Novinky v Capture One 22

Rok se s rokem sešel a je tu nová verze Capture One s dopředu avizovanou a mnohými toužebně očekávanou funkcí skládání panoramat a HDR fotografií. Na tuto i další novinky se podrobně podíváme v dnešním článku.

Skládání panoramat

První z velkých novinek je skládání panoramat. Capture One sází na jednoduchost, takže použití je snadné a přímočaré: funkce je dostupná z hlavního menu Image → Stitch to Panorama…, případně stejnojmennou funkcí v kontextovém menu, které se otevře kliknutím pravým tlačítkem myši na náhledy fotografií. Než skládání spustíte, je samozřejmě třeba mít označené všechny fotografie, které do výsledného panoramatu patří:

Samotné skládání se nastavuje v samostatném okně, které jako obvykle nabízí nástroje v levém postranním sloupci a náhled výsledné fotografie v hlavní ploše.

Jak vidno, nabídka nástrojů, které ovlivňují výsledný vzhled složeného panoramatu, je celkem minimalistická. Paleta Projections nabízí možnost zvolit si projekci, tedy vlastně způsob, jak se jednotlivé fotografie promítnou do výsledné složeniny. V nabídce jsou čtyři možnosti:

Sférická projekce (Spherical) funguje tak, jako by byl pozorovatel uprostřed koule, na jejiž vnitřní stěnu se jednotlivé fotografie promítnou. Tato metoda je zvlášť vhodná pro víceřadá panoramata s širokým úhlem záběru ve vodorovné a/nebo svislé ose, ale můžete ji zkusit i na jednořadá širší panoramata.

Válcová projekce (Cylindrical) poskládá fotografie tak, jako by byly promítány na vnitřní stranu válce. Dobře poslouží pro jednořadá panoramata, a to zejména ta, jejiž úhel záběru překračuje 100 stupňů (dle doporučení tvůrců Capture One). Na rozdíl od sférické projekce garantuje, že svislé linie svislými zůstanou, takže se lépe hodí například na fotografie architektury.

Perspektivní projekce (Perspective) simuluje zorné pole širokoúhlého objektivu. Funguje lépe pro panoramata s méně širokým úhlem záběru (pod 100 stupňů) a je rovněž vhodná pro panoramata fotografovaná pomocí posunu shift objektivu. Z mé zkušenosti se může také hodit tehdy, pokud se vám u vertikálních panoramat vykresluje horizont v podobě oblouku místo rovné linie.

Poslední dostupná projekce nazvaná Panini patří k těm méně známým. Nejvhodnější je pro fotografie architektury s úběžníkem ve středu snímku (úběžník je bod, v němž se v dané perspektivě sbíhají linie). Tato speciální metoda rovněž zachová svislost linií i správné perspektivní sbíhání.

Jednotlivé metody jsou v paletě doplněny piktogramy, které vizuálně naznačují způsob složení. Přepínáním mezi nimi si můžete v náhledu přímo porovnat, která projekce poskytne ve vašem případě nejlepší výsledek. Prvotní složení náhledu trvá nějakou dobu v závislosti na počtu fotografií, jejich rozlišení a výkonu vašeho počítače. Výsledek je pak nicméně uložen v paměti, takže další přepínání jej zobrazuje okamžitě.

Druhým a zároveň posledním nástrojem je rozměr výsledného panoramatu neboli Stitch Size. Pokud netrváte na plném rozlišení, můžete si nechat složit panorama o něco menší. Stačí v rozbalovacím menu Scale zvolit hodnotu 75, 50 nebo 25 %, přičemž u každé z nich v závorce najdete také informaci o počtu megapixelů. O řádek níž pak zobrazuje informační položka Size i reálný rozměr v pixelech.

Samotné zobrazení složené fotografie ani dolní pruh s náhledy jednotlivých částí nenabízejí žádné interaktivní funkce – panorama nelze ani zvětšovat, natož nějak jinak interaktivně ovlivnit jeho složení.

Když jste s nastavením spokojení, jednoduše jej potvrdíte tlačítkem Stitch a Capture One provede finální složení v požadovaném rozlišení. Výsledkem je DNG soubor – tedy RAW, který umožňuje v podstatě kompletní škálu tonálních i barevných úprav ve stejné kvalitě a rozsahu, jako původní RAWy, z nichž bylo panorama složeno. V současné době platí asi jediné omezení, kterým je nemožnost aplikovat na panorama focené s fotoaparáty Fujifilm oblíbené filmové simulace. Ty jsou sice v nástroji Base Characteristics dostupné, ale nefungují správně – jde o známou chybu, která bude snad brzy opravena.

Za zmínku nepochybně stojí, jak Capture One nakládá s úpravami zdrojových fotografií. Ty jsou během skládání převážně ignorovány, nicméně na výsledné DNG se zkopírují úpravy provedené na první fotografií v sadě, z níž bylo panorama složeno. Samozřejmě je můžete libovolně dál upravovat nebo úplně zrušit. Výjimkou z řečeného jsou ale korekce vad objektivu v nástroji Lens Correction – důležité je hlavně potlačení vinětace (Light Falloff), které může předejít vzniku nežádoucích tmavších pruhů, a případně můžete též vyzkoušet i vliv opravy geometrického zkreslení (Distortion).

Na předchozím obrázku jsou vidět černé okraje bez obrazové informace. Capture One zatím nenabízí žádné funkce pro jejich odstranění během skládání, například natahováním fotografie v rozích, jaké nabízí Lightroom. Dokonce chybí i funkce automatického ořezu, takže zbavit se jich můžete jedině ručně nástrojem Crop. Potěšující je ale naopak fakt, že pomocí opravných vrstev lze chybějící oblasti doretušovat – na rozdíl třeba od okrajů vytvořených rotací fotografie lze do těchto ploch totiž zasahovat klonovacím razítkem nebo retušovacím štětcem. To je rozhodně příjemná vlastnost, která určitě hodně uživatelů potěší.

Naopak méně potěšující je z mého pohledu volba zrovna černé barvy, která vyplňuje oblasti s chybějící obrazovou informací. Ta se totiž projevuje v histogramu, takže u složeného panorama téměř nikdy nebude fungovat automatické nastavení černého bodu v nástroji Levels. Nezbývá než nastavit jej ručně a nebo autolevels použít až po ořezu černých oblastí. Myslím, že střední šedá by byla v tomto případě vhodnější volbou.

Důležitou otázkou je kvalita skládání. Novou funkci jsem otestoval zhruba na třiceti panoramatech a většinou jsem byl s výsledkem velmi spokojen, a to i v případech, kdy v záběrech byla například mořská hladina. Je samozřejmé, že například výrazná vlnka běžící po hladině nebo větve pohybující se ve větru se kvůli zpoždění mezi jednotlivými expozicemi často ideálně složit nedají, ale to není chyba Capture One. Na menší chybičky v podobě nenavazujících linií jsem narazil asi jen u nepřesně nafocených složitých panoramat. Opět to není nic, čím by se odlišoval algoritmus Capture One, podobné vady vykazují i konkurenční aplikace, jen některé z nich nabízejí korekční nástroje (například Affinity Photo dovoluje zasáhnout do masek vzájemného prolnutí jednotlivých snímků, což některé chybičky umožní napravit už během skládání).

U dvou panoramat z mnoha zkoušených jsem narazil na výraznější problémy. První z nich odmítl Capture One z neznámých důvodů složit s chybou „Capture One was unable to create a Panorama stitch preview. Please review your selection of photos and try again.“, ačkoliv libovolná menší část celku šla spojit bez problémů. V druhém případě došlo k výrazné deformaci horizontu natočením krajní fotografie, což opět nemůžete nijak ovlivnit. Obě zmíněná panoramata jdou přitom složit například v Affinity Photo bez výraznějších problémů. Je nutné dodat, že obě problematická panoramata byla nafocena z ruky a tedy pravděpodobně nepřesně. Věřím, že při precizní práci se stativem a případně panoramatickou hlavou nebudou podobné problémy časté.

Co se týče rychlosti skládání, dokumentace uvádí široké časové rozpětí od 10 vteřin po 20 minut. Z mé zkušenosti se panoramata tvořená obvykle 3 až 15 fotografiemi ve formátu RAF s rozlišením 24 nebo 26 megapixelů na MacBooku Pro M1 sestavují zhruba do 30 vteřin. Nejdelší případ (21 fotografií) trval něco přes minutu.

Závěrem zbývá doplnit ještě pár drobností a postřehů z praxe:

• složené panorama se automaticky objevuje v katalogu nebo session
• jméno souboru tvoří Capture One automaticky z názvu poslední fotografie v sadě s přidaným textem _Panorama. Pokud už soubor stejného jména existuje, připojí ještě pořadové číslo. Pozor, pokud byste omylem pro skládání zvolili navíc soubor, který do sady nepatří, Capture One to sice rozpozná a vynechá jej, ale bude-li posledním ve výběru, jeho jméno se pro výsledek použije.
• jak již bylo řečeno, naopak z první fotografie se kopírují úpravy – a platí to i pro metadata, takže výsledné panorama bude mít stejná EXIF či IPTC data, hvězdičkové hodnocení, barevný štítek a podobně
• praktické je, že pokud funkci složení vyvoláte z alba, bude do něj automaticky přidána též výsledná fotografie
• limity pro velikost výsledného panorama jsou 715 megapixelů nebo 65 000 pixelů na delší straně. Práce s panoramaty nad 600 megapixelů je v Capture One pomalejší, protože se na ně neuplatňuje kešování. Obecně se při prohlížení panoramat ve zvětšení na 100 % projevuje postupné načítání, když fotografii posouváte.
• pokud by bylo panorama příliš velké, už samotné skládání oznámí chybu „The size of your Panorama stitch is too large. Consider downscaling or try a different projection.“. Někdy se ale tato chyba objeví i u docela malých panoramat, pokud zvolíte nevhodnou projekci – typicky Perspective.
• Capture One dovoluje složit panorama pouze z fotografií ve formátu RAW. Fotíte-li tedy do JPEGu, máte smůlu.
  

Spojování HDR

Druhou velkou novinkou je spojování více expozic do fotografií s vysokým dynamickým rozsahem neboli HDR. Ani u této funkce se nemusíte bát složitého použití – vlastně je ještě jednodušší než spojování panoramat. Počáteční postup je podobný. Po výběru fotografií s jednotlivými expozicemi nafocenými buď s ručním nastavením nebo s pomocí funkce expozičního vějíře (exposure bracketing) stačí vyvolat z hlavního menu možnost Image → Merge to HDR…, případně použít stejně pojmenovanou volbu v kontextovém menu, které se otevře kliknutím pravým tlačítkem na náhledy fotografií.

Následuje dialog s pouhými dvěma volbami:

Zaškrtnete-li možnost Auto Adjust, Capture One po složení HDR fotografie automaticky aplikuje úpravy, které vyrovnají jeho celkový kontrast a tonalitu. Výsledek je celkem podobný ručnímu použití automatické úpravy, ale odlišnosti v použití jednotlivých nástrojů se přeci jen najdou a celková úprava má trochu jinou míru kontrastu. Tak či onak se samozřejmě nastaví jednotlivé posuvníky v nástrojích Exposure, High Dynamic Range, Levels a podobně a bez problémů můžete takto provedené změny korigovat nebo zrušit.

Druhá možnost Auto Align řeší problém, kdy jste expoziční varianty fotili z ruky a fotografie se nepřekrývají úplně přesně. Je-li zaškrtnuta, Capture One rozdíly detekuje a fotografie nad sebe zarovná. Zpracování HDR se tím mírně zpomalí.

Když volby potvrdíte tlačítkem Merge, po pár vteřinách se složená fotografie opět rovnou objeví v katalogu – a opět ve formátu DNG. Pokud nepoužijete automatickou úpravu, může se nápadně podobat nejsvětlejší expozici, ale nemusíte se obávat. Jeho reálný dynamický rozsah je podstatně vyšší a není problém bez ztráty kvality upravit expozici tak, aby kresba byla zachována v nejtmavších i nejsvětlejších oblastech.

Jak vidno, Capture One nenabízí žádnou volbu pro potlačení „duchů“, kteří vznikají pohybem objektů ve scéně mezi jednotlivými expozicemi. Dokumentace to přímo nezmiňuje, ale zdá se, že k nějakému potlačování známých poloprůhledných objektů dochází, protože jsem je nenašel ani ve fotografiích, kde se zjevně pohybovali lidé.

Výsledky skládání vypadají obvykle po patřičné úpravě celkem realisticky bez zjevných aur a jiných typických artefaktů. Důležité je mít správně nafocené jednotlivé expozice v potřebném rozsahu a počtu – pokud například ani nejtmavší verze nezachycuje plně informaci ve světlých částech, bude to patrné i ve složeném HDR.

Ačkoliv kvalita snímačů digitálních fotoaparátů stále roste a často se i náročné situace dají zvládnout s jednou fotografií, jsou nepochybně situace, kdy je skládání expozic vhodné řešení. A i tehdy, pokud úpravou lze získat z jediné expozice obrazovou informaci ve stínech i jasech, může HDR poskytnout kvalitnější výsledek, zejména pokud jde o šum v tmavších částech.

Závěrem opět několik užitečných informací:

• složené HDR se automaticky objevuje v katalogu nebo session
• jméno výsledné fotografie opět vznikne spojením jména posledního snímku v sadě expozičních variant s připojením textu _HDR
• stejně jako u panoramat se přenesou i metadata, ale tentokrát nikoliv z první fotografie, nýbrž z aktivní (tedy té, která je ve výběru označena silnějším rámečkem). HDR fotografie se v případě práce v albu přidá i do něj.
• pro složení HDR musejí mít fotografie přesně stejné rozměry (ořez nehraje roli, protože bude při spojování ignorován, stejně jako další úpravy)
• na rozdíl od panoramatu jsem se u žádných fotografií nesetkal s okraji bez obrazové informace, a to ani v případě, že bylo nutné automatické zarovnání
• pokud složíte HDR fotografii ze snímků nafocených fotoaparátem Fujifilm, ani v tomto případě nebude možné aplikovat na výsledek filmové simulace
• skládat HDR lze pouze z fotografií ve formátu RAW
  

A co HDR panoramata?

Nabízí se logická otázka: lze složit panorama z fotografií, které byly vždy nafoceny v několika expozičních variantách? Zdá se, že ano, ale v postupných krocích:

• nejdříve je třeba složit HDR fotografie pro jednotlivé části panoramatu
• poté z nich můžete vytvořit panorama tak, jak bylo popsáno výše
  

Jak jsme si už řekli, HDR fotografii nejde složit, pokud se zdrojové fotografie liší v rozměrech. To znamená, že opačný postup – tedy složení „obyčejných“ panoramat a jejich následné spojení do HDR – neprojde, pokud budou jednotlivá panoramata třeba jen o pár pixelů jinak velká. A to se vám prakticky určitě stane při focení z ruky a dost možná i při použití stativu.

Další drobná vylepšení

Kromě dvou popsaných stěžejních funkcí přidává Capture One 22 i několik dalších novinek.

Automatické rovnání horizontu je sice přítomné už řadu let, ale doposud bylo omezené jen na použití s fotoaparáty Phase One, které zaznamenávají náklon do metadat. Nově pod názvem AI Rotate pracuje s analýzou obrazu, takže ji můžete používat pro všechny fotografie bez omezení. Nejrychlejší způsob vyvolání je pomocí klávesové zkratky Alt+R, ale můžete samozřejmě kliknout i na ikonku kouzelné hůlky v paletě Rotation and Flip. Otázka zní, jak se tato funkce osvědčí v praxi – osobně jsem narazil na dost případů, kdy příliš spolehlivá nebyla. Často se mi to stávalo například u mořských horizontů. Capture One slibuje zlepšování na základě dalšího učení (nikoliv z vašich fotografií, pouze z těch odeslaných přes reporting chyb).

Novinkou, kterou zatím ocení jen uživatelé fotoaparátů značky Canon, je bezdrátový tethering. Přesněji řečeno, jde o focení do počítače přes síť, přičemž nejzajímavější je bezdrátová varianta využívající Wi-Fi, byť v případě potřeby lze u některých modelů využít i ethernetové připojení. Momentálně se to týká pouze fotoaparátů Canon, konkrétně s plnou podporou modelů EOS R3, R5, 1Dx II a III a částečnou implementací pro modely R6, R, 5D Mark IV a 90D. Dokumentace uvádí pro stabilní a rychlé přenosy fotografií řadu požadavků a doporučení (například radí použití bateriového gripu u modelu R5, připojení k samostatnému Wi-Fi access pointu, využívání novějších standardů Wi-Fi apod.). Logickou podmínkou pak je, aby počítač a fotoaparát byly připojeny k téže síti. Každopádně je to zajímavý posun a doufejme, že do budoucna se můžeme těšit i na podporu fotoaparátů ostatních značek.

Jako vždy by měla být nová verze o něco rychlejší. Větší paměťová keš, která vznikla kvůli panoramatům, by se měla pozitivně projevit i na rychlosti procházení běžných fotografií. Dalších specifických optimalizací se aplikace dočkala na platformě Windows.

V uživatelském rozhraní najdete rovněž pár menších změn. Například ve Filters lze přidávat nová kritéria tlačítkem + a není tedy již nutné otevírat kontextové menu nástroje.

Poněkud překvapivě nejsou při importu standardně vybrané žádné fotografie – pokud typicky potřebujete pracovat jen s některými, oceníte to. Jestliže ale častěji importujete vše, čeká vás navíc kliknutí na volbu Pick All, kterou najdete dole v importním dialogu poblíž tlačítka Import.

A nakonec je též nově ve výchozím rozložení skryto tlačítko Edit All, kterým se v hlavní nástrojové liště přepínalo mezi úpravami všech vybraných fotografií nebo pouze té aktivní. Funkce samotná nezmizela, ale pokud na ní při práci spoléháte, musíte si tlačítko na lištu přidat a nebo používat volbu hlavního menu Image > Edit All Selected Variants. Ta nyní navíc nemá přiřazenou klávesovou zkratku, ale samozřejmě si jako vždy můžete nastavit nějakou vlastní.

Menší novinkou jsou též systémové notifikace po dokončení exportu či skládání fotografií.

Podpora nových fotoaparátů a objektivů

Jako vždy přibyla též podpora několika nových fotoaparátů:

• Sony A7 IV
• Nikon Z9
• Canon R3 

a objektivů:

• Canon RF 50mm F1.8 STM 
• Canon RF 85mm F1.2L USM DS 
• Canon RF 85mm F2 MACRO IS STM 
• Canon EF 70-200mm F4L IS II USM

Poznámka: článek byl napsán na základě testování beta verzí. Pokud se v právě vydané ostré verzi objeví nějaké odlišnosti, budu jej aktualizovat.

Jestliže s Capture One pracujete nebo se na to chystáte, mohla by se vám hodit má e-kniha Capture One efektivně vycházející ze stejnojmenného seriálu, který zde na Paladixu vycházel v letech 2015 a 2016. Text byl od té doby mnohokrát aktualizován až po současnou verzi 22.