnit.
Podmínky testu
Předně musím podotknout, že se nejedná o test v klasickém slova smyslu.
Nezajímaly mne nějaké objektivní závěry s absolutní platností, můj test
byl čistě subjektivním srovnáním možností dvou pracovních postupů v
mých reálných podmínkách. Nedělal jsem žádné srovnávací expoziční řady,
nezkoumal rozlišení v čárách na milimetr. Postupoval jsem tak, abych v
obou případech dosáhl co nejlepšího výsledku. V praxi to znamenalo, že
jsem skenoval film s rozlišením 4800 dpi tak, aby histogramy všech tří
kanálů byly kompletní, a následovně jsem v PS pouze upravil úrovně a
barevnost. Skeny jsem pro srovnání nedoostřoval, pouze u zmenšenin
ukazujících celkový záběr je samozřejmě USM použito.
U RAW dat získaných z EOSu 5D jsem nejprve měl v úmyslu použít pouze
snímacího nastavení „neutral“, ale v průběhu testu jsem zjistil, že by
bylo záhodno do srovnání zahrnout i data v režimu „standard“. Hlavní
rozdíl mezi režimy spočívá v mírném doostření, pro vyznění obrázku to
ale často byl zákrok zásadního charakteru. Pro konečné srovnání jsem
všechny příklady převedl do stejného měřítka, každý na jednu
samostatnou rovinu jednoho PSD souboru. Vzhledem k tomu, že skeny z
Mamiye 6×4.5 mají na délku asi 10500 pixelů a 5D soubory pouze 4368,
bylo nutné data z 5D bikubicky interpolovat.
Použitá technika
K testování Canonu EOS 5D jsem bohužel nedostal k dispozici objektivy s
pevným ohniskem, prý je už skoro nikdo nekupuje a můj dodavatel je
prostě v našem provinčním hlavním městě neměl na skladě. Rovněž můj
úmysl vyzkoušet na EOSu objektivy od Zeisse jsem musel ze stejného
důvodu prozatím odložit. Společně jsme nakonec vybrali zoom EF 24-70mm
f/2.8L USM, který má být údajně v paletě Canonu spíše na horním
kvalitativním konci, a pro srovnání jsem použil na Mamiye 645 Pro TL
svoje Sekory s vždy odpovídajícím pevným ohniskem – 35mm f/3.5 N, 50mm
shift f/4.0 a hlavně základní objektiv 80mm f/2.8 N. Použitý film byl
Fuji Provia, skenovaná na Minolta Dimage Multi Pro. Všechny relevantní
záběry byly pořízeny z těžkého stativu, se sluneční clonou a bez
přídavných filtrů. Protože mi šlo o porovnání dvou produkčních řetězců,
nikoli jednotlivých komponentů, používal jsem objektivy v jejich
optimálním módu: vždy zhruba se střední clonou a se snahou o co
nejpečlivější zaostření. To ale nebylo u Canonu EOS 5D vždy úplně
jednoduché.
Poté, co jsem zkompletovanou 5D s nasazeným objektivem, sluneční clonou
a bateriemi vzal poprvé do ruky, dostavily se první pochybnosti. To
celé působilo ve srovnání s mou Leicou tak neuvěřitelně těžkým a
neohrabaným dojmem, že jsem začal pochybovat o smysluplnosti svého
počínání. Posléze jsem si ale připomněl, že nehledám náhradu za M7, o
které na rameni pod bundou už ani nevím, ale že kandidát na výměnu se
jmenuje Mamiya a hmotnostně i objemově boxuje s 5D v podobné kategorii.
Přesto se po dobu svého testování pro 5D s nasazeným zoomem vžilo
familiární označení „pařez“.
Postřehy ke způsobu práce s oběma systémy
Rozhodl jsem se pro porovnání ve dvou disciplínách. Nejprve jsem kameru
vzal na jedno plánované fotografování, jehož námětem byla určitá
nekomplikovanost pozorovatelná zjara u mladých dívek. Zajímalo mne
především, zda se projeví nějaké aspekty vyžadující – nebo umožňující –
jiný způsob práce, a samozřejmě zda s oběma postupy docílím výsledků
vzbuzujících zhruba stejný dojem.
Poté jsem provedl klasický test rozlišovací schopnosti pomocí několika záběrů městské veduty.
Fotografie modelky Damaris určené pro test měly vznikat ze stativu na
pozadí betonové brutality kostela Tiefenau v Bernu, postaveného v 70.
letech, a posléze na lávce pro pěší přes poblíž vedoucí dálnici.
Nejprve jsem navyklým způsobem vyrobil diafilmové verze. Pracoval jsem
jenom se stávajícím denním světlem, měřeným ručně flashmetrem Minolta
metodou dopadajícího světla, kontrolu obstaraly polaroidy. Tato metoda
není z nejrychlejších, jenom vyvolání Polaroidu v 18 stupních Celsia
trvá pokaždé dvě minuty. To je možné pociťovat jako nevýhodu, podle mne
ale zároveň tenhle postup nabízí určité klady. Jednak mám zkušenost, že
dokážu lépe posoudit papírový výstup z Polaroidu než jeho podobu na
monitoru, i když mají podobnou velikost. Také mi připadá, že čas nutný
k vyvolání Polaroidů není pro mne ztracený, většinou jsem za něj vděčný
a využívám jej pro přemýšlení o tom, co a jak právě dělám.
Moje modelka byla předem varována, že bude následovat digitální repete,
takže bez odmlouvání zopakovala celý program i pro paměťovou kartu v
Canonu EOS 5D.
Ostření
První problém, který s Canonem EOS 5D nastal, byl pro mne – člověka
fotografujícího prakticky pouze s manuálně ostřícími kamerami – sice
asi typický, i když s digitálním záznamem nijak nesouvisel.
Po různých pokusech a omylech jsem zjistil, že fotografovat ze
stativu pomocí jakéhokoli AF režimu není s 5D dobrý nápad. Dokonce i
když jsem jeden z AF bodů pomocí té – v praxi zřejmě kompletně
nepoužitelné – metody aktivoval přímo nad inkriminovaným bližším okem,
nebyl jsem s výslednou ostrostí spokojen. Pokud jsem ponechal na
kameře, aby zvolila AF bod automaticky, rozhodla se v 99% případů pro
nějaký jiný, i když jeden z AF bodů přímo nad okem ležel. Posléze při
fotografování městské veduty jsem zjistil, ze i když aktivní AF bod
ležel zhruba 1,5 km daleko, na stupnici na objektivu to nestačilo na
zaostření na nekonečno a co hůře, při odcloněném objektivu byl obrázek
ve srovnání s manuálním zaostřením na nekonečno neostrý. To vedlo k
tomu, že jsem pro potřeby testu nakonec ostřil pouze manuálně. Teprve u
snímku detailu obličeje se AF na oku „chytil“ a výsledek byl i ostrý.
Tenhle fakt by nasvědčoval možnosti, že pro ostření na řasy / oko
prostě je potřeba lepší rozlišení, než jej kamera s inkriminovaným
objektivem je schopná u portrétu polofigury nabídnout.
Po prohlédnutí výsledků doma na monitoru se můj dojem z nepříliš
fenomenální ostrosti potvrdil, a byl jsem zvědav na přímé srovnání s
ručně ostřenými sekory. Pro úplnost musím ale dodat, že obrázky
reportážního charakteru, kterých jsem za dobu testování udělal několik
stovek, byly většinou „uspokojivě“ ostré. Samozřejmě jsou ale nároky na
ostrost u reportážních snímků z ruky jiné než u procedury, kterou jsem
podstupoval pro vytvoření podkladů na srovnávací test. Těch subjektivně
neostrých fotografií bylo ve srovnání s mým obvyklým výstupem z dálkoměrné manuálně
ostřící Leicy M7 ale přesto překvapivě velmi mnoho. Přičítám to jednak
chybějící rutině z mé strany, ale zároveň jsem přesvědčen, že možnosti
dnešního AF prostě nejsou neomezené.
Jak by měl fungovat AF podle mých představ? Asi podobně jako zaměřovače
bojových letounů, které po „zamknutí“ cíle jsou schopné jej samostatně
sledovat. Vylepšená varianta by cíl – bližší oko fotografované osoby –
měla umět poznat samostatně. Statické AF body pro fotografování
dynamických scén jsou vlastně už z principu hloupost. Ale vraťme se k
mému testu.
Manuální ostření bylo tedy nakonec použitým řešením, i když bylo znát,
že 5D je především AF kamerou. Oproti Mamiye, kde je ostřící dráha
příjemně „tak akorát“ dlouhá a matnice pro tenhle způsob práce
optimální, vyžaduje manuální ostření u 5D resp. u EF 24–70mm f/2.8
zvýšenou koncentraci. Díky slušné světelnosti objektivu a normálnímu
hledáčku byl alespoň první předpoklad úspěchu splněn, ostřicí kroužek
na objektivu fungoval celkem jak měl, i když tak strmě, že jsem se k
optimální ostrosti propracovával většinou v několika krocích. Ač
byl můj motiv poměrně statický – pokud se to o šestnáctiletých dívkách
obecně dá říct – nebylo precizní ruční zaostření úplně jednoduché.
To, že zaostřování věnuji takový prostor, není náhodou. Jednak právě
neschopnost korektního fungování kombinace mojí osoby a AF systému u
EOSu 1Ds zapříčinila můj negativní dojem ze zmíněné kamery a zachránila
tak moji rodinu od hrozby smrti hladem, a jednak je jakkoli excelentní
optická konstrukce objektivu na nic, pokud s ním nejsme schopni
korektně zaostřit a exponovat.
Měření světla
Pro stanovení správné expozice jsem postupoval nejprve stejně jako u
Mamiye – prostě jsem převzal ručně změřené hodnoty, kontrolu jsem
prováděl pohledem na histogram. Protože jsem ale od přírody zvědavý, po
chvíli jsem přepnul na multisegmentové měření a automatiku s předvolbou
clony. To se ukázalo jako bez výhrad výborně použitelné řešení, zvláště
když je možné při vyvolávání RAW dat expozici ještě v docela velkém
rozsahu korigovat. To bylo ale nutné pouze v minimálním počtu případů.
Na druhou stranu nebyly ale scenérie, které jsem fotografoval,
expozičně příliš komplikované. Každopádně zanechalo měření světla u 5D
ve mně velmi pozitivní dojem.
Výsledky srovnání
Po vyčerpávajícím úvodu (já vás varoval!) můžeme nyní přikročit k
samotným výsledkům. Na první pohled byl dojem z obou systémů – poté, co
jsem jejich výsledky viděl jednotlivě na monitoru – velmi dobrý. Pokud
jsem ale dal stejné obrázky vedle sebe, tak se i pouhým okem ukázaly
viditelné rozdíly.
Data z 5D působila již v surové podobě „čistěji“, svým způsobem
výrazněji, „plakativněji“ a jaksi „krásněji“. Barevné podání bylo
sytější a homogennější, než jak je interpretoval řetězec film – skener.
Při pohledu na obrázek jako celek působila data z 5D na první pohled na
monitoru líbivěji, zatímco filmová verze působila v přímém srovnání
trochu ušmudlaně – což ale docela odpovídalo světelné náladě, která při
fotografování panovala.
Pohled na detaily zjevil naopak mírnou převahu filmové verze,
spočívající hlavně v lepším rozlišení a homogennějším podání. To byla
ale pouze jedna strana mince, protože čitelnější detaily byly provázeny
viditelnou strukturou filmového zrna. Zmíněná lepší homogenita je ale
částečně i zásluha filmového zrna, které tvoří svojí strukturou
záchytný bod pro oko tam, kde už žádné opravdu rozlišené detaily tuhle
úlohu nemohou převzít. Ale přejděme ke konkrétním příkladům.
Test 1, viadukt Felsenau
Na obrázku je vidět scéna, kterou jsem zvolil pro zkoumání rozdílů v
interpretaci detailů. Červená okrajová část ukazuje, o kolik byl při
stejném měřítku formát Mamiye větší – rozdíl je daný částečně tím, že
poměr stran formátu u obou kamer není identický. Použitá technika:
Canon EOS 5D + Canon EF 24-70mm f/2.8L nastaven na 50 mm, Mamiya 645
Pro TL + Sekor 80mm f/2.8; červeně orámované detaily jsem vybral pro
následující srovnání. Pro posouzení detailů prosím kliknutím otevřete
náhled 1:1.
Trojice detailních výřezů ukazuje detail č. 1 v podání filmu (dále
„F“), 5D v režimu „neutral“ („N“) a 5D v režimu „standard“ („S“). Na
první pohled je patrné, že film rozlišil více jemných detailů
(například spodní část schodiště) Režim „standard“ sice doostřením
poněkud zmírnil rozplizlý dojem režimu „neutral“, ale tam, kde čip
žádný detail nerozeznal, generoval prostě „digitální prázdno“.
Následující trojice ukazuje, kterak si kandidáti poradili s detailem č.
2. Zajímavý je poměr mezi diagonálně běžícím ocelovým táhlem a jemnými
proužky vyleptanými do protihlukové skleněné bariéry dálničního
viaduktu. Varianta „F“ jej ukazuje zhruba nejblíže realitě. Varianta
„N“ proužky spíše jenom dává tušit, protože se asi nacházely zhruba na
prahu rozlišovací schopnosti systému, zatímco varianta „S“ je
doostřením akcentovala na elementy o téměř stejné šířce jako tmavé
táhlo.
Pro zajímavost jsem zařadil ještě podobný detail ze vzdálenějšího pole.
Na variantě „F“ je struktura vyleptaných proužků právě ještě patrná, u
varianty „N“ definitivně nejsou vidět, ale doostřením se u varianty „S“
přeci jenom téměř neznatelně opět objeví.
Následující trojice opět ve stejném pořadí ukazuje detail č. 4.
Všimněte si především jakési antény v pravém horním rohu. Na filmu i na
variantě „N“ odpovídá její znázornění zhruba realitě, na doostřené
variantě „S“ je spíše mírně nerealisticky zvýrazněná. Zajímavý je
způsob zacházení s nerozlišenými detaily v pozadí (stromoví). U filmu
vytváří struktura zrna pocit rozlišených detailů, i když neodpovídá
skutečnosti. Obě varianty dat z EOSu 5D zde podávají zhruba stejně
digitálně prázdnou plochu, členěnou minimálními tonálními nuancemi.
Podle mne je právě tenhle přiklad charakteristický pro zacházení EOSu s
daty. Tam, kde rozpozná strukturu, ji zesílí, tam, kde žádnou nevidí,
je potom o to větší dojem prázdna díky naprosto bezstrukturní ploše, o
které ale oko tuší, že ve skutečnosti strukturu má.
Na závěr ještě porovnání rozlišení na názvu stanice S-Bahn. I když zde
software 5D při doostřování odvedl dobrou práci, rozdíl v rozlišovací
schopnosti je i tak dobře patrný. Neméně zajímavý je i pohled do
stromoví v pozadí. Zvláště v doostřované verzi „S“ vzniká nepříliš
estetická směs rozmazaných ploch a náhle se vynořujících ostrých hran,
jako by se kamera neuměla rozhodnout, co ještě rozeznává a co nikoli.
Test 2, portrét Damaris
Pro posouzení dojmu ze zachycení pleti jsem se rozhodl udělat tři
snímky Damaris, vždy s různě velkým podílem obličeje vzhledem k
celkovému formátu fotografie. Použitá technika: Canon EOS 5D + Canon EF
24-70mm f/2.8L nastaven na 50 mm, Mamiya 645 Pro TL + Sekor 80mm f/2.8.
Nejednalo se mi o to mít pro srovnání absolutně identický obrázek, spíš
o pokus porovnat, jak oba systémy zacházejí s viděnou realitou a jak se
od sebe liší dosažený výsledný dojem. U první série tvořila tvář
modelky jenom detail z celku, o to více mě zajímalo, jak s tímto
detailem bude naloženo.
U filmové verze (číslo 5) je už velmi dobře vidět zrno, celkový dojem
ale i bez doostření nepůsobí neostře, zvláště partie očních řas, na
kterou bylo ostřeno. Rozlišení postačilo i na zobrazení jednotlivého
vlasu v pravé části výřezu.
Neutrální podání EOSu 5D je přes moji veškerou snahu s ručním i
automatickým zaostřováním neostré. Verze „S“ sice celkový dojem mírně
vylepšila, ale za ostrý bych výsledek asi neprohlásil a mojí konečnou
výstupní kontrolou by v reálném provozu neprošel. I po stránce
rozlišení detailů je na tom 5D hůře. Těch několik jednotlivých vlasů na
čele modelky není na nedoostřené verzi vidět vůbec, na doostřené je
člověk spíše tuší než doopravdy vidí. Myslím si, že problémem tu není
nějaká chyba v ostření, ale spíš prostě příliš malá rozlišovací
schopnost dua Canon EOS 5D + EF 24-70mm f/2.8.
To bylo pro mne asi největší zklamání v celém testu, neboť obrázky
tohoto charakteru, ukazující modelku v širší situaci, patří v mojí
tvorbě ke stále se vracejícímu motivu a v této konfiguraci se pro ně
EOS 5D zdá být jenom omezeně použitelný.
Následující porovnání se odehrává na fotografiích portrétu busty.
Snímky opět nejsou identické, ale pro posouzení rozdílu v účinku
poslouží dobře.
Oproti prvnímu příkladu je zde situace viditelně lepší. První řadu
tvoří neupravený snímek na film, číslo 2 je tentýž snímek s upraveným
červeným kanálem, coby nejjednodušší retuší pleťových vyrážek,
ponechávající strukturu pleti nedotčenou. Ve druhé řadě jsou staré
známé verze „neutral“ a „standard“ z 5D.
U filmových variant je vidět kromě jemných kontrastních struktur jako
řasy nebo jednotlivý vlas i velmi dobře zaznamenané málo kontrastní
pleťové struktury.
5D pracovala tentokrát k mé spokojenosti, i když se zdá, že to s
portrétovanými dámami myslí možná až příliš dobře. Obě její varianty na
mne působí velmi měkce, jako bych je už prohnal Gaussovým změkčovačem.
Pleťová struktura je ale zaznamenaná, takže obrázky poskytují určitý
výchozí bod pro další zpracování v editoru. Klasický ostrý obraz
sametově zapudrované pleti, jak jej známe z typických módních snímků,
by ale na tuto vzdálenost pomocí 5D asi nebyl možný.
To se ale změnilo u poslední série, ve které tvořil obličej hlavní motiv.
Jak vidno, obličej modelky sice stále ještě nevyplňuje formát, ale
fotografie už zaznamenala to, co zaznamenat bylo třeba. Ostrost oka a
řas, jemnou pleťovou strukturu, dokonce i jemné blond chloupky na lícní
kosti jsou u varianty „standard“ vidět. Po chvíli pozorování obou
variant ale začne být zřejmé, že hru, kterou 5D hrála s daty u snímku
krajiny – právě rozeznatelné detaily s vyšším kontrastem zesílit, a
naopak ty méně kontrastní spíše potlačit – hraje samozřejmě i zde,
pouze na vyšší úrovni. U varianty „standard“ vede plošné doostřování k
podivně působícímu vzhledu, kde na jedné straně je ostře vykreslen
každičký chloupek pokožky, na druhou stranu přesto působí dojem z pleti
podivně vyhlazený, nejsou patrné póry. Právě ten podivný kontrast, ta
současná přítomnost jak „superostrých“ struktur, tak nepřítomnost těch
méně kontrastních mikrodetailů mne nakonec přesvědčila o tom, že pro
podobné portréty je mi asi kvůli své výrazové koherenci modus „neutral“
bližší – jakožto surovina pro další ruční zpracování.
 |
 |
Detaily ukazují rozdíl mezi podání režimů „N“ (vlevo) a „S“.
Srovnatelný příklad Damaris z Mamiye nemám, prostě při fotografování
nějak na něj nedošlo, ale kdo nějaké srovnání s filmem chce vidět, může
nakliknout detail vpravo, vzniklý při jiném fotografování s jinou
modelkou.
Závěry
K jakým konkrétním závěrům je možné na základě viděného dojít? Ty budou
možná podle osobních preferencí každého z nás vypadat různě.
Moje osobní závěry nejsou jednoznačné. Na jedné straně jsem byl
příjemně překvapen tím, jak se mi s 5D přes její v počátku pociťovanou
mírnou neohrabanost dobře pracovalo. Ohledně ergonomie a ovladatelnosti
obecně bych měl tendenci být velmi spokojen, i když existují i ještě
lepší řešení, viz například Mamiya 645 AFD a její ovládací prvky.
Největším problémem takřka klíčového charakteru se ukázalo být
zaostřování, neboť na jeho úspěchu či neúspěchu stojí a padá často celý
výsledek. Přiznám se, že jsem situaci okolo AF pociťoval jako dost
frustrující, a skutečnost, že ani manuálně ostřené snímky nakonec
definitivně ostré nebyly, mi přišla jako asi největší argument, proč
hned nejít do obchodu jednu 5D koupit. Na rozdíl od mých zážitků s EOS
1Ds ale mám zábrany kameru odepsat jako nepoužitelnou, spíš se pokusím
v budoucnosti na tomhle poli sebrat více dat, pravděpodobně za pomoci
jiných objektivů. Každopádně ale pocit ruské rulety při fotografování –
bude to nakonec ostré, nebo ne?
– mi nepřišel moc motivující. Sice mám během svojí fotografické
existence vypěstovanou určitou averzi k zoomům, ale přesto by bylo nyní
asi příliš pohodlné prohlásit, že s pevným ohniskem by vše určitě bylo
jinak. Všechny relevantní obrázky jsem pořizoval ze stativu a s clonou
8 – a za takových okolností by zoom, o kterém se na všech internetových
fórech dočtete jenom superlativy, měl asi nabídnout více. Problém mne
ale nadále zajímá, a proto by mne zajímaly i příklady od těch z vás,
kdož s 5D pracují. Jsem stejného názoru jako Erwin Puts, který v jednom
z posledních článků
vyslovil názor, že na rozdíl od snímání na film je u digitálního
řetězce nutné brát v úvahu celý výrobní proces, interakci jeho všech
komponentů včetně firmwaru kamery a postprocesových kroků v editoru.
Zvláště firma Canon se zdá jít touhle cestou, na rozdíl od jiných
výrobců známých z filmové éry, snažících se o ultimativní výsledek
hlavně díky optické kvalitě svých objektivů.
Můj osobní postoj k tomuto spíše filosoficko-marketingovému problému je
takový, že mi je víceméně jedno, jak toho výrobce dosáhne, pokud mi
dodá kvalitu, která mne přesvědčí.
Ano, přiznám se, že jsem podvědomě asi od 5D očekával víc. Nevím,
jestli je moje vnímání ostrosti nějak abnormální, ale u 5D mi ve
většině případů něco schází. Znamená to tedy, že na otázku, zda může
EOS 5D být kandidátem na nahrazení mého časově náročného rozinkového
postupu, zní odpověď „ne“? I když by výsledky tuto odpověď naznačovaly,
pro mne se situace nejeví tak jednoznačně. Myslím si, že hlavní odpověď
by měla znít tak, že ve vztahu k detailům se film i digitální záznam
chová principielně různě. U digitálních dat jsme si zvykli na to, že s
každou změnou měřítka, dokonce i se změnou výstupního zařízení je nutné
provést nové doostření a někdy i další úpravy, aby vzhled výsledku byl
optimální. To u fotografie na film nebylo zvykem: z jednoho negativu se
zvětšovalo od pohlednice až po několikametrové fotografie stejným
způsobem. Proto je potřeba na moje výsledky pohlížet z této
perspektivy. Konečný účel použití se u digitálních dat stává mnohem
více určujícím faktorem, než tomu bylo doposud. Jako dokumentaci právě
řečeného jsem se rozhodl zařadit ješte jedno kolo, sestávající z
porovnání výtisků na mojí inkoustové tiskárně.
Pro kontrolu před odesláním do labu na Lambdu používám výtisk na Epsonu
2100, v nejlepším rozlišení, na papíry Ilford Smooth Gloss. Tisknu
pomocí „RIP“ profilu, který firma Ilford zadarmo pro tuto kombinaci
poskytuje na svých stránkách, takto produkované tisky jsou s
fotografiemi z Lambdy ze stejných dat prakticky identické.
Nejprve jsem tedy vytiskl data dálničního viaduktu v plném rozlišení na
formát A4. Jak se dalo čekat, výhoda lepšího podání detailů u filmové
verze v tomto měřítku nebyla vůbec patrná, jak je možno se přesvědčit
srovnáním výřezů č. 3 a č. 4.
Ukázalo se, že objektivní kriteria v podstatě v tomto podání
neexistují; o tom, která varianta nakonec bude tou preferovanou,
rozhodoval pouze momentální vkus osoby, které byly výsledky předloženy.
Poté jsem vytiskl fragmenty obrázku v maximálním zvětšení, které ještě
Lambda umožňuje bez nutnosti interpolovat. Při 200 dpi tak ze souboru
této velikosti vznikne fotka o velikosti 130 × 100 cm. (příklad č. 1 a
2).
Zde se rozdíly v rozlišovací schopnosti projevily, i když v menší míře
než na monitoru. Nechci teď vzbudit dojem, že na fotografie je potřeba
dívat se vyzbrojen lupou nebo mikroskopem, moje testy nemají s
normálním pozorovacím zážitkem samozřejmě mnoho společného. Něco málo
ale společného mají. Samozřejmě, že tak velkou fotku většinou
pozorujeme z větší vzdálenosti, ale občas se stane, že pocítíme chuť
přistoupit blíže. Právě fakt, že pohledem zblízka se nám otevře další rovina detailů, hraje pro naše vnímání celku klíčovou roli. Vnáší to takříkajíc novou, dynamickou komponentu do hry. Alespoň já osobně
pociťuji pokaždé cosi jako zklamání, když se přiblížím k nějaké
výstavní zvětšenině a pohled zblízka odhalí, že se jedná pouze o
nafouknuté to samé, co jsem viděl už z dálky.
Ať už je tomu ale jakkoli, pro účely reprodukce jakýmkoli tiskem význam
rozdílů v rozlišovací schopnosti rychle klesá a naopak význam zásahů
jako je doostření nebo změny tonální stupnice stoupá.
Facit
Můj konečný, osobní a subjektivní facit tedy zní, že jako
náhrada za střední formát na film 5D neobstojí, pokud nám záleží na
vyčerpání všech kvalitativních rezerv. Existují ale oblasti
fotografování, pro které představuje vynikající pracovní nástroj. Během
používání jsem udělal s 5D několik set fotografií, kde 5D pro daný účel
odvedla výbornou práci. Byly to snímky z ruky, určené pro menší formát,
rodinné fotografie ale i třeba série s Damaris, která je k vidění na fstopu.
Jako reportážní kamera, na svatby například, je 5D určitě dobrá volba.
Pokud někdy na základě dalších testů, například s jinou optikou, dojdu
k jinému závěru, rád jej zde zveřejním.
Před svými testy jsem byl rozhodnutý prohlásit 5D za nástupce mojí
rozinkové metody a víceméně pouze uvažoval, kdy si ji půjdu vyzvednout.
Teď se mi moje rozhodnutí nejeví tak jasné jako na začátku. I kdyby pro
mne EOS 5D byl v mnoha případech velkou pomocí, je možné, že se nakonec
rozhodnu počkat na jeho nástupce. To, že se objeví, je jisté jako amen
v kostele, a kdo ví, třeba se dočkáme i fullformátové varianty od
jiného výrobce.
Bonus track
Na závěr mého dlouhého, subjektivního a trochu nesouvislého povídání jsem zařadil ještě jeden malý bonus track.
Jak jsem se už zmínil, fotografuju jinak Leicou M7 na kinofilm, což je
záležitost jdoucí mimo zde popisovanou problematiku. Ať už svoje
vybavení o nějakou DSLR nakonec rozšířím nebo ne, na tuhle skutečnost
nemá moc vliv, je to taková kategorie sama pro sebe. Proto jsem Leicu
do testování nezahrnul. A také jsem vycházel z toho, že už je vlastně
dávno jasné, že DSLR typu 5D vlastně film kinofilmového formátu dávno
překonaly.
Ale znáte to, Leica se mi při focení testů pohupovala pod bundou, tak
jsem ji prostě mezi dvěma sériemi na ten stativ taky přišrouboval – asi
poprvé v životě – a cvaknul. Potom jsem cvaknul ještě jednou, protože
napoprvé se mi zdálo, že jsem nic neslyšel – přeci jenom ji mívám
normálně u oka a ne na patnáctikilovém stativu.
Výsledky přikládám k zamyšlení… Použitá technika: Canon EOS 5D +
Canon EF 24-70mm f/2.8L nastaven na 35 mm, Mamiya 645 Pro TL + Sekor
50mm f/4 shift, Leica M7 + Summilux 35mm f/1.4 ASPH. Jistě, Summilux je
jeden z nejlepších 35 mm objektivů vůbec, ale přesto mne výsledek
překvapil.
Jak vidno, před námi je opět městská veduta. Oproti minulým porovnávacím výřezům ale přibyla ještě jedna varianta.
 |
 |
Na snímku č. 1 je to, co zaznamenala Mamiya, výřez č. 2 zachytila
Leica, číslo 3 je neutrální 5D a číslo 4 je standard 5D. U dalších
výřezů je pořadí vzorků identické.
 |
 |
Doporučuji moc se nekoncentrovat na barvy, ty jsem ponechal víceméně
bez úprav. Zajímavé je opět porovnat způsob zacházení s detaily na
prahu rozlišovací schopnosti. U vysoce kontrastních motivů, jako je věž
výtahu na střeše muzea nebo věžní hodiny na posledním výřezu, se drží
5D v modu „standard“ docela chrabře, bohužel ale za cenu podivného
vzhledu méně kontrastních struktur.
Porovnání M7 a Mamiye mne docela překvapilo. Samozřejmě, že má nakonec
větší formát navrch, ale že to bude o tak málo, jsem nečekal, stejně
tak jako fakt, že 5D toho nakonec i s doostřením dat leckde zaznamená
méně.
Krásno inklusive
Jak tohle všechno ale nakonec souvisí s otázkou položenou na začátku, s
tím, zda některé zobrazovací techniky jsou prostě od přírody předurčeny
k tomu, aby plodily pouze neestetická díla?
Jakkoli tohle tvrzení zní jako nesmysl, musel jsem na ně během
testování občas myslet. Lhal bych, kdybych popíral, že přes zpočátku
zmíněnou líbivost digitálních dat mi je výraz, který zprostředkovává
středoformátový diapozitiv, bližší. Na druhé straně ale znám mnoho
příkladů, kdy mi právě digitálně vytvořené práce přijdou skvělé –
hlavně ty, kde bylo použito spíše primitivní digitální techniky, která
hovoří svou nezaměnitelnou řečí a nikoho o svém původu nenechá na
pochybách. Čím to je?
Moje soukromá teorie by se dala shrnout asi tak, že aby nějaké dílo bylo pociťováno jako absolutní non plus ultra,
musí být jeho obsah v souladu s formou. Nezáleží na technické kvalitě
nebo adjustaci v absolutním smyslu, ale na tom, kterak je motiv a
způsob jeho interpretace včetně zvolené techniky v harmonii, a jakou
asociaci v nás tahle harmonie vyvolá. Starý polaroid s ujetými,
vyšisovanými barvami má nenahraditelné charisma autenticity, stejně
jako třeba screenshoty z primitivních videokamer zase šarm
nedokonalosti. Digitální záznam je ještě mladá disciplína a jako každý
teenager s rovnátky v puse má právo na výstřelky. V jeho životě ještě
není žádný kodex, žádné ikony krásna, jeho osobnost se teprve tvoří.
Zatím se ještě příliš orientuje na tom, co bylo, ale je jenom otázka
času, než i zde vznikne pro něj typická osobitá tvůrčí řeč.
Myslím si, že naše chápání digitální estetiky ještě nemělo šanci se
usadit, hlavně díky bláznivému vývoji v téhle oblasti, ale i díky
nedostatku klíčových děl, takových „slečen avignonských“ digitální éry.
Stejně jako se díky PageMakeru na počátku epochy „DTP pro každého“
vyrojily nejprve hlavně důkazy pro skutečnost, že DTP nepatří do
nepoučených rukou, došlo později právě díky téhle technologii k
výraznému skoku vpřed, který přinesl pro tuhle oblast jedinečnou a
původní výrazovou řeč. Ano, digitální fotografie je pořád ještě něčím
nehotovým, stejně tak jako náš pohled na ni. Dejme si navzájem čas, a z
toho podivného teenagera, který nás momentálně šokuje svojí vizí světa
se vyklube něco svébytného, něco, co bude hovořit svojí řečí. Bylo by
ale chybou spoléhat se na to, že vývoj musí nastat pouze na straně
techniky. To podstatné musí nastat v nás samotných.
jojo
Dekuju Tomasi!
:)) tak nejak sem pri videni te dokonale serie na fstopu tusil, ze je za tim nejaka certovina, kdyz si hrajes na moste s digitalem, docela uhod, ze to je asi v ramci poznavani ty “moderni” techniky:))
ale kam to povede, to sem teda neuhod ani nahodou – mas pravdu, trosku je vysledek proste v intencich tveho videni sveta, a protoze jsi docela konzervativni chlapik (ac to treba nekdo v tvych fotkach tolik nevidi 🙂 ), sve nazory sis podrzel i v rozbourene dobe. Ovsem ze to je sladke cteni, to ti nikdo nemuze uprit a jsem tomu rad!
Moc se na to tesim vecer este jednou a poradne, az si vyhradim svatecni chvilku. Cert vem vysledky – ale ten zazitek z pekne poskladaneho dilka, ten me bude zas dlouho hrat! Se svymi 2 clanky se radis k vyberu “the best of Paladix”, a to v nem mam soukrome serazene opravdove PERLY, ver mi! :))
Tak este jednou dik – MP by rekli odpust nam ten nechutny nekriticky obdiv, ale udelals mi radost, tak jako prvne pred par lety.
chose
Antinomy?
Článek to není špatný, vychází však z chybné premisy. Že někdo bojuje za něco. Tedy možná akorát tak výrobce nebo prodejce, aby prodal………
Můj názor je ten, že se obě technologie doplňují. Digi je velmi vhodný např. když reportér jde na demonstraci, tak digitálem nejen že má fotku rychle, ale pokud má s sebou i mobil, tak odešle snímek do bulváru ještě než ho policista zastřelí.. To s klasikou opravdu nejde.
Co umí klasika to všichni vědí, ztráta času to popisovat.
Uživatel si tedy sám vybere, co mu sedí, není třeba z něho dělat demagoga, sám si za vlestní peníze vybere, co chce.
Excelentní
Pořádný kus práce, všechna čest. Nicméně mě překvapila rozmazanost portrétů na začátku, a tak jsem ji konzultoval se svým digiarchivem. Můj osobní názor je (kdyby kamera nebyla na stativu, odhadl bych to na stržení) že zoom o takovém rozsahu se prostě pevným sklům (notabene takové kvality) plně nevyrovná.
Děkuji za srovnání a soudím, že si 5D vedl velmi dobře, vzhledem k tomu, že veškeré zrcadlovky tohoto formátu jsou apriori určeny pro reportážní snímky.
“Digitální” vzhled fotografiií považuji za otázku zvyku. Mě třeba vadí různobarevné zrno klasického materiálu.
Ještě krůček
Velmi dobré srovnání a užitečné – z praxe.
Jen ještě jeden krůček bych uvítal, výhradně k ukojení mé zvědavosti – nasadit na 5D nějaký skvělý XXlux, nebo YYicron. Chápu, že tady to nebylo možné, ale kdyby někdy někdo – rád bych věděl co a kde hraje v tom řetězci optika-čip-zpracování jakou roli. S pevnými ohnisky Canon nemá myslím smysl experimentovat, s ohledem na rozlišení jsou jen o málo lepší než kvalitní zoom.
S AF je nutno se sžít. Automat má svůj způsob vyhodnocování a zpracování a je nutno mít zažité, kdy se lze na něj spolehnout a kdy zasáhnout a jak. Mně to u obyčejného EOS 50E trvalo více jak rok. Navíc i objektivy mají každý své chování. A konečně algoritmy na 5D stále nejsou ve stejné třídě se systémem řad 1.
Se závěrečným hodnocením naprosto souhlasím. Musíme se naučit uchopit a používat pro své záměry nový nástroj, navíc nástroj, který dosud mění vlastnosti. Už teď je jasné, že má některé, které jsme dosud k dispozici neměli a tudíž moc nevíme co s nimi.
Jiří
A co ISO 800 a výše, mají si kde hrát?
Díky Tomášovi za jeho pohled a názory (jsem rád, že se v čase vyvíjejí…) a za moc pěkné (a jistě pracné) srovnání.
Jenom bych ještě přihodil pár deka na váhu ve prospěch té 5D (a jejích případných následovníků) – v horších světelných podmínkách, kde je nutno zvýšit citlivost, by už ten náskok kvalitního středoformátu byl setřen až dokonce převážen.
a co iso 800 a výše, mají si kde hrát?
tak to si nemyslím. Fotka 5D na ISO 800 a Fotka 6×4,5 Provia 400 na 800 jsou imho stále nesrovnatelné
a co iso 800 a výše, mají si kde hrát?
Opravdu myslíte totožnou scénu, správně exponovanou na ISO 800 u D5 a o jednu clonu podexponovanou Provii na ISO 400 a pušnutou o 1EV? Souhlasím s Vámi, že barevné snímky jsou opravdu nesrovnatelné, ovšem v neprospěch filmu.
a co iso 800 a výše, mají si kde hrát?
omyl pane, opravdu ve prospěch filmu. u digi se totiž nedá mluvit o krásném pravidelném zrnu, ale o nejasné struktuře. A co se týče provie 400f na 800 tak je to bez debat
a co iso 800 a výše, mají si kde hrát?
Spím či bdím?
Jaké “krásné pravidelné zrno” u digi postrádáte a filmu opěvujete?
Kouzlo a krása zrna u filmu (u č/b, u barvy je to spíš na obtíž) spočívá nikolv v jeho pravidelnosti, ale naopak v jeho nepravidelnosti, náhodnosti. Váš příspěvek mne proto vede k dojmu, že o filmu jste možná něco někde četl, ale praxi (větší) v něm nemáte.
A viděl jste vůbec ISO 800 a ISO 1600 snímky z EOS 5D? Jak můžete srovnávat nekvalitu citlivého barevného filmu s kvalitou výstupu z 5D nebo třeba 1Ds2 a tvrdit to, co jste výše uvedl???
a co iso 800 a výše, mají si kde hrát?
věřte mi pane, možná jsem zpátečník, možná blázen ale ten shluk náhodných blbin u vyšších citlivostí na digi, ano, i na 5D za který vy, jak je vidět, tak ochotně kopete, mi opravdu krásný nepřipadá. Zrno u filmu nepravidelné? Nekomentuji. Zkuste si prosím, pokud vás to nebude otravovat a pokud se u toho nebudete cítit trapně dojít do obchodu, koupit si fuji NPH400, volejte jako push plus 1 na 800 ISO, vyjděte ven za šera, udělejte několik fotek, to samé udělějte na 5D a já vám garantuji, že NPH bude zrnět, krásně zrnět, ale všude stejně, krásné ostré zrno. na 5D, budou ve stínech takové ty ošklivé bar. pixelíky a pod.
Howgh. Nemíním se dále bavit s člověkem který mele páté přes deváté
a co iso 800 a výše, mají si kde hrát?
“Howgh. Nemíním se dále bavit s člověkem který mele páté přes deváté”
To je chválihodné předsevzetí, ale pokud trpíte samomluvou, tak bohužel nesplnitelné. A to “howgh” říkal Vinnetou a spol. až úplně nakonec. HOWGH.
a co iso 800 a výše, mají si kde hrát?
Souhlasím,zrno na filmu je přidaná informace, zatímco u digitálu je šum prostě šum. A názor, že zrno je nepravidelné je naprostý nesmysl, protože z logiky věci vyplývá, že jakákoliv krystalická struktura se vyznačuje pravidelností.
A pokud je zrno tak nepřijatelný jev, proč u řady grafických editorů je funkce přidání zrna?
a co iso 800 a výše, mají si kde hrát?
Neda mi to, abych nezareagoval: Zrno u filmu je sum, jen jineho charakteru, nez sum digitalniho snimace, zadnou informaci nenese. Je nahodny, protoze filmove krystaly (coz je s nadsazkou ekvivalent pixelu u digi) jsou v emulzi rozmisteny nahodne ( viz http://en.wikipedia.org/wiki/Emulsion).
Zrno lze pouzit jako vyrazovy prostredek, pak je zadouci. Pokud pusobi rusive, je nezadouci. Proto se nekdy sum eliminuje, nekdy naopak pridava. U filmu je nejcistsi zpusob pouzit takovy film, ktery odpovida zameru, nemam s tim ale zadne zkusenosti, protoze fotim take digitalnim fotakem:-)
a co iso 800 a výše, mají si kde hrát?
Zrno není ani přidaná informace ani šum, i když to tak na první pohled vypadá. Zrno je NOSITEL informace. Kdyby se film oskenoval na rozlišení, tak 10-20 tis. dpi aby šla odečístl obrazová informace každého zrna individuálně a zpracovala by se obdobným způsobem jako informace z buněk čipu, vznikl by obraz prakticky totožný s digitálním záznamem o naprosto neuvěřitelném rozlišení.
a co iso 800 a výše, mají si kde hrát?
Bylo by prosím možné, abyste doslova odpověděl na otázku, zda jste si prakticky porovnal třeba zmíněné pushnuté NPH a vyšší ISO u digi? Velmi o tom pochybuji, já totiž v poslední době věnoval z řady důvodů srovnávání kinofilmu a digi docela dost času a závěr je dost jednoznačný – jestliže z filmu 50-100ISO reálně dostanu víc detailů než z normální DSLR (pracnost a smysluplnost teď zanedbejme, bavme se jen o výsledku), tak u ISO400 je nárůst zrna u prakticky jakéhokoli filmu dost patrný, zatímco u digi je pokles kvality mizivý a o “barevných flecích” nemůže být řeč.
Při ISO 800 se to spíš prohloubí, při 1600 jak kdy. Film se trochu vrací do hry při extrémech typu 3200 či dokonce podexpozice na 6400ISO, tam už je opravdu digitální šum hnusný zatímco zrno se dá brát jako tvůrčí prvek. Jiná věc ale je, že reálné rozlišení filmu při takovéto citlivosti je nevelké a pokud výstup z digi odšumím a přesampluji s doostřením trochu dolů, tak dostanu čistší výsledek i tady, ale to bych nechal teď stranou, bavme se jen o základním zpracování a ne nestandardnostech.
Dodávám ještě, že toto je pohled ryze technický, který je rozhodující jen pro jisté oblasti fotografie, jinak je celkem bez debaty, že náměty, kterým velké zrno velmi sluší či jsou na něm přímo založeny, je dost!
a co iso 800 a výše, mají si kde hrát?
Tomáši (Hr.), díky za podporu 🙂
Dobře vysvětleno, a přesně o tomto jsem v úvodu mluvil (barva na ISO 800-1600 u fulsajzové DSLR versus film).
a co iso 800 a výše, mají si kde hrát?
Pár deka ve prospěch 5D to je 🙂
tím taky mohla tato část diskuze skončit, vzhledem k článku nemá z mého pohledu až takový význam. Přijímám srovnání Thr o filmu a čipu na vyšších citlivostech, chtěl jsem ale poukázat na jiné věci.
1. Srovnáváme Mamiyu s 5D, pokud vím neexistuje v barvě svitkový film ať už barevný nebo diapozitivní s citlivostí vyšší než 800. takže srovnávání na 1600, 3200, 6400 je vcelku zbytečné. Push procesy neuvažuji.
2. předpokládám, že to autor srovnával na portrétech, protože portréty fotí a celé to bylo o tom, jestli je to pro něj náhrada. tam kde jde o krásu tváře se opravdu nepoužívají 800vky.
3.určitě nejsem sám, pro který málokdy použije iso zřídka iso 400 a 800zcela vyjimečně. že je tedy čip lepší na iso 1600 (tedy u 3 snímků za rok;) )není pro mě podstatné. Pro zajímavost uvýdím opačný argument nalezený taky na jednom fóru. … minimální ISO 200 je pro mě velkým omezením, jelikož často musím za učelem delší expozice šroubovat ND filtr… no já vím 5D umí ISO 100,50. Ale to bylo jen tak pro zajímavost.
a co iso 800 a výše, mají si kde hrát?
V podstatě, souhlas – pro Tomáše Houdu je, vzhledem k jeho potřebám, (ne)kvalita BAREVNÉHO CITLIVÉHO filmu zcela nedůležitá.
Ale asi se shodneme, že obecně, když je málo světla a zároveň to potřebuji brát krátkým časem (dostatečně nenasvícený interiér – třeba kostel), někdy nezbývá než použít co nejvyšší citlivost. A pokud na MF takový film nemám k dispozici, tak to musím podexponovat a pak pušnout. Jiné cesty není. Pak už není náskok MF proti fulsajzové DSLR v rozlišitelnosti prakticky žádný, o celkovém dojmu nemluvě.
A samozřejmě něco jiného je zcela legitimní závěr, který si sám pro sebe vyvodil T. Houda, a se kterým se nám ostatním zde svěřil, a něco úplně jiného by bylo případné zobecňování tohoto jeho poznatku pro jiné situace a jiné fotografy.
Obecně tedy, když vezmeme v úvahu i vyšší citlivosti, nelze říci, že obrazová kvalita MF 4,5x6cm (lineárně plus minus 2x větší kinofilm) je (nějak výrazně) lepší než kvalita výstupů z 5D nebo 1Ds2. A už vůbec nelze říci, že MF, jako takový, je lepší než dnešní full-size DSLR – uvažujme namátkou pracnost, provozní náklady, časové nároky, úměrnost či neúměrnost ceny za posledních pár procent nejvyšší kvality (zda nám to všechno vůbec stojí za to)… Každý vždycky preferuje to, co právě jemu samotnému vyhovuje, co ho uspokojuje a z čeho má pak i nějakou tu radost na tom světě.
Zoom vs. pevne sklo !?!?
Tak jsem to zatim lehce rychle procetl a nezda se mi testovat fotak se zoomem na digitalu vs. pevne sklo na filmu. Proc autor nepouzil pevnou 50mm f1.4, popr. spickovy 35L f1,4 !? Mozna by se potom autor divil. Nebyl treba spatny objektiv ? Osobne, kdyby mi takto 5D fotil, jako autorovi clanku, asi bych 5D vyhodil z okna, ja mam praxi tedy jinou. Samozrejme neco jinecho je fotceni na vyssi ISO film vs. digital.
Samozrejme stredni format je stredni format, ale mozna by to chtelo pevnou padesatkou dotestovat, nebo hodit na stredni format zoom 🙂
zoom vs. pevne sklo !?!?
Naprosto souhlas, je vidět že autor si dal s testem dost velkou práci, ale výsledek je bohužel značně zkreslený (nejen) díky rozdílu v použitých sklech, velká škoda. Taktéž bych chtěl vidět rozdíly při vyších citlivostech, o tom autor raději taktně mlčí.
Bravo Leica
Výsledek který podala Leica je obdivuhodný. Takže možná by neměli být porovnávány čip vs. film, ale objektivy. Každopádně Canon 5D je super mašinka, která stojí za pozornost a až něco podobného udělá Pentax za poloviční cenu, tak do toho půjdu. Ale to asi hned tak nebude ;o((. Mějte se PP
Nesrovnatelné … ?
Ehm, mám pořád pocit, že srovnávací testy typu kinofilm versus digital nedejbože digital versus střední formát sou fakt trochu dost mimo mísu. V celém článku se srovnání v podstatě nekoná, jsou to jen osobní dojmy jak se s čím líp pracuje. Srovnávat něco, co ve své podstatě srovnat nejde je něco jako boj s větrným mlýnem, pokud sáhnu ke klasickému přirovnání. Bylo by možná lépe se věnovat focení a fotce jako takové s ohledem na obsah a vyjádření, než ztrácet čas se srovnáváním snímacích technik, které jsou v podstatě druhořadé. (snímací technikou rozumějte prosím tzv. poloamatérskou zrcadlovku a vyšší v kombinaci se základní znalostí jak udělat to a ono aby to dopadlo tak a tak).
nesrovnatelné … ?
Srovnavat se da srovnatelne, zde v tomto pripade workflow a kvalita vystupu ruznych fotografickych nastroju zpracovana s vysoce profesionalnim pristupem.
Napsat smysluplny clanek venujici se ciste obsahu (tzn. foceni) je nesmysl, protoze pokud se pominou obecne rady a poucky 100x popsane v ruznych publikacich (a nasledne smysluplne porusovane), zustava u kazdeho fotografa pouze jeho vlastni autorska vypoved. Neco, co vznika pod vlivem ruznych vstupu a zkusenosti vetsinou pomerne dlouho … a o tom se moc mluvit neda, to se da pouze konzumovat, pripadne kritizovat. Nic vic.
A nebo, jak jste to vlastne myslel? Ze takoveto clanky jsou na nic?
nesrovnatelné … ?
Takle může reagovat jen někdo, kdo nemá zkušenosti s prodejem fotografií.
Zákazník kašle na obsah a vyjádření snímku, ale chce, aby měl portrét pěkně růžovou tvářičku, kresbu v dukovce, ostrý řasy a vůbec aby to vypadalo hezky. A pokud tohle nějaká technologie nedokáže nabídnout, tak je prostě pro fotografa nepoužitelná a basta. Fotky jsou zboží jako jakékoliv jiné a řídí se nabídkou a poptávkou. Proto jsou takové testy důležité, aby ukázaly, jakým způsobem lze jakou kvalitu dosáhnout, co je dostatečné a co je už luxus.
nesrovnatelné … ?
takový člověk ale potom není fotograf ale rektální skialpinista křížený s manuálně pracujícím za soustruhem.
nesrovnatelné … ?
Kecy. Fotografování je práce jako jakákoliv jiná.
Klobouk dolu
Tomáši,
congrat k dobře napsaný věci s hlavou a patou. VELMI bych se přimlouval, aby ke srovnávacím obrázkům časem přibyly i nějaké ty s pevným sklem. Závěrečný odstavec bych klidně podepsal, ačkoliv bych ho sám nikdy takhle věcně a přitom výstižně nezformuloval.
Ivan.
Muzu dotazy?
1) U obou systemu byla pouzita clona 8? Tak by byl kinofilm relavitne vice zacloneny a opravdu dobre objektivy uz by byly za svym optimem… (krome vyhrady testovat spickova pevna skla oproti zoomu)
2) Jaky byl pouzit RAW converter s jakymi nastavenim zaostrovani? (pri konverzi, po konverzi, po interpolaci?)
Jinak zatim asi nejlepsi “slovo do pranice”, diky.
muzu dotazy?
sice nejsem autorem clanku, ale:
1) (na zaklade svych zkusenosti) myslim, ze objektiv s max. svetelnosti f/2.8 neni pri clone f/8 za svym optimem. pri clone f/8 za nim nejsou vetsinou ani o dve clony svetelnejsi pevna skla – napr. 50/1.4 ma take svuj spickovy vykon rozlozeny na clonach f/5.6 a f/8. tot muj nazor.
muzu dotazy?
obecně je pravda,že objektivy potřebují trošku přiclonit aby lépe zobrazovali, ale ty nejlepší skla by měli být nejostřejší při nejvíce otevřené cloně díky difrakci…
viz..
http://www.luminous-landscape.com/tutorials/understanding-series/u-diffraction.shtml
S pozdravem MJ
muzu dotazy?
neni pravda. teoreticky by byl idealni objektiv nejostrejsi na plnou diru – ale prakticky takovy objektiv z nam znamych materialu nelze postavit, a abychom se mu mohli alespon priblizit, staveli bychom rovnou objektiv o nevelke svetelnosti.
takze doporucuju jeste nejaky cas studovat stavbu objektivu… (mam-li byt “drzy”)
muzu dotazy? srovnani 1.4/50 a 24-70
Odbornik na optiku nejsem a nebudu, ale myslim ze nektere parametry se daji velice dobre otestovat. Zde http://www.wlcastleman.com/equip/reviews/24_70/graphs/50mm_MTF.jpg
je porovnani MTF Canonu 2.8/24-70 a 1.4/50 pri ruznych clonach.
Zdroj
http://www.wlcastleman.com/equip/reviews/24_70/index.htm.
Co vy na to?
muzu dotazy? srovnani 1.4/50 a 24-70
To je samozrejme jasne a bez diskuse.
Ja jsem chtel jen rict jake je teoreticke vychodisko (difrakce) pro me tvrzeni a podlozil jsem to odkazem na clanek, kde takovy objektiv testovali. Ja ho opravdu v ruce nemel :-))
Zdravim MJ
muzu dotazy?
Mýlíš se.
Objektivy od Zeiss pro Hasselblada :
4/150cfi, 4/180cfe, 5.6/250SA a 5.6/350sa
tyto všechny kreslí při plné díře nejlépe, je nesmysl je clonit kvůli lepší kresbě.
Luboš
A mi se to líbilo
Pohodové, stejně jako Ach ta láska.
Kdo nepochopil po úvodu o čem to bude, ten má smůlu. A komu ani
“Filozoficko-technické zamyšlení o fotografii” v nadpise nic neříká, a cítí se
dotčen, že tento “test” je nesmyslný, atd. bez komentáře.
Ten závěr je super, když jsen ho tak četl o teenagerovském období digitálu a
naroloval na Damaris s vyceněnými rovnátky, rozesmáo mě to a zároveň vše tak nějak zapadlo do sebe, veselé jaro, 16tiletá modeka, rovnátka a ty závěrečné odstavce.
pokud se to časem povede doplnit o pevná skla, bude dobře. Pokud ne taky se nic neděje. techniky jsou odlišné a pro ty dvě skupiny popsané v prvních dvou
odstavcích stejně nikdy jinou filosofii nepřijmou. (jako např. že je výhodné
podle potřeby používat oboje)
mě zaujal
z praktického hlediska (do 30×40) nulový rozdíl mezi leicou a mamyiou a žádný kvalitativní posun u digitálu.
Ono je nakonec asi fakt jedno čím člověk fotí :-).
Pěkné zamyšlení
Děkuji za zajímavý článek k zamyšlení, který se nese v pro mne zajímavém duchu – články hýřící grafy, MTF křivkami a všelijakými technokratickými programátorskými termíny mě už nebaví. A že se srovnává zoom s pevným sklem? Myslím, že to přesně vypovídá o “duchu doby”, čemuž odpovídá i to, že vám v obchodě řekli, že “pevné sklo si už dnes skoro nikdo nekupuje”. Děkuji za zajímavý článek.
krásno inklusive
Mně se líbí a je i symbolické, jak ta neuvěřitelná délka poctivého technického prozkoumávání zcela jasně vede – musí vést – k tomu záverečnému odstavci..
Já často žasnu nad tím, jak se majitelé digitálních přístrojů ženou za technickými parametry; za dokazováním, že digitální záznam už dohonil nebo předhonil kinofilm, střední formát, etc… – jako by snad úkolem digitálního fotografování bylo dohonit a předhonit v technických parametrech klasickou fotografii. Přitom otázka co je (technicky) lepší, jestli analog nebo digi je v dnešní době nepodstatná, zbytečná. Ve stručnosti by se dalo odpovědět, že jsou oba způsoby stejně dobré = k tomu co fotíme poskytují dostatečnou vyhovující kvalitu.
Nesporná výhoda digitálu je v rychlosti zpracování a odeslání záběrů v reportážní novinářské práci. (I když před 20 lety svět taky fungoval, včetně médií… ale doba už je taková, že chce rychlost.) Troufnu si odhadnout, že fotožurnalistů je mezi majiteli dslr méně než 1% možná výrazně méně než 1%.
Zkrátka zaráží mě, jak digitální fotografové technicky dohánějí a předhánějí ty analogové fotografy … místo toho, aby se pokusili pomocí nového média vytvořit novou vlastní estetiku.. přitom před nimi leží nekonečná otevřená země – panna, která se nabízí a čeká..
Pes: ten, kdo volá po porovnávání pevných skel s pevnými – nepochopil vůbec nic
krásno inklusive
Mily Ianusi, uz ted se tesim, s jakou pannou (digitalni) se mi brzy pochlubis 🙂
barevné zrno
Díky za super článek, i když jak bylo řečeno subjektivní.
Fotím digi a kinofilm chci zkusit kvůli bw a zrnu, tam není co řešit, avšak barevné obrázky s barevným zrnem mi opravdu nesedí, ačkoli s vyššími detaily. Tento rozdíl byl však dle mého názoru z větší části zapříčiněn rozdíly mezi zoom – pevnými objektivy.
To podstatne chybi
Cely clanek je velmi zajimavy, ale je nutne vyzdvihnout jeden detail, ktery je opomijen- ze pokud se bude autor drzet svych “rozinek”, drive nebo pozdeji jeho rodina hlady stejne umre, v cele s nim. Stale si jeste dovedu predstavit, ze je dnes nejaky zadavatel schopny cekat na fotky tri mesice, ale bude tomu tak i za rok, dva, tri? Za realny format, kde je potreba spickove kvality si dovedu predstavit 60x40cm, tam jeste neni potreba kvalitativni rozdil resit. Na vetsi formaty uz zadavatel v 99 procentech zvoli levnejsi tisk, protoze by jinak do konce zivota platil dluhy. Takze kvalitatinvni rozdil je v mych ocich pro komercni vyuziti takrka nevyuzitelny. A kdyz bych si mel vybrat, jestli nekomu zadam zakazku a budu ji mit za tri mesice nebo do tydne, nebudu se rozhodovat dlouho.
A jeste jedna vec mi v clanku chybi- RAW, s kterym se tez daji delat psi kusy pred vyexportovanim do jpegu….
Ale abych jen nehanel- musim uznat, ze takto poctive zpracovany clanek o technickych limitech digitalni technologie jsem jeste necetl….
machalik
To je dobrej článek 🙂
5D dostal nařezaný i od kinofilmovýho dálkoměru.
Super, další potvrzení pro to, že tudy cesta ještě nevede a asi ještě pár let nepovede.
Ať žije film.
http://www.lopuch.cz/klub.php?klub=fototechnika
machalik
5D prohrál s Leicou i s Mamčou a to zhruba stejně. Odporný snímky, co z toho padaj, fakt že jo. Zase jsem se jednou podíval na digitální interpolovanej hnus v plným rozlišení. Ten výstup je fakt tragickej. Už aby ta foveon technologie doputovala i k ostatním výrobcům, protože tyhle cmosy a ccdčka fotí všechny stejně neostře, stejně nepřirozeně, stejně blbě…
Ta Houdova série Damaris na Fstopu je asi to nejhorší (technicky), co kdy nafotil, vypadá to přesně jako cvaky digitálem.
Ale za pár let, kdoví. Třeba to už bude stát za to.
mark
Dost podstatná informace, která je dost důležitá pro posouzení výsledných snímků, cituji Vzhledem k tomu, že skeny z Mamiye 6×4.5 mají na délku asi 10500 pixelů a 5D soubory pouze 4368, bylo nutné data z 5D bikubicky interpolovat. Pro mě osobně to 5D ustál. Že je problémový na zvětšenině 130 × 100 cm mě nechává vcelku chladným.
O nějakém srovnání s Leicou nemůže být řeč, leda v tom, že Canon 5D s 24-70 v L-ku se nevleze pod bundu, ano tady to projel. Filozofie ostření je o zvyku a výhoda AF kamery je, že MF použít můžeš, kdežto obráceně to jde dost těžko.
————————————-
Můj závěr z nalinkovaného článku je jediný, Houda by středoformát za digitál nevyměnil, což chápu, protože nedosahuje úrovně středoformátové Mamiye. Prostě pro jeho potřeby výstupu 130 x 100 cm je Canon 5D ještě málo. Navíc není stotožněn s AF na který není zvyklý.
Jinak zvětšení dat na dvojnásobek jen prostým přepočítáním bikubickou interpolací je taková prasárna, že zbytek testu je vcelku irelevantní a svým způsobem je obdivuhodné, že lze rozlišit dvě nastavení toho Canonu.
mark
No vida, to me nenapadlo…
Jak jeto interplovany? Jestli to autor svihnul pres grafickej editor pres image size tak bych se ani nedivil, ze to dopadlo tak tragickyjak to dopadlo :).
mark
Jo, ta interpolace to “maličko” sráží, pokud pocítím potřebu zvětšovat digitální data, pak použiju metodu k tomu vhodnou, na tá první fotce zábradlí s proužkovaným sklem jsou ty “zvětšovací artefakty” docela dobře čitelné…
Další věc, která mne překvapila, byl použitý objektiv. Možná by to chělo na to 5D narazit ten Summicron, aby byly výsledky srovnatelné 🙂 Nebo alespoň použít pevná skla, takhle to “trochu” ztrácí na vypovídací schopnosti.
Co v článku nezaznělo vůbec je, jak a čím byla zpracovávaná data z 5D, jak a čím, případně s jakým nastavením byly konvertované RAWy (nebo to bylo focené nedejbože do JPG???).
No a poslední “drobností”, spíše úsměvnou, je srovnávání nesrovnatelných tříd – Mamina je profesionální tělo za profesionální cenu, i když je tedy z té sady nejlevnější, Lecia je modla za tomu odpovídající cenu těla i skel, no a 5D je poloprofesionální (nebo lepší amaterké?) tělo s FF. Třídou by tomu měl odpovídat spíš 1Ds Mk II.
Ale i tak to dalo asi spoustu práce, jen ty výsledky jsou nějak nesouměřitelné…
pro Bitovoda
Aniž bych chtěl obhajovat autora článku nelíbí se mi, když je pseudoargumenty srážen:
1. mají-li se srovnat obrázky v rúzných rozlišních, je nutno jeden z nich resamplovat a objektivnější je resamplovat menší na úroveň většího
2. Narazit na 5D Summicron je nebetyčná blbost, protože se s bajonetem EF nevyrábí a nikdy vyrábět nebude. A použití pevných skel je přinejmenším diskutabilní, když se s Canonem ve středních ohniscích fotí v převážné většině zoom. Ten “test” je třeba brát tak, že se srovnávaly dva obvyklé, nikoli teoreticky vykonstruované způsoby fotografování.
3. Obavu, že bylo foceno do JPG vyvrací druhý odstavec bodu “Podmínky testu”. S jakým HLAVNÍM nastavením byly konvertovány RAWy, se rovněž lze dopídit, stačí číst pozorně. Mamia je je sice profesionální tělo ale z druhé ruky ji lze koupit levněji, jak 5D (rovněž z druhé ruky – aby to bylo srovnatelné 🙂
4. Výsledky jsou souměřitelné, stačí se oprostit od laboratorního srovnání a uvědomit si, že se (opakuji) srovnávaly dva obvyklé – nikoli teoreticky vykonstruované – způsoby fotografování. Na střední formát se fotí zoomy zcela výjimečně a naopak, zoom je na DSLR nejčastěji užívaným sklem. V článku bylo řečeno, že do formátu A4 není v tisku žádný rozdíl a ze všeho jsem nabyl dojmu, že do formátu 30×40 jsou výsledné fotografie v obou případech rovnocenné kvality, ač se v drobnostech nepatrně odlišují. Ve vetších formátech má navrch svitkový film, rozdíl by byl samozřejmě výraznější při použití formátu 6×7 nebo 6×9 cm. O 9×12 a větším nemá smysl mluvit už jen proto, že výsledek je předem jasný a navíc ho má jen málokdo.
mark
Ano, článek člověka, který srovnává extrapolovaný snímek na 200%, ukazuje takovou míru neznalosti, že pak už nemohu věřit ničemu, ani tomu, že dokáže správně zaostřit.
mark
No jo, ale když on ten Canon víc neumí. Tak co měl chudák dělat? Až budeme srovnávat středoformát s mobilem, taky budeme zmenšovat obrázky ze středního formátu jen proto, aby byly porovnatelné s těmi, co nám lezou z mobilů???
..každýmu,co jeho jest…
…pěkně napsaný,zajímavý 🙂 Mě se charakter obrazu z filmu líbí prostě víc než digi. Rozlišení mi je v dnešní době už u zadku,takže na digi se mi zkrátka nelíbí jeho syntetičnost. A další důvod, proč se mi film líbí je…nevim,jak to popsat…jeho pravdomluvnost. Co je na negativu,tam prostě je…už to fyzicky je,můžu si na to sahnout. Digi jsou jen neuchopitelný 1000100101. Jo,a hlavní důvod,proč se digitálu bojim, je to,že se pomalu omezuje výroba kinofilmu a že jeho cena pujde časem nahoru. To se mi líbí ze všeho nejmíň… Ať si digi klidně je,já si ho časem taky určitě koupim,ale ať nezahubí film… Ale máme možnost volby,takže každýmu…
Zajimavy test
… i kdyz bych k nemu mel par vyhrad. Jednak nevim, proc se jmenuje, jak se jmenuje, vzhledem k tomu, ze jde v podstate o klasicke srovnani filmu a digitalu. Cekal jsem neco zajimavejsiho.:-) Testu drobet ubira to, ze autor posuzuje do znacne miry svou schopnost doostrit/interpolovat a jinak postprocesovat data z digitalu. I tak je pozoruhodne, ze 5D se drzi vzhledem k vetsimu formatu velmi dobre. Pro uplnost srovnavaciho dojmu by bylo vhodne provest srovnani i na obrazcich prevedenych pro zmenu na velikost 5D, jelikoz upsamplovani neudela zadnemu obrazu dobre, neni to vec jednoducha a jiste by existovalo lepsi reseni, vcetne pridani drobet sumu.
Jinak muj zaver z porovnanych obrazku v podstate potvrzuje to, co jsem si overil uz tehdy uz srovnavacim testem pro clanek radky o 5D. V idealni situaci dava barevny film na stejnem rozmeru policka drobet vetsi rozliseni, ale to je do znacne miry kompenzovano jinymi vyhodami digitalu.
A nakonec, pro opravdu kvalitni zaostreni je dobre s 5D pouzit uhlovy zvetsovaci hledacek. Tady ma samozrejme vetsi format vzdy vyhodu, jelikoz ma hledacek “zvetseny” rovnou.
dobrá zábava
Fakt dobře jsem se pobavil nad panem umělcem. Jen nevím, jestli je větší fotograf nebo básník.
On se těmito postupy živý? Ještě nepomřel i s rodinou hlady? Skoro zázrak, že něco vyfotil. Jen bych chtěl vidět, jak má pod bundou středoformát (na brašnu chudák ještě nevydělal 🙂 a táhne 15kg stativ.
Moc bych ho chtěl pozorovat při práci a něco se přiučit, třeba jak určuje na 100% expozici venku, že by se mu za 2 minuty nezměnily světelné podmínky, jak to dělá?
Samozřejmě, je to jen člověk a stále se učí, např. AF.
No a ty technické detaily úprav a porovnání snímků, které byly již zmíněny výše ponechám stranou.
Jen mě furt udivuje, proč skalní zastánci filmové cesty všechny svoje díla digitalizují, včetně výstupu a složitě upravují (2500 MB/foto), když mají minilab, sorry zvětšovák v koupelně.
dobrá zábava
Mě zase pobaví, když píšte, že chcete pozorovat fotografa při práci a něco se přiučit – proč, když všechno víte, všechno znáte, a všechno už jste vyfotil nejmíň dvakrát?
dobrá zábava
suhlasim – preco vsetci odporcovia digitalizacie skenuju svoje diela a davaju ich na web?ortodoxne ich treba mat strcene v skatuli pod postelou.
estetika prepostrenych fotiek na k pogrcaniu – taku skaredu modelku by som tazko hladal este aj u nas v Irsku.
dobrá zábava
Pořád mi vrtá hlavou – proč všichni vyznavači digitalizace tisknou svoje díla na papír? Ortodoxně je třeba potupnému převedení digitálních dat na analogový výstup zabránit za každou cenu! A pokud by se snad přesto někdo odvážil jejich fotku otisknout, skalní digitalista má jen dvě možnosti, jak si zachovat tvář – buď spáchat harakiri nebo se opásat semtexem a jít se odpálit do redakce
:.-(
dobrá zábava
M.Šera:
1) nikde nepíšu že vše umím. Takže pozorovat můžu a třeba se něco přiučit či pobavit :))
2) se skalním digitalistou, který nic nesmí tisknout se trochu pletete. Asi vůbec nevíte jaký je rozdíl (aspoň teoreticky, když ne prakticky) mezi prací PC + tiskárna nebo zvětšovák + chemie.
dobrá zábava
1) První odstavec vašeho příspěvku byl napsán stylem rychlokvašek, co všechno ví, všechno znají a všude byli nejmíň dvakrát, tudíž jsem si dovolil vás do této škatulky zařadit.
2) Zvětšovák + chemii jsem provozoval 30 let a PC + tiskárna nebo lab provozuji 5 let … ale o to vůbec nejde. Merito věci je v tom, že filmy se skenovaly a digitálně zpracovávaly už v době, kdy o digitálních fotoaparátech (zjednodušeně řečeno) nebylo ani vidu ani slechu. Tudíž váš údiv nad tím, že se filmy skenují a digitáně upravují mě rovněž utvrdil v dojmu, že jste expert na slovo vzatý.
dobrá zábava
Ale oni je všichni netisknou.
dobrá zábava
Pises blbosti … skarede modelky neexistuji, existuji pouze skarede fotky kde jsou modelky nespravne vyfocene, coz rozhodne nejsou zde uvedene priklady
… a nebo oni jsou pan “Umelec” ? ,-)
dobrá zábava
martineJ: navážet se takto do modelky dokáže jenom absolutní hňup..
dobrá zábava
Rád bys viděl středoformát pod bundou?
V pohodě, mamiya 7II, Fuji GA645 apod. se pod bundu krásně vlezou:)
dobrá zábava
pán zřejmě nepochopil, že existují věci jako samopřevíjení na kazetě, ttl hranol s plně matrixovým měřením atd. Ale nechme ho si ve své sladké nevědomosti o čem se vlastně mluví, hýčkat na bříšku jeho 350D s 28-300 objektivem
Super
Moc se mi to líbilo, pohoda, stejně jako “Ach ta láska” o Leice.
Bylo to takové svěží jarní, když jsem četl poslední odstavec v závěru o tynejdžrovském věku digitálu a naroloval jsem obrázek Damaris cenící na nás vesle rovnátka vybuchl jsem smíchy a všechno to do sebe tak pěkně zapadlo:mladí – jaro- modelka- digitál – rovnátka atd.
Nechápu zklamání některých, že to je nesmyslný, zavádějící “Test”. Pokud jim nic neříká “Filozoficko-technické zamyšlení o fotografii” v nadpisu ani úvod – jejich chyba.
Pokud by se podařil srovnat s pevným sklem pd canonu, bylo by dobře, pkud ne taky se nic neděje. Ty dva ulramilitantní tábory popsány v prvních dvou odstavcích stejně nikdy nepřistoupí na to, že ty technologie se skvěle doplňují, a lze je používat s výhodou oboje.
filozoficko-technicke zamysleni ???
Hmm, autor sa filozofickym ladenim clanku pokusil presunut rovinu pragmatickeho hodnotenia kamsi do roviny estetiky a teda subjektivneho pristupu. Obavam sa, ale ze neuspesne, pretoze vo mne po precitani rezonuju iste technicke, a teda dalo by sa povedat objektivne zavery. Bohuzial tieto zavery su podla mna podlozene nedostatocne, resp. nemaju velku vypovednu hodnotu.
Profesional podla mojho skromneho nazoru sa bude riadit podla toho na co je vystup jeho prace urceny. Ak potrebuje vysoku kvalitu a zoberie neadekvatny objektiv, moze sa cudovat len sam sebe, preco zvolil take blbe riesenie.
Portrety – to asi nemysli vazne !?
Ne ze bych chtel zrovna pomlouvat, ale kdybych dostaval takove vysledky z 5D, byl by pro me nepouzitelny. Nevim, zda autor neni pocitacovy antitalent, zda foti jen primo do jpg apod., protoze pro zvladnuti cele problematiky digitalni fotografie je potreba kontrola celeho procesu /postrocesingu/ z rawu do finalniho souboru na odpovidajicim zarizeni. To co autor clanku predvedl je dle meho nazoru a praxe znacne zkreslene ! Myslim, ze by bylo potreba tento test zopakovat na urovni vcetne pouziti pevnych skel pro oba formaty.
Jen pro zajimavost jeden rychly portret z Polygrafu.
Neco z 5D + 24-70: http://fotosalek.humlnet.cz/img_6184.jpg
Autorovi preji dobre svetlo a hodne casu potrebneho pro skenovani 🙂
portrety – to asi nemysli vazne !?
Teda takhle šíleně přeostřený snímek jsem už dlouho neviděl!!! Chudák holka!!! Miloši, možná by někdy pomohlo se řídit pravidlem “méně znamená více”. Tohle je fakt hodně šílená ukázka!
portrety – to asi nemysli vazne !?
Tak pro klid duse jeste jeden 🙂
http://fotosalek.humlnet.cz/img_6184.jpg
5D + pevna 85mm
Mrknu jeste po nejakych dokumentacnich krajinach.
portrety – to asi nemysli vazne !?
Nechci rejpat, ale není to náhodou to samé?
portrety – to asi nemysli vazne !?
Ta holka byla jen ukazkou ostrosti 5D + 24-70, proste to tak vyslo a nic jsem nepreostroval ! Vysoke f, v rychlosti na vystave s ukazkovyma atelierovyma bleskama. Proste slo jen o ukazku ostrosti, kdyz to bude finalni portret, testuje ostrost sestavy.
portrety – to asi nemysli vazne !?
to je příšerná fotka. Kde jsou zlaté časy měkkých portrétních objektivů, kde je soudnost a estetické cítění? To se všechno redukovalo na ostrost, ostrost, ostrost???
portrety – to asi nemysli vazne !?
V tomhle testu snad jde o ostrost a porovnani detailu se strednim formatem.
portrety – to asi nemysli vazne !?
V tom případě jsi měl na 5D nastavenou šíleně vysokou hladinu doostřování (in-camera sharpening) nebo potom při zpracování RAWu (předpokládám, že to je focené do RAWu).
portrety – to asi nemysli vazne !?
Myslim, ze mira doostreni byla tak 1/10 z celkove stupnice, mozna ani ne, (ano z rawu), coz se me silene nezda, spis ty skla jsou tak silene ostra 🙂
portrety – to asi nemysli vazne !?
Ale no tak! Přece poznám na první pohled digitální doostření (vytváří to na snímku takové nepěkné “digitální” artefakty) a ostrou fotku. Tahle ale není ostrá, tahle je doostřená (spíš přeostřená) a je to vidět na první pohled. Schválně, dej sem odkaz na ten zdrojový RAW soubor, ať se můžeme přesvědčit o tom, jak to ve skutečnosti je.
portrety – to asi nemysli vazne !?
Na tu modelku uz raw nemam, ale na kluka jeste ano, vecer sem hodim. V praci mam ted treba tenhle dokumentacni 🙂
http://fotosalek.humlnet.cz/img_8583.cr2
P.S. A ono se pri skenovani nedoostruje ? I kdyz jsem skenovaval zakazky na bubnu, tak jsem doostroval profi diaky stredniho formatu, bylo to ode me pozadovano 🙂 !
portrety – to asi nemysli vazne !?
Chápu to dobře, že mažeš RAWy? Jinými slovy, když vezmu analogii k filmu, tak si uděláš fotku (konverze z RAW do JPG) a zahodíš negativ? Pokud ano, tak se omlouvám, ale to mi hlava nebere.
portrety – to asi nemysli vazne !?
I ja u 95% fotografii mazu RAWy. Archivuji pouze ty nejlepsi kousky.
S ohledem na velikost souboru mi to tak nepochopitelne nepripada…
portrety – to asi nemysli vazne !?
V souvislosti s archivaci RAWu je potreba rici jeste jednu vec a to je, zda bude za 5 ci 8 let k dispozici software, ktery prave jej precte.
U JPEGu bych tomu mozna jeste veril, u RAWu bych tomu moc sanci nedaval.
portrety – to asi nemysli vazne !?
tak nevím, ale když jsem si to zobrazil ve 100 % (ne tak, jak to deformoval prohlížeč, tam to vypadá strašně), tak jsem nic zas tak přeostřeného neviděl…
portrety – to asi nemysli vazne !?
to Karel: myslis, ze schovavat rawy k nezajimavym snimkum ma smysl ? Z takovych akci, kde si clovek foti jen tak, to bych musel byt blazen. Je to jen dokumentace. Rawy si nechavam samozrejme pouze ke snimkum urcenych zejmena pro dalsi nabidku: krajiny, architektura apod. To jen na vysvetleni 🙂
tady je ten raw (s malym klukem) http://fotosalek.humlnet.cz/img_0822.cr2
Zoom vs. fix
Clanek je velmi zajimavy, srovnani tohoto typu neni az tak mnoho. Kamenem urazu je ale uziti 28-70ky misto nejakeho fixniho skla. Rozdily sice nejsou az tak drasticke, ale vzhledem k tomu, ze srovnavas prave limitni vlastnosti zminenych, je Canon dost v nevyhode.
Videl jsem srovnani Canonackeho 1.4 a 1.8 a pro ilustraci zde byl jeste prihozena prave 28-70ka. Rozdil byl celkem znacny. Respektive byl zrovna na te hrane, kde ti 5D propadla co se tyce detailu.
zoom vs. fix
Řekl bych, že volba objektivu je v tomto případě druhořadou záležitostí. Jde tu hlavně o digitální zpracování obrazu v aparátu, popř. v RAW editoru, kdy dochází ke slévání málo kontrastních detailů do odporných chuchvalců. Zatímco kontrastní hrany (dle míry doostření) nepřirozeně vystupují z obrazu, jemné detaily podobných barev jsou rozcupovány. To je typická vlastnost digitálních fotoaparátů, kterou kupodivu lidé většinou vůbec neberou na vědomí. U některých typů fotografií, např. portrétů to nemusí vadit, jinde, zejména u krajinářských snímků (ale ne u všech motivů) je to tragické, nebojím se přímo použít výrazu “humus”.
S tím souvisí i otázka “vnitřního kontrastu” či jak bych to nazval. Obrázky z digitálu, byť v optimálních podmínkách poskytují čisté, nezašuměné plochy, vysokou subjektivní ostrost a realistické barvy, jsou vůči obrázkům s filmu jaksi ploché, blátivé a vyprahlé. A nepomohou žádné úpravy kontrastu, nastavování křivek a úrovní: filmová fotka (pokud se něco nepokazí) je křišťálově třpytivá, zatímco fotka z digitálu je jako pohled přes mléčné sklo. Prostě je to specifický rys té technologie. A je celkem jedno, jestli se fotí digitálním kompaktem do kapsy nebo středoformátovou stěnou za třičtvrtě miliónu. Ten rozdíl oproti filmu (odpovídajícího formátu) tam prostě je. Ale lidi to nevidí, nechtějí to vidět, když za to dali tolik peněz a když se s tím tak pohodlně fotí.
Abyste mne nekamenovali: neříkám, že fotky z digitálu nestojí za nic, zejména pro “spotřební účely” většinou plně dostačují, ale z filmu se dá získat hezčí obrázek (také se to ale snáze dá pokazit a stojí to více úsilí). Většině lidí je to ale zřejmě jedno, jsou dalekozrací, a tak my, kteří máme slabost pro film, resp. střední a ještě větší formáty filmu, vlastně jen sloužíme své bizarní úchylce, kterou nakonec jen málokdo ocení.
zoom vs. fix
Je to proste jako klasicka cerna deska vs. CD. A kolik lidi dnes ma doma gramofon ? A to bylo zastancu klasickych desek, ty dnes maji urcite uz vsichni CD prehravac (DVD), neli rovnou MP3 🙂
zoom vs. fix
Už jsem se bál, že to nikdo nenapíše!
zoom vs. fix
Naprosty souhlas. Pekne pojmenovane neduhy digitalniho obrazku:
chuchvalce a blativost — to je presne ono.
Podobny test
Trochu podobny test.
http://www.luminous-landscape.com/essays/back-testing.shtml
Sračky
to jsou. Tenhle má pravdu:
To je dobrej článek 🙂
5D dostal nařezaný i od kinofilmovýho dálkoměru.
Super, další potvrzení pro to, že tudy cesta ještě nevede a asi ještě pár let nepovede. Ať žije film.
5D prohrál s Leicou i s Mamčou a to zhruba stejně. Odporný snímky, co z toho padaj, fakt že jo. Zase jsem se jednou podíval na digitální interpolovanej hnus v plným rozlišení. Ten výstup je fakt tragickej. Už aby ta foveon technologie doputovala i k ostatním výrobcům, protože tyhle cmosy a ccdčka fotí všechny stejně neostře, stejně nepřirozeně, stejně blbě…
Ta Houdova série Damaris na Fstopu je asi to nejhorší (technicky), co kdy nafotil, vypadá to přesně jako cvaky digitálem.
Asi mám něco s vočima 🙂
Celý článek se mi moc líbil. Jen slovní hodnocení informačního obsahu obrazových ukázek v první části mi přišlo moc tendenční ve prospěch filmu.
Z hlediska obsahu obrazové informace na zveřejněných ukázkách-testu to vidím jinak, než popisuje doprovodný text.
Fotím jako amatér už 45 let a převážnou dobu to bylo černobíle na film. Dělal jsem i velké zvětšeniny a filmové zrno jsem vnímal jako součást informace v obrazu. Od roku 2000 jsem začal fotit digitálně a zpracovávat obraz na počítači. Jsou to nesrovnávatelné technologie. dají se porovnávat jen z hlediska naplnění konkrétního cíle, to jest požadovaného výsledného obrazu.
Obraz z filmu rovnou na papír a obraz z DSLR na papír stejného formátu ve stejné tiskárně (labu), to je asi jediná platforma, kde by se dal výsledný dojem a kvalita srovnávat.
Zdigitalizovaný diák ve srovnání s obrazem DSLR je možné porovnávat špatně a jen pro přesně použité materiály, postupy a přístroje, přesně jako v tomto článku. Nelze zobecňovat.
Celá diskuze o tom co je lepší a kdy DSLR “předhoní” film je zbytečná.
Každý bude mít tu hranici, kdy přejde na digitální záznam, jinde.
Podle toho, čeho bude chtít dosáhnout.
Bohužel je pravděpodobné, že fotografování na film bude z “ekonomických” důvodů (výrobců) čím dál větší přepych a pěkně se jednotlivci prodraží.
reakce autora
Nevím, jestli je v mých silách i zájmu odpovídat na všechny komentáře, zvláště když na většinu z nich lze odpověď najít v článku.
Ponechám stranou zmínky týkající se krásy modelky nebo poznámky týkající se kvality mojí tvorby. Moje fotografie mohou zájemci komentovat na mých stránkách, pokud mají potřebu.
Možná by na začátek neškodilo zopakovat, co bylo účelem srovnání:
1. zjistit, zda je možné pomocí EOSu 5D, osazeným nějakou nadstandartní optikou produkovat data, ktera by po technické stránce plně nahradila můj dosavadní postup.
2. zamyslit se nad estetickým dopadem, charakterem zobrazeni – pokud nějaký bude k nalezení – obou metod.
Nešlo tedy ani o detailní test nějaké optiky, ani o detailní test zmíněné kamery. Šlo o porovnání výsledků dvou konkretních systémů. Jeden byl daný tím, čím po leta pracuju, ten druhý by se mym pracovnim nastrojem mohl stat. Cenově se všechny tři (včetně Leiky) systémy od sebe prakticky nelišily.
Jistě bych měl raději srovnání s pevnými ohnisky, neboť pokud bych 5D kupoval, určitě bych na ní zoomy nenasazoval. Ale…
Jednak sám Canon, ale i mnoho autorů různých testů právě ten vybraný objektiv chválilo až do nebes. Stačí zapnout google. Kromě toho nebylo účelem testu zjišťovat slabiny obou systémů, ale naopak jsem se snažil o spíše optimální podmínky. V takových podmínkách by měl být rozdíl mezi velmi dobrým zoomem a pevným ohniskem zanedbatelný, zvláště když jsme úplně pustili ze zřetele otázky jako geometrické zkreslení nebo vinětaci. Šlo „jenom” o co nejlepší výstup v optimálních podmínkách. Navic se nejedna o nejaky extremni zoom. Ze muze byt vystup ze zoomu vystupu z pevneho ohniska roven dokazuje napriklad posledni srovnani na luminous landscape (http://www.luminous-landscape.com/essays/back-testing.shtml), kde legendarni zoom od Hasselbladu vykonem prekonal sve vlastni pevne ohnisko. Ze Canon pri popisu vlastnosti svych skel superlativy nesetri, je vseobecne znama skutecnost, stejne jako ze pevna skla od canonu vetsinou v discipline optickeho vykonu neaspiruji pri srovnanich s produkty jinych vyrobcu na predikat absolutni spicky.
Protože mne ale (jak zmíněno v článku) téma zajímá, je dost možné, že casem clanek o srovnani pevneho skla se stredoformatem doplnim. Osobne jsem ale presvedcen, ze na celkovem vyzneni clanku, predevsim na zpusobu zachazeni s daty ruzneho kontrastu, to asi mnoho nezmeni. Ale uvidime 🙂
Otázka zda udělat pro srovnání resize u větších dat nebo u těch menších mi prijde trochu marginální, on ten výsledek z 5D vypadal stejně uz před tím zvětšením. Už z principu se ale zmenšováním data degradují – nebot polovina pixelu se odpocita pryc – zatímco zvětšováním na dvojnásobek se de facto pouze nafoukne status quo. Majitelé digitálních kamer často argumentují tím, že skeny o velkém rozlišení beztak pouze zvětšují zrno a nikoli opravdové informace, takže na tom oba systěmy byly vlastně podobně.
Protože ale rád dělám věci pořádně, prohlédl jsem si pred zapocetim prace obě varianty a nenašel mezi nimi žádný viditelny rozdíl, jak ostatně u zvětšování na zhruba dvojnásobek bývá zvykem. Celkové vyznění srovnání to rozhodně neovlivnilo.
Ohledně úprav RAW dat: nebylo mým záměrem volit nějakou exotickou proprietérní metodu pomocí software třetího výrobce a podobně. K vyvolání RAW dat jsem použil výrobcem u kamery dodávaný program (ZoomBrowser EX) a jak v článku zmíněno, zvolil jsem dvě standardní nastavení – mimo jiné i pro snadnou opakovatelnost srovnání. Rad verim, že rutinní uživatelé 5D mají své vlastní postupy pomocí kterých dosahují přesně těch výsledků, jaké jim vyhovují, ale to jednak nebylo předmětem tohoto srovnání, a jednak nevěřím, že jiný postproces by vedl k opravdu diametrálně jinému výsledku.
V reakcích na tento článek figurují příklady údajně lepšího postprocesu (Milos). Nechci se autora nijak dotknout, ale pouhým silnějším doostřením detailnější ani ostrejsi data nevzniknou, jeho výsledky by se daly velmi dobře použít pro dokumentaci mých konečných závěrů ohledně zacházení 5D s detaily různého kontrastu.
Protože vyšší ISO nežli 100 prakticky nepoužívám (pouze u Leiky, TriX, a tam jde o něco trochu jiného), není to pro mne relevantní problém. Testy na tohle téma nechť si udělá někdo, pro koho je tato otázka podstatná.
Obecně k otázce „nesrovnatelnosti porovnavaneho”:
Pokud se omezím pouze na jeden aspekt – jako v tomto případě na absolutní výstup za daných podmínek – tak mohu srovnávat co chci, je li to pro mne relevantní. A pro mne to relevantní je, jak jsem poněkud obšírně líčil na začátku článku. Můj úmysl byl a je i nadále nalezeni ekonomicky prijatelneho digitálního pendantu k mému středoformátovému produkčnímu postupu. Vzhledem k tomu, že kam jsem pohlédl, všude jsem se dozvěděl že digitální kamery této třídy „už dávno” výstup ze středního formátu překonaly, mělo moje srovnání naprosto reálný podklad, který měl vyústit v záměr koupě 5D, pokud by test dopadl jinak.
To, ze Leica nakonec dopadla lepe nez 5D je sice zajimave a necekal jsem to, ale na mem umyslu poridit si nejakou FF DSLR to nic nemeni. Kdyby na Canon ten Summilux sel nasadit, to by byla jina 🙂
reakce autora
Dobra reakce, jen by opravdu neskodilo casem porovnat jeste s pevnym sklem.
Jeste dotaz, zda by bylo mozne hodit odkaz na original raw prvni srovnavaci fotky s mostem, kde bych zkusi v jinem programu prevest na finalni soubor a porovnat s ukazkama, jelikoz ZoomBrowser EX je opravdu jen nouzovy, ktery pouzivam jen k nahledum a smazani nepovedenych zaberu, ma totiz celkem rychle nahledy rawu, nez ostatni programy.
reakce autora
Suhlas,ZoomBrowser EX je primarne prehliadac a soft dodavany s 5D na pracu s raw je DigitalPhoto Professional,kde okrem ineho je jedno, aky modus pri foteni do raw bol zvoleny.
Pre porovnanie ostrosti by bol asi najvhodnejsi Landscape (+4),pri portretoch asi Portrait.Pri tych moznostiach,ake ma autor bolo skoda nepozriet sa na vyuzitie resp.spravanie sa tychto modusov vzhladom na neduhy rezimov Neutral,Standard,ktorym “pridala”aj interpolacia.
Pre autora:pri rozliseni S-Bahn na verzii “F” chyba vnutorne zabradlie-cim je to sposobene?Bolo to fotene s casovym odstupom?
reakce autora
Este mam jednu otazocku na autora-ake Vam to davalo casy pri 24-70 na 50mm a použitej clone pri foteni reduty?Vopred dakujem.
reakce autora
sicesice nevim, na co vam ten udaj je, kamera byla na stativu, ale v udajich u rawu stoji, ze to bylo 1/160s.
reakce autora
Ten udaj som chcel vediet,aby neboli pochybnosti o praci AF, vzhladom k jeho pracovnemu rozsahu v EV.
reakce autora
no, u toho RAW vyvolavace je jedno v jakem modusu ty obrazky byly vyfotografovane, to je tak nejak uz v podstate veci. Proto take mohu z jednoho snimku predlozit dve ruzne verze.
U te F verze to zabradlii chybi, protoze behem tech par minut ktere uplynuly mezi obema verzemi vytah na kterem je pridelane sjel dolu 🙂
reakce autora
Presne o to mi slo,ak by ste na popud diskutujucich urobil to zrovnanie s pevnym sklom, nebolo by na skodu prihodit tam vyrezy zo spomenutych
modusov.Este chcem podakovat za clanok, a nedajte sa odradit neprajnikmi a
zaroven dobre myslene rady zvazte (rt).
reakce autora
Tome, Summilux R ruznych ohnisek samozrejme nasadil lze 🙂
http://cgi.ebay.de/Adapter-Leica-R-Canon-EOS-1Ds-Mark-II-5D-350D-20D-1D_W0QQitemZ7617328368QQcategoryZ79943QQrdZ1QQcmdZViewItem
reakce autora
Na to aby 35mm zlepsil rozliseni 5D neni potreba objektivu Leicy, staci plastak 50/1.8 za circa 3000Kc od Canonu na tele od Canonu za 6000 tisic. A kde jaky zoom jakbysmet. V hrubem rozliseni zatim vyhoda digitalu nespociva, a to uz se to probiralo mnohokrat pod jinymi clanky.
reakce autora
Chtel jsem pod ten svuj prispevek jeste napsat, ze jsi mel, nez jsi zacal, zmensit nejaky sken z Mamiye dvakrat a pak ho podle stejnym receptem dvakrat zvetsit, a mohl sis usetrit cas straveny testovanim a focenim nekolika aparaty. Pokud ale ted vysledek z 5D neni dost podobny takovemuhle postupu, delas, IMHO, neco nedobre (prestoze si uvedomuji, ze 5D ma zmekcovaci antialiasovaci filtr, neni aspon u tohoto aparatu az tak hodne silny).
IMHO, nemyslim, ze pouziti pevneho skla udela velky rozdil, obzvlast pobliz stredu pole a na clonu jakou jsi fotil, pokud tedy ten zoom nebyl vadny. IMHO, vim, ze pouziti vhodne konverze z RAW udela na ruznych nametech casto znacny rozdil. A navic nektere volby jsou vhodne jen jako zaklad pro dalsi zpracovani (jako ta neutral s nedoostrenim). Doporucil by ti tudiz si to vyzkouset, takhle je to trochu jako kdyby zacatecnik nafotil neco tou Mamiyou, naskenoval vysledek na stolnim plochem skeneru a stezoval si, ze vysledek stoji za nic. Tim nerikam, ze se zaver diametralne zmeni, vice pixelu si nenapiskas, ale jsou metody, jako treba pridani toho sumu, ktere tomu mohou dat vizualne prijatelnejsi vzhled.
A nakonec, je pozoruhodne, ze i kdyz se dva koukaji na stejne obrazky, muzou vyvodit pomerne ruzne zavery.:-)
reakce autora
A az se bude srovnavat 5D s mobilem,tak se vystup z 5D zmensi na rozliseni mobilu,aby to srovnani bylo plnohodnotne. No vetsi blbost asi vymyslet uz ani nejde…
reakce autora
Neco takoveho jsem ani nenavrhoval. V kazdem pripade, kdyz uz se dela srovnavaci recenze, neni zbytecne k ni dat puvodni “neupravene” soubory. A pak uz si zajemce muze srovnani dodelat sam. Ze spatne procesovanych souboru to jde hur.
reakce autora
Covece, promin, ale nejak nechapu. Ty kdyz chces z nejakeho skenu dostat optimum, tak jej nejprve zmensis na polovinu a potom jej zase zvetsis? Tak to jsem asi doposud opravdu neco delal pri postprocesu spatne, jak mi opetovne podsouvas 🙂
Ja to cely nepodnikal z dlouhy chvile, mne jde opravdu o nalezeni pouzitelne digitalni pracovni metody pro to, co fotografuju.
A to vypada tak, ze treba zrovna dneska jsem z labu sel vyzvednout dva printy 130×95 cm. Pokud bych je produkoval tou 5D, tak by i pro to “horsi” rozliseni lambdy musely byt 10400 pixelu siroke. To je moje realita.
Vsichni vime, ze u kvalitnich dat se zvetseni na dvojnasobek dela bezne a vysledek je v pohode… Pokud teda ta data za neco stojej.
Samozrejme si tu kameru muzu koupit na fotky mych deti, ale to je trochu jina story.
Jinak, prave proto jsem pro vyvolani tech RAW dat zvolil standardni modusy od Canonu, aby si kazdy mohl vyzkouset jak je ten jeho postup lepsi.
reakce autora
TIm zmensenim na polovinu jsem chtel rict, ze pokud ta data zmensena na polovinu nestaci, tak je jaksi nemozne, aby aparat s tim rozlisenim produkoval dostacujici soubory. A pokud to je tak, tak jsi ho nemusel ani testovat.
Pokud polovicni rozliseni staci, tak muze byt kamenu urazu vic – principialni existence barevneho filtru a nutnost barevne interpolace, ale aparat bez filtru s timto rozlisenim neni, nebo/a antialiasovaci filtr, a aparat bez neho ma specialne na foceni lidi a detailni krajiny zase jine mouchy, a nebo/a pouzita technika (rozhozeny AF a MF aparatu, objektiv) a zpusob postprocesovani vysledku. Tohle je vsechno zbytecna teorie, kdyby jsem z tvych vysledku nemel na prvni pohled pocit, ze ten aparat umi lepsi…. Takze asi tak s tim, ze jedine to postprocesovani se da lehko predelat.
reakce autora
A jeste se doplnim, jsem zvykly vidat neco jako maji treba na strance, http://web.canon.jp/Imaging/eos5d/downloads/wedding.jpg , oblicej tvori priblizne stejnou nebo mensi cast obrazu jako na tve “modelce jako detail celku” a vypada uplne jinak. Samozrejme to je studiove nasviceni, barvy, naliceni atd, ale asi jeste neco delaj jinak, a zkus si ho i zvetsit.
reakce autora
Urcite se da vystup z te D5 optimalizovat, at uz pouzitim jine (cizi?) optiky nebo nejakym sofistikovanym postprocesem.
U mne ale cim dal vice prevazuje pocit, ze jako nahrada za moje diapozitivy to asi zatim nedopadne. Nejenom kvuli rozliseni, ktere asi opravdu je spis na limitu, ono i u te tebou linkovane svatebni fotografie nemam uplne dobry pocit, i kdyz je technicky dobra a nepreostrena, pambu pozehnej.
Ted momentalne premyslim, zda se pokusit o nejake rozsirene srovnani 5D s pevnymi ohnisky ruznych vyrobcu, nebo zda bych si radeji nemel rovnou pujcit na otestovani mamiyu ZD, ktera by nejspis mym pozadavkum bez velkych obstrukci vyhovela (mimochodem ma celkem genialne vyresenou bezdotykovou manipulaci s lowpass filtrem). Bohuzel stoji ale momentalne asi trojnasobek te 5D…
reakce autora
Tak tady ta Mamiya stoji asi petinasobek, a to uz je jak auto.:-) Ono kdyz citujes, ze lidi rikaji, ze 5D a podobne jsou lepsi nez stredni format, tak je to treba brat s rezervou, jelikoz obetovali cast rozliseni za tu pruznost a provozni naklady digitalu. A kde digital vytvari jedny artefakty, skenovany film ma zase jine…
Nemyslim, ze ma cenu srovnavat 5D se skly ruznych vyrobcu. Muzes si pujcit objektiv jako 50/1.4 od kohokoli a uvidis, a maj ho vsichni vyrobci dost podobny. Navic ten sensor nema extra rozliseni, aby to delalo tak velky rozdil. Podani barev a podobne veci jsou digitalne drobet pase. Treba proti tomu 24-70 uvidis rozdil, treba ne, v kazdem pripade pokud si konvertoval defaultama v Zoombrowseru, tak v te konverzi mas vetsi rezervy (i DPP dodavany s 5D ti da vice moznosti a tim i lepsi vysledky). A nebo pockej dva roky na nejaky 3D s 16-20Mp, a nebo az Canon nebo Sony koupi nejakou stredoformatovou spolecnost a strci do nich svuj velky levny sensor…Nebo jim ho trebas jen prodaji, ale to se asi nestane pokud budou mit pocit, ze jim muzou docela dobre se svym formatem konkurovat. Jinak je ta digitalni fotografie velmi nedemokraticka, amater nejaky drahy back neuzivi, zatimco u filmu mohl vzdycky jen fotit min…
reakce autora
Pěkný článek. Docela mě mile překvapila ta Leica.
Nechci polemizovat nad objektivy apod. Je jasné, že když potřebuju fotky formátu A0 tak k tomu potřebuju dostatečný počet pixelů. A pokud je dostanu interpolací tak za určitých podmínek to může být.
Spíš mi jde teď o to, že jsem si prakticky ověřil, že je dost velký rozdíl v programech na zpracování RAW souborů – používají odlišné algoritmy a postupy a proto mohou být mezi nimi dost zančné rozdíly. A ten SW od Canonu určitě nepatří k tomu nejlepšímu co se dá použít. Osobně považuji za špičkový SW CaptureOne (pro tento účel stačí verze LE) a jako druhý RawShotter – určitě se s nimi dá dosáhnou lepších výsledků než s tím od Canonu – nic ve zlém, ten SW od Canonu je jen pomůcka pro čerstvé majitele aby zjistil, že to fotí, že se z RAWu dá dostat víc než z JPEG, ale taky to že existují lepší SW.
Ještě na záver – hodně lidí by si mělo uvědomit i tu skutečnost, že u digitálů velmi záleží pod jakým úhlem dopadají paprsky světla na fotocitlivé buňky – ideální je kolmo. U filmu na tom až tak moc nezáleží, protože nad zrny filmu nejsou miniaturní čočky (jako u senzoru CCD/CMOS) soustřeďující světlo na střed buňky. Proto výrobci optimalizují objektivy pro digitály. Špičkový objektiv pro film z tohoto důvodu může na digitálu zklamat.
reakce autora
Tomáši, předně gratuluji k článku, který na rozdíl od těch minulých na podobné téma, byl opravdu praktický a zajímavý. Obdivuji i množství práce, které jste si dal s přípravou ukázek.
Na druhou stranu ale lituji, že jste určité věci nedotáhl do konce a opravdu tak, jak tady mnoho lidí správně naznačuje nesáhl po pevných sklech a kvalitní konverzi z RAW. Předem říkám, že jsem téměř čerstvým majitelem 5D, několika zoom objektivů L řady, včetně nového 24-205 a naštěstí i pevných skel. I když Vámi používaný objektiv dostává velmi pozitivní hodnocení ve většině testů, myslím, že je nutné ho chápat především jako profi reportážní záležitost. Věřte, že kdybyste použil např. pevnou 50/1,4, nebo 85/1,8, nebo 135L na ten portrét, dostanete opravdu zcela jiné výsledky. Dokonce i některé pevné objektivy Tamron nebo Sigma jsou na určitou práci skvělé. Sám mám výborné zkušenosti s Tamron 90 Makro pro jakékoli ateliérové zátiší, reklamu atd. Je to v podstatě tak, že fotím-li testy, malou ilustračku pro časopis, klidně použiji zoom, je to rychlejší a pohodlnější. Budu-li fotit reklamu, nebo módní katalog, plakát, či něco podobného, nedovolím si to dělat zoomem. To platí i pro krajinu, architekturu, atd. Zde bylo opravdu srovnáváno dokonalé a pro dané téma špičkové profi vybavení s něčím, co je primárně určeno pro profi reportáž. I když rozumím snaze o přiblížení reálné situace, kdy většina lidí ty zoomy stejně používá na cokoli.
Druhým a ještě výraznějším limitujícím prvkem je pro mne však převod z RAW. ZoomBrowser EX není v podstatě nic jiného, než stejný software, kterým se tato konverze děje přímo ve fotoaparátu při focení rovnou do JPG. Takže jste nepřeberných možností konverze RAWu vůbec nevyužil. A zde vidím největší kámen úrazu. On i ten diák lze špatně, nebo průměrně vyvolat a špatně, průměrně či špičkově naskenovat. Mým druhým pracovním nástrojem je Hasselblad s klasickým 6×6 filmem a věřte, že už jsem z našich laboratoří viděl ledacos. Při použití konverze, kterou nabízí například nová verze Photoshopu, nebo dokonce např. Capture One zjistíte, že jste schopen dosáhnout velmi kvalitních výsledků. Výhoda práce do RAW je například srovnatelná s tím, jako byste měl kazety s mnoha druhy filmů přesně pro to, co zrovna fotíte. A ruku na srdce, kdo z nás s sebou vozí více než tři kazety? Pak se Vám stane, že byste možná radši velvii než provii, nebo se zatahne a radši Kodak Gx, nebo je to málo kontrastní, málo barevné a studené, tak radši Kodak VS, vejdete do interiéru osvíceného žárovkami a problém. A nebo radši pastelové barvy nových negativů od Fuji pro některé situace? Takto chápu dokonalé využití potenciálu filmové technologie, ale na cestách bohužel opravdu nerealizovatelné. A právě tady je RAW naprosto dokonalý. Ve výše zmíněných programech je možné pracovat nejen s barevností, kontrastem, posunem v bílé, ale i kompletně s celou gradační křivkou. Věřte, že je to opravdu paráda. Dokonce i interpolovat se dá přímo z RAW a nárůst do cca +20% je nepoznatelný.
Sám jsem nedávno podrobil 5D opravdu velmi náročnému testu během focení na cestách. Od krajiny po portréty, interiéry, architektura, zátiší, atd. Často za téměř katastrofálních a neodhadnutelných světelných podmínek. Musím říci, že záložní kinofilmové tělo zůstalo v autě netknuto a Hasselblad jsem použil pouze několikrát na krajiny spíše z nostalgie a pro možnost opravdu extrémní zvětšeniny. Vím ale, že si budu muset celý proces vyvolání a skenování velmi ohlídat, abych se dostal na kvalitu, kterou jsem dosáhl díky 5D. Věřte, že asi ještě před měsícem bych to takto nenapsal, i množství svitků, které jsem měl s sebou dokazovalo mou opatrnost vůči digitální technologii. Když jsem však jeden večer na hotelu viděl výsledek denní práce po pečlivé konverzi z RAW a za použití kvalitních skel, změnil jsem názor.
5D + 50/1.4 – srovnani
Ja mam pocit ze Canon v testu utrpel trosku tim, ze Tomas nepouzil pro srovnani pevne sklo stejne jako u leicy a mamiye.
Shodou okolnosti jsem mel ted par dni 5Dcko na hrani a udelal s nim par fotek.
Nasel jsem podobny snimek jako fotil autor (ikdyz neni tak detailni jako jeho portret). Moje fotka je porizena canonem 50/1.4, 1/400, f4.
Poudte sami:
http://reen.cz/misc/_/oci.jpg
Ja mam dojem, ze pevne sklo preci jen ukazuje ze 5D zvladne o dost lepsi kresbu. Problem s neostrosti bych tedy nevidel az tak v tele jako spis v objektivu.
5d + 50/1.4 – srovnani
a provedl jste na svem zaberu take interpolaci na stejne rozliseni jako autor clanku?
já také řeknu svůj názor
Vůbec nechápu co to tu je za komunitu. Připadá mi to tu jako spolek pěkně ujetých lidí. Věřte, že normální lidé se na fotky opravdu nedívají mikroskopem.
Normální lidé sledují to, co na fotce je – obsah.
Ale to je jedno, vím že vás tato pravda nezajímá.
já také řeknu svůj názor
Fajn, tak ukaz nejaky fotky 🙂
já také řeknu svůj názor
“Vůbec nechápu co to tu je za komunitu. Připadá mi to tu jako spolek pěkně ujetých lidí.”
Maj recht, všichni jsme tu GOGO.
já také řeknu svůj názor
… Normální lidé sledují to, co na fotce je …
o coz tu celou dobu jde :))
sklamanie
Priznam sa, ze som sa tesil na zaujimavy, obsazny clanok, ale cim dalej som ho cital, tym viac som bol sklamany.
1. Zle skryvana tendencnost a predpojatost voci digitalnej technike vyplyvajuca pravdepodobne z autorovej konzervatovnosti, takze hned na zaciatku bolo jasne, aky bude verdikt.
2. Vlastne ani neviem, co sa porovnavalo. Zoom versus pevne ohnisko? Objektivy Sekor vs. Canon? Skener vs. CMOS? Film vs. digi? Z tohoto pohladu zial clanok nema nenesie informacnu hodnotu, pretoze aj bez neho kazdy aj zacinajuci fotograf vie, ze napr. pevne sklo ma lepsiu kresbu ako zoom, ze na ploche 60x45mm bude zachytenych viac detailov ako na ploche 24x35mm atd.
3. Dost ma zaskocilo, ze autor pouzil ako jedno z moznych nastaveni doostrovanie priamo vo fotoaparate. Mozno sa mylim, ale kazdy aspon trochou skusenosti s DF doostruje v ramci postprocesingu a mam dojem, ze prave v tejto oblasti autor nie je zrovna najsilnejsi.
Myslim, ze ak by autor fotil dlhodobo s DF a teraz si to isiel vyskusat ma film, dopadol by test presne naopak. Vdaka skusenostiam s DF a tomu najlepsiemu sklu by z neho vyzmykal maximum, vdaka neskusenosti s filmom a narychlo obstaranym nejakym objektivom by film skoncil vyrazne horsie.
Velka skoda, ze tolko namahy a zbytocne…
zklamani
1. autor ma vuci digitalni snimaci technologii spise pragmaticky pristup. Z pohledu digitalniho nadsence to muze vypadat tendencne, z pohledu meho jde pouze o strizlive a predevsim subjektivni porovnani moznosti dvou zpusobu prace.
2. porovnavaly se dva systemy. Pokud vam vse bylo od pocatku jasne, nechapu proc jste tech 30000 znaku cetl do konce.
3. jako priznivec digitalni fotografie jiste vite jaky je rozdil mezi Raw daty a jinymi formaty a tudiz nechapu proc si myslite ze bylo doostrovano v kamere.
Je mi lito, ze jsem vas nepotesil. To vite, neni na svete clovek ten, aby se zavdecil lidem vsem 🙂
zklamani
Ak by som bol tym “digitalnym nadsencom”, tak by ma tento clanok iba potesil, pretoze podla neho kvalita vystupu 5D je uz porovnatelna so stredoformatom, co som teda necakal. Dokonca by som mohol povedat, ze rozdiel bol taky maly, ze mohol byt sposobeny rozlicnou kvalitou objektivou (5D bol z tohoto pohladu jednoznacne handicapovany) a rozlicnym postprocesingom. Vela mohlo urobit aj to, ze s touto technikou autor podla vlastnych vyjadreni nemal ziadne vacsie skusenosti. To ale nepovazujem za podstatne.
Clanok bol pre mna zdrojom jednej dolezitej informacie: Kto je nauceny fotografovat s DF a zvlada postprocesing, dokaze urobit s 5D tak technicky kvalitne fotografie ako respektovany profesional na stredoformate. Naopak, clovek fotiaci na stredoformat si zase moze povedat, ze este stale tie DF nie su v stave, kedy po par hodinach skusenosti s nimi z nich nedostanu lepsie fotky ako zo svojho stredoformatu.
Akosi bol “prehliadnuty” este jeden moment: Objem surovych dat s 5D je cca 12MB, zo stredoformatu “500 až 2500 MB”, doba nutna na postprocesing u 5D su maximalne minuty, u stredoformatu hodiny. Je to v pripade stredoformatu cena, ktoru ma zmysel zaplatit za rozdiel kvality, ktory zistime az pri velmi podrobnom a detailnom skumani snimku?
Este fakticka – rezim standard znamena doostrovanie v aparate.
este fakticka 🙂
aniz bych ted chtel vest nejaky boj za vasi osvetu: RAW data jiz z principu v kamere nijak zpracovavana nejsou. Veskere upravy, tedy i doostreni, se deji az pri vyvolavani dodatecne, at se jiz zvoleny modus jmenuje jakkoli.
este fakticka 🙂
Tome, jednak nemáš úplně pravdu – minimálně právě u CMOS snímače je nezanedbatelná část procesu principiálně dělaná ještě před RAW, to je už z principu…
Navíc ale pokud zpracuješ data z RAW v softu Canon, tak je výsledek v módu Standard identický s tím, kdybys fotil rovnou do JPG, je v principu fuk, jestli doostření udělá foťák nebo soft. Pořádná kouzla s charakterem doostření vyžadují jiný sw. Zrovna ty bys měl na 100% zkusit CaptureOne, která má mimo jiné alternativu “SoftLook doostření”, která je optimalizovaná právě na portréty a podobné věci – to je pro řadu tvých motivů jak dělané….
digital skratka presvedcil
Ja v tomto teste prave vidim silny nastup digitalu. Ak je potreba porovnavat digital s cipom velkosti kinofilmu so zoomovym objektivom s kinofilmovym stredoformatom s pevnymi sklami, to uz sakra nieco znamena. A to ze stredoformat vyhral, je predsa samozrejme, je podstatne vacsi a lepsi.
Keby sme chceli spravodlive porovnanie, musel by sa pouzit kinofilmovy canon a digi canon tej istej kategorie a menit iba jeden a ten isty objektiv. To by bolo jedine spravodlive.
Ale autor iba emotivne vyjadril svoju potrebu zatial zostat pri stredoformate, pretoze fullframe digital mu este nestaci. V com ho chapem, lebo kupit stredoformatovu digi, to je zatial naozaj investicia na urovni osobneho auta, a to je sakra moc.
Ale inak je to jedno, aj tak kazdy bude fotit cim chce. Dobre svetlo vsetkym
oprava
samozrejme kinofilmovy stredoformat je nezmysel, dufam, ze kazdy pochopil, ze som sa jednoducho preklepol na klavesnici.
Ale vznikol z toho zaujímavý kockopes…. 😉
vyborny clanek
clanek je udelan velmi dobre,autor vuci digitalu rozhodne zaujaty neni,to bych ho tedy nepochvalil a velmi mne tesi,ze eos5d je jen malinko horsi nez stredoformat a jeste to vzhledem k okolnostem neni tak jiste.
ten eos je totiz vpodstate diky ff neco jako kinofilm a tak nevidim duvod proc by musel byt nutne ve vsem lepsi nez 6×4,5. mne tento vysledek naprosto staci a jasne dokazuje,ze filmum jiz temer odzvonilo.
vim o cem mluvim neb filmy jsem uzival nekdy od prvni poloviny sedumdesatych let ale dnes jiz ani nahodou byt nekdy,obcas zvazuji,ze bych si mozna jeste koupil nejakou zrcadlovku na hrani,treba alympus om1 az om4 ,nebo mozna autofocus kdyz vidim v bazarech ty ceny a vzpominam mimo jine na muj nikon f801s jez se mi zejmena v tisku a na svatbach velmi osvedcoval a navic bych opet chtel fotit pevnou ctyriadvacou pri cemz na eos5d,proc to nepriznati,jednoduse nemam………
dobre svetlo a jeste lepsi digitaly —– cago,belo:-)
Zajimave
Zajimavy clanek, diky. Uprimne receno, docela me prekvapilo, ze full-frame digital uz muze byt tak daleko, ze ho zkuseny fotograf vazne srovnava s klasickym strednim formatem pro tak velky zvetseniny.
Co me ale hodne znechucuje jsou reakce “militantnich” priznivcu a odpurcu digitalu. Porad dokola a dokola jsou pod kazdym clankem omylany vyhody a nevyhody klasiky a digitalu. Jsem naprosty fotoamater, uplny zacatecnik, ale naprostou vetsinu z toho, co je tady v diskusi napsano, jsem cetl snad uz stokrat. Pochybuju, ze nekdo tady toho vi o foceni min nez ja, komu by to teda melo prinest nejakou pridanou hodnotu? Doufam, ze to lidi, kteri jsou ochotni venovat cas a energii psani takovyhle clanku neodradi…
DSLR a barvy na portrétech
Dobrý den,
téměř všechyn portréty, které jsem kdy viděl a které byly pořízeny na digitální fotoaparát mají na přechodu světla stínu dvě mapy. Jedna je řekněme okrová, druhá je řekněme červená. Někdy bývá i třetí mapa, která je do zelena. Ví někdo čím je to způsobeno a jak to odstranit? Tohle je asi poslední překážka, která mě dělí od koupi DSLR.
Je to vidět např i na snímku, který zde odkazuje jeden diskutující (tváře, krk, brada, kořen nosu)
http://www.paladix.cz/clanek.php?aid=11163&did=10902
dslr a barvy na portrétech
Klasické artefakty JPG komprese. Princip barevné komprese prostě odstraní polotóny a to, co přecházelo jaksi pozvolna a přirozeně se pak děje skokem. Není to věc technologie, ale využití. To samé se vám stane při překomprimování skenu z filmu.
dslr a barvy na portrétech
A nevěděl byste o odkazu na nějaký portrét z D5 v nějakém nekomprimovaném formátu, kde by tyto artefakty nebyly? Nevíte, jak to dostat bez těchto artefaktů do labu a následně na papír?
dslr a barvy na portrétech
Ten portret divky jsem fotil na ISO 200, protoze tak meli sladena svetla, na ISO 100 nebo 50 by to mozna dopadlo lepe. Raw uz bohuzel nemam, neb to byl jen dokumentacni snimek. Ve stejnem tematu jsem daval jeste nekolik odkazu, tak znovu treba tento, je tam (v diskuzi k danemu tematu) i jpg. Snad to alespon trochu pomuze.
http://fotosalek.humlnet.cz/img_8583.cr2
co je lepší?
Z článku pouze vyplývá, že autorovi hrušky jsou lepší než jablka souseda.
velmi neobjektivni pri testech .
vseobecne je canon 5 horsi nez nikon 200 a je to vetsinou mozna jen o pocitech neni proto objektivni ani fer pouzit proto jeden digitalni fotok od jedne firmy priste to muze byt olympus nebo no – name
jasne tam chybi minimalne nikon
velmi neobjektivni pri testech .
tak to je dobry vtip tydne
velmi neobjektivni pri testech .
tomu,ze je e5 VSEOBECNE horsi nez nikon d200 pochopitelne neverim a co by melo byt neobektivni a dokonce nefer na porovnavani vystupu dvou aparatu nikdy nepochopim.
Objasnění, aneb JAK JE TO S TĚMI ZOOMY
Já si zareju, i když osobně by to byla asi svižnější diskuse.
V posledních letech udělaly zoomy (zvlášť ty lepší a navržený počítačema před pár lety) takovej pokrok, že se na ně většinou pevný ohniska příliš nechytaj, a když chytaj, tak v jiných parametrech, než je ostrost… Po zaclonění o ty tři f-stopy bych považoval pevný sklo se zoomem za naprosto srovnatelný – pochybuju že by mohl být rozdíl viditelný či měřitelný při rozlišení 12.8 mpix. Např. průměrnou hodnotu MTF, což jsou sice měření “mimo praxi” na vybraném vzorku objektivů, má EF 50/1.4 při cloně f/8 změřeno 0.86, a již docela starý EF 28-70/2.8L má při cloně f/8 a nastaveném ohnisku 40mm hodnotu 0.83… což je myslím při variabilitě kusů naprosto zanedbatelný rozdíl. A teď ještě chybí věta od člověka z Luminous Landscape (který si toho vyzkoušel mnoho) o Canonu 24-70/2.8L:
“This is my “normal” lens. It produces very high quality images, and though a bit bulky it handles well. Unless I have a special need this is the lens that “lives” on the camera body that I’m currently using. This replaces my previous 28-70mm f/2.8L, because it is an optically superior lens in most respects.”
Více je vidět i na oficiálních webech Canonu, každý si může udělat srovnání MTF grafů z 50/1.4 vůči grafům od 24-70/2.8L – i když hodnoty v MTF grafech Canonu jsou měřené na vybraném kuse, jsou tedy spíše “teoretickým maximem” daných objektivů. Ty MTF které jsem popisoval výše byly měřené na náhodně vybraném kuse.
Takže si nemyslím, že by Tomáš nutně měl při dělání testu při cloně f/8 sahat po pevných sklech. Rozdíl by byl zejména pokud by dělal srovnání na plnou díru, což nedělal.
P.S.: Sám nedám na pevná ohniska dopustit. Ale že na ně nedám dopustit neznamená, že nejsem ochoten akceptovat fakt, že pro formát negativu 24x36mm už dosáhly zoomy úrovně pevných skel, přinejmenším po zaclonění a ve věci ostrosti.
objasnění, aneb jak je to s tĚmi zoomy
Ještě malá oprava – to co píšu se vztahuje na SLR. Na rangefinderech a obecně tam, kde je možné opticku “namačknout na film” je pro mne situace neznámá, a věřil bych tomu, že třeba Leitz má na Leicy M znatelně lepší pevná skla než zoomy; postavit velmi kvalitní pevné sklo, když má možnost být víceméně jakkoliv vzdáleno svou zadní čočkou od filmu, nebylo nemožné už před půlstoletím.
Peknej clanek
Tomasi, diky za peknej clanek. Jelikoz svuj clanek povazujes za filozoficko-technickej, tj. ne ciste technickej, dovolim si dve poznamky.
1. Vzhledem k tomu, ze mas podstatne vetsi zkusenost s hybridnim postupem, se kterym ciste digiatlni postup s Canonem srovnavas, dovolim si tvrdit, ze s postupem casu bys dokazal svou ciste digitalni techniku doladit a mel bys o neco lepsi vysledky, nez mas ted. Mam na mysli volbu jineho objektivu (24-70 je perfektni zoom, ale v ukazkach jdes zejmena po ostrosti a tam jsou podle me nektera skla ve stejne cenove kategorii blize tve Leice a Mamiyi), v technice doostrovani (tvuj postup jsem nezkousel ale domnivam se, ze univerzalni doostrovani poskytovane softwarem Canonu nebude na vsechny situace tak dobre jako manualni doostreni v PS po prevzorkovani a s maskou), mozna muze hrat roli i to, ze Canon s 24-70 je tezsi nez M7 a citlivejsi na roztreseni nez Mamiya s mensim zvetsenim). Mozna by to nezmenilo tve rozhodnuti, ale troufam si tvrdit, ze vysledek by po zkusenosti s konkretnim hardwarem mozna vypadal alespon trochu jinak – pres to ze vim, ze jsi pouzival clonu 8, stativ a 1/160 s. Samozrejme chapu, ze jsi pri tvem testovani udelal vic, nez se vejde do tohoto clanku, takze to sluvko “mozna” by melo byt podtrzeno.
2. Navykli jsme si vnimat film urcitym zpusobem a mame pocit, ze vime, jak to ma vypadat, nebo-li co je dobre a co spatne. S digitalem clovek zacne vnimat urcite nedostatky filmu a na porovnani se diva jinyma ocima a zacne si uvedomovat, ze ten film vlastne taky neni kor prirozeny, ze je to jen zvyk . Je to jako hledat, jestli Doors je lepsi nez Pink Floyd. Chci tim rict, ze ackoliv obrazky z Mamiyi jsou nepochybne v danych ukazkach ostrejsi, daji se tam videt urcite nedostatky, ktere zase nejsou videt u digitalu – kazdy si musi vybrat o co mu jde a vybrat si podle toho techniku jako vyrazovy prostredek. Digital ma urcite inherentni vyhody, ktere nejsou pri pouhem porovnavani ostrosti patrne. Jadna je moznost uspesneji fotit za horsich svetelnych podminek s prirozenym svetlem bez dramaticke ztraty kvality, dalsi je, nekdy puristy zatracovana, moznost vyfotit dany objekt dvacetkrat misto jednou a zvysit tim sanci na ostry nebo prirozenejsi vysledek. Je to proste odlisna technika s odlisnymi prednostmi a porovnani ciste ostrosti, i kdyz chapu, ze pro tebe je to podstatna zalezitost, nevypovida vsechno.
Opet, pripominam, ze to neni kritika postupu, jen pokus o navazani na (polo)filozofickou uvahu.
raw
podle mých osobních zkušeností je RAW konverze velmi důležitá. Rozdíly mezi Digital Photo Professional, ZoomBrowserem a CaptureOne jsou patrné na první pohled a jsou velmi velké. Ve prospěch CaptureOne…
Hodně důležitá je také _dlouhodobá_praxe_ používání toho softu. Smazat rawy při nedostatečných znalostech zpracování a nedostatečné praxi a při použití nevhodných konverzních programů je řešení, které zbaví starostí o kvalitu. Inu nevědomost je stav štěstí ;o) .
moje dva centy
najprv by som chcel podakovat za zaujimavy clanok
ale bohuzial musim podoktnut par veci
1.ked uz porovnavate vysledky MF vs 5D co s tyka vysledku bolo by pre uplnost dodat VSETKY relevantne informacie o vasom postupe>
MF
a.film,iso,chemia pouzita,
b.aky skener bol pouzity (a aj cena), cim to bolo skenovane a s akymi parametrami
Kedze autor ma dlhe skusenosti s pouzivanim MF + skener chcel by som sa spytat aky ma workflow a ako dlho mu trvalo kym knemu dospel.
c.photoshop postprocess
5D
a.fotene do raw, cize vsetky relevantne parametre raw konvertora. Pre objektivitu vyskusat niekolko roznych programov, pri roznych nastaveniach. Pouzit ten snad najjednoduchsi rawkonvertor (podla vsetkeho co som pocital) uplne degraduje test.
rozdieli raw convertorov vid napr
http://www.outbackphoto.com/artofraw/raw_28/essay.html
b.interpolacia > vyskusat rozne postupy interpolacie v roznych softoch. Nieje interpolacia ako interpolacia ze jo?
vid aspon http://www.paladix.cz/clanky/co-se-deje-kdyz-se-obrazky-zmensuji-a-zvetsuji.html
c.photoshop postprocess
Tym by sa velkost clanku aspon 3x nasobila a vtedy by sme sa mozno mohli zacat bavit co je a o kolko lepsie.
Uplne by bolo asi najlepsie si najst nejakeho profika co dlhodobo pouziva digital/5D nafotit si to iste a porovnat.
Uprimne ako clovek stale fotiaci na film ktory videl vela fotiek z 5D musim povedat ze tieto ukazky vyzeraju ako strasne jpegy.
moje dva centy
1. vsechny relevantni informace jsou v clanku uvedeny. Ale specialne pro vas jeste jednou:
Film byl Fuji Provia, a pokud jste byl na rozpacich jestli 100ISO nebo 400ISO, tak se jedna logicky o to prvni. Skenovano na Minolta dimage multi pro pri 4800 dpi a plne barevne hloubce. Kolik stal skener uz nevim, rekl bych ze kolem 3000 Euro. Jaky to ma pro vas vyznam ale netusim. Otazce “jakymi parametry bylo skenovano” nerozumim, upresnete ji.
2. Jaky mam workflow je v clanku popsano. Skenuju diapozitivy a podle toho na jaky ucel a pro jake vystupni zarizeni jsou urceny je upravim. Jak jsem k memu workflow dospel? Jak to presne myslite? Ona momentalne zadna alternativa neexistuje, pro dosazeni urcite kvality to proste jinak nejde – snad za urcitych podminek s vyjimkou digibacku o vysokem rozliseni a ponekud neprakticke cene. Co vas presne zajima?
3. Postproces v PS – predpokladam ze mate na mysli upravy skenu pro test – jsem popsal v clanku. Krome mirne upravy barev, nutne pri skenovani s durazem na kompletni histogramy, v podstate o zadne dalsi upravy neslo. Fotografie z 5D jsem krome uprav pri vyvolavani RAW definovanych pouzitim standardizovaneho modusu a nasledneho resize neupravoval vubec. Skutecnosti popisovane v clanku o zvetsovani ci zmensovani dat jsou mi znamy, proste bikubicke zvetseni o sto procent je pro ucely testu naprosto postacujici. Neslo o to, pri zvetsovani dopocitavat chybejici data, ale pouze prevest status quo na stejne meritko aby bylo mozne nejake srovnani. Zmensovani vetsich dat je mnohem destruktivnejsi proces a proto jsem mu nedal prednost.
4. Problematikou, kterak ruzne vyvolavaci programy pro RAW data ovlivni vysledek, jsem se nezabyval. Bylo by to jiste zajimave tema na samostatny clanek. Na rozdil od vas si ale nemyslim, ze jednoduchy vyvolavac prikladany vyrobcem test degradoval. Jeho pouziti pri presne definovanych rezimech naopak zarucovalo opakovatelnost testu pro kazdeho, kdo napriklad bude chtit zjistit, jak se vysledek lisi pri pouziti nejakeho jineho postprocesu.
K vasi poznamce o vzhledu obrazku z 5D “jako jpegy”: JPEG sam o sobe nemusi vypadat spatne, jak jiste vite. Pokud vznikne jako konecny stav obrazku a prevod do nej se obesel bez komprese, tak jej od jinych formatu prakticky nerozeznate ani v tisku, ani na monitoru. n.b. jsou prakticky vsechny obrazky na webu ve formatu jpeg.
To, co vas iritovalo, je mikrostruktura dat patrna pouze pri extremnim zvetseni. Vetsina testu ktere jsem kdy videl, se spokojila s mensim zvetsenim. Mne ale zajimaly prave rozdily v mikrostrukture, protoze pri velkych zvetseninach, tak jak je bezne produkuji, jsou zodpovedne za celkovy charakter vysledku. U printu v oblasti A4 – A3 ale nehraji roli, jak jsem se snazil v clanku ukazat.
moje dva centy
1.Dakujem za doplnujuce info. Cena skeneru ma zaujimala lebo v clanku stale spominate podla vas vysoku cenu DSLR ako 1Ds. Uprimne pri porovnani so skenerom za 3000euro mi to prijde prinajmensom velmi diskutabilne.
Otazkou akymi parametrami bolo skenovane som myslel parametri ako>
bitova hlbka > 8bit/16bit/16bitlinear ?
zaostrovanie > auto/manual ? na stred/na hlavny objekt? co mi je znamo aj to posobi rozdieli
USM > ano/nie ake?
aky corol managment pouzivate by ma tiez zaujimalo aj ked to nema vplyv na ostrost
2.Aky mate workflow nieje v clanku popisane. Popis ,,Skenuju diapozitivy a podle toho na jaky ucel a pro jake vystupni zarizeni jsou urceny je upravim. ” nepovazujem za popis workflow. To by kazdy z digitalom mohol napisat ze ved ,,Nafotim a upravim v PC,, .
Co sa tyka workflow ma zaujimal cely proces >
DIA date vyvolat, potom pozrete na presvetlovacke a vyberete len naj, alebo skenujete nahlady na vsetky? Ked si vyberete fotku co chcete na najvacsie rozlisenie akymi parametrami vacsinou skenujete (16bit?,adobeRGB?,autofocus?,atd)? Surovy sken upravite a vymazete alebo zalohujete? atd .
Lebo pochybujem ze ste si kupili skener, zapli, potlacili gombik a hned mali vynikajuce skeny ake asi mate teraz. Lebo to ste defacto spravilis s 5D. Za jeden den sa stoho clovek nenauci dostat najlepsie vysledky. Obzvlast ked ako ste pisali neviete poriadne nou ani manualne ostrit.
Ak sa vam nechce rozpisovat cely workflow takto uplne chapem, len som tym chcel poukazat ze ak ste detailista (ako vidim ste) tak asi neskenujete vsetko tak aby to bolo co najlahsie.A to iste s digitalom (ktory btw ani nemam). Ak by ste pouzivali dslr tak nebudete pouzivat ten najednoduchsi rawprocesor.
3.,,Zmensovani vetsich dat je mnohem destruktivnejsi proces a proto jsem mu nedal prednost.,, a vtom je hacik. Ide o to co vam tymto testom slo.
AK VAM SLO O POROVNANIE TLACE NA A1/A0 ATD z MF Dia VS 5D
tak jak ste pouzili to najlepsie z filmu (dia,medium format,skener za 3000euro, skusenosti a predpokladam dlhopouzivany workflow) tak ste tak isto mali pouzit to najlepsie aby ste dostali max z 5D (rozne viac advanced rawprocesory, rozne sposoby zvacsenia) alebo najst nejakeho odbornika co 5D pouziva dlhodobo. Tym sposobom co ste pouzili ste ak vam slo o hore zmienene test degradovali. To by bolo to iste ako skenovat MF diak na stolnom skeneri alebo dat skener niekomu kto nevie skenovat ale pritom vie pracovat s raw. Pochybujem ze by ste potom nenamietali o objektivite testu.
AK VAM SLO O POROVNANIE ZOBRAZENIA DETAILOV MF Dia VS 5D
Tak je tento test nepouzitelny kvoli rawconverteru. Lebo defacto co ste vy porovnavali nebolo 5D digital vs film ale MF Dia Provia skenovany na Minolta multi pro skenery VS 5D raw vyvolany zoombrowserom za dvoch roznych nastaveni. Ako by skeny vyzerali inak na bubne, z ineho materialu (negativ, iny diak) tak by vysledky vyzerali inak za pouzitia inych raw SW s inymi nastaveniami.
v testu pisete
,,Zajímavý je způsob zacházení s nerozlišenými detaily v pozadí (stromoví). U filmu vytváří struktura zrna pocit rozlišených detailů, i když neodpovídá skutečnosti. Obě varianty dat z EOSu 5D zde podávají zhruba stejně digitálně prázdnou plochu, členěnou minimálními tonálními nuancemi. Podle mne je právě tenhle přiklad charakteristický pro zacházení EOSu s daty. Tam, kde rozpozná strukturu, ji zesílí, tam, kde žádnou nevidí, je potom o to větší dojem prázdna díky naprosto bezstrukturní ploše, o které ale oko tuší, že ve skutečnosti strukturu má.,, ako som povedal toto vsetko sa da ovplyvnit raw konvertotorom.
AK VAM SLO O ROZLISENIE DETAILOV
tak ste jednoducho nemuseli zvacsovat fotky z 5D ale uznavam ze tu to nebolo tak kriticke. Ale to by ste potom ale nemohli pisat o tom ako su tie detaili zobrzazene ako niekolko krat pisete. To by bol potom naozaj len test DETAIL je alebo nie JE na fotke. Na to by ste rovno mohli odfotit na to robene ciarove testy alebo nieco na sposob http://www.luminous-landscape.com/essays/back-testing.shtml kde ako pisu im ide iba o rozlisenie.
AK VAM SLO O POROVNANIE TLACE NA 36.98 x 24 cm a mensie (nativne rozlisenie 5D)
tak ste mali skenovat priamo na tuto velkost.Kedze vam (a ja to chapem) o toto neslo tak je to bezpredmetne.
4. Vtomto svami nesuhlasim. Je vela inych, podla vsetkeho lepsich, raw programov ktore (aspon skusobne verzie) daju volne stiahnut. Ako som napisal.To by bolo to iste ako keby ste pouzili ovela horsi skener.Tiez by vysledky boli ine.
K poznamke o jpeg> som sa nevyjadril spravne. Samozrejme ze som myslel ze vyzeraju ako velmi zkomprimovane jpegy.
A k poslednej myslienke
,, To, co vas iritovalo, je mikrostruktura dat patrna pouze pri extremnim zvetseni. Vetsina testu ktere jsem kdy videl, se spokojila s mensim zvetsenim. Mne ale zajimaly prave rozdily v mikrostrukture, protoze pri velkych zvetseninach, tak jak je bezne produkuji, jsou zodpovedne za celkovy charakter vysledku.“
A to je jadro problemu. Ak vam ide o mikrostrukturu viditelnu pri extremnom zvacseni tak logicky sa budete snazit pouzit co najlepsi sposob. To co ste spravil vy s fotakmi z 5D bol asi ten najednoduchsi. Vseobecne mi to zne ako by ste za jeden den s 5D chceli dosiahnut co najviac ale pritom preto nerobite nic. Skusali ste si ine rawprogramy? Ine nastavenia vnich?
Nevyzerato tak.
Kedze ste na zaciatku pisali ze vam slo o porovanie 5D vs MF a nie celkovo digital vs film, tak necham na pokoji ze ste porovnavali o triedy rozdielne techniky.
Nakoniec chcem len povedat aby ste toto nebrali ako utok na vasu osobu aelbo nieco take. Pripadne reci dalsieho digifanatika (ako hovorim digital nemam) ale sa len snazim diskutovat o objektivnosti tohto skenu.
moje dva centy
Kdysi se teologove s vynalozenim velike energie preli o to, kolik andelu se vejde na spicku jehly.
Dekuji vam za velmi rozsahlou odpoved, ale asi vas zklamu, protoze nemam v umyslu na ni stejnym zpusobem detailne reagovat.
Je skutecne mozne, nebo dokonce jiste, ze pri pouziti jine optiky, jineho RAW procesoru nebo jineho fotografa by vysledek vypadal jinak. Pokud vas to opravdu tak zajima, nic vam nebrani tu 5D vzit a vyzbrojen prislusnymi utensiliemi test zopakovat.
Pro mne to srovnani svuj ucel splnilo. Jestli se pamatujete, tak kdesi na pocatku clanku jsem psal o dojmu z fotografie, o tom jak oba systemy v konecnem vysledku pusobi a unavoval jsem pro to pojem “filosofie zaznamu”. I kdyz se vam zda, ze jiny zpusob testovani by vedl k jinym vysledkum, z meho pohledu to na charakteru dat nic nemeni. Vede mne k tomu jednak to, co jsem videl kdyz jsem si hral s temi dvema RAW procesory, ktere Canon dodava ke kamere, ale i to, co zde bylo ukazano v diskusi. Ten priklad od Milose mi prijde s prominutim hruzostrasny, i kdyz jej tu nekdo povazuje za “technicky kvalitni”. Ta fotografie nevesty od RT je sice technicky v poradku, ale presto nevypada tak, jak bych si pral aby moje obrazky vypadaly. Muj zaver, ze malo kontrastni data na hranici rozliseni 5D potlacuje na ukor dat s vysokym kontrastem pohled na tu nevestu nezmenil, i kdyz byla fotografovana jinym objektivem a procesovana jinym RAW procesorem. Jak uz tu RT nekde spravne napsal, tam kde rozliseni uz zadne detaily nevidi, vam je zadny soft nenabrnka. Pro mne lezi mezi zpusobem videni 5D a filmu na stredoformat jeste svetelne roky, i kdyz vim, ze leckdo ma jina meritka. Tak je to ale spravne, kazdemu to jeho 🙂
Pro ucely o kterych jsem psal je samozrejme 5D vyborna kamera, ale pro moje ucely proste nepostacuje. Pravdepodobne v nejblizsi dobe provedu nejaky podobny test s Mamiyou ZD, o ktere vim ze je co se obrazove kvality tyce nekde hodne jinde. Jestli o tom budu psat clanky ale jeste nevim, preci jenom mne to nakonec stalo o dost vic casu nez jsem myslel, a navic opet nemam v umyslu zpracovavat RAW data necim jinym, nezli programem ktery k ZD dodava vyrobce, takze by to stejne pro vetsinu z vas bylo na nic 🙂
moje dva centy
Proc jsem se jen nedockal toho originalniho rawu. Protoze ostatni programy opravdu ty detaily “vykouzli”, az by se jeden divil! Ta divka byla jako priklad ostrosti a ne priklad portretu!
moje dva centy
“a navic opet nemam v umyslu zpracovavat RAW data necim jinym, nezli programem ktery k ZD dodava vyrobce, takze by to stejne pro vetsinu z vas bylo na nic” – to asi jo, přijde mi to stejný, jako kdybych si coby digitálista řekl, tak dobře, já si ten analogový středoformát vyzkouším, ale rozhodně nemám v úmyslu vyvolávat fotky jinak než dát je do Droxi. Možná by při takovýhle testech nebylo od věci domluvit se na tu digitálovou část s někým, koho to baví a má s tím zkušenosti, ty mají na ten výsledek občas také trošku vliv 🙂
moje dva centy
uplny suhlas
moje dva centy
zdravim, pre zmenu sa budem snazit reagovat kratsie
,,Je skutecne mozne, nebo dokonce jiste, ze pri pouziti jine optiky, jineho RAW procesoru nebo jineho fotografa by vysledek vypadal jinak. Pokud vas to opravdu tak zajima, nic vam nebrani tu 5D vzit a vyzbrojen prislusnymi utensiliemi test zopakovat.”
Tym sam potvrdzujete to co som sam napisal. Ze toto nieje porovnanie 5D vs MF ale co vy s (predpokladam) dlhorocnymi skusenostami s fotenim a skenovanim diakov viete dosiahnut v porovnani s fotkami 5d,ktore zrovna spracovat neviete (ako vidim).
Bohuzial nemozem dotycny test spravit, jednak nemam ani 5D, ani MF, ani skener za 3000euro. A uprimne by sa mi tazko hladalo nejakeho predajcu ktory by mi to len tak pozical.
Ja sa nepriem ze 5D ma mensie rozlisenie ako MF diak. Testy som si nerobil a ani ma to moc nezaujima. Viac sa mi ale veri MF diaku ako 5D. Ale o to mi neslo. Islo mi o to poukazat ze cely vas test je zalozeni na tom ci vy viete s MF po rokoch a 5D po jednom dni.
Celkovo musim uprimne ale neutocne povedat moj zaverecny nazor a ten je:
Tento test v skutocnosti vypoveda iba o tom co ste VY schopny dosiahnut z MF dia a 5D. Vtom je v nevyhode 5D kedze ju neviete poriadne pouzivat a jej data spracovat.
Toto nieste schopny uznat. Ak by ste to uznali, pripadne cely test tak napisali tak by som vam len podakoval za obsliahli test, pre ktore na paladix.cz chodim.
Vseobecne tento ,,test,, nemal ani hlavu ani patu. Najprv pisete o tom ake su dslr drahe a potom napisete ze skenujete na skeneri za 3000euro.
Znova musim poznamenat ze pri porovnani ceny 5D vs Mamiyu 645 Pro TL + ceny filmu + cena spracovania + skener za 3000euro napisat o 5D ,,její cena se poprvé přiblížila oblasti, kde se dá hovořit o jakési zdůvodnitelnosti výkonem” pri com sam priznavate este pri tlaci 200dpi o velikosti 130 × 100 cm je maly (aj ked nepopieram ze tam nieje) je viac nez diskutabilne.
Prajem dobre svetlo
Tomas
Dost dobrá
Bych tak trošku odbočil, původně jsem se chtěl zeptat čím je vyfocená ta kočička s vyzpravenými zoubkami no ale našel sem to :-). Tak tedy ještě na jakou clonu to šlo. Všimli jste si někdo jak odlesk na na červeném autě vpravo dole je naprosto kulatý.. moc pěkné… Vůbec ta fotka se mi z celeho článku libí nejvíc.
Slova, slova, slova
Poněkud dost mi vadí, jak většině diskutujících nejsou recht výchozí podmínky “testu”. Ale ty nikdo nemá právo kritizovat! Pokud se test dělá na objednávku, pak metodiku testu určuje jeho zadavatel a nikdo mu do toho nemá co mluvit. Pokud ten test dotyčný autor na objednávku nedělal, pak si metodiku stanovil sám podle svých potřeb a přes to nejede vlak! Samozřejmě že čtenář testu může vyslovit svůj názor, avšak podložený konkrétní zkušeností, jinak jsou to jen hospodské kecy.
Pokud je kritikům jasné, že autor ten “test” udělal úplně blbě, protože oni by ho dělali jinak, no tak ať ten test udělají po svém a publikují, rád si ho přečtu. Ať použijí pevné objektivy podle svého uvážení – ať narazí na Canon Summicron anebo třeba brýlovou čočku, ať filmy nechají vyvolat třeba v Austrálii za magických obřadů místního šamana, ať si na zpracování třeba naprogramují svůj vlastné soft a já nevím co ještě, opět to bude jen a jen jejich výsostné právo jakou metodu zvolí. Ostatní pak mohou porovnat výsledky obou postupů, avšak nikoli zase jen pohodlně kritizovat že je vše blbě. Jenže to se krásně kritizuje, když žádný z kritiků nemusí nést svou kůži na trh!
V diskusi se vícekrát objevilo, že na autor RAW “vyvolal” nevhodným SW, že měl použít CaptureOne. Co brání kritikovi požádat autora o zaslání RAWu a “vyvolat” ho lépe? Nemusí nikam jezdit, nemusí shánet modelku, nemusí dokonce vůbec fotit, jen doma v klidu a v pohodě z počítače “vyplivne” lepší digivýstup a předvede autorovi, jaký že je břídil. Zatím se ale nikdo takový nevyskytl, tudíž jsou to zase jen a jen kecy.
slova, slova, slova
Bravo! Bravissimo!! 🙂
slova, slova, slova
to M.Šera: staci si precist poradne diskuzi, mozna by to usetrilo posledni odstavem o kecech 🙂 Ale stejne jsem se nedockal! Preji dobre svetlo!
viz prispevek:
Re: reakce autora
Milos 17.5.2006, 10:37
Dobra reakce, jen by opravdu neskodilo casem porovnat jeste s pevnym sklem.
Jeste dotaz, zda by bylo mozne hodit odkaz na original raw prvni srovnavaci fotky s mostem, kde bych zkusi v jinem programu prevest na finalni soubor a porovnat s ukazkama, jelikoz ZoomBrowser EX je opravdu jen nouzovy, ktery pouzivam jen k nahledum a smazani nepovedenych zaberu, ma totiz celkem rychle nahledy rawu, nez ostatni programy.
slova, slova, slova
Nebojte, četl jsem pozorně a vše, byť postupně tudíž ve svém kmetském věku už mám nárok na detaily zapomenout, avšak to nebyl tento případ. Vědomě jsem “vylil s vaničkou i dítě” neb alternativní “vyvolání” RAWů se neobjevilo a pátrat zda autor váš příspěvek četl – četl ale nereagoval – reagoval ale RAWy jste nedostal – dostal ale nezpracoval – zpracoval ale nepublikoval anebo zda jste mu napsal či nenapsal o RAWy na e-mail t.houda@hispeed.ch – to přesahovalo rámec úsilí, které jsem byl ochoten do svého příspěvku investovat.
Nicméně jste se ohradil právem, protože pominu-li ojedinělý odkaz na detail očí byl jste jediný, kdo se odvážil vyjít se svou kůží na trh a dát odkaz na svoje fotografie – a toho si cením. Všechny ostatní odkazy byly na cizí weby.
Ještě využiji této příležitosti a vyjádřím svůj názor na fotku http://fotosalek.humlnet.cz/img_6184.jpg – na rozdíl od některých ji rozhodně nepovažuji za přeostřenou v PS a její ostrost je skutečně překvapující … v tomto případě je ale bohužel na škodu věci, nezaškodilo by použít nějaký soft filtr – v detainím zvětšení jsou totiž někde vidět i zrníčka pudru 🙁
Technicky je tato fotka perfektní, kompozičně mi poněkud vadí SVĚTLE zelená plocha která ve střízlivě, takřka černobíle laděném portrétu odvádí pozornost od tváře modelky k levému spodnímu rohu a tím dost ruší. Úsměv modelky je také dost nucený … ovšem jako technická ukázka to nemá chybu!
Dotaz na pana Houdu
Chci se zeptat, jaké technické chyby jsou na tom příkladu od milose, když vám přijde hrůzostrašný?
(Ten, kdo napsal, že ho považuje za technicky kvalitni jsem byl já.)
dotaz na pana houdu
Jeste jeden dnesni pracovni snimek, cast mesta s 5D + 24-70:
http://fotosalek.humlnet.cz/img_1122_e.jpg
Me to pripada, jako kdyz jeden nejmenovany pan z jednoho casopisu srovnaval 1Ds MKI focene do jpg se skenem na bubnu z kinofilmu, v dalsim pripade se skemen na kinofilmovem skeneru s fotakem Pentax 6 mpx. s tim, ze ty digitaly jeste nejsou pro vaznou praci 🙂 A o postprocesingu nechtel ani slyset!
P.S. Tady se toho RAWu pro ucel testu asi nedockam/e 🙁
dotaz na pana houdu
Tak mi to nedalo a tu samou fotku jsem vyexportoval z autorova spickoveho zoombroWseru. Nastaveni standart, ostrost 5 ze 7. No kdyz jsem Vam to videl, uz jsem vyhazoval pomalu fotak, ale pak jsem si opet zpravil chut pohledem na predchozi snimek. Ze bych byl kouzelnik a ty detaily v predchozim snimku vycaroval !?!? Takze doufam, ze autor konecne uvidi ten rozdil na vlastni oci a konecne sem odkaz na raw da, aby to prevedl treba nekdo, kdo cele problematice trochu “vic” rozumi a pomalu denne se s ni uz nejaky ten rok profesionalne zabyva 🙂
http://fotosalek.humlnet.cz/img_1122_zb.jpg
Myslim, ze tady uz neni co dodat !
dotaz na pana houdu
Snad je vam nyni jasne, proc jsem volil pro vyvolani standardni modus vyvolavace, ktery ma pro vlastni srovnani kazdy k dispozici 🙂
Abych byl uprimny, za kouzelnika vas po shlednuti tech dvou verzi osobne nepovazuji 🙂 Jiste, ta vase verze je o neco kultivovanejsi, jak bych ostatne snad i doufal, ale o jine mire detailu bych asi nemluvil, spise o kosmetice. A take o mnozstvi artefaktu, ktere se obcas podobne jako filmove zrno jako detail tvari, obcas ale dopadaji spise jako jpegove ctvereckovani.
Pro mne to kazdopadne zadnou zasadni korekturu mych zaveru nepredstavuje. Jestli ale mate zajem, mohu vam muj RAW poslat. Nejlepe bude kdyz mi poslete svuj mail.
dotaz na pana houdu
uz sa prosim neohanajte tym ze zoombrowser je volne k stiahnutiu ako keby nic ine nebolo.
Aspon to by ste uz mohli uznat. Staci zapnut google alebo si len logicky stiahnut trial photoshopu.
Ale sa mi zda ze na to aby ste si priznali chybu ste az moc tvrdohlavy. Ak ma presvedcite o opaku tak to odvolam. Ale skor ocakavam ze bud odbocite od temy alebo nebudete reagovat.
Porovnávať neporovnateľné?
… myslím, že je to tak…
linka na test ktory ide viac do hlbky.. a je poctivejší… záver nech si urobí každý sám….
http://www.luminous-landscape.com/essays/back-testing.shtml
.. á vidím..
už tu ten odkaz je… 🙂
Obdiv
Tomasi mas muj obdiv k tomu, jak sem stale pises ty odpovedi a jak do sebe nechas sit…
Osobne bych pral komukoliv zkusit zrealizovat podobny test. Neni to vubec legrace… a podle me je tento udelan velmi slusne (chybi jen lepsi popis obrazku, aby clovek nemusel lustit z clanku ktery obrazek je co).
A to, ze to ci ono by slo udelat jinak je sice hezke… ale metodika a duvody byly pospany slusne. Proste autor si chtel srovnat techniku pro vlastni potrebu a patri mu dik za to, ze se o tom s nami rozhodl podelit…
Takze jeste jednou diky… i kdyz se me tento segment netyka, byla by to skoda penez. :))
i ja pridavam obdivne povzdechnuti:-)
trosku opozdene jsem si precetl tuto diskusi a blahopreji autorovi k jeho schopnosti odpovidat, nerozcilovat se a ochotu diskutovat:-) neuveritelne. a ackoliv jsem zastupce digitalistu je pro mne clanek zajimavy – rozhodne nesdilim urazeni nekterych z vyse diskutujicich co si to autor dovolil napsat (leica a lepsi?:-).
nicmene moje postrehy
a) autor srovnava technolgii kterou ma “zmaknutou” a neco “noveho” (alespon tak jsem to pochopil) – to muze byt take jeden z faktoru ovlivnujicich vysledek
b) digitalni data (krome moznosti jineho postprocesingu) – tu je taky trochu subjetivni pristup – nekdo sum rad jiny ne. logicky se oba pristupy lisi v pripade pristupu k datum na mezich rozliseni (prechod u filmu je pozvolnejsi – digi bud neco ci nic, ale zas je tam sum no:-). to je asi spis otazka co se mi vic libi
zaver – jako na 100*130 si myslim ze stejne 12,5Mpix zdroj neni moc, pockejme na 20-30mpix a pak snad:-) (pak i ta mez kde je jeste videt detail bude jinde a dost mozna pod rozlisovaci schopnosti i kritickeho autora). takze tak za rok, za dva:-)
názor laika
Článok je super, hlavne konštatovanie, že film a digitál su dve rozdielne techniky ktoré by tak mali byť aj chápané. Možno by to všetkým (filmovým a digitálovým) “expertom” mohlo otvoriť oči. Obidve technológie majú čo ponúknuť ale mali by byť chápané ako rovnocenné. Jasné že je skvelé mať možnosť nastaviť citlivosť a vyváženie bielej priamo v prístroji ako zháňať a nosiť so sebou rôzne filmy, ale občas si bez filmu neporadím. Vždy je to na fotografovi akú možnosť si zvolí, je len výhodou ak ovláda aj aj.
Trochu ma mrzí, že sa tu ozýva množstvo “expertov”, ktorí si riešia vlastný komplex. Test je značne rozsiahly a určite sa nespravil za večer, preto naozaj nechápem prečo sa niekto hrdo bije do hrude, že ON by zaostril lepšie… Jasné, že je to možné, ale treba si uvedomiť, že by išlo len o čiastkovú činnosť, ktorú by každý z nás zvládol za pár sekúnd, minút etc. Nenechajte sa ponúkať a urobte podobný test s podobným zameraním a rozsahom. Rád si ho prečítam.
Autor si dal tú námahu, spravil testy, podelil sa o svoje skúsenosti v tomto konkrétnom prípade s ostatnými a nerobil to preto, že by to bola jeho povinnosť, ale skôr preto aby tento web obohatil.
Čo ma najviac zarazilo, je to že sa tu mnohí pasujú do role sudcov, ktorí rozhodujú čo je dobré a čo nie a čo autor urobil zle a ako by to mal robiť. Ste na omyle. Autor ponúkol svoj súčasný pohľad na dve techniky, nič viac. Nenúti Vás kúpiť si film a zahodiť digitál.
Navyše akúkoľvek diskusiu skazí maník, ktorý sa iba chváli kvalitou svojho prístroja (filmového alebo digitálneho) ale pritom od neho nikto nevidel jedinú fotografiu a ak tak len napodobeniny toho čo tu už bolo. Ani ten najlepši fotoaparát s najlepším sklom z vás neurobí fotografa.
Fotenie by malo byť pre každého zábavou a je chyba ak sa zvrhne na preteky v zbrojení 🙂
“kinofilm” versus střední formát?
Pochopil jsem to správně že se tady srovnává digitál s čipem velikosti kinofilmu se středním formátem? Tak v tom případě podle těch výsledků je ten digitál dokonalý…
“kinofilm” versus střední formát?
Omyl, tady se uvádí, že výrobci uvádí, že ff se už kvalitou může rovnat stř.formátu. Dokonce existuje srovnávací video kde tisknou cca 5m plachty z ff a 35ky s výsledným shrnutím, že ff je daleko ikvalitnější než 35ka.
pochvala pro autora….
Prvni rozcarovani je trochu mimo misu ale prekvapila me nemoznost pridat prispevek aniz bych lovil sve username a heslo:) Ke kvalite diskuse to ale, zda se, neprispelo…..
Pochopil jsem to jako subektivni zhodnoceni prace s nekolika pristroji a myslim ze se toho autor zhostil peclive a celkem objektivne. Jedinou vytku je mozno mit k pouzitemu objektivu pro 5D ale jeste nedavno za nej kazdy kanonista horoval jak je super. Ja canonu neverim tak bych pres redukci nasadil stejny sklo jako pro leicu:) tim by se zavrela pusa pulce diskutujicich.
Autorovi je vytykano netestovani vyssich ISO, no uprime racil si nekdo vsimnout co autor foti? Nevypada na reportera… Ja tedy pouzivam jak digital tak analogovou zrcadlovku (nejsem tdy zastancem ani jedny vetve) a fotim na co nejnizsi citlivost tj 100. Satci mi to na 98% obrazku.
Dalsi vec je pocitacove zpracovani, tady bych se spis priklonil standardu a to jest photoshop. To ze se obrazek prevzorkoval je normalni, co jinyho by se s tim melo delat, s nazorem ze je to prasarna nesouhlasim (je mozne ho zvetsit lepe nebo hure podle pouziteho algoritmu, tot vse…informaci navic tam nikdo nevymysli). Rozhodne ten obrazek neutrpel. Mel by se jen citlive doostrit. Jinak nez v tele fotaku nebo prohlizecim softem. Coz je u digitalu dulezity pac jde preci jen uz o jednou interpolovana data.
Jo a k tomu krasnemu zrnu na citlivejsich materialech…plny souhlas, protoze zrno je schopne nest ostrost, ale sum z chipu nese jen sum – tam uz zadna ostra informace neni a barvy sou slite a je to jak z pr…. misto z filmove paty:)
No a pro ty co zaryte chvali svy predrazeny DSLR za vsech okolnosti, podivali jste se nekdy na obrazek udelany z filmu v optickem minilabu? Ne scanovanim a zapisem na papir ale nasviceny pres kvalitni zvetsovaci objektiv (teda nejlepe lepsi nez tim co jste to vyfotili). Digital je vynalez k pocitaci bez nej by proste nebyl. Nejprimejsi cesta k obrazu je diak s platnem nebo polaroid. Odpadne i negativ-pozitiv proces. Myslim si (a malinko prehanim) ze polaroid z Hassiho (nebo velkoformatu) je nejostrejsi obraz co si muzem dovolit….Ne print z digitalu prosly nejakym snimacim objektivem -> vyinterpolovany z bayera -> vyinterpolovany do kyzeneho formatu – prosly nejakym dalsim objektivem predtim nez se dostane na papir. Uff. O tom to ale nebylo. Scan je jeste delsi cesta.
zpracování
Přečetl jsem, článek nikoli názory, tak nevím zda už někdo neitervenoval.
Na filmy jsem fotil cca 15 let, všechny procesy jsem si dělal sám, tedy E6, Cibu i CB. Na digitály fotím, především formou datastěn (nejčastěji Leaf a Sinar) asi 9 let.
Neznám úplně dopodrobna Canon D5, ale mám oba 1DS MarkII a i 1D Mark II.
Tím chci říci, že s OBĚ technologie používám déle, než několik dnů. A mohu prohlásit, že vyždímu se systému maximum, tak po dvou měsících intenzivného hledání ideálu. Několik dní, či jedno odpoledne je humor.
Nevím jak jste D5 používal, zda jste pracoval v RAWu, pokud ano, tak v čem jste provedl konverzi do Tiff. Ideálem je C1 od Phase, nebo Lightroom od Adobe. Firemní převodník je zcela nepoužitelný, Photoshop je dost neostrý. Zmiňujete bikubický přepočet. No nazdar. Zkuste fractálový, nejlépe plugin GF print PRO.
Na závěr bych si dovolil upozornit, že Canon a to 1dničková řada, nikoli 5D, má konkurovat kinofilmu, nikoli střednímu formátu. A konkuruje.
Střednímu formátu je třeba postavit datastěny. Nyní provozuji Leaf Aptus 75 s Hasselblady tradiční řady V (protože řada H mne spíš vyděsila, než zaujala) a chtěl bych vidět analogový středoformát, který by proti této kombinaci obstál. A to také v mém případě znamenalo, konec filmu.
Ten používám na výslovné přání, některých klientů od formátu 9×12 výše.
Přeji hezký den.
Luboš
Ten fenomen cas
Vazena spolocnost foto rodiny, kecat a polemizovat prepacte za nevhodne moje slovo .Mam uz svoje roky pametam prakticky na vyvolavanie filmu a fotiek.zaslej aslvi . Z pohladu casu a technickeho pokrokum bolo to vcera alebo predvcerom. Doba ukaze a ja dufa ze pokrok a technika v dobrom ukaze svoje.Uznavam nazor odbornika a experta a badam ich umnu rozvahu z akou pristupuju k danej teme.Ked sa poohliadneme spet navratnost je nemyslitelna. Sam som vyznavacom klasiky ale viem ze cas fenomen vsetkeho na nasej planet ide neuprosne dalej.s uctou Baran
Zajímavé, čas ukáže
Skvělý článek, četl jsem ho mnohokrát a moc se mi líbil, ale jako mnozí diskutující bych chtěl bych vidět výsledky Canonu 5D se špičkovým objektivem s pevným ohniskem. Anebo srovnání středoformátovou digitilální stěnu. Jinak se umění a film se mají rádi, optika ve spojení s chemií je prostě nějak poetičtější než optika a IT. Ale i Soudek začal fotit na digitál…., i když věřím, že analog to právě v umění ustojí.
Vývoj digi
Děkuji za zajímavý článek. Když vynechám srovnávání, ke kterému je tu dost jiných příspěvků bohužel si musím též postesknout na práci s digi. Firmy dnes zapomínají na možnost manuálního ostření a do svých těl vkladájí malé hledáčky a nevhodné matnice, na kterých se pohodlně a na 100% ostřit nedá. Autofocus a LCD display spoustu námětů na focení neřeší 🙁
Dále se mi líbí jak píšete o líbivějších a tak trochu hezčích barvách z digi. Syté a kontrastní barvy se lidem opravdu moc líbí a neřeší, že nejsou reálné. Otázka je co opravdu leze z digi a jak jsou snímky ovlivněny polarizačními filtry, prací v grafických programech a obsluhami v minilabech.
Je fajn, že však digi už předem nezavrhujete a píšete, že rozdíly na fotografiích velikosti A4 nejsou znatelné.
Ještě jednou děkuji za článek a přeji dobré světlo.
Tak to su rád
Tak to su rád, že sem do digitálu narval tolik, že už sem si za ty love moch koupit Leicu s Noktiluxem.
Nemáte taky ten dojem?
Nebráníte ty dygitály z tohoto důvodu ?
Nespočítal už někdo, kolik zrn /krystalů/ bromidu stříbrného je na 24x35mm při 21DIN ?
Myslím, že mnohokrát více než na čipu, byť by mněl 10Mb. Asi i proto se jeví ten film lepším.
No a co se táče Leica skel, kdyby nebyly tak dobré, tak by nebyla Leica v základní výbavě drtivé většiny fotografů z Magnumu.
Já tomu prd rozumím, mám to na co sem měl prašule i když je pravdou, že za ty love co sem do toho celkem nacpal, už sem dnes, moch tu Leiku mít.
Autorovi dík, velice dobře napsané, pochopil sem to i já se svým slováckým intelektem /slivovica dělá divy/.
Kéž se někdy setkáme a dáme si spolu ´´Hlteček´´ fakt dobře napsané, lidské, nesterilní, tudíž z duše.
LÍBÍ.
fotozemek