Olympus OM-1 a OM-1n

Firma Olympus vytvořila v 70. a 80. letech impozantní dílo nazvané zcela prostě OM system. Jde o ucelený systém o cca 280 jednotkách – ve své komplexnosti umožňuje prakticky jakékoli fotografické práce. „Základním kamenem“ systému OM je dnes již legendární zrcadlovka Olympus OM-1 a tu si nyní blíže představíme.

Olympus představil na veletrhu Photokina v roce 1972 profesionální kinofilmovou zrcadlovku zcela nové koncepce – měla velmi malé rozměry i hmotnost (toto platilo o všech tělech Olympus OM), velmi odolnou konstrukci a také nový bajonet, který byl nevídaně univerzální (umožňoval přímé připojení na mikroskop i jiné přístroje). Název přístroje byl Olympus M-1 a celý připravovaný systém měl být nazván M (nenabízí se jiné vysvětlení než manual). Konstruktérem celého sytému byl Yoshihisa Maitani a přípravy novinky začaly už roku 1966. Ovšem po uvedení M-1 nastal problém – firma Leitz (Leica), která měla a dosud má systém nazvaný rovněž „M“ (i když jde o dálkoměrné přístroje), logicky protestovala, zvláště když se Olympus netajil tím, že bude ve vývoji pokračovat a že tedy nezůstane jen u jedničky. Celkem v míru se tedy obě firmy dohodly a Olympus změnil označení na OM. Přesto však bylo vyrobeno určité množství kamer i příslušenství s označením „M“ – ty jsou dodnes velmi vysoce ceněny všemi sběrateli a jsou to věci opravdu vzácné. Největší raritou je M-1 v celočerném provedení; bylo jich vyrobeno jen 25 kusů. Jednička v různých variantách se velmi dobře prodávala a bez větších změn se vyráběla v letech 1972 – 1987. V roce 1992 bylo u příležitosti 20. výročí vyrobeno 25 zcela unikátních zlatých verzí OM-1n GOLD; jedna z nich byl hlavní cenou soutěže holandského časopisu Panorama…

Existují v zásadě tři varianty přístroje, nebudeme-li uvažovat o M-1, kterých bylo jednak vyroben málo a jednak se liší od typu OM-1 pouze označením. V podstatě jsou rozdíly minimální. OM-1 neumožňuje připojení motorového pohonu, což bylo vyřešeno v roce 1973, kdy se objevil typ OM-1 MD – varianta, u níž již motor použít lze („MD“ je Motor Drive). Možnost připojení motorového pohonu je signalizována etiketou s písmeny MD vedle objektivu. Protože šlo ale o souběžnou výrobu, lze na některých kusech použít motor, aniž mají označení MD, a tak jediným zaručeným způsobem rozeznání je pohled na dno přístroje. U varianty MD je na dně kromě víčka prostoru baterie také víčko pro náhon a nezakryté kontakty. Při použití systémového motoru Motor Drive 1 je maximální rychlost posuvu filmu 5 snímků za sekundu, při použití pohonu Winder nebo Winder 2 je rychlost o něco menší. Typ OM-1n (od roku 1979) už má vždy možnost použití motoru, je kompatibilní s bleskovým kontaktem Accessory Shoe 4 a tudíž umožňuje použití systémových blesků řady T; stav nabití blesku signalizuje OM-1n diodou v hledáčku. Přepínání synchronizace mezi polohami FP a X už nemá vliv na odpojení či připojení botky.

Olympus OM-1 je plně mechanická manuální jednoobjektivová zrcadlovka pro obrazový formát 24 × 36mm. Celokovové tělo je vybaveno mechanickou plátěnou závěrkou s horizontálním chodem; rozsah časů je 1/1000 – 1s + čas B. Samospoušť má volitelné zpoždění v rozmezí 4 až 12 sekund a její chod lze zastavit i po spuštění. Závěrka v plném rozsahu funguje i bez vložené baterie a její chod je velice tichý a kultivovaný. Expoziční časy se nastavují objímkou kolem bajonetu OM, což je řešení typické jen pro Olympus. Rozměry těla kamery jsou 136mm × 83mm × 50mm (š × v × h) a byly – vlastně stále jsou – chloubou Olympusu i jeho konstruktérů. Přístroj bez objektivu váží 490g. Malých rozměrů bylo dosaženo hlavně díky rafinovanému využití vnitřního prostoru; zatímco většina kamer tehdejší doby má pod zrcátkem prázdný prostor, řada OM má právě tam uloženo ústrojí pro ovládání chodu závěrky a změnu expozičních časů. Zadní stěna je odnímatelná a základní typ je možno vyměnit za stěnu s rámečkem pro vložení víčka papírové krabičky od filmu, případně za data stěnu („Recordata Back“ typů 1 a 2 u OM-1, pro typ OM-1n také 3 a 4). Přístroj je také uzpůsoben pro použití se zásobníkem na 250 snímků. Počítadlo snímků je mechanické, samočinně se vynuluje při otevření zadní stěny.

Hledáček je rovněž velmi propracovaný. Zobrazuje 97% skutečné plochy záběru a je možno použít 13 výměnných matnic určených pro nejrůznější typy fotografických prací. Zvětšení hledáčku je 0,92× při použití objektivu 50mm a zaostření na nekonečno. V hledáčku je ručička vestavěného TTL–expozimetru se symboly „+“ a „-“. Měření (čidlo CdS) se zdůrazněným středem probíhá při otevřené cloně, citlivost filmu se nastavuje ručně v rozmezí 25 – 1600 ASA a citlivost expozimetru je 2 – 17 EV při použití objektivu 50mm f/1.4 a filmu 100 ASA. Zrcadlo lze před snímkem sklopit, takže jsou vyloučeny otřesy při delších časech. Přístroj nemá korekce expozice, protože je to u plně manuální kamery zcela zbytečné – expoziční hodnoty lze nastavit zcela nezávisle na měření expozice. Expozimetr je napájen jednou baterií PX625 o napětí 1.35 V. Tyto baterie se už nevyrábějí, ale přístroj je možno upravit pro použití baterie LR 44 nebo SR 44 (do prostoru pro baterie se vloží adaptér s odporem – provádí značkový servis Olympus). Zásadně není vhodné používat baterie stejného rozměru jako PX625 s napětím 1.5 V. Kromě toho, že se může expozimetr poškodit, také nemusí správně měřit. Měření světla se zapíná vypínačem vedle hranolu. Volitelným příslušenstvím je odnímatelná nástrčná botka se středovým kontaktem Accessory Shoe; pro OM-1 je nutno použít typ 2, pro OM-1n typ 4. Blesk je synchronizován při 1/60s a delších, při použití speciálních bleskových žárovek třídy FP je synchronizace možná při časech od 1/60s do 1/1000s. Synchronizaci mezi elektronickým bleskem či žárovkou (X) a žárovkou FP je nutno přepnout zvláštním přepínačem.

Dodnes je Olympus OM-1 spíše opravdovým přístrojem než sběratelským kouskem. Legendou se stal zejména díky své spolehlivosti a odolnosti. Přístroje, jimž se blíží třicítka, fungují bezchybně, životnost dílů je prakticky neomezená. Krásný je také fakt, že Olympus nadále zajišťuje plný servis (viz např. úprava pro baterie 1.5 V…), i když se přístroje dost dlouho nevyrábějí. Absolutní spolehlivost OM-1 je podtržena také tím, že už při výrobě byly používány vysoce odolné a kvalitní mazací tuky, které bez problémů odolávají i vpravdě arktickým mrazům. Vydrží-li fotograf teplotu i pod –40°C, OM-1 rozhodně nezklame. Příslušenství je tak široké, že by samo o sobě vydalo ne na článek, nýbrž na knihu. V bazarech je ovšem nahodile dostupné – kdo však hledá, najde. Pro OM systém jsou určeny objektivy Zuiko s pevnou ohniskovou vzdáleností od 8mm do 1000mm, kromě nich také zoomy, shift a makroobjektivy.

V bazarech lze spatřit relativně hodně přístrojů tohoto typu. Stav bývá samozřejmě různý. Při výběru je nutno dávat pozor na opotřebení bajonetu a filmové dráhy, lehkost chodu natahovací páčky a samozřejmě také na celkový stav těla. Cena se pohybuje v rozmezí 4500 – 6500 Kč; sáhnete-li po dražším kusu v lepším stavu, zaručeně nebudete litovat a OM-1 se vám odmění spolehlivostí dnes už téměř výjimečnou.

Snímky ©2003 Milan Sýkora. Schémata a fotografie typu M-1 převzaty z propagačních materiálů firmy Olympus.