Jak to, že jedna fotografie se někomu líbí a jiný by ji vyhodil? Jak to, že o jedné věci se často tvrdí úplně odlišné věci? Ve svých úvahách jsem se odrazil od jedné fotografie, která podle mě nikdy nikomu jinému nic neřekla.
 |
| Copyright © David Skoumal |
Připadá mi, že onen muž stojí na chodbě celou věčnost. Čeká na něco. Nebo na někoho? Přemýšlí. Soustředěně přemýšlí. Odevzdaně přemýšlí. Je smířen s tím, co přijde, s tím, kdo přijde. Střeží vypínače. Světlo je v jeho rukou, stačí pohnout rukou a bude tma. Konec naděje, konec dne, konec snažení. Bez světla není život.
Ale ještě světlo svítí. Ještě mu cosi brání. Ještě je třeba zvážit všechna pro a proti. Ještě se musí počkat. V klidu, bez nátlaku, beze spěchu. Ještě je čas.
Čekání není nečinné. Je využito na nejvyšší míru. Z celého vzezření muže cítím, že je to takto správně. Není, kam spěchat. Není nic, co uspěchat. Teď je čas klidu, míru, usebrání, kontemplace. Zdá se, že je vše v naprostém harmonickém souzvuku. V souzvuku klidu a ticha. V celé dlouhé chodbě nikdo jiný není. Jen on a já. Všude je ticho, mír, nic neruší absolutní klid. Jen jeden muž žije, čeká, přemýšlí. A ještě jeden člověk ho pozoruje a čeká. Ještě nepřišel pravý čas.
Vím, že jednou to přijít musí. Hora ruit. Čas kvapí. Zdá se, že užuž je ta chvíle tu, že konečně přišel impuls, na který tak dlouho čekal. Užuž si myslím, že právě teď to přijde. Ale stále je čas. Pro mě je to deprimující čekání, ale on je klidný. Ví, že to nemůže zkazit. Ale já to můžu zkazit. Mám strach, že nebudu dostatečně připraven. Nebojím se tmy. Nepřipouští si můj neklid, dokonce ani není vidět, že by vnímal, že tam jsem. O to víc na mě tlačí celá tíha čekání.
Vím, že jednou přijde ten okamžik, kdy bude tma. Ale ještě čeká. Až kdosi přijde a vydá rozkaz. Anebo až sám uzná za vhodné, že ta chvíle nastala. Na tom stejně nezáleží. Čeká, až zhasne světlo. Čekám, až zhasne světlo. Ale ještě mám čas.
Toto a ještě mnoho dalšího čtu ve fotografii Davida Skoumala. Jsem si naprosto jistý, že nic podobného nikoho jiného ani v nejmenším nenapadlo. Znamená to tedy, že všichni ostatní se na ni dívají špatně? Nebo to znamená, že se na ni dívám špatně já?
Nabízím krátké přirovnání. Představte si, že je někde velká dvacetimetrová krychle, před každou stranou stojí jeden člověk, který krychli sleduje, zkoumá, jak vypadá, přemýšlí, proč je asi taková a ne jiná. První říká: “Tato krychle je zelená, protože symbolizuje, že jsme součást přírody.” Druhý stojí před jinou stranou a tvrdí: “Nene, krychle je žlutá, naznačuje, že bez slunce nemůže být život.” Třetí nesouhlasí: “Nevím sice, proč je krychle modrá, ale modrá je dobrá!” Čtvrtý člověk jenom kroutí hlavou: “Což jste snad slepí? Vždyť každý vidí, že je červená. Vždyť nám tím říká, že láska všechno přemáhá!”
Víte, který z nich skutečně mluvil pravdu? Všichni. Krychle má z každé strany jinou barvu. Skutečně tedy všichni mluvili pravdu? Částečně ano, z jejich úhlu se zdálo, že je celá zelená, žlutá, modrá nebo červená. Ve skutečnosti je to však složitější, barvy tam jsou čtyři. Můžeme tedy říci, že každý tedy měl pravdu i neměl pravdu.
Jeden ze znaků dobré fotografie je, že umožňuje mnohoznačnost interpretace. Daná fotografie je tak dobrá, že každý, kdo se na ni podívá, si z ní něco odnese (anebo aspoň každý, kdo si chce něco odnést), vyloží si ji, interpretuje ji po svém. Něčím ho osloví, něco se mu na ní líbí. Jenže když se na ni podívá tisíc lidí, máme tady tisíc názorů, tisíc rozdílných interpretací. A teď babo raď, která je ta správná?
Každá je správná. Protože je originální, subjektivní, prožitá. Je správná ve svém prožitku. Jenže zároveň je i každý špatná. Proč? Tím, že vyzvednu svou jedinou správnou interpretaci, zároveň upozadím ostatních devět set devadesát devět. Má je tedy správná v tom, že je moje, že vnímám to, co mě osloví, ale zároveň je špatná v tom, že potlačím všechny ostatní, ač jsou vlastně také správné…
A proto jsou odlišné názory naprosto v pořádku, rozšiřují obzor, obohacují ho. Nejen ve fotografii, ale i v mnoha oborech nejen umění. Za svůj originální názor se nemusíme stydět. Nestyďme se za něj.
Blog
Dobrý článek a hlavně velice zajímavý blog…
Jo
Pěkná úvaha. To je asi tak vše, co k tomu mohu říct, protože k výše napsanému už není co dodat :o)
Nesouhlas
Bohužel, musím docela nesouhlasit s obsahem. Proč, to přesahuje formát této diskuse, proto jsem vysvětlení napsal na svůj web http://www.jirikovy.estranky.cz/clanky/perlicky-a-stripky/kdyz-nazev-chybi
nesouhlas
Mno – děkuju za ten nesouhlas, v řadě věcí se s Vámi shodnu, v některých vůbec. Díky i za tu propagaci vlastních stránek, docela pěkné fotografie i články.
Nicméně si myslím že to není úplně fér napsat reakci pouze v odkazu v článku a ne též přímo tady v thredu – ten text by se sem vešel, a autor by měl s čím polemizovat. Takhle nevhodně přesouváte diskuzi k sobě, což mi připadá jako pouhá sebepropagace.
To mě mrzí, nepřipadá mi to jako vhodná odpověď.
názor
Prezentace díla jako fotografie ,obraz atd. musí diváka zaujmout např. emočně,náročností,kompozičně,tech.kvalitou atd. nebo vším.Problém je že každý má citlivost emoce či měřítko kvality někde jinde.A většinou je to způsobeno tím že pokud se někdo zajímá delší dobu o nějaké umění v našem případě o fotografii má už přehled (i když to třeba není fotograf) co lze a jak prezentovat od ostatních autorů.Mě výše udenená fotka třeba ničím nezaujme jak TK tak kompozice (to co se mi na ní nelíbí jsou ty vypínače které až moc přitahují pozornost a kousek futer na druhé straně + převod do ČB taky nic moc ,velká hloubka ostrosti – chodba by se měla na konci úplně rozplynout).Emoce je tak slabá že nekvalitní provedení ji přehluší.U některých fotografii je to na opak ,ale to není tento případ.Aspoň znalý divák fotografie musí vidět přesně to co autor chtěl prezentovat jinak je to špatná fototgrafie a fotograf to prostě neumí.
názor
Musím souhlasit s Vaší první větou. Připadá mi však škoda, že se často mnoho lidí nedovede oprostit od technické kvality čí nekvality a honí se za megapixely, místo toho, aby se zkusili trochu vcítit do nějaké fotografie.
S poslední větou však bohužel nemohu souhlasit. Jednak proto, že ani autor často nemá ujasněné, co chce prezentovat, a i kdyby měl, každý člověk má odlišnou životní zkušenost, takže neuchopitelné myšlenky nejdou přenést na jiného člověka.
názor
…..autor často nemá ujasněné, co chce prezentovat……
potom ale proč fotí když vlastné neví co chce prezentovat jen protože ho to baví ? a jestli jen proto tak ať si fotí do šuplíku či do PC.
To snat jde jen u rodiných fotek ale myslí že to není to očem se tu bavíte
….. takže neuchopitelné myšlenky nejdou přenést na jiného člověka……
ano samozřejmě máte pravdu ,ale o to je to težší a né vždycky se to podaří .
kolik je fotografů a snad jen promile z nich to dokáže.
…………každý člověk má odlišnou životní zkušenost…………
ano samozřemě proto se obecenstvo téměř v každem oboru dělí na odborníky a lajckou veřejnost . každá skupina lidí hledá něco jiného. A pokud je fotograf kumštýř tak se to líbí oběma kategoriím
Pan fotograf je pro mě člověk který jede na hory na čtrnáct dní a vezme si sebou jeden svitek 12 snímků a až to hodí na papír tak na každé fotce perla.Nacvakat tisíce cvaků digošem (abych nebyl zaujatý i stovky cívek filmu )a aby vyšlo těch deset fotek to zvládné každý i muj šestiletý kluk.to je ten případ co píšete …..autor často nemá ujasněné, co chce prezentovat……
autor na to příjde co chce prezentovat když si ty fotky probírá .
To je ten základní problém dnešní doby “skvělý fotograf snadno a rychle” atd.. proč myslíte že sto let spátky byli fotky pěknější respektive kvalitnější v poměru dobrých a špatných fotek ? protože tehdy pokud někdo chtěl fotit tak to musel umět protože každá deska stála mění.A co dnes vydíme Tera a Tera dat nesmyslných cvaků všude na internetu.Např. Spoustů kolegu nechápe když fotím z modelkou že za cca 3hodiny udělám cca 25 cvaků (a to když se daří) Když oni prostě jedou na spouští z pocitem že něco z toht vyjve.A já na focení se připravuji víc než měsíc a modeluji představu jak má výsledek vypadat(né že se to vždy podaří).
Člověk musí trochu zpomalit a začít uvažovat ,vnímat ,vytvořit si představu a tu představu dát na papír.To je ten kumšt a na to se zapomíná
názor
Vidím, že to vidím podobně.
Ale co dělat, aby bylo co nejvíc kvalitních fotografií? Snad říkat lidem, ať radši malují než fotí? Anebo se na všechny ostatní povznést a fotit tempem jedné geniální fotografie za deset let? Je lepší před focením přemýšlet a vyfotit to napoprvé, když to pak stejně nikdo jiný nepochopí a neocení? Je lepší a snadnější plout proti proudu, nebo se jím nechat nést?
Vím, jsou to spíš jen řečnické otázky…
názor
Nejprve k článku:
Moc děkuju – je super, takových je tady třeba víc. s řadou věcí souhlasím, ne však už s tím, co z článku trochu vyplýva – jako by mnohovýznamovost byla jediným znakem dobré fotografie, nebo jako by každá dobrá fotografie měla být mnohovýznamová.
Nelíbí se mi pasáž s krychlí – takovéto přirovnání naznačuje jakoby bylo možno se na fotografii (krychli) podívat jaksi zvenku – a uvidět tak všechny její významy – její plný obsah. To dle mého názoru není možné, u nenázorných fotografií jaké chválíte je řada pohledů a vjemů jež umožňují, ale právě protože jsme omezení vlastním viděním – nikdo zvenku nezhodnotí plný význam jakéhokoli takového obrazu.
Fotografie není matematický objekt – není hmotná a zjevná – je krychli z vašeho příkladu naopak velmi velmi vzdálená – práve dík subjektivitě našeho vnímání.
Co se týká polemiky předřečníků s obsahem vašeho článku. Myslím, že mají kousek pravdy – je důležité, aby autor věděl co chce ostatním sdělit (ne však do detailu – mnohdy stačí rámcově) a má se snažit vyjádřit alespoň do určité míry zřetelný postoj. NE nechat pouze hledání významu na divákovi.
Dobře byl i popsán rozdíl v přístupu mezi dovolenkovým fotografem a “autorem”.
Co však je v reakcích Radke nesmyslné – je jeho prosazování přístupu k tvorbě díla přes počet nasnímaných snímků. Nasnímaný materiál není v žádné úměře ke kvalitě výsledného výtvarného díla. Není vůbec důležité zda autor postupuje postupnou skladbou a jedním sejmutím, nebo postupným snímáním a hledáním ideálu ve vytvořeném materiálu.
Každopádně – za článek i diskuzi děkuju
(ještě více za ten předchozí s laťkou 🙂 )