Když jsem odlétal do Spojených států na měsíční dovolenou,
tak mě mimo jiné hodně zajímalo, jak je to s bezpečností letištních
rentgenů a jaké jsou možnosti vzít si fotovýbavu (v
mém případě celkem skoro 20 kg) na palubu. Protože mám v tomto ohledu nyní
bohaté zkušenosti, rád bych se o některé podělil s dalšími současnými i budoucími
cestovateli.
Lidé mě před odjezdem většinou ujišťovali, že ani 5 či 6
průchodů rentgeny jim filmy běžných citlivostí neovlivnilo, ale jedním dechem
dodávali, že je to otázka jak kde a také obsluhy, která může mít na výsledek
zhoubný vliv. Proto jsem se rozhodl raději nic neriskovat a vyžadovat manuální
kontroly kde to jen půjde – výsledek je ten, že cestu do USA a zpět s přestupem
v Londýně, kde na mě postupně čekalo 5 rentgenů příručních zavazadel, se mi
podařilo zvládnout pouze s jediným (!) průchodem filmu rentgenem a šlo by to i
bez něj. Nicméně nebylo to jednoduché.
1) Kontrola na Ruzyni – požádal jsem slušně o ruční kontrolu
a bylo mi bez otázek vyhověno – nutno podotknout, že jsem měl filmy vybalené z papírových
krabiček (svitky jen v zatavených igelitech od výrobce a kinofilmy
v plastových průsvitných kazetkách a vše nasypáno v průhledných
igelitových kabelách kvůli snadnosti kontroly). Kabely otevřeli, obsah chvíli zkoumali
nějakým skenerem na výbušniny a pak mě s pozdravem propustili.
2) Přestup v Londýně – mašinérie rentgenů, na kterých se skvěly
velké nápisy, že je všechny testoval Kodak – „světový lídr
v oblasti zpracování fotografických materiálů” a uznal je za zcela
bezpečné pro filmy do citlivosti 3200 ASA (kolik průchodů už neuvedli, ale
obsluha mi ústně tvrdila, že 10 (?)). Protože se na mých filmech objevovala jen
čísla v řádech okolo 50, 100 a 400 ASA tak mi to bez řečí dali pod rentgen
(výsledek zatím nevím, ale věřím, že to přežily).
3) Přílet do Ameriky – nějaký úřad (něco jako ministerstvo
zemědělství) jim tam po příletu (!!!) v San Franciscu rentgenuje zavazadla, zda v nich člověk nemá
jídlo, semena či zvířátka a bůh ví co ještě. Protože jim už evidentně nešlo o
bezpečnost letadel, tak mě bez odmlouvání prozkoumali balíky filmů ručně, aniž
by je dali pod rentgen.
4) Odlet ze San Francisca – asi nejpřísnější kontrola – blížím se k zeleně
světélkujícím rentgenům a nemilosrdně se tvářícím úředníkům a policistům.
Poučen cestou do USA jsem několik náhodně vybraných svitků Delta 100 a Pan F+
(50) drze označil ručně nápisy hlásajícími, že jsem je exponoval jako ASA 6400
a pro jistotu několik ještě ASA 12000. Nesměle sděluji úředníkovi natahujícímu
lačnou ruku po mém balíku skoro 50ti naexponovaných
svitků, že některé filmy v něm byly exponovány na značně vysoké citlivosti a
ukazuji na již pomalu se odlepující přelepku s mým neumělým nápisem E.I. ASA 12000.
Úředník se zaráží a pak volá přes rameno – “manual
film inspection required”.
Oddechuji si a zatímco přichází úřednice, která hodlá překontrolovat mé filmy,
tak v klidu snáším proceduru, při které mi postupně zouvají a rentgenují boty,
zkoumají, zda přívěsek na mém krku není snad roznětka, nechávají mě vyndat
pásek z kalhot a rozebírají fixu, se kterou jsem 5 minut předtím popisoval
roličky filmů. Poté mě úřednice vezme stranou a podrobně mi popíše co chce
udělat s mými filmy. S přátelským úsměvem poslouchám a posléze začínám blednout,
když se dostane k pasáži kde popisuje, jak bude filmy otevírat! Když vidí můj
výraz, pochopí, že nechce-li kromě kontroly filmů ještě shánět defibrilátor, musí z požadavků slevit a opraví se, že
nebude otevírat svitkové filmy, ale jen průsvitné plastové kazetky kinofilmů.
Postupně se mi obnovuje krevní oběh v obličejové části a snažím se obnovit
barevné vidění, které jsem na chvíli ztratil :-). Úřednice začne kontrolu a já
se divím, proč vše, co vzala do ruky, pečlivě otírá kouskem buničiny. Začíná mi
svítat když onen terčík buničiny posléze vkládá do přístroje, který více než
nápadně (i výstupy na monitoru) připomíná něco na způsob plynového chromatografu. Na displeji se postupně objevuje křivka s
charakteristickými vrcholy a posléze červený nápis “Explosives
Detected” doprovázený odpovídajícím zvukovým
efektem. Co to znamená mi dochází až ve chvíli, kdy okolo mě zaujalo (nikoliv nenápadně)
pozice několik uniformovaných policistů a obsluha chromatografu
začala rychle a vzrušeně vykřikovat “Supervisor required”. Odhaduji postupně své šance na útěk a
přežití v americkém kriminále a rozhoduji se, že přece jen bude nejlepší ještě
chvíli nepropadat panice. Přichází „supervisor“,
postupně jakousi kapalinou vyčistí celý stůl, na kterém se toto vše odehrává,
pak ruce obsluhy, pak vymění rukavice obsluhy a načne nový balíček terčíků. S
novým terčíkem provádí cosi jako kalibraci přístroje a nechává posléze obsluhu
znovu přeleštit mé svitky a kazetky s kinofilmy. S napětím očekávám, jak
dopadne výsledek. Naskakuje křivka a tentokrát se objevuje zelený nápis “Sample OK” bez zvukových efektů. To, že krize pominula
poznávám i z toho, že policisté spouštějí ruce doposud položené na rukojetích
svých “donucovacích prostředků” a odsouvají se do svých původních
postavení. Nicméně úředník si ještě pro jistotu z mého palubního lístku
poznamenává mé jméno, číslo letu a číslo sedadla a já se pak celých 10 hodin
letu do Londýna těším na turistickou třídu neobvyklou péči palubního personálu. Ten
prakticky výhradně u mě zastavuje s neustálými dotazy zda něco nepotřebuji a
zda je vše v pořádku. Když si dávám čtvrté víno a po druhém filmu blaženě
upadám do komatického spánku, tak asi personál
pochopil, že už přestávám být nebezpečný a pouze po mém probuzení se mě opatrně
ptají, zda jsem se hezky vyspal a zda si dám něco dalšího. Zdvořile si dávám
čaj a kolu a další Bordeaux odmítám.
5) Na Londýnském Heathrow, kde jsem
byl měsíc před tím poučen o bezpečnosti rentgenů testovaných Kodakem, již jen
se slovy „high speed films“ ukazuji na mé nápisy s čísly představujícími
dvou a čtyřnásobek hodnot shledaných Kodakem jako bezpečných. Ani zde se nikdo
nepozastavuje nad tím, že nápisy jsou na filmech, u kterých je nominální
citlivost o 6 až 7 EV nižší, opět mi vytírají terčíkem obsah sáčků a já si
říkám, že kdyby něco, tak v Anglii mi bude ve vězení přece jen asi lépe
než v Americe a přemýšlím, zda má Česká republika s Anglií podepsánu
smlouvu o vydávání osob. Nicméně zde se poplach nekoná, já jsem s úsměvem
a optickou kontrolou podrážek mých bot propuštěn a v letadle mi již nikdo
nevěnuje nijak zvláštní pozornost.
Ruzyň mě vítá bez rentgenů, pouze frontou asi 400 lidí
vzniklou při vyplňování a odevzdávání nově zavedených SARS dotazníků
ministerstva zdravotnictví, která spolehlivě zajišťuje, že při jejím stání
přijdou do styku lidé z mnoha letadel a výrazně tak v konečném
důsledku zvyšuje šance, že někoho rizikového skutečně potkáte.
Závěr pokud jde rentgeny filmů tedy je: pokud někdo trpí
velkou obavou z letištních rentgenů, tak lze s trochou snahy (alespoň
v uvedených zemích) vyžádat manuální kontrolu. Ta je obvykle umožněna,
pokud řeknete, že filmy jsou vysoké citlivosti (nejlépe je i takto označíte).
Vždy to ale znamená jednak výrazné zdržení (každá z manuálních kontrol trvala
okolo 15ti minut (ta v San Franciscu
i s poplachem asi 30-45 minut), což může hrát roli třeba při přestupu. Vždy to
znamená nezanedbatelně vyšší riziko nepříjemností (zkrátka složitější
procedura).
Při vybalování jsem zjistil, že jsem 3 nepoužité svitky
Delta 400 zapomněl v batohu, který prošel odbavením (do zavazadlového
prostoru) takže budu moci po vyvolání popsat, co takový rentgen s filmem
udělá ;-).
Ještě poznámka k velikosti zavazadel – Ruzyň a Heathrow s British Airways bez jakýchkoliv problémů, při odletu ze San Francisca jsem nicméně
narazil při odbavení na člověka, který mi tvrdil, že si zavazadlo na palubu
nemohu vzít, protože má jistě více než 6 kg. Když jsem ho dal na váhu a měl
skoro 20 kg (měl jsem v něm všechno k focení kromě stativu + všechny
filmy a nějaké knížky co jsem si v USA koupil), tak úředník zalapal po
dechu a zavrávoral. Po chvíli vyjednávání jsem pochopil, že odpor je marný a
rozdělil jsem náklad částí do svých kapes, na svůj krk a do batůžku mé
protestující drahé polovičky. Váha ukazující 7 kg u mého batohu človíčka již
uklidnila a já jsem si za rohem zase vše nandal do batohu zpět.
Doufám, že se vám mé zkušenosti hodí a přeji při vašem
cestování mnoho štěstí a co nejméně nepříjemností.
uzitecny clanek
Henry, diky za prinosne informace i zabavne cteni. clanek se urcite hodi, uz jsem o tom take premyslel, pristi tyden odletam do statu ja :o) jeste by me ale zajimalo, jak je to s rucni (nerentgenovou) kontrolou aparatu, jenz mam na krku a s filmem uvnitr. co kdybych nahodou sedel u okynka a videl neco pekneho! :o) nebo si mam film zalozit radeji az v letadle? diky a mej se
RE: uzitecny clanek
No foťák jsem nezkoušel brát mimo rentgen – Měl jsem v něm Velvii 50, takže jsem nepředpokládal, že by ji rentgen dělaný na několik průchodů ISO 3200 mohl poškodit a také nepoškodil. Pokud se chceš vyhnout i tomu tak je jistě řešení založit ho až na palubě.
P.S. počítej s tím, že ti tuhle fintu nemusí nutně zbaštit. Tam kde jsem šel já to vypadlo, že je jim to buřt a ta úřednice co dělala manuální prohlídky neměla nic jiného na práci, takže se alespoň chvíli nenudila, ale můžeš narazit na nějakého prudiče a máš smůlu.
RE: uzitecny clanek
Cestoval jsem par tydnu pred Henrym (brezen-duben), bylo to do Los Angeles a zpet s Lufthansou. Filmy jsem poustel normalne pres rentgen. Pouzivam vetsinou Superie 200 a drive jsem nepozoroval zavoj ani na Kodak Supra 400 po nekolikanasobnem (tak 8x) pruchodu letistnimi rentgeny pri ceste do Chile a tak si nekomplikuji zivot rucni kontrolou. Jedina potiz byla pri odbavovani zpet v LA, kdy se zrizencum Lufthansy zdalo byt me prirucni zavazadlo velke a tezke (17kg). Kdyz jsem predvedl fotovybavu a laptop, pokyvali hlavami a doporucili rozdeleni do vice zavazadel.
RE: RE: uzitecny clanek
No, já bych mimo evropská a americká letiště moc neriskoval. V Indii jsem si radši vybalil všechny svitky z krabiček (i těch plastových) a pronesl to mimo rentgen. Dokonce jsem pak i odháněl nějakého celníka s ručním přístrojem, což kupodivu vyšlo. V Londýně se se mnou taky odmítali bavit a jen ukázali na cedulu, že to je bezpečné.
RE: RE: uzitecny clanek
No po zkušenostech ze SF bych už dneska také asi pustil normální filmy do rentgenu 😉 – alespoň v méně exotických končinách (Evropa a USA). Tu zábavu co jsem tam zažil bych podruhé nemusel. Nicméně fakt je ten, že jsem v USA potkal dva hodně zkušené a dost cestující VF fotografy co se mi nezávisle na sobě dušovali, že jim rentgen na letišti připálil Velvie. Takže červík pochybností stále hlodá.
RE: uzitecny clanek
Koukam, ze se moje zkusenosti lisi. Nejde otazku ochoty na letistich generalizovat na jednotliva letiste, vzdy a vsude zalezi pouze na lidech, kteri u rentgenu stoji. Ja mam proto napr. spatne zkusenosti z Ruzyne, kde jsem pani temer na kolenou prosil, aby tech par filmu nemuselo projet rentgenem. Jenze byla neoblomna a se slovy, ze “taky foti”, poslala me filmy vstric jejich nejistemu osudu. Na Heathrow naopak i pres jinak mnohem prisnejsi konktroly slecna souhlasila, filmy vyndala z krabicek, cuchla si k nim a s usmevem mi je zase vratila… Clovek si nevybere…
super clanek
super clanek a zabavne cteni …
jinak podobnou cestu jako autor jsem take podnikl, krome toho napr pro filmy narocnejsi cestu do jizni afriky a pri vsech cestach mam filmy zabalene v necem, cemu se rika “anti rentgen anti dust” obal sice nevim jak to funguje 🙂 ale nikdy jsem na ruznych filmech nenarazil na problem … takze to mozna i funguje 😉
jinak ten obal zachranil nafoceny material pred ukradenim (na povrchu stribrnej a takovej jako spise tlustci pytel) takze zlodeji v africe tyden pred odletem sice odnesli kompletni fotovybaveni za par set tisic ale toto vedle toho polozene nechali byt … 🙂
digi
Super clanek!
Jenom maly doplneni pro majitele digitalu: dle diskuze na dpreview.com je pro flash karty bezpecny projit rentgenem prirucnich zavazadel, ale ne uz tim elektromagnetickym(?) ramem, nedejboze rucnim detektorem, kterym kontrolujou cloveka. Takze opacna situace nez u filmu. :-)) Kazdopadne moje CF a SM karty vydrzely zatim cca 10 rentgenu bez nejmensi ujmy a kamaradovo SM i ten ram, takze to asi neni tak drsny…
americke rentgeny
v USA jsem od 11-9 jeste nebyl, takze jejich nova bezpecnostni opatreni neznam na vlastni kuzi. Drive mi na pozadani vzdy provedli rucni kontrolu, samozrejme jsem mel filmy pripravene v pruhlednych plastikovych kontejnerech aby bylo videt o co jde. Asi pred rokem jsem ale cetl v jednom odbornem casopise rozsahly test techhle letistnich rentgenu, a hlavne pristroje jedne americke firmy z nej vysly jako naprosta katastrofa. Dokonce i na filmech prumerne citlivosti, pokud byly okolnosti jejich ulozeni nepriznive, zanechaly sve stopy. Jde o to, ze pristroj tak dlouho zvysuje davku zareni, az se mu podari poznat, zda je obsah zavazadla nevinny. Pokud tedy nekdo ma filmy v kufru spolecne s necim, co pocitac neni schopen identifikovat, je nebezpeci poskozeni velmi realne. Navic v clanku psali, ze zminena firma je poverena vybavenim vsech letist v USA… Pro mne z toho plyne, ze bych jim pod rentgen nic nesveril, lhostejno jake zdrzeni z toho bude resultovat.
Ako je to s IBM Microdrive?
Vie mi niekto prezradit skusenosti s IBM Microdrive pod rentgenom? Je to predsa len disk, aj ked miniaturny, takze neviem, ako by obstal. Takisto je na tom aj datova penazenka, tiez obsahuje disk. Ale asi by sa nemalo nic stat, kedze aj notebooky sa rentgenuju …
RE: Ako je to s IBM Microdrive?
z povahy věci by se Microdrivu, stejně jako jiným diskům a elektronickým zařízením nemělo pod rentgenem nic stát. Přátelé co se mnou jeli protáhli všema rengenama co šly veškeré dva digitální foťáky, čtyři CF karty a disk se čtečkou karet. Vše samozřejmě zcela bez potíží. Teoreticky to už nemusí platit u těch průchozích rámů, které tuším fungují na zcela jiném principu (pokud se nepletu tak tam bude nějaké magnetické pole). Nicméně myslím, že intenzita nebude prakticky taková aby něco poškodila. Pokud by se zde našel nějaký odborník na to jak fungují ty rámy, tak by bylo zajímavé to slyšet přesně.
Rentgeny
Kamarád mi z USA poslal filmy poštou. Prošly celními skenery u nás a kdo ví čím vším cestou. Jednalo se o filmy s citlivostí ISO 64 – 400. Konkrétně u Delty 400 jsem si udělal srovnávací snímky s filmem koupeným tady a rozdíl nevidím. Tak si vyberte.
Digitalni media
Vzhledem k intenzitam a frekvencim emg pole v detekcnich ramech, neni mozne, aby poskodily obsah flash pameti, na to by musela byt intenzita ne o rad ale o desitky radu vetsi, vzdyt si vezmete, kde vsude se tyto a podobne pameti pouzivaji a zadne problemy s tim nejsou, ovsem nepochopim proc sebou tahate CF karty pres detekcni ramy a nedate je do batohu smer rentgen?
P.S. Nevim zda to zpusobil nejaky detektor, ale jednou me po navratu z ciziny prestala chodit kreditka a musel jsem s ni na centralu banky, kde me do ni nahrali znova cislo a rikali, ze byla temer smazana, ale mohla to byt shoda nahod.
Má na to glejt
Takže, dámy a pánové, až se Henry někde vytasí se super fotkami ze Států a nám je poklesne čelist se slovy: “To je bomba”, tak to má i ouředně potvrzené detekčním přístrojem 🙂
RE: Má na to glejt
vidíš – Tahle alternativa mě nenapadla – já si pořád lámal hlavu co to ten přístroj jenom detekoval. Otázka je zda mi tou vodičkou co to šůrovali nezničili ty nejlepší záběry, protože podruhé už to nic nehlásilo 😉
RE: RE: Má na to glejt
A psalo to opravdu Explosives Detected? Nebylo tam nahodou Film Detected? A po druhe aplikaci “vodicky” to uz zahlasilo: Sample OK. Film not found. ;-)))
Digi
Od te doby, co sem poslal digi 4x zkrz rentgen se fotak obcas zasekava pri ukladani snimku. Nevim, esli je to rentgenem, nebo ne, ale predtim se to nestavalo…
proc vozit s sebou
Diky za hezky clanek. Ja jsem si privezl do Statu hromadu Superii 400, prosly RTG v Ruzyni, Parizi i v US a fotky se mi jevi zcela v pohode. Pokud fotite na takove bezne turisticke filmy jako ja, tak je dobre vedet, ze tady v USA (alespon ve state New York) stoji asi tak stejne jako v Cesku, tedy kolem 100 Kc za 36 obrazku. Ceny dokonalejsich filmu jsem nesledoval, ale cekal bych, ze to bude dost podobne. A pri zdejsim nakupu se nemusite bat zadnych RTG.
Stativ
Ja viem, ze je to trochu od veci, ale ako je to s prenosom stativu? Da sa preniest este stale ako prirucna batozina?
RE: Stativ
Asi pred pul rokem jsem byl v Benatkach. V Ruzini jsem polozil fotobrasnu (prirucni zavazadlo) na pas vedouci k rentgenu a sam sel projit ramem. Kontrola u rentgenu me pozadala o otevreni fotobrasny a kdyz videli, ze je to jenom stativ, tak me nechali projit do letadla. V Benatkach to bylo bez problemu.
moje zkusenosti – nektere absurdni
Nekolikrat jsem byl na sluzebce po evrope. Vzdy sebou nosim Digifotak, stativ, brasnu a notebooka. Dohromady to ma asi 12kg, do letadla me s tim vzdy pustily. Asi pred dvema lety jsem notebook poslal zavazadlovym prostorem v kozene brasne a pri priletu na ruzyni jsem ho otevrel s prasklym displayem(od te doby nosim sebou).
Fotky na CF a microdrive se mi nikdy nesmazaly-neposkodily.
Musim se jeste pochlubit jednou historkou z Heathrow:
Jako obvykle pri odbavovani anglickymi kontrolami jsem nesl na jednom rameni brasnu s notebookem na druhem brasnu s fotakem a nejakym prislusenstvim(baterie, karty, filtry…) a v ruce jsem nesl stativ. Notebook O.K., stativ jim (kupodivu) vubec nevadil, Bohuzel fotoaparat zkoumali pod rentgenem ze vsech stran dobrych 5 minut(ani se nedivim, letmym pohledem na monitor, jsem videl neco jako dalkove rizeny granat). Ptaly se mne, co to je? (pomyslel jsem si, ze je zaujaly kabely Video, USB a rucni spoust – smotek dobrych 5-8 metru kabelu s tlacitky a konektory), takze jsem byl pozvan do kancelare (maji jich tam nekolik, ale nikdy jsem si jich nevsiml), tam jsem byl vyzvan abych vse postupne a pomalu vyndal z brasny na stul. Jak jsem jiz psal: Kabely-Baterie-Karty-Filtry-Fotak a nakonec “miniaturni” naproto tupy nozik – Rybicka – na otevirani gumovych zaslepek na fotoaparatu. Ten maly, asi 4cm dlouhy nuz je zaujal. Tvrdili, ze takove veci do letadla nesmi, ze te to nebezpecne, tak jsem jim tam tu rybicku nechal. Ale 3kg tezky kovovy stativ vubec nikoho nevzrusoval, i kdyz jsem jej drzel stale v ruce. Rada na zaver: Nenoste do letadla ostre predmety – tupe predmety jsou povoleny (stativ, baseballova palka,… :-)))
Honza
ostre předměty na palubě
Pokud vám zabaví u kontroly něco ostrého a vy zkrátka bez ostrých věcí nevydržíte tak di kupte třeba manikůru při palubním prodeji nebo v nějakém Duty Free shopu co je za odbavením 😉
Nekecám tohle je možné – nejprve vás rozeberou a vadí jim pomalu klíče – asi že by se s nima dalo vypíchnout něčí oko či co a pak vám vklidu prodaj manikůru – celkem mě to pobavilo.
RE: ostre předměty na palubě
Ja som tiez zazil ako na ceste do australii znamej z manikury vytahali postupne na 4 letiskach vsetko, nakoniec vyhodili i pilnik na nehty.
Na palube sa podavalo jedlo s kovovymi nozikmi a vidlickami. :-))
Na letisku London HTR som rentgen neukecal a filmy museli cez….
rentgen v rusku
mam zaujimavy zazitok, mozno mi tu odbornici potvrdia moju domnienku. bol som v Sankt Petersburgu, fotil som na Kodak Supra 400, presiel cez vsetky rentgeny pre prirucnu batozinu a je na nom silene zrno.
fotosluzba e-foto v letnanoch – mohli to sposobit oni,
ale film s citlivostou 100, na ktory fotila priatelka a presiel tym istym, aj tou istou fotosluzbou, zrno nemal.
obsluha fotosluzby mi tvrdila, ze za to mozem ja, ze som podexponoval vsetky fotky, ale to je blbost – canon eos 300, podexpoziciu vyrobim len velmi zriedkavo.
tak usudzujem 50% divna fotosluzba, 50% ruske rentgeny.
neviete niekto, co presne maju tie rentgeny posobit? (zrno, zmenu farby??)
RE: rentgen v rusku
nejsem odborník na osvit filmů rentgenem, ale mělo by podle všeho jít o další expozici filmu. U ČB filmů je to jasné tam by rentgenový osvit měl způsobit expozici podobně jako osvit světlem. Nikdy jsem to v praxi neviděl, ale předpokládám, že by se to projevilo plošným závojem a poklesem kontrastu. U barevných filmů je to složitšjší, ale čekal bych efekty jako je posun basev a též pokles kontrastu. Nicméně z podstaty věci by to vždy měla být dodatečná expozice a proto mi přijde jako nepravděpodobné, že by se to projevilo stejnými příznaky jako přesně obrácený jev – tj. podexpozice.
Z toho co píšeš mi přijde jako pravděpodobnější že si to spíš podexponoval ty sám (třeba špatným nastavením citlivosti na foťáku – specielně u ISO 400 pokud foťák blbě přečtě DX kód (stačí špinavý kontakt) nebo ho nepřečte a nastaví implicitně ISO 100 tak máš vyrobenou podexpozici o 2 EV jen to sviští) nebo ti to potento v labu – nebylo by to nic tak zvláštního (stačí vyčerpaná lázeň – jedou s nimi nadoraz a někdy za něj).
Filmy a letiště
Fotím aktivněji od roku 2000 a po světě se pohybuji pouze letecky. Dodržuji zásadu, že při letištních kontrolách mám filmy vždy v příručním zavazadle nebo v kapse. Fotím stále na Kodak Supra 400. Nikdy se mi nestalo v Evropě, USA ani letos v Hong Kongu, že by letištní kontrola způsobila sebemenší problém na nafocených a ještě nevyvolaných negativech (celkový počet 8 filmů po 36 snímcích). Pokládám tedy rentgeny ke kontrole osob a příručních zavazadel za bezpečné. Až příště poletím a budu mít čas, určitě požádám o manuální kontrolu. Jak jsem vyrozuměl z článku, mohlo by to rozšířit paletu zážitků z cest.
Jinak děkuji za nádherný článek. Ty kontroly si dokážu živě představit…
Výbavu pro teroristy nakoupíte na palubě.
A za výhodné ceny. Manikůru si můžete koupit přímo na palubě letadla. Přítelé letěli s Fischerem, při kontrole madam zabavili nůžtičky anšto ostrý předmět, aby jí na palubě nabídli kompletní manikůru…
RE: Výbavu pro teroristy nakoupíte na palubě.
Jo, šéf si taky přímo na palubě Swissairu koupil nůž – pochopitelně Victorinox. Tím by ten Airbus i rozebral 🙂
zrno
no ja som uz lietadlom previezol desiatky filmov a teraz som problem mal. aspon myslim.
no a co sa tyka teroristickej vybavy, zo Sankt Petersburgu som omylom dostal na palubu svajciarsky nozik. mozno skusim nabuduce cvicne bazooku 🙂
Olovo
1)
Od znameho som pocul, ze sa daju pouzit olovene sacky na filmy. Mate s tym niekto skusenosti?
2)
Napadol ma dobry trik:brat si filmy so sebou do kapes.
Osoby sa nerentgenuju.
Problem moze nastat pokial obsahuju kinofilmove kazety kovova diely (krytky).
Ale za pokus to stoji.
Dalej by som chcel spomenut nezanedbatelny vplyv kozmickeho ziarenia za letu. Podla mojeho odhadu je mozne ze za 2x20h letu vo vyske 12km vyfasujete nielen vy ale i film vacsiu davku ziarenia ako v slusnom filmsafe RTG. Zobral by som si i dozimeter, ale je to i vec spektralnej citlivosti filmu na kozmicke ziarenie (kratsia vlnova dlzka ako RTG).
Dalej si myslim, ze je menej na zavadu expozicia RTG neexponovaneho filmu ako exponovaneho.
Kontroly na letistich
V USA existuje narizeni, ze pri pozadani o rucni kontrolu filmu jsou povinni to provest. Automaticky se vsak clovek stava podezrelejsim a obvykle nasleduje podrobnejsi kontrola prirucnich zavazadel. Nekolikrat jsem zazil i kontrolu vsech objektivu se sundanymi krytkami a zkouskou otaceni vsech prstencu, rozebranim tuzek, atd. Pri vetsim sortimentu fotoprislusenstvi se tim opravdu velmi prodlouzi cas, nez je clovek vpusten za brany bezpecnostni kontroly. Pripadna moznost zmeskani odletu uredniky naprosto nezajima. Naopak pripominku o urychleni kontroly mohou povazovat za podezrelou.
V Evrope vse zalezi pouze na libovuli pritomneho urednika. Obvykle jsou ochotni. To je ma zkusenost z cest.
Stalo se mi, ze jsem mel jeden film se zavojem. Moznost poskozeni RTG paprsky jsem povazoval za moznou pricinu. Protoze jsem do te doby o rucni kontroly nezadal a nektere nepouzite filmy absolvovaly i vice letu s prestupy.
Olovene obaly na filmy bych nedoporucoval, protoze je RTG neprosviti. Obsluha proto zvysi intenzitu osvitu nad obvyklou mez a riziko poskozeni filmu se tim tak zvysi.
Mirek
Oficiální zpráva Kodaku
Nedávno jsem se vrátil z cesty po kopcích Teneriffe. Vezl jsem s sebou filmy Kodak Supra 200 a Kodak Portra 160 VC. Pro ty, co na ně nefotí: jsou to velice kvalitní filmy s velmi konzistentním podáním barev, atd. Bohužel se mi při zpáteční cestě nepodařily uchránit před průchodem rentgenem na palubní zavazadla. Na velké většině políček jsem při scanování musel bohužel konstatovat destruktivní (zejména barevný) posun, který jsem po hodinách snažení s Photoshopem nesrovnal na přijatelnou míru.Tady se může projevit i fakt, že profesionální filmy jsou obvykle méně odolné oproti vnějším vlivům (zejména vysoké teplotě, apod. – je to daň za jiné přednosti…
Ale proč to píšu: tady najdete vyčepávající popis problematiky přímo od laborantů Kodaku: http://www.kodak.com/global/en/service/tib/tib5201.shtml
Možná se to opravdu přeceňuje…
Já toho moc nenalítal. V podstatě jen jednou z Prahy do Turýna (Itálie) a zpět. Ale bylo to i s přestupem ve Frankfurtu, takže celkem 4 kontroly. Měl jsem sebou tehdy Prakticu B100 na krku (a v ní film) a další asi tři filmy v krabičkách normálně v zavazadle. Citlivost kolem 200ASA. Přiznám se, že jsem si jakési podvědomé nebezbečí uvědomil až když mi v Praze sebrali před průchodem detektorem kovů foťák a “pronesli” ho mimo detektor kovů rentgenem. Totéž se opakovalo ještě 3x s foťákem. Co se dělo s filmy v kufru netuším. Filmy jsem pak normálně zpracoval a nepozoroval jsem žádný problém. Ale je to má jediná zkušenost, takže z toho nemohu dělat závěry.