Okolí Kláštera Hradiště nad Jizerou

Při dnešní procházce podzimním Pojizeřím si prohlédneme dřevěné sochařské objekty volně umístěné v krajině.

Jiří Genzer: Rovnováha

Kousek na západ od Mnichova Hradiště, na druhém břehu Jizery, leží Klášter Hradiště nad Jizerou. A v něm rok co rok pořádá Sdružení obcí “Střední Pojizeří” mezinárodní sochařské setkání. Vzniklá díla (je jich na čtyři desítky), vytvořená většinou ze dřeva, jsou podle uvážení autorů volně umístěna v krajině a vybízejí k zamyšlené procházce, která se občas mění v detektivní pátrání – to když dané dílo podlehlo zubu času nebo jej skryla vegetace. Před vlastní procházkou je vhodné zastavit se na zámku v Mnichově Hradišti. Ten je sám o sobě vhodným objektem pro výlet, dnes ale jen krátce navštívíme jeho pokladnu. Tam totiž můžeme obdržet informační materiál a hlavně barevnou mapku s vyznačením stanovišť jednotlivých objektů a s jejich vyobrazením.

dnešní obyvatelé kláštera

A teď už rychle přes most, asi kilometr po okresce a je tu Klášter Hradiště. Auto necháme třeba na parkovišti u penzionu u úpatí kopce, ze kterého na vesnici a okolí pyšně shlíží pivovar. Tedy on to nebyl vždycky pivovar a některé jeho části vypadají spíš jako… zámek? Tak, tak. Tahle vesnice má totiž historii, kterou by jí mohlo závidět leckteré město. Již koncem 12. století stál na ostrohu nad Zábrdkou cisterciácký klášter, ze kterého však do dnešních dnů dožily jen nepatrné zbytky. Za husitských válek byl klášter vydrancován a vypálen a teprve v polovině 16. století byl na jeho místě postaven renesanční zámek. V polovině 19. století byl pak zámek přestavěn na pivovar a po dvou velkých požárech se jeho podoba značně změnila. Pivovar v něm zůstal dodnes, a tak můžeme dovnitř nahlédnout jen přes závoru.

František Svátek: Dvojice do větru

Hned před pivovarem narazíme na některé ze sochařských objektů – například na Rovnováhu Jiřího Genzera nebo – o kousek níže – na Dvojici do větru od Františka Svátka. Tady zjistíte, že vzhledem k tomu, že objekty jsou vyrobeny většinou z kmenů, mají pro fotografa jen “jeden rozměr” a nechávají v políčku příliš mnoho volného prostoru pro zlomyslné předměty škodolibě narušující kompozici.

postavte se kukuřici čelem

Od pivovaru se můžeme vydat zpět dolů a pak po silnici na Maníkovice, okolo kterých je koncentrace artefaktů poměrně vysoká. Mineme Sluneční karavanu Ulfa Reisnera a v polích stranou od silnice postojíme nad troskami Sluneční kolébky, která podlehla povětrnosti – nebo spíše lidem. No nic. Zkusíme místo ní vyfotit třeba kukuřičné pole a přejdeme k Na všechny nezbylo Tomáše Tichého. Převržený stůl s nestejně dlouhými nohami vyvolává otázky: Byli to nasupení obři, na které nezbylo, kdo stůl polámal? Nebo snad stůl nevydržel tíhu jídla, to se rozkutálelo po zemi a bylo znehodnoceno toulavými psisky?

barvy podzimu

je sklizeno – čas na hru

nejnovější výkřik tvořivosti – krtci, třeste se!

To už jsme ale na okraji Maníkovic. Projdeme osadou a kousek za Rozcestníkem Milana Doubravy narazíme na málo frekventovanou silnici, po které se vrátíme ke Klášteru Hradiště. Silnice je lemovaná alejí mohutných stromů, které skrývají další díla. Jen pro informaci: Nedosažitelná síť Sandry Michel je bez štaflí skutečně nedosažitelná.

tipněte koníčka (nebo povolání?) majitele

Nedojdeme ale až do Kláštera a na křižovatce zamíříme k osadě Habr. Zde nejsou žádné sochy, pořídil jsem tu však nejpodivuhodnější snímky tohoto výletu (a to mi prosím uniklo několik pohyblivých cílů!). Za osadou překřížíme státní silnici a vozovou cestou sejdeme k Zábrdce, přímo k objektu Mluv Ulfa Carlssona. Když odtud zamíříme proti proudu, ocitneme se po několika stech metrů pod Křížem od Milana Doubravy. Stoupání k němu je strmé. A to máme zase hned dolů? Ne, ne. Vydáme se po okraji svahu, přes pole do lesa, kde můžeme narazit na hroby vojáků z prusko-rakouské války z roku 1866. A když sejdeme k silnici, ocitneme se právě u Zvoničky Jaroslava Řehny, která už stačila dát jméno rozcestí, u kterého stojí.

Jaroslav Řehna: Kyvadlo

Den už pokročil, budeme se pomalu vracet. Vezmeme to po druhém břehu potoka kolem Vlnění (autorem je opět Jaroslav Řehna), umístěného u místního koupaliště ke Kyvadlu, které je už jen kousek od místa, odkud jsme vyšli.

aby svět nebyl šedý

Nepředkládám zde fotografie vystavených děl – jen pár pro ilustraci. Ani jsem nevyjmenoval všechna, okolo kterých mé kroky vedly. A vidět vše, co je v okolí Kláštera Hradiště nad Jizerou k vidění, je daleko nad rámec nenáročné pěší vycházky. Pokud byste chtěli vidět víc, vezměte na pomoc třeba kolo, pro které je většina cest vhodná.

Všechny snímky: Canon EOS50E, Canon 70-200/4L, Fuji Superia 200