Olympus iS-100

Víceméně všichni vědí, že existují kompaktní přístroje a že existují zrcadlovky. Výhodou prvních jsou malé rozměry a jednoduchá obsluha, výhodou druhých je pak přímý pohled přes objektiv a z toho plynoucí plná kontrola záběru. Nelíbila by se někomu kompaktní zrcadlovka? Nebo snad zrcadlovkový kompakt?

Jedním z takových spojení kompaktů a zrcadlovek je systém iS firmy Olympus, jejíž zrcadlovky OM (a celý velmi rozsáhlý systém objektivů a příslušenství) patří k tomu nejlepšímu, co se v oblasti manuálních přístrojů na kinofilm kdy objevilo; v oblasti kompaktních přístrojů Olympus rovněž patří ke špičce (např. řada Olympus µ [mju:]). Systém iS vznikl jako pokus firmy Olympus dostat se na trh přístrojů s automatickým zaostřováním, což – vzhledem k tomu, že s tím firma začala relativně pozdě – nebylo jednoduché. Olympus se sice pokusil vyvinout klasickou jednookou AF zrcadlovku (OM-707), ale utrpěl s ní poměrně výrazný neúspěch, neboť ostatní výrobci vyráběli přístroje lepší a zároveň levnější, navíc s mnohem větším sortimentem výměnných objektivů. Proto bylo potřeba vyvinout něco, co na trhu ještě nebylo – a tím se stal právě systém All In One, tedy vše v jednom.

Vznikla celá produktová řada Olympus iS, která čítá asi 10 modelů (s různým značením na různých trzích) a také několik variant pro systém APS (s názvem Centurion). Charakteristickými rysy systému jsou zejména: jednoduché ovládání, tzv. kreativní režimy, nemožnost vypnutí automatického zaostřování a absence plně manuálního režimu ovládání expozice (to umožňují pouze nejvyšší modely řady iS-1000, iS-2000 a iS-3000), nevýměnný objektiv (pouze možnost použít různé předsádky), vestavěný blesk, plastové tělo a jeho futuristický design. Z důvodu co nejmenších vnějších rozměrů těla přístroje není v žádném přístroji řady iS použit klasický pětiboký hranol (neboli pentaprisma) přímo nad matnicí, ale systém zrcátek, malého hranolu a kondenzoru.

Řadě lidí mohl tento systém velmi vyhovovat. Je ovšem nutné si uvědomit, co chci fotografovat – na snímky z dovolené apod. je iS velmi dobrou volbou. Objektivně vzato je možné s kamerami iS produkovat technicky i kompozičně lepší snímky než s kompaktem (lepší optika, přesnější měření expozice), a přesto není nutné být odborník, vyznat se v expozičních hodnotách apod. Znám několik lidí, kteří dosud nedají na iS dopustit, manuální režim jim nikdy nechyběl, neboť by stejně nevěděli, co si s ním počít, a stále si libují, že mají zrcadlovku, která má všechno. Pro vážnější práci se tento systém nehodí ze stejných důvodů, které uživatelé iS označují za výhody svých přístrojů. Ale není to chyba Olympusu nebo řady iS; přístroje jsou zkrátka určeny pro lidi, kteří po koupi přístroje nechtějí dále řešit, co použít za objektiv, jaký blesk apod. Četl jsem ovšem i o případu, že přístroj iS byl prodavačem v odborné prodejně doporučen paní, která chtěla fotografovat makro (!!!) a toto doslova prodavači řekla; pak byla pochopitelně zklamaná a psala do všech možných poraden a fór, jak se tedy to makro s tím vlastně fotografuje (ještě že nebyl uveden název prodejny, asi bych tam nikdy nevkročil, když mají takové odborníky…).

Pojďme se nyní podívat blíže na typ iS-100 (na americkém trhu byl označován iS-10, v Japonsku L-10). Výroba započala v roce 1996, nyní se přístroj už nevyrábí (ovšem nepodařilo se mi zjistit, kdy přesně byla ukončena). Je to kinofilmová zrcadlovka na formát 24 x 36 mm s nevýměnným zoom-objektivem, plastovým tělem a plně elektronickým provozem. Rozměry těla jsou 123 x 88 x 110 mm (se zasunutým objektivem) a hmotnost bez baterií 615 g. Vzhled přístroje je velmi kompaktní a prakticky všechny funkce je možno ovládat jednou (pravou) rukou. Nejnápadnější je přepínač expozičních režimů. Vpředu na pogumovaném madle, které umožňuje pevné a bezpečné držení, je tlačítko spouště. Dále je na horním panelu displej, na němž je indikován zvolený expoziční režim, počet snímků, režim blesku, stav baterií, případně clonové číslo (pouze v režimu clonové priority), zvolení samospouště nebo dálkového ovládání. Před displejem se nacházejí tlačítka SPOT a FLASH, před přepínačem expozičních režimů ještě tlačítko F.No. Hlavní vypínač najdeme vlevo vedle hranolu. Má tři polohy: OFF, ON a symbol blesku (v této poloze je možno vyklopit vestavěný blesk). Vzadu, vlevo vedle hledáčku, je tlačítko REMOTE pro aktivaci samospouště či režimu dálkového ovládání a také ovladač dioptrické korekce hledáčku. Vpravo od hledáčku je ovladač zoomu (polohy jsou označeny W a T).

Objektiv má proměnnou ohniskovou vzdálenost v rozmezí 28 až 110 mm, světelnost f/4.5 – 5.6, je složen z 11 členů v 9 skupinách a vybaven asférickými členy. Závit pro filtry či předsádky má průměr 52 mm, přední příruba se při zaostřování otáčí. Po zapnutí přístroje se objektiv vysune do provozní polohy (podobně jako např. u zoom-kompaktů); ve vypnutém stavu není možné skrz objektiv hledět (resp. lze to, ale je vidět pouze rozostřený deformovaný obraz). Pokud jsem si mohl všimnout, objektiv netrpí žádný větším zkreslením, a to ani v širokoúhlé poloze, a ve srovnání s kompakty s podobným rozsahem jasně vítězí, a to i v otázce světelnosti. Ovládání zoomu je motorové, pomocí kolébkového přepínače, zaostřitelná vzdálenost činí 0,75 m až ∞. Autofokus je jednobodový (ostří se na předměty v rámečku uprostřed hledáčku), s možností aretace (po polovičním stisku spouště se zaostření zablokuje a je možno změnit kompozici záběru). Automatické zaostřování nejde vypnout, což je vzhledem k tomu, že někdy (zvláště při ohnisku 28 mm k tomu dochází poměrně často) AF neumí správně zostřit (a navíc je senzor velmi malý), dosti nepříjemné a v dané situaci neřešitelné. Automaticky se také přepínají režimy AF, tedy statický a dynamický, manuálně toto ovlivnit opět nelze a reřim není nijak indikován. Při nedostatečném osvětlení si AF přisvětluje scénu pomocí vestavěného blesku.

Hledáček zobrazuje 85% obrazového pole a je v něm indikováno pouze zaostření (symbol AF), nutnost použití blesku, stav jeho nabití a přeexpozice a podexpozice (což je poměrně zbytečné, neboť expozici lze ovlivnit jen velmi omezeně). Obraz v hledáčku je jasný a ostrý a je možno nastavit dioptrickou korekci v rozmezí -2 až +1 dioptrie. Okulár hledáčku nemá žádnou očnici, zvenku je to prostě jen zasklené okénko, jaké známe z kompaktů.

Měření světla je nazváno jako Fuzzy Logic ESP Metering, což je ale jen poměrně vznešený název pro integrální TTL měření se zdůrazněným středem. Je možné také přepnutí do režimu SPOT, tedy bodového měření, ale je potřeba si uvědomit, že aby šlo o pravé bodové měření, muselo by se měřit na cca 1% obrazového pole; zde je to nepochybně více, ale nikde – ani v manuálu – není uvedeno, jak velká plocha je měřena. I tak je ale bodové měření (zůstaňme tedy u tohoto názvu) rozhodně krokem k lépe exponovaným snímkům, pokud se správě použije. Otázkou ale je, zda je vůbec člověk fotografující stylem Point & Shoot, tedy Zaostři & Foť (pro ty je totiž přístroj určen) ochoten (a někdy i schopen) přepínat režimy měření světla. Pro jistotu však se bodové měření po exponování daného snímku vypne, takže je třeba ho pro každý snímek znovu zapnout. Jak jsem si všiml, měření selhává v nestandardních světelných podmínkách dost často, je to však rozhodně méně často než u průměrného kompaktu se zoomem. Korekce expozice nejsou na přístroji žádné.

Expoziční režimy jsou jedinou možností, jak částečně ovlivnit jinak plně automatickou expozici. Přístroj jich nabízí 5: plnou automatiku (Full Auto), portrét, krajinu, sportovní režim a noční scénu. Režimy se volí tlačítky na kruhovém přepínači; vždy po zapnutí přístroj nastaví režim plné automatiky, nepamatuje si poslední nastavení. Kromě toho je také možné (a je to dost s podivem) manuálně nastavit clonové číslo a automatika přístroje zvolí správný expoziční čas – jde tedy o klasickou předvolbu clony (u Nikonu či Minolty se tento režim značí písmenem A, u Canonu Av) – a volí se malým tlačítkem s označením F. No. (jeho velikost, či spíše malost, ve srovnání s přepínačem ostatních režimů dává tušit, jak velkou roli výrobce tomuto režimu přikládal, neboli je to další důkaz o tom, komu je přístroj určen). Poněkud problematické je také čtení DX-kódu z filmových kazet. Přístroj totiž nemá plný DX-systém, ale poměrně hrubě odstupňované hodnoty: umí nastavit tyto hodnoty ASA (ISO) 25, 32, 50, 64, 100, 125, 200, 250, 400, 500, 800, 1000, 1600, 2000 a 3200. Použijeme-li film s citlivostí mimo tyto explicitně uvedené hodnoty, nastaví se nejbližší nižší hodnota citlivosti (pro film 160 ASA tedy iS-100 nastaví 125 ASA). Ovšem zase – vzhledem k určení přístroje – to asi nebude problém.

Výklopný blesk má směrné číslo 14 (pro ISO 100) a disponuje několika režimy: automatický (AUTO), redukce červených oči (AUTO-S), doplňkový záblesk (FILL-IN) a vypnuto (OFF). Režimy blesku se přepínají opakovanými stisky tlačítka Flash, blesk se vyklápí zvláštní polohou hlavního vypínače. Vyhodnotí-li měření světla nutnost použití blesku, uživatel musí blesk manuálně vyklopit a pak teprve fotografovat (u takto automatizovaného stroje bych čekal, že se blesk bude aktivovat sám). Pokud i přes varování fotograf blesk nepoužije, přístroj bez váhání nastaví velmi dlouhý čas a snímek je pochopitelně roztřesený. Vzhledem k tomu, že se nikde nelze dozvědět, jaký čas je aktuálně nastaven, je asi vhodné přístroji věřit a blesk důsledně používat. Na Olympus iS-100 nelze připojit žádný externí blesk (to je možné jen u nejvyšších modelů řady iS-1000, iS-2000 a iS-3000).

Závěrka je elektronická, kovová (její lamely a spřáhla jsou ostatně spolu s vodítky filmu jedinými kovovými částmi přístroje, dokonce i závit pro stativ je z plastu) , štěrbinová, elektronicky řízená. Rozmezí expozičních časů je od 1/2000 do 2 s; čas není nikde indikován – ani v hledáčku, ani na displeji vně přístroje. Synchronizace blesku se děje při 1/100 s. Samospoušť je rovněž elektronická, se zpožděním 12 s, její chod je indikován červenou diodou vedle objektivu. Posun filmu je motorový, funkce kontinuálního posunu pro sériové snímání není celkem logicky – vzhledem ke kategorii přístroje – k dispozici. Film je v přístroji veden poněkud netypicky: kazeta je z pohledu fotografa vpravo a film se odvíjí doleva, což je ve srovnání s kinofilmovými zrcadlovkami přesně obráceně. Dráha filmu je plastová, vodítka filmu (otočné rolny) kovové. Zakládání filmu je jednoduché, stačí začátek filmu vytáhnout k oranžové značce a zavřít zadní stěnu. Přístroj samozřejmě potřebuje baterie, bez nich je zcela nepoužitelný. Používá se dvojice baterií DL123A nebo CR123A a podle manuálu by měly baterie vystačit na cca 20 filmů po 24 obrázcích s použitím blesku na polovině snímků. V návodu je ale i upozornění, že při nižší teplotě a častém pohybu motorového zoomu baterie mohou vydržet méně. S tím nelze nesouhlasit, iS je pěkný žrout a baterie – zejména v zimě – konzumuje jako Otesánek. Při ceně 1 baterie CR123A kolem 150 Kč to opravdu není příjemná vlastnost.

Mezi příslušenství patří hlavně předsádky – přesněji řečeno telepředsádky (širokoúhlé jsou k dispozici pro nejvyšší modely řady) – iS/L Lens C-160 H.Q. Converter 1.45x (prodlouží maximální ohniskovou vzdálenost na 160 mm), iS/L Lens C-180 H.Q. Converter 1.7x (konvertuje 110 mm na 180 mm) a také iS/L Lens C-210 H.Q. Converter 1.9x (na 210 mm). Změnou ohniskové vzdálenosti se také prodlouží minimální zaostřovací vzdálenost (1.4 – 2.1 – 2.5 m). Dalším příslušenstvím je infračervené dálkové ovládání či originální brašna.

Co říci závěrem? Kamery iS jsou poměrně zvláštní a neobvyklou mutací kompaktů a zrcadlovek, mnoha lidmi jsou oblíbeny a rozhodně mají své místo mezi krásnými starými stroji, třeba už jen proto, že nic jim podobného nedosáhlo masového rozšíření a velké obliby (existují sice podobné systémy, např. Ricoh Mirai, ale ten se svou produkcí systému iS opravdu nemůže rovnat). V bazarech je těchto přístrojů dost, prodávají se za poměrně velmi nízké ceny, ale nákup si opravdu dobře rozmyslete. Čím dál více se kamery iS mění z funkčního systému na sběratelskou raritu. Nyní se však stále vyrábějí modely iS-500 a iS-5000, které odstanily drtivé množství nedostatků starších modelů.

Snímky byly pořízeny digitální zrcadlovkou Canon EOS 300D s objektivem Canon 100mm f/2.8 Macro USM. Použité schéma je převzato z propagačních materiálů firmy Olympus Optical Comp. (upraveno)