Popis přístroje z oblasi “low-fi” fotografie, který je skutečnou novinkou roku 2009.
Obecný popis
Nijak se netajím tím, že jsem nalezl jisté zalíbení v konceptu “low-fidelity” fotografie, tedy hrátkách s různými triviálními analogovými přístroji, často s “objektivem” pouze z jediné spojné čočky atd. – tedy v oblasti ve světě často označované jako lomografie. Na této oblasti si postavila svůj bussiness Lomographic society, která dodává celou řadu podobných “hraček”. Činnost této organizace je někdy (do jisté míry právem) kritizovaná za nesmyslné šroubování cen podložených jen budováním kultu, kdy leccos nabízeného je ve skutečnosti jen čínská hračka za pár šupů, která je ovšem “obalena” kultem a v hezkém obalu prodávána za mnohonásobek ceny.
Nicméně vedle dost diskutabilního “překupnictví” v nabídce přibývá i věcí, které jsou minimálně z části novým produktem. Příkladem může být oživení výroby Diany – tento “boxík” vzniklý kolem roku 1960 byl v roce 2007 znovu zrekonstruován, doplněn o některé nové vylepšení a nyní je běžně ke koupi. V tomto se Diana liší od také kultovní Holgy, která je poměrně novou produkcí z 80. let (přístroj pro “chudé Číňany”) a až posléze získala popularitu či přímo kult i mezi fotografy západních zemí.
No a v srpnu 2009 Lomographic society představila něco zcela nového, co není ani “vyhrabaným” low-end přístrojem ani replikou staré produkce, ale jde o skutečnou novinku – Dianu Mini.
Jak plyne už z názvu, z hlediska designu jde o zmenšeninu Diany na kinofilm. Objektivem (cca 24mm) je opět jediná spojná čočka, výsledky tedy budou podobné (a je to záměrem) jako u “krabiček” na jedno použití. Ovšem další vlastnosti už tak obvyklé nejsou. V první řadě je tu neobvyklý formát – základem je “půlený” kinofilm, tedy 18x24mm, na film se tedy vejde až 72 snímků, alternativně lze zvolit čtvercový formát 24x24mm. Formáty lze měnit na jediném filmu – jejich kombinací lze dokonce vytvářet různé kuriozní “panoramata” s překryvem. Volit lze dvě clony – cca f/8 a f/11, čas závěrky je cca 1/60s případně B pro dlouhé expozice, možné jsou multiexpozice. Pro dlouhé expozice je k dispozici závit pro drátěnou spoušť – na “plastovou krabičku” dost unikátní. Připojit lze blesk – totožný jako u “velké” Diany, dostupná je i redukce na klasické hotshoe.
Tolik obecný popis, který se zájemce dozví z webu, po nějaké době jsem neodolal a do své “sbírky kuriozit jsem si Dianu Mini také pořídil, proto ho mohu nyní doplnit i o určité praktické postřehy.
Diana Mini – srovnání velikosti s Canon G10 |
Praktické zkušenosti
Dá se říci, že praxe potvrdila to, co výrobce slibuje. Pokud bych měl něco zdůraznit, tak v první řadě asi minimální rozměry – malá Diana je v reálu ještě menší, než jsem čekal. Celkové provedení je poměrně slušné, samozřejmě jde o “celoplastovou” konstrukci, nicméně nenarazil jsem na žádné chyby, “vakly”, či světelné průsaky, jak je obvyklé u velké Diany nebo Holgy. Prostě vložíme kinofilm (zakládání také celkem inteligentní) a jdeme si hrát s focením, v tomto ohledu chválím. Ergonomie ovládání je průměrná – volba clony či volba mezi normálním časem a B je řešená dobře, příjemná je možnost drátěné spouště, hledáček také ujde (jsou v něm slušně vyznačeny i oba formáty). Naproti tomu nastavení vzdálenosti pro “zaostření” na přední straně objektivu moc přehledné není, je to ovšem převzato od klasické Diany… Celkem bez problémů je i volba mezi čtvercovým formátem a polovičním formátem 17x24mm – opravdu lze kombinovat na jediném filmu. Asi jedinou námitku mám proti připojení blesku – byl zachován “banánkový” styl z velké Diany, jenže klasický její blesk vypadá na Dianě mini dost “monstrózně”, zrovna tak redukce na klasické “hot-shoe” vypadá dost divně. Myslím si, že v tomto bodě se asi měli konstruktéři přece jen odpoutat od koncepce “zmenšeniny” a dát na horní stranu přístroje klasické hot-shoe, prospělo by to.
Pokud jde o obrazovou kvalitu, tak je celkem očekávatelná – lehce neostré snímky ve stylu jednorázového fotopřístroje, vinětace jen mírná u formátu 24x24mm a skoro žádná u 17x24mm. Toto byl ale samozřejmě záměr tvůrců přístroje, takže není co kritizovat. Pouze bych rád upozornil, že ve srovnání s klasickou Dianou nebo Holgou je přece jen obrazová kvalita ve výsledku o poznání slabší – “ostrost” objektivu je totiž zhruba stejná, ovšem formát negativu je podstatně menší. S ohledem na zaměření přístroje to nemusí vadit, ale upozornit na to je nutné.
Kombinace dvou formátů na jediném filmu |
Závěrečné hodnocení
Stejně jako v minulém článku na téma Holga a Diana je samozřejmě nesmyslem dělat nějaké exaktní hodnocení. Přistroj spadá do kategorie, které v USA výstižně říkají “toy camera”, tedy “hračkový fotopřístroj” a tomu odpovídá jeho pojetí. Každopádně Diana Mini je docela zajímavý nápad a její konstrukci nelze upřít značnou originalitu. Cena je podobná jako u “normální” Diany, tedy cca 50 Euro (včetně DPH v EU) – to nijak nevybočuje ze zvyklostí této kategorie přístrojů. Myslím si, že mezi zájemci o “Toy camera photo” vzbudí značný zájem a prodá se jich nemálo.
polovicni format
Polovicni format je zajimavy, jednu dobu byl popularni a porad se daji koupit stare a funkcni fotaky. Poridil jsem pro sveho synka stary Ricoh Auto Half, kovove telo, automaticka expozice, posun filmu na perko, na jedno natazeni zvladne az 9 snimku v rade, pri foceni s bleskem umoznuje primou volbu clony a to vse v malem tele. Nektere modely mely i sofistikovanejsi expozicni mereni, ale potrebovaly baterku. Pekny prehled je tady:
http://www.subclub.org/shop/ricoh.htm
a model co mam ja:
http://www.subclub.org/subjpegs/autohale.jpg
a padaji z toho takoveto fotky (fotil muj 3,5 lety syn):
http://picasaweb.google.com/hbakstein/FilipFotografemLeteckeMuzeumVeVyskove#
polovicni format
Souhlasím, problém je ale v tom, že do důsledku vzato poloviční formát potřebuje dvojnásobnou kvalitu optiky (nechytat za slovo, myslím obrazně).
Blbé ale je, že u té malé Diany mini se použil půlený formát k zcela záměrně primitivnímu objektivu (není to chyba, je to prostě tak míněno) a popravdě tohle asi nebyl ideální nápad. Zas ale je to originální…
Jinak těch “půlených přístrojů” bylo opravdu docela dost, třeba viz tento seznam http://www.subclub.org/shop/halframe.htm (stejný web, jako odkazujete na ten Ricoh, jen dávám odkaz o úroveň výše). Technickým vrcholem této koncepce pak nesporně byly Yashicy Samurai…
polovicni format
Před lety jsem měl Čajku, také půlený kinofilm, výsledky byly překvapivě dobré (například http://www.zzz.cz/gallery/gallery.php/12904 nebo http://www.zzz.cz/gallery/gallery.php/12906 ). Přestože ale již několik let fotím dírkovou komorou i klasickou dvouokou zrcadlovkou, kouzlo lomografie (a například také lensbaby) mi jaksi uniklo.
polovicni format
s čajkou jsem si také něco zablbl, fotila celá parta a né a né to dofotit :), jinak výsledky takové, jaké lze očekávat od polovičního formátu, hnal bych to raději na druhou stranu 6×9 a pod, ale kdo to má platit… 🙂
———————-
http://www.fotohemala.cz
polovicni format
Poloviční format miluju, ztoufl bych si oponovat prispevku vyse, ze nejlepší byly Samuraje, jsem “sběratel” 😀 a podle mě TOP půlformátu je Olympus Pen-FT se kterým mám tu čest, zrvcadlovka, precizní japonská práce, kvalití F.Zuiko objektivy, měření…co se týče levnějších samozřejmě Chaika je legendární a nezničitelná mašinka, nechápu Lomographic Society že neopráší nějakou sovětskou lo-fi klasiku kterou byl třeba Běloruský a mnou tektéž milovaný Agat 18, naprosto geniální stroj…asi sází na věhlas Diany, snad jen formát 24×24 je zajímavostí ale tajky žádná novinka.
nechápu tyhle hračky
Nějak nechápu tyhle hračky. kdysi dávno jsem také dětem koupil smenu 8, ale bylo to dáno tím, že rozumnější foťáky byly moc drahé. Nechápu kult na to, že něco dělám blbě. Vždycky mně připadalo podstatné, v dané cenové rovině získat co možná nejvíce kvalitní výrobek. Postupem času se požadavek na kvalitu a ochota zaplatit více zvyšovala, ale proč neplatit za to co mi dodá nejvyšší kvalitu v dané ceně. Za 50 euro je poměrně dost možností. Ale možná jsem už trochu staromodní.
nechápu tyhle hračky
Tož lidé jsou různí 😉
Někdo si potřebuje čas od času – pro ten pocit hravosti – zablbnout a udělat si radost s nějakou toy camerou.
Někdo jiný má zase rád abstraktnější (tedy ne tak kvalitně popisnou) fotografii, uvolňuje to fantazii.
Není to o tom “dělat něco blbě”, ale dělat něco “jinak”.
Třeba hravě, nezávazně, pro radost…
Ale jsou i tací, co berou holgu, dianu etc… jako seriozní nástroj pro jejich umělecké cíle.
Jest mnoho cest a každý ať si vybere tu svou.
SMENA
Fotoaparát Smena považuji za vydařený na svou dobu. Dokonce má na objektivu napsáno Lomo a přesto není atraktivní. Ale tomu Lomo- bláznovství bych rozuměl, nikoliv však za 1500 Kč. Právě spíše za 100 Kč přístrojem Corina, Smena, Čajka apod.
Když jsem viděl fotky z mého levného mobilu, směle by mohly soupeřit s těmito všemi fotoplasťáky a ani k tomu nepotřebuju film.
Dalkomery
No ja ted nakoupil dalkomer … je to prtave, srandovni a foti to hezky ;-)))
Ale nekupuji drahe nikony sp, leicy etc … tak neco do 100usd a radeji levnejsi ;-))) … jen kovove ;-))