Dnešním dnem se na Paladixu zrodila nová rubrika s názvem „Nejmilejší fotografie“. O tom, co od ní můžete očekávat, se dočtete v tomto článečku.
V rubrice „Nejmileší fotografie“ byste se měli pravidelně – s měsíční periodicitou – setkávat s vyznáním jednoho autora ke své „jedné“ fotografii. K té nejmilejší. K té, ke které má silný citový vztah, jež třeba ani není odvislý od jejích kvalit či všeobecné líbivosti.
Nápad na založení této rubriky jsem dostal, když jsem si blaženě přemítal o tom, jak hodnotit fotografie. A tu jsem si položil otázku – co je to vlastně „dobrá“ fotografie? A po chvíli přemýšlení se mi dostalo vize, že na tuto otázku asi jednoznačná odpověď neexistuje. Neboť kritéria hodnocení fotografie mohou být tak rozdílná. Jiné hodnocení má žurnalistická fotografie, jiné výtvarná. Jinak se přistupuje k volné tvorbě a jinak ke komerční.
Zkrátka komerční fotografii asi nejlépe zhodnotíme jejím finančním ziskem, novinářskou její aktuálností a volnou tvorbu svým vlastním uspokojením.
A tak jsem se v myšlenkách procházel těmi několika fotografiemi, které jsem vytvořil a přemýšlel jsem, mám-li tu svojí „nejlepší“ fotografii. Fotografii, která přesahuje hranice žánru a jejíž hodnocení je na tématu nezávislé. A na žádnou takovou jsem nepřišel.
Ale při tomto přemítání jsem si uvědomil, že přesto jedno kritérium mám na všechny fotografie všech žánrů, které jsem kdy stvořil. A to je hledisko citové.
A protože se mi zdálo, že toto hledisko je pro jeho značnou subjektivitu až příliš často opomíjené, vymyslel jsem tuto rubriku doufaje, že onen soukromý pocit z vlastní fotografie může být pro ostatní inspirující.
A tak vznikla tato rubrika. Doufám, že vám bude ku potěše.
