Slosováním předplatitelů nejmenovaného časopisu se mi do rukou dostala publikace IDIFu Objektivy (Ondřej Neff, Martin Hájek, David Filipi). Říká se: “Darovanému koni na zuby nekoukej!“, ale nepodívejte se dovnitř publikace, jež slibuje praktické rady pro výběr, užívání i údržbu. Navíc hned v úvodním slovu mi říká Ondřej Neff, že kniha nabízí vodítka k odpovědím na otázky, jež si klade i zkušený fotograf.
Nebudu chodit kolem odpovědi na otázku z titulu článku dlouho – jsem přesvědčen, že nejsou. Tedy pokud se bavíme o výše uvedené publikaci. Objektiv samotný je samozřejmě tvůrčím nástrojem fotografa a seznámení se s hlavními výhodami, přínosy i nedokonalostmi objektivů před jejich použitím patří k základním technickým znalostem studentů fotografického řemesla. Pro mnohé fotografy je dokonce zkoumání optických i mechanických parametrů „skel“ tím hlavním potěšením, jež jim tento koníček přináší. Zde by ucelený přehled objektivů mohl padnout na úrodnou zem pro toho, kdo chce porovnávat řady jednotlivých výrobců a hledat svůj ideál. Sice vyzvednutí zdarma rozdávaných reklamních brožur jednotlivých výrobců ve větších fotografických obchodech nebo pohled na internet poskytne zdarma rychle každému stejně kvalitní službu, ale proč by si začátečník nemohl udělat přehled o všem najednou s pomocí kompilátu – potud je vše v pořádku.
Problémem ale je, že kniha chce být rovněž učebnicí – neboť vzdělávání fotografické veřejnosti si klade IDIF za svůj cíl. Kdo však chce vzdělávat, měl by sám znát, protože základními chybnými radami a výklady může jinak více ublížit, než pomoci.
Kniha obsahuje sedm učebnicových (dále členěných) kapitol na 21 straně, po nich následuje přehled objektivů dvanácti výrobců. U každého výrobce je nejprve přehled a poté jednotlivá skla s tabulkami parametrů a několikařádkovým zhodnocením a doporučením či varováním před chybným užitím. Výukové kapitoly jsou „Co je to objektiv?“ (Ondřej Neff), „Ohnisko a perspektiva“ (Ondřej Neff), „Speciální objektivy“ (Ondřej Neff), „Příslušenství“ (David Filipi), „Ochrana a údržba objektivu“ (Jan Březina), „Vady objektivů“ (David Filipi) a „Jak na výběr“ (David Filipi). Vše je popisováno velmi názorně a „návodně“ – s akcentem na fotografy začátečníky a text působí přesvědčivým a erudovaným dojmem. Správné a skutečně užitečné postřehy jsou ovšem protkány zkreslenými i zcela nepravdivými tvrzeními a matoucími ilustračními obrázky. Nejvíce chyb se ve svých pasážích dopouští Ondřej Neff. Popisovat celou knihu by nás stálo mnoho času, ale ukažme si chronologicky alespoň hlavní nedostatky.
Kapitola „Co je objektiv“
Princip objektivu je ještě poměrně rozumně popsán. Problém však nastává již v druhé podkapitole – Clona. Nejprve je čtenáři popsána funkce clonového otvoru i s poznámkou, že (cituji)“- jak si řekneme v pozdějším výkladu, hodnota clony závisí na faktoru zvaném ohnisko, takže clonové otvory označené stejným číslem mohou být u různých objektivů jinak veliké.” Je pravda, že hodnota clony (alias clonové číslo) je definována jako poměr ohniskové vzdálenosti a fyzické velikosti otvoru v cloně (děkuji, Radko). Tento fakt ovšem není již dále nikde zmíněn (alespoň já jej v pozdějším výkladu nenalezl), pročež se domnívám, že pasáž je převzata z jiné publikace bez zachování návaznosti. Důležité je, že v čtenáři je vzhledem k dále popisovanému vztahu clonového stupně a světelnosti (expoziční doby) vzbuzován mylný dojem, že při různých ohniscích vyžaduje stejný clonový stupeň jinou expozici (stejné scény). Tak to samozřejmě není – pro stejný clonový stupeň je potřebná doba osvitu dané scény stejná bez ohledu na použité ohnisko.
Následuje výčet dalších nesrovnalostí.
Cituji (str. 6): „ …vysoce světelných objektivů (myšleno pod F 2.8) se používá v krajně špatných světelných podmínkách. Jsou výrobně náročné, a tudíž drahé a jejich kresba nebývá nejlepší. Slepá honba za co nejsvětelnější optikou tedy postrádá smysl.“
Odpověď: tato paušalizace je zavádějící – světelné objektivy se používají rovněž pro malou hloubku ostrosti, kvalitní bokeh a jiné parametry. Například v portrétní fotografii mají velmi časté využití světelné objektivy (pevná ohniska). Kresba jednotlivých objektivů se liší, mnohé světelnější verze „obdobných“ objektivů jsou opticky kvalitnější a pro ekvivalentní clonu mají podstatně lepší kresbu. Někdy samozřejmě naopak. Ani s cenou to vždy není jednoznačné – vysoce světelná základní ohniska (50 mm) jsou kvalitní, velmi levná a i mezi amatéry stále velmi rozšířená.
Podkapitola Ohnisko
Cituji (str. 7):„A pozor – DSLR se snímačem o rozměrech blízkých 24×36 mm mají crop factor 1:1, tedy údaj na objektivu se rovná efektivní hodnotě ohniska.“
Odpověď: nemám výtku, pasáž cituji jen proto, že (po podrobném popisu vlivu crop factoru a toho, že máme zažitou představu o úhlech záběru z kinofilmové praxe) mě rozesmála.
Cituji (str. 7): „V současné době se vyrábějí výměnné objektivy jen s jedním ohniskem ke speciálním účelům – obvykle jde o drahé profesionální objektivy s mimořádnou kvalitou kresby.“
Odpověď: Speciálním účelem je patrně míněno fotografování :). Lépe by bylo říci, že umožňují např. současné dosažení kvalitní kresby a „oné kritizované“ vysoké světelnosti.
Cituji (Obrázek na str. 8): „Díky malému clonovému stupni a vzdálenosti bylo dosaženo velmi malé hloubky ostrosti i při 70 mm ohnisku … (Canon 1D Mark IIN, ohnisko 70mm f3.2)“
Odpověď: spojení „i při 70 mm ohnisku“ mystifikuje – u dlouhoohniskového objektivu je naopak rozostření pozadí snazší. (Snížení vzdálenosti od objektu při dané kompozici fotografovi „vnutil“ i crop factor fotoaparátu.)
Kapitola „Ohnisko a perspektiva“
Zde autor několikrát používá spojení „v začátečnických příručkách se doporučuje …“, aby se od tohoto lehce pejorativního označení odpíchl a ukázal čtenáři, že svým výkladem začátečnické knihy výrazně přesahuje. Nakolik je to pravda se podíváme do dalšího textu.
Cituji (str. 10): „Každý kdo zkoušel širokáčem fotografovat zblízka nějakou budovu, zjistil, že se budova kácí. Je to důsledek toho, že při širokém úhlu záběru se zvýrazňuje perspektiva.“
Odpověď: Popsána je maximálně polovina pravdy. Budova se kácí především proto, že fotograf nezachoval rovinu průmětny fotoaparátu rovnoběžnou z fasádou budovy, pak by se budova „nekácela“. To často umožní svým širokým úhlem záběru právě „širokáče“.
Cituji (str. 11): (při portrétu) „kratší ohnisko bere v úvahu i zdánlivě malé rozdíly ve vzdálenosti od objektivu nosu a uší, takže vykreslují lidi s baňatými nosy a malýma ušima. Delší ohniska tento nešvar odstraní …“
Odpověď: v celé kapitole není nikde řečeno, že perspektivní zkreslení je dáno pouze a jen vzdáleností jednotlivých objektů od pozorovatele. Naopak, vše je „sváděno“ na objektiv. Přitom objektiv ve skutečnosti perspektivu (tedy poměr zmenšení objektů) vůbec neovlivňuje, ze stejného stanoviště bude poměrné zmenšení objektů na obrázku každým objektivem zcela stejné.
Největší zmatení čtenáře je provedeno na ilustračním obrázku u něhož je lživé tvrzení, že oba záběry jsou pořízeny ze stejného místa! Tato hrubá chyba mě poprvé při letmém prolistování upozornila na „kvalitu knihy“ a přiměla to vše přečíst a zde popsat. I ten kdo nevěří, že perspektivní vztah objektů ve scéně je určen jen stanovištěm pozorovatele, by měl ihned rozpoznat, že kdyby byla použita výrazně jiná ohniska (což evidentně jsou) ze stejného místa – nemohla by hlava v popředí zůstat na obrázku “téměř” stejně velká. Doporučuji nastudování základní literatury o perspektivě, např. (již letité) články Radky zde na Paladixu.
 |
| Nepravdivé a matoucí tvrzení, že oba záběry byly fotografovány ze stejného stanoviště – v tom případě by byl odlišný výřez ale stejný poměr velikosti (perspektiva) objektů. Ve skutečnosti je záběr teleobjektivem pořízen z mnohem větší vzdálenosti než spodní záběr. |
Kapitola „Speciální objektivy“
Kapitola opakovaně popisuje fotoaparáty s „full frame“ snímačem jako velkoformátové (majitelé velkoformátových přístrojů by se právem měli cítit dotčeni :).
Dále se zde např. uvádí (str. 12): „Zajímavé výsledky dávají objektivy zvané rybí oko … ovšem díky krajně velkému úhlu záběru mají až přehnaně zvýrazněnou perspektivu.“
Odpověď: U rybího oka nejde pouze o “širokoúhlou” perspektivu. Rybí oko především nezachovává “lineární” perspektivu a využívá jiného typu zobrazení, jež vede k výraznému sférickému zkreslení (nikde nezmíněno). K článku je navíc přiložen ilustrační obrázek z něhož efekt „rybího oka“ není téměř patrný a čtenář začátečník jej jistě neodhalí.
…
A tak dále a tak dále. Existují i levnější objektivy s ohniskem 500 mm a více než za několik set tisíc (str. 13), např. zrcadlové konstrukce. Chyby se objevují i v pasáži o příslušenství (mezikroužky) a dalo by se hledat dál. U popisů jednotlivých objektivů jsem již mnoho času netrávil, jedná se vždy o jednoduchá a opakující se klišé vztahující se k světelnosti a ohniskové vzdálenosti každého skla – každý objektiv je doporučen pro nějaký účel. Jako uživatel Pentaxu jsem se podivil nad nekompletností výčtu, naopak dvě má oblíbená skla (FA 35mm f/2 a 100mm Makro) byla uvedena pouze pod značkou Samsung 🙂 – při prolnutí tabulek obou výrobců však v současně vyráběné produkci zřejmě mnoho nechybí. Vzhledem ke snaze o zdánlivě objektivní a vyčerpávající podání problematiky se mi nelíbí rovněž skutečnost, že autoři na několika místech mírně varují před použitím starších objektivů (paušálně) s tím, že tyto si nemusejí s novými fotoaparáty rozumět. To je sice pravda, ale (zřejmě s cílem podpořit prodej) nikde není popsána druhá strana mince – že obrovské množství již nevyráběných objektivů, stále dostupných na trhu, může mnohdy usnadnit fotografům život a poskytnout neocenitelné služby za mnohem únosnější cenu.
Co říci na závěr? Kniha vznikla zřejmě za podpory mnoha subjektů a je rovněž plná reklam. Škoda, že za vynaložené prostředky se s ní ke čtenářům dostává krom těch užitečných rovněž řada nepravdivých nebo neúplných informací. Naštěstí knih popisujících základní vztahy prvků v obraze a vliv objektivu na charakter zobrazení je celá řada a je tedy z čeho vybírat.
Na poslední straně knihy je drobným písmem prosba: “Na případné nesrovnalosti v knize prosím upozorněte na (email redakce)“. Posílám tedy na uvedenou adresu odkaz.
Nemohu souhlasit
Po letmém přečtení recenze jsem vyhrabal knihu Objektivy ze starších geologických vrstev ve svém příbytku a opět jsem v ní zalistoval. Přestože se rovněž domnívám, že kniha není žádným velkým přínosem (já ji považuji za prakticky bezcennou), obávám se, že recenzentovi unikly některé zásadní souvislosti a že svou plamennou kritiku použil na místech, kde může býti dosti diskutabilní, a navíc v detailech podle mého názoru ne zcela zásadních. Celý problém já spatřuji docela jinde.
Stěžejní část knihy tvoří údaje o samotných objektivech jednotlivých výrobců. Každá kapitola, věnovaná jedné značce (výrobci) je uvedena mimo jiné tabulkou technických parametrů objektivů. Dále následuje popis jednotlivých objektivů, přičemž u každého je opět tabulka jeho technických parametrů (víceméně vycházející z jedné “stručné” tabulky pro všechny objektivy v úvodu kapitoly) a slovní popis tohoto objektivu. Od tohoto slovního popisu jsem si nejvíce sliboval. Jsem si vědom toho, že autoři se ve veřejné publikaci nemohou příliš “rozehánět” a některá srovnání (např. vynášení soudů, jestli je lepší Sigma 70-200/2.8 nebo Tamron 70-200/2.8) by mohla být přímo hazardní, ale to, co jsem se v popisech objektivů dočetl, mne naprosto znechutilo. Vzhledem k tomu, že používám zrcadlovky Canon, soustředila se celkem pochopitelně moje pozornost na objektivy této značky a na third party objektivy, které mohu na Canonu použít. Na popisu tří objektivů ukážu, kde já vidím problém.
1) Objektiv Canon EF 70-200 mm f/2.8L IS USM
Pod tabulkou technických dat se dočteme o stabilizátoru obrazu druhé generace, který umožní použít až o tři stupně delšího času expozice. Dočteme se o třech možnostech výběru pro úpravu chvění fotoaparátu (to není nejšťastnější výraz, kde se vzal, naznačím dále). Dočteme se o vylepšeném AF systému, o nové cloně z osmi lamel, o prachu a vlhkuodolnosti tohoto objektivu, vyvinutého pro profesionální použití. A zde si dovolím doslovnou citaci ze stránek http://www.canon.cz:
Tento teleobjektivní transfokátor reaguje díky zabudované technologii IS stabilizace obrazu druhé generace, vyvinuté společností Canon, do 0,5 sekund a zároveň má až tři možnosti výběru pro úpravu chvění fotoaparátu. Jeho systém AF byl vylepšen ve prospěch lepšího času reakce a rychlosti zaostření. Nová okrouhlá clona z osmi lamel nabízí mimo ohnisko daleko příjemnější obraz. Objektiv s rychlým zoomem byl vyvinut pro profesionální použití, proto je rovněž vysoce odolný vůči prachu a vlhkosti.
Má-li návštěvník této rozpravy recenzovanou knihu po ruce, nechť porovná citovaný text s tím, co se píše v knize, a nechť zváží, zda toto jednání je solidní.
Dále se ve stati o tomto objektivu dočteme, že je možná manuální korekce AF, že objektiv tvoří špičku mezi objektivy 70-200 mm, že dobrá světelnost a stabilizace jsou výhodné pro reportáž, že výborná světelnost umožňuje použít i “silnější” telekonvertory při zachování činnosti AF.
Když se na popis objektivu dívám, nespatřuji nic, co by nebylo obsaženo v tabulce technických údajů. Všechny “elkové” objektivy Canonu jsou odolné vůči prachu a vlhkosti. USM ostření umožňuje manuální zásah do funkce autofokusu. Atd., atd. Pokud se týká činnosti autofokusu v souvislosti se světelností objektivu, resp. světelností soustavy objektiv/telekonvertor, mohl autor laskavě vysvětlit několika málo větami v úvodu kapitoly softwarové vypínání autofokusu u jedničkové řady a u nižších řad a čtenář (pokud není zcela debilní) by u jakékoliv kombinace objektivu a telekonvertoru věděl, zda bude AF funkční. Namísto toho se objevují poznámky o funkčnosti objektivu + telekonvertoru u mnoha objektivů, zabere to spoustu textu a čtenář nemusí chápat důvod, proč tomu tak je. Stejně tak mohl autor v úvodu kapitoly popsat stručně jednotlivé generace stabilizátorů v objektivech Canon a nerozpisovat se o nich sáhodlouze u každého stabilizovaného objektivu.
Tedy ještě jednou, nenacházím v textu nic, co by nevyplývalo z tabulky. Naproti tomu nikde se neuvádí, že objektiv má přepinač rozsahu ostření. Pro většinu čtenářů by zřejmě bylo velmi cenné srovnání obrazové kvality s objektivy 70-200/2.8 bez IS a 70-200/4.0 s IS i bez IS, já jsem však toto srovnání v textu postrádal.
2) Objektiv Canon EF 24-105 mm f/4L IS USM
Dále už budu stručnější. Opět v textu nenacházím nic, co by nevyplývalo z tabulky technických údajů. Opět mám bohužel pocit, jakoby na českých stránkách Canonu opsali text z recenzované knihy. Ale to, že objektiv na krátkém ohnisku soudkuje a vinětuje, až se hory zelenají, to se nedočtete.
3) Objektiv Sigma 80-400 mm F4.5-5.6 APO EX DG OS
Opět v textu nenacházím nic, co není v tabulce technických parametrů. Co ovšem považuji za velmi nevhodné, je tvrzení, že objektiv se hodí ideálně také pro fotografování sportu či zvířat. Jistě, díky rozsahu ohnisek to napadne každého, ale ten, kdo měl objektiv v ruce (já jsem ho delší dobu vlastnil), ví, že autofokus objektivu je tak neuvěřitelně pomalý, že to objektiv prakticky diskvalifikuje z focení jiného sportu, než jsou šachy, a jiných zvířat, než je lenochod. Toto je moje největší zklamání, čekal jsem, že v knize nebudou triviální dedukce, ale zkušenosti autorů. Navíc tento objektiv vůbec není levný, pokud si ho zájemce objedná a zaplatí zálohu, tak až příliš pozdě zjistí, že je pro jeho zájmy nepoužitelný.
V knize se velmi často objevují údaje o přepočteném ohnisku na APS-C čipech. Nespatřuji v tom žádný přínos, násobit číslem 1.5 nebo 1.6 umí každý. Stejně tak je u mnoha objektivů uvedena ohnisková vzdálenost a světelnost s telekonvertorem 1.4x nebo 2x. Velmi často jsou vedle sebe zároveň uváděna synonyma nebo zkratky i plný text (např. HSM pohon – Hyper Sonic Motor, vzhled části snímku mimo hloubku ostrosti – bokeh atd.). Domnívám se, že autoři publikace jsou velmi inteligentní lidé, zkušení pedagogové s přesnou dikcí a že mají velké zkušenosti s publikační činností. Nevidím pak jiný důvod k používání výše zmíněných úkazů, nežli je laciné “natahování” textu. Stejně tak autor kuchařky, který uvede v receptu, že 1 kostku Masoxu dáme do litru polévky, nebude asi psát doplňky typu “a máme-li více hostů, použijeme dvě kostky do dvou litrů vody, a do menší školní jídelny tři kostky do tří litrů vody”. Stejně tak autor kuchařky nebude asi stále dokola psát “sůl neboli chlorid sodný”. Nespatřuji proto ve slovních popisech jednotlivých objektivů nic jiného, než bezcenné rétorické cvičení nad daty, uvedenými v tabulce. Zákazník si to ovšem koupí jako knihu a autoři obdrží autorský honorář.
nemohu souhlasit
Já jako autor článku rovněž plně souhlasím s vašimi výhradami. Měl jsem napsat více k části jež tvoří jádro knihy – ale jak jsem zmínil, jako majitel
Pentaxu nemám dost zkušeností k posouzení popisů u všech ostatních výrobců – jako vy jsem byl i stouto částí knihy zklamán – protože je nošením dříví do lesa a popisy jsou pouze vytahovány i manuálů atp.
děkuji za doplnění a ukázky na konkrétních příkladech.
Souhlasím s vámi i v tom, že by bylo možno napsat zajímavou a přínosnou knihu o objektivech – já bych si ji dnes asi nekupoval, i tato se mi dostala do ruky náhodou – přesto jsem nemohl na matoucí obsah nereagovat.
Josef Krása
Co se divíte?
Neff je typickým případem stavu, kdy naprostý neumětel, kterého pánbu zdaleka obešel, když rozdával fotografický talent, se stal mediálně uznávaným odborníkem přes digitální fotografii. Nemám ty jeho kecy rád, sám ví nejlíp, proč se na jeho digineffu nedá objevit tlačítko na diskusi – protože by mu tam skuteční odborníci dávali sodu. Ovšem, když si někdo chce ty jeho slátaniny kupovat, nebudu mu to brát… 🙂
co se divíte?
+1 !
naprosty souhlas, jako by jste mi bral slova z ust 😉
co se divíte?
Dovoluji si jen upozornit, že celou knihu nepsal pouze pan Neff, naopak předpokládám, že drtivou mravenčí práci mají na svědomí další “redaktoři” IDIFu – Neffovo jméno se nejvíce propaguje kvůli jeho známosti. O to smutnější je výsledek, odpovídající kvalitě všech výtvorů této skupiny…
co se divíte?
Ono … svet digitalni fotografie se deli na dve skupiny … na ty co ctou digineff a na ty co umi fotografovat 🙂
Nerikam ze vsechny clanky na digineffu jsou scestne, ale naproste vetsina je z meho uhlu pohledu k nicemu.
Ano, zacinal jsem s dalkomernou werrou a temnou komoru, takze clanky co je ohnisko a hyperfokalni vzdalenost preskakuji. Ale kdyz obcas nahlednu co si siroka laicka verejnost cte na “odbornem” webu, tak je mi z toho do place.
Pak potkate cloveka, ktery o Vasi vybave prohlasi ze je na h***o, ze on ma jenom eLkove skla filtry pouze B+W F-Pro a foti na Ultra IV karty atp atp … a kdyz Vam pak ukaze telo, tak foti do jpegu, a fotky posila do droxy ….
co se divíte?
Neodsuzuji paušálně pana Neffa, jako předřečníci (jako člověka s literárním a politickým přehledem a zajímavého spisovatele jej velmi oceňuji a jeho články v Ikarii jsem rovněž vždy četl rád).
Popisuji pouze evidentně nespárvné formulace v knize jež by měla vzdělávat a přitom neobjektivně zjednodušuje.
Tak jak jsem vypsal seznam kapitol – každá má opravdu nad sebou uvedeného odpovědného autora dané pasáže. A nejvíce chyb se bohužel opravdu vyskytuje v částech psaných panem Neffem.
Toť vše 🙂
co se divíte?
tak,tak,tak
no, co bystečekali
Nechci se vyjadřovat k této publikace, neviděl jsem ji a když ano, tak asi za moc nestála, když jsem si ji nekoupil 🙂
Otázka pana Neffa, asi všichni víme, jak to s ním je, marketing machine
Zaujaly mě tvoje (choose) komentáře takové té terminologie, jako “clona je závislá na ohnisku” 🙂 a spousty dalších mystifikací v knize.
Před časem jsem totiž narazil na podobný problém v časopise Photo video – tuším. Byla tam převzata recenze z nějakého německého časopisu (asi dceřinná společnost), ale překlad a kvalita byla tristní. Já jsem skoro nevěděl o čem píšou! Používali termíny jako: jeden krok nahoru. To jsem se úplně ztrácel, to jako +1EV nebo to bylo o jednu clonu zaclonit?
Takže souhlasím, kniha na nic. Proč tomu tak ale je? Digi fotografie vtrhla mezi masy – a proto a pro ně vznikla tato kniha. Z hlediska marketingu a obchodu skvělá věc, proč ne. Z hlediska kvality fotek, také v globále myslím, že je to fine, objevují se stále nové hezké věci a noví fotografové, nové styly…Výtečně. Ale problém je, že řemeslo (bez toho že bych se jakkoliv chtěl k tomuto termínu přibližovat jinak než z hlavou hluboko předkloněnou) se rozmělňuje a vytrácí. A to je mi líto hodně.
Crop
Pekna kritika, jen jsem nepochopil tento odstavec:
Odpověď: spojení „i při 70 mm ohnisku“ mystifikuje – u dlouhoohniskového objektivu je naopak rozostření pozadí snazší. (Snížení vzdálenosti od objektu při dané kompozici fotografovi „vnutil“ i crop factor fotoaparátu.)
…respektive vetu v zavorce. Myslim, ze pokud je crop faktor napr. 1,6x, tak naopak se stejnym ohniskem musis stat fotograf dale od objektu nez pri pouziti full framu. Nebo jsem to pochopil nejak spatne?
crop
Máte pravdu. Jsem rád, že to po mě taky někdo čte s pečlivostí – rozhodně nejsem neomylný a přiznám se, že to není ani překlep. Prostě jsem to spletl. Pro zachycení stejné kompozice je třeba si odstoupit.
Takže poznámka v závorce je chybná.
crop
A neni to spíš tak,že pro dosažení stejné kompozice-tedy i perspektivy-se musí při použít objektin se stejnym uhlem záběru ?Tzn.,že pouzije-li se na FF např.75 mm,pak pro crop facror 1,5 potřebujeme 50mm?
crop
Pokud se bavíme o fotografování poze na plkné políčko negativu (čipu), máte pravdu o shodnosti záběru s použitím odpovídajících objektivů.
Jinak ale prostě jednoduše platí, že perspaktiva je dána pouze stanovištěm fotoaparátu. Je jedno co nasadím za sklo – ze stejného místa budou po výřezu záběry co do perspektivy shodné.
Nedivím se
Sice to tu už zaznělo, ale taky se nedivím ( přestože jsem knihu neviděl ), že nejvíce chyb je v částech psaných panem Neffem. Koupil jsem si při svých úplných začátcích jen jednu jeho knihu a první co jsem si při jejím čtení říkal bylo, že doufám, že tak hrozné fotografie nikdy fotit nebudu. Takže musím souhlasit s tím co bylo řečeno výše. Spisovatel sci-fi je dobrý a tak se asi měl držet svého kopyta jak se říká.
A jestli je ta kniha potřeba? No já mám knihy rád a vlastním jich dost, ale dnes v době internetu nastala taková zajímavá situace. Loni jsem si koupil knihu Romana Pihana Mistrovství práce s DSLR. Kniha se mi velmi líbí a myslím, že tam se naopak za ty fotky nikdo stydět nemusí. Horší je to s tím, že v knize není o moc víc než předtím bylo vydáno na internetu a tak snad kromě toho, že to člověk má ucelené v jedné knize, tak přemýšlí zda se mu nemalá investice vyplatila a jestli neměl radši šetřit na potřebné vybavení. Ale to je jen taková úvaha a nikdo s ní samozřejmě nemusí souhlasit.
nejsou potřeba…
Tedy objektivy určitě ano, ale výše zmíněná kniha o objektivech mi při výběru opravdu nepomohla. Základ jsem měl, potřeboval jsem vybrat objektiv 70-200 a naštěstí poradili kolegové.. V knize bohužel chybí rady, ale ani výčet nejběžnějších a na trhu dostupných skel není kompletní. Proti tomu kniha Mistrovství práce s DSLR je výbornou investicí. Doufám, že mistrovství práce se světlem bude mít stejnou úroveň. Vychází hodně různé literatury, úroveň je hodně nevyrovnaná. Člověk si musí vybírat …
Kniha
Knihu pana Pihana jsem si koupil také. Přestože je celá “na netu”, mnohem příjemnější je listovat v ní v křesle. A tak je to se všemi knihami. Ty elektronické nejdou vzít do postele.
Jak je to s clonovým číslem objektivu
Celý článek má za cíl upřesňovat nepřesná tvrzení z knihy, ale myslím že tvrzení autora:
“Je pravda, že hodnota clony (alias clonové číslo) je definována jako poměr ohniskové vzdálenosti a fyzické velikosti otvoru v cloně (děkuji, Radko). ”
rovněž není přesné.
Přesnější definice je, že hodnota clony je poměr ohniskové vzdálenosti a průmětu otvoru clony na vstupní pupilu objektivu.
Například Nikkor 300/2.8 má přední čočku cca 10cm v průměru, což odpovídá jeho světelnosti. Clona je však umístěna až za celou optickou soustavou a má i při plném otevření méně než poloviční fyzický průměr. Takže podle definice kritika by tento 300mm objektiv nemohl mít světelnost 2.8.
Takže tvrzení v knize je nakonec přesnější než tvrzení kritika, což mě pobavilo 🙂
Pokud je to jinak, rád se poučím.
jak je to s clonovým číslem objektivu
Ale tak – ano – pravdu zřejmě máte v tom, že jsem použil zjednodušující definici – ta vaše je správná.
Jinak tvrzení v knize je především zavádějící (ať je jej doslovně možno brát přesněji, nebo ne) – neboť slibované upřesnění vztahu clony a ohniska se nikde nekoná a ta zmiňovaná věta je uvedena v pasáži, kde se hovoří o světelnosti a jejím vlivu na expozici.
Jsem tedy přesvědčen, že znalec jako vy se ve formulaci neztratí, ale amatér z formulace v knize může nabýt dojmu, že např objektiv 50/2,8 a 28/2,8 vyžadují jiné osvitové časy pro stejnou scénu.
Jinak s vámi souhlasím a také tuto chybu v knize nepovažuji rozhodně za zásadní, pouze mi přibyla do výčtu.
Širokáč
Trochu jinak. Jestli se v té knize opravdu vyskytuje slovo “širokáč”, tak (alespoň) pro mě ztratila na ceně úplně bez ohledu na její kvality/nekvality. Takové slovo ať se klidně objevuje v diskuzích na netu, v jakékoli tištěné a dokonce placené podobě by se nemělo vyskytnout. Nebo už nemáme vůbec žádné normy? Nebude to dlouho trvat a jeden druhému nebudeme rozumět, vyjma úzkých kruhů jedinců, zabývajících se usilovně stejnnou problematikou. Nakonec nezašroubujeme ani šroub do matky.
Vzdělávací cíle IDIFu.
Jedinný cíl IDIFu je byznys. Nemá se cenu nalhávat že je to jinak. Je to báječný projekt, jak vydělat peníze na naivních začínajících i pokročilejších fotografech. Totéž lze s klidem říci o všech těch placených seminářích a workshopech. Jako výsměch považuji desítky kurzů na jednotlivé operace ve Photoshopu, ačkoliv málokdo si jej oficiálně zakoupí. A vrchol všeho jsou rekvalifikační kurzy na profesi reklamní fotograf za cca 30 tisíc Kč. Zajímalo by mne, kolik takových fotografů se následně uchytilo smluvně s nějakou reklamní agenturou. Jako fotograf pracující v reklamně si mohu tento názor dovolit, vím o čem mluvím.
vzdělávací cíle idifu.
Plně souhlasím. Před léty jsem také chodil na akce typu digifórum.Zjistil jsem ,že pár lidí dokáže mluvit o všem co ve fotografii existuje.Samozřejmě s patřičnou “kvalitou” “odborníka”.Po workshopu kde jsem se dozvěděl že se pracuje se světle modrou a světle červenou barvou namísto azurové a purpurové se všem akcím IDIFU i panu Neffovi obloukem vyhýbám a o nic nepřicházím.Je to pouze byznys a s dobrou fotografií nemá nic společného.Bohužel začátečníky a neznalé stále na své akce loví a to v nemalém počtu.
SONY 18-70
Zdravim, mam problem s mym novym fotackem SONY A300 double zoom, mam k tomu blesk Sigma EF 500 GD ST II. Spoluprace s objektive Sony 55-200 naprosto 100%, ale zakladovy SONY 18-70 nedokaze spolupracovat, obcas foti dobre pri pridani vykonu blesku ve fotaku o +1,7 EV, ale neni to uplne ono. Vyjimecne se stane,ze najednou pali plnym vykonem a netusim proc! Nerekl bych,ze je to bleskem,kdyz s objektivem 55-200 funguje dokonale. Muzete mi prosim poradit,co s tim, pripadne,kde se ptat co s tim a jestli existuji nejake podobne foto diskuse. Jsem novacek… dekuji za info!!