Olympus OM-3 a OM-3Ti

Pojďme se nyní vrátit k řadě OM, tedy k opravdovému skvostu mezi kinofilmovými zrcadlovkami. Plním tak i četná přání těch, kteří se sháněli po pokračování článků o typech OM-1 a OM-2…

Přelom 70. a 80. let minulého století byl zlatým věkem manuálních kinofilmových zrcadlovek; a jestli je např. mezi automobily symbolem kvality mercedes, pak v této oblasti právem patří stejné místo Olympusu. V roce 1983 se objevil nástupce již tehdy legendárních modelů OM-1 a OM-2 (technologicky je OM-3 hlavně nástupcem jedničky, s níž má více společného). Byla tím ze strany firmy Olympus zahájena jakási nová série profesionálních systémových zrcadlovek na kinofilm. Změn bylo hodně a rozhodně nešlo jen o kosmetická vylepšení – to dobré a osvědčené zůstalo a přibyla řada nových prvků, které dále zvýšily kvalitu a prestiž řady OM. Profesionální modely OM se poznají velmi snadno podle toho, že mají v názvu jen jednociferné číslo (tedy 1 až 4), zatímco modely s dvouciferným označením (10 až 40) jsou určeny spíše pro amatérské použití. Nejde ale o ošizené a nekvalitní mutace, modely byly jen celkem rozumně ochuzeny o funkce, které amatéři tolik nevyužívají (např. výměnné matnice), a nebyla garantována taková životnost (profesionální OM fungují bez problémů dodnes a jejich výdrž je srovnatelná snad jen s přístroji Leica).

Model Olympus OM-3 je klasická kinofilmová zrcadlovka pro formát 24 x 36 mm se zcela kovovým tělem. Oproti předchozím modelům přinesl novinky v podobě bodového měření a iluminace hledáčku, někdejší ručička expozimetru (OM-1 a OM-2) byla nahrazena LED-diodami (poprvé se však podobný systém objevil v amatérském modelu OM-10 uvedeném na trh roku 1978). OM-3 je poměrně málo rozšířený model, za což může relativně malý počet vyrobených kusů (výroba byla ukončena už v roce 1986) a dále fakt, že téměř současně vstoupily na trh modely OM-2SP a OM-4, přičemž zároveň dále pokračovala i výroba modelu OM-1n. Ve srovnání s ostatními modely se trojka vyznačovala také velmi vysokou cenou. Rozměry těla jsou – jak je u celé řady OM zvykem – velmi úsporné: 136 x 85 x 50 mm (š x v x h). Samotné tělo váží 540 gramů a bylo dostupné pouze v celočerném provedení.

Olympus OM-3 zachovává bajonet OM, takže lze používat celé široké spektrum objektivů Zuiko (a samozřejmě objektivy ostatních výrobců, které však nikdy nedosáhly optických ani mechanických kvalit originálů) i další příslušenství. Plně mechanická plátěná štěrbinová závěrka s horizontálním chodem nepotřebuje ke svému chodu baterie, ty se používají pouze pro napájení vestavěného expozimetru. Rozsah časů je 1/2000s až 1s + B, synchronizace blesku probíhá při časech 1/60s a delších. Přístroj je vybaven kontaktem pro systémové blesky série T (5-pin zásuvka) a také pro bleskové kabely PC. Přístroj je – stejně jako jeho předchůdci – velmi odolný proti nízkým teplotám a ani v hlubokém mrazu svého majitele nezklame.

Měření světla je vnitřní (TTL), spřažené se závěrkou a má dva hlavní režimy. „Normálním“ režimem je středové měření (správněji měření se zvýhodněným středem), přístroj však nabízí i velmi pokročilý systém bodového měření s několika variantami – multispot (bodové měření s možností volby několika bodů), highlight (měření na světla) a shadow (měření na stíny). Nad nastavením způsobu měření má uživatel plnou manuální kontrolu. Citlivost expozimetru je ve všech režimech 0 EV až 19 EV (při ISO 100 a použití objektivu 50mm f/1.4). Tělo není vybaveno čtečkou DX-kódu, citlivost použitého filmu se tedy musí nastavovat ručně (což je u manuální SLR naprosto v pořádku); nastavitelné rozmezí citlivosti je ISO 6 – 3200. Dále je možno nastavit korekce ±2 EV v krocích po 1/3 EV (zdá se to málo, ale není, protože mnohem větších korekcí můžeme dosáhnout tím, že na expozimetru nastavíme jinou citlivost filmu).

Měření je spolehlivé a velmi přesné, ovšem s bodovým měřením, resp. hlavně s režimy highlight a shadow, je potřeba naučit se správně pracovat a celý systém vyžaduje jistou zkušenost. Středové měření funguje jako jinde, tedy po namáčknutí spouště upravíme clonu nebo čas tak, aby expozimetr ukazoval správnou expozici. Bodové měření je velmi sofistikované, ovšem nijak problematické. Střed hledáčku se namíří na místo, které chceme bodově změřit, poté je třeba stisknout tlačítko SPOT (hodnoty se uloží do paměti; toto lze opakovat několikrát po sobě pro různé body – odtud název multispot) a otáčením clonového kroužku nebo voliče časů je dosaženo stavu, kdy jsou značky v hledáčku v zákrytu. Poté je možno exponovat. Režim highlight v podstatě nastaví ve srovnání s “obyčejným” bodovým měřením korekci +2 EV; opětovným stiskem tlačítka HI.LIGHT se tato korekce opět zruší. Podobně to funguje i režimu shadow a expoziční korekce oproti bodovému měření je -2 2/3 EV. Páčkou CLEAR jsou vymazány všechny hodnoty, které expozimetr uložil do své paměti. V případě, že chceme fotografovat celou světlou scénu (sníh apod.), zvolíme nejprve SPOT a poté HI.LIGHT, v případě tmavé scény (v manuálu je jako příklad gramodeska na talíři gramofonu) zvolíme SPOT a pak SHADOW. OM-3 používá k napájení svého expozimetru 2 baterie SR44 nebo LR44, které se stále vyrábějí a jejich cena je zanedbatelná, zvláště když jejich životnost je dlouhá. Kontrola stavu baterií se děje prostřednictvím třístupňové LED diody a také zvukového signálu, který je možno vypnout.

Posun filmu je ruční, pomocí rychlonatahovací páčky s pracovním rozsahem 130° (zároveň se páčkou natahuje závěrka) – natáhnout závěrku a posunout film lze buď najednou, nebo několika kratšími pohyby páčky. Natahovací páčka má lehký převod a je možno ji uvést do pohotovostní polohy (vychýlení zhruba o 30°). Zpětné převíjení filmu je rovněž ruční; po stisku tlačítka vedle spouště se odblokují ozubené unašeče filmu a film se zpět do kazety převine pomocí výklopné kličky. Olympus OM-3 je připraven pro použití motorového posunu filmu (použitelné jsou originální motory Olympus Motor Drive 1 a Motor Drive 2); motorové pohony se připevňují do stativového závitu a lze je přepnout na posun po jednotlivých snímcích, nebo na sériové snímání. Rychlost série je až 5 snímků za sekundu (při expozičních časech 1/500s a kratších, s čerstvými bateriemi a při normální teplotě). Při použití Motor Drive 2 je možné také zpětné motorové převíjení. Pro pomalejší motorový posun (pouze vpřed) je možno také použít Olympus Winder 2. Počítadlo snímků je mechanické, přírůstkové a po otevření zadní stěny se automaticky vynuluje.

Hledáček je pevný, hranolový, s výměnnými matnicemi. Zobrazuje 97% obrazového pole a jeho zvětšení je 0.84x (při použití objektivu 50mm zaostřeného na nekonečno). Konstrukce hledáčku je stejná jako u předchozích modelů a poté, co se do něj podíváte, bude se vám obraz v hledáčku snad všech ostatních kinofilmových zrcadlovek zdát malý a tmavý (snad ještě lepší hledáček se zvětšením 0.92x a tudíž větším obrazem má OM-2). V hledáčku na LCD jsou indikovány expoziční hodnoty a stav blesku (je-li použit systémový blesk), režimy měření a také značky pro podexpozici či přeexpozici (±3 EV). Displej a s ním i expozimetr se vypíná po 2 minutách nečinnosti. Hledáček, resp. jeho displej, lze prosvětlit stiskem tlačítka; světlo samočinně zhasne po 10 sekundách nebo v okamžiku stisku spouště. Přímo na těle přístroje je možno nastavit dioptrickou korekci hledáčku v rozmezí -3 až +1D. V základním provedení je přístroj osazen matnicí s typovým označením 1-13 (mikroprizma + klínový dálkoměr). Výměnné matnice zahrnují nejrůznější typy, jsou použitelné pro všechny profesionální modely OM (pouze některé výjimky nemohou být použity s určitými objektivy a modely OM-1n a OM-2n neměří při použití určitých typů správně expozici, je nutná korekce) a jsou i nyní ke koupi.

Jak už bylo napsáno, výroba OM-3 skončila v roce 1986. Ale konec trojky to tedy rozhodně nebyl! Zčistajasna se v roce 1995 (!) objevil model Olympus OM-3Ti, což byl samozřejmě nástupce typu OM-3 s některými vylepšeními a v obecném měřítku jedna z posledních profesionálních plně manuálních kinofilmových zrcadlovek. Zejména byl změněn materiál vrchního i spodního krytu – začala se používat titanová slitina, čímž se již i tak dost velká mechanická odolnost přístroje dále zvýšila. Byla přepracována elektronika, aby se snížila spotřeba elektřiny (ve srovnání s původní OM-3 je při stejném výkonu zhruba poloviční). Titanové kryty OM-3Ti jsou světlejší než původní černé kryty OM-3 a povrchová úprava je velmi odolná. Rozměry těla jsou stejné jako u OM-3, hmotnost byla díky použití lehké a odolné titanové slitiny mírně snížena na 510 gramů. Hledáček je v základním provedení osazen matnicí typu 2-13 (mikroprizma + klínový dálkoměr; velmi jasný obraz). Ostatní parametry přístroje jsou stejné jako u předchůdce.

Největší změny se týkají synchronizace blesku. Olympus OM-3Ti je kompatibilní se systémovým bleskem F280, jenž byl představen společně s modelem OM-707 (jediná AF zrcadlovka OM). S tímto bleskem je dosaženo plné synchronizace při všech nastavitelných expozičních časech (Super FP), čímž se zlepšila možnost použití doplňkového TTL záblesku při denním světle – v závislosti na nastaveném expozičním čase mění blesk své směrné číslo. Se synchronizací Super FP se pracuje stejně jako při použití těla OM-4Ti nastaveného na manuální provoz (u OM-4Ti je pak ještě další možnost, a sice použití této synchronizace v automatickém režimu, který dovoluje měnit expoziční čas během (!) vlastní expozice). Další novou možností je tzv. OTF synchronizace (pracuje s blesky série T a s F280) – synchronizace s bleskem je možná při všech časech od 1s do 1/60s a uživatel si může být naprosto jist, že blesk bude odpálen a synchronizován (na rozdíl od OM-3Ti model OM-4Ti v automatickém režimu nastaví vždy 1/60s a pokud je intenzita přirozeného světla dostatečná, blesk neodpálí) – nad poměrem přirozeného a bleskového světla má fotograf při použití této synchronizace plnou kontrolu.

Na pravou stranu těl obou modelů je možno připevnit grip (Olympus Camera Grip 1), tedy jakousi rukojeť, která zlepšuje ergonomii (nelze použít současně s motorem). Montáž je naprosto nenáročný úkon a uživatel si vystačí pouze s mincí, s jejíž pomocí utáhne šroubek. Dalším příslušenstvím je datová stěna (Olympus Recordata Back 4) nebo zadní stěna pro metráž (250 snímků), jejichž výměnu za základní zadní stěnu lze také provádět v domácích podmínkách, stejně jako výměnu matnice (s pomocí speciální pinzety, jež je součástí balení nové matnice).

O modelech Olympus OM-3 a OM-3Ti platí to, co o jejich předchůdcích – jsou to nesporně krásné staré stroje, ačkoli OM-3Ti rozhodně není nijak starý (čas je v technice opravdu dost relativní a je pravda, že Olympus – bohužel – výrobu celého OM systému ukončil). Nečekejte, že v každém bazaru najdete hromadu trojek; je to vynikající a poměrně výjimečný přístroj, takže se ho jeho majitelé zrovna houfně nezbavují. V kombinaci s výbornými objektivy Zuiko tvoří OM-3 nebo OM-3Ti velmi trvanlivý systém, který sebevědomě odolává času i všem módním vlnám. Pokud si chcete trojku pořídit, pak si dejte pozor hlavně na plátno závěrky (nesmí být opotřebované a prověšené) a také na všechna mechanická poškození těla. Samozřejmě vyzkoušejte všechny expoziční časy a měření světla. Pokud ale narazíte na nějaký pěkný exemplář a chcete kvalitní mechanickou zrcadlovku, ani přes poměrně vysokou cenu dlouho neváhejte – v bazarech se trojky většinou moc neohřejí, což je kromě jejich nesporných kvalit dáno i tím, že předchozí majitelé se k nim chovali většinou slušně, takže přístroje jsou plně funkční a zachovalé, což jistě majitelům slouží ke cti a pro kupujícího je to výhoda.

Obrazové materiály k článku byly převzaty (texty přeloženy) z originálních dokumentů (manuály a prospekty) firmy Olympus.