Olympus OM-4 a OM-4Ti

Olympus OM-4 a OM-4Ti si své místo mezi krásnými starými stroji nepochybně zaslouží… Už i tak vynikající profesionální systém byl těmito modely doveden prakticky k dokonalosti.

Olympus OM-4 se objevil na trhu v roce 1984 a nahradil model OM-2n, jehož je přímým nástupcem (OM-3 má mnohem více společného s typem OM-1, takže číselná posloupnost souhlasí jen časově, nikoli typově). Stal se následovníkem opravdu velmi úctyhodným. Dostal do vínku vedle modernějšího vzhledu řadu novinek – zejména nahrazení ručičky expozimetru v hledáčku LED diodami, nejkratší čas 1/2000 s, mechanický čas 1/60 s (i bez baterií), vestavěnou botku blesku s TTL kontakty i zásuvku 5-pin, iluminaci displeje hledáčku a především sofistikovaný režim bodového měření spolu s nejdelším časem 4 minuty (!) v automatickém režimu, což je i dnes udivující hodnota. Model OM-4 se vyráběl do roku 1987.

V podstatě je Olympus OM-4 stejný jako jeho mechanický sourozenec OM-3, ale navíc byla přidána ještě možnost autoexpozice, při které je rovněž možno používat bodové měření. Je to tedy zrcadlovka pro kinofilm a obrazový formát 24 × 36 mm s možností buď manuální, nebo automatické (z dnešního pohledu spíše poloautomatické) kontroly expozice – v režimu Auto se pracuje metodou předvolby clony a dopočítání správného expozičního času na základě citlivosti použitého filmu a světelných podmínek. Tělo je samozřejmě celokovové, rozměrově úsporné, jak je u OM zvykem: 136 × 84 × 50 mm (š × v × h), hmotnost samotného těla bez objektivu, baterií a doplňků činí 540 gramů. Jedinou variantou v nabídce bylo černé provedení.

Závěrka je osvědčená štěrbinová, plátěná, elektronicky ovládaná s pevným manuálním časem 1/60 s. Na přední straně lamely (za zrcátkem) je umístěn tzv. computogram, jakýsi obrazec z černých a bílých bodů dohromady tvořících referenční 18% šedou barvu pro měření odraženého světla. Elektronika i mechanika závěrky byla přepracována (konstruktéři si ale vzali za základ závěrku modelu OM-2n), aby bylo dosaženo ještě větší odolnosti, spolehlivosti a životnosti, tiššího a klidnějšího chodu. Rozsah časů se liší podle režimu, v kterém přístroj pracuje – manuálně lze nastavit časy od 1 s do 1/2000 s + B; v automatickém režimu se nemění nejkratší čas, ale nejdelší čas je (jak už bylo popsáno výše) až 4 minuty při bodovém režimu měření světla nebo až 1 minuta v případě použití středového měření. OM-4 má (na rozdíl od modelů OM-3 a OM-3Ti, které nemají samospoušť vůbec) elektronickou samospoušť se zpožděním 12 sekund, její chod je signalizován vizuálně červenou diodou na přední stěně přístroje a zvukově pomocí „pípáku“, který lze v případě potřeby vypnout. Stejným typem samospouště je vybaven i model OM-2SP. Během chodu samospouště je zacloněno na pracovní clonu a odklopeno zrcátko, takže je dále redukováno nebezpečí vibrací při otevření závěrky; závěrka i zrcátko mají ale klidný, tichý chod a žádné velké rázy neprodukují. Samospoušť se tak stává hlavně dobrým pomocníkem při záběrech ze stativu (pochybuji, že by tímto opravdu čistě profesionálním přístrojem někdo fotografoval sám sebe, i když tato možnost zde samozřejmě je).

V automatickém režimu je aktivována paměť pro expoziční údaje; její aktivita je signalizována červenou diodou na vrchní straně přístroje vedle spouště a hodnoty v ní jsou uloženy po dobu 60 minut. Je možno využít také zámku expozice, který umožňuje překomponovat záběr, aniž by se změnily expoziční hodnoty. Synchronizace blesku se děje při časech 1/60 s nebo delších, přístroj je vybaven středovým X-kontaktem, TTL kontaktem pro systémové blesky série T, zásuvkou 5-pin (rovněž pro blesky T) a klasickým konektorem PC. Závěrka i měření světla jsou napájeny 2 bateriemi typu SR44 nebo LR44, jejichž stav je možno kontrolovat posunutím hlavního vypínače do polohy Battery Check – stav baterií je indikován vizuálně LED diodou (tatáž dioda signalizuje také chod samospouště) a zvukově (zvukovou signalizaci lze vypnout). Kapacita baterií je ale přístrojem kontrolována před každým spuštěním závěrky a v případě, že jsou baterie již slabé, závěrka se zablokuje. Toto jištění je zapojeno proto, aby v případě, že by došly baterie v průběhu otevření závěrky, nedošlo při nekontrolovaném uzavření lamel k jejímu poškození. Bez baterií lze spustit pouze mechanický čas 1/60 s; ten se nastavuje na kruhovém voliči časů kolem bajonetu a je v blokovaných polohách (stejně jako B), aby nebyl nastaven omylem. Pro odblokování mechanické šedesátiny a B je nutno nejprve stisknout tlačítko LOCK, teprve pak lze volič otočit do žádané polohy.

Měření světla je vnitřní (TTL), spřažené se závěrkou a pracuje ve dvou základní režimech – středovém a bodovém. V případě bodového měření (SPOT) je dále ještě možnost výběru mezi několikabodovým (multispot), měřením “na světla” (highlight, korekce +2 EV) a “na stíny” (shadow, korekce -2 2/3 EV). Postup při bodovém měření světla a využití jeho variant byl popsán v článku o modelu Olympus OM-3, proto se už k němu podrobně nebudu vracet. Zajímavé je naproti tomu měření světla v režimu automatické expozice; liší se podle toho, zda je zvoleno středové, nebo bodové měření (resp. liší se citlivost expozimetru a – jak již bylo výše uvedeno – také nejdelší možné expoziční časy). Bez ohledu na zvolený režim měření světla je možno nastavit expoziční korekce v rozmezí ±2 EV (ještě více lze korigovat expozici nastavením libovolné jiné citlivosti použitého filmu; OM-4 nemá čtečku DX-kódu a naprosto klidně si toto „oklamání“ nechá líbit). Nastavitelné rozmezí použitelných citlivostí materiálu je od 6 do 3200 ASA (ISO).

V případě středového měření funguje tzv. TTL Off-the-film metoda, při níž přístroj vybavený modrou diodou CdS, umístěnou dole pod zrcátkem, dokáže reagovat na změny intenzity světla i během expozice, neboť čidlo měří světlo odražené od filmu (závěrka je otevřena a dioda tak „vidí“ na citlivou vrstvu filmu). Při zvolené pracovní cloně (zacloněno je ale až v okamžiku expozice, jinak se kvůli snadnějšímu zaostřování o správné odečtení nastavené clony stará clonový simulátor) je dopočítán správný expoziční čas s možností jeho úpravy i v průběhu doby, po kterou je závěrka otevřena. Toto má význam zejména při delších časech a v případech, kdy např. za šera fotografujeme osvětlený dům, v němž v průběhu expozice některá okna zhasnou (pak je expoziční čas adekvátně prodloužen), nebo naopak se některá další rozsvítí (pak je pochopitelně čas příslušně zkrácen). Stanovení expozice se tak stává velmi přesným a flexibilním; je dobré si připomenout, že tento opravdu unikátní systém měření světla si Olympus neschovával jen pro profesionály, ale disponoval jím již OM-2 a také (byť s trochu menším rozmezím použitelných expozičních časů) amatérský model OM-10. V tomto režimu disponuje závěrka OM-4 expozičními časy v rozmezí 1/2000 s až 60 s a citlivost expozimetru je přibližně –5 až 19 EV (při ISO 100 a objektivu 50mm f/1.4 při obvyklé teplotě a vlhkosti vzduchu). Pokud je nastaven automatický režim expozice a zároveň použito bodové měření světla, je citlivost expozimetru ještě větší a pohybuje se v rozsahu –7 až 19 EV (opět při ISO 100, objektivu 50mm f/1.4 a obvyklé teplotě a vlhkosti vzduchu). Při měření vybrané oblasti se po stisku tlačítka SPOT (případně ještě HI.LIGHT nebo SHADOW) uloží naměřené hodnoty do paměti, po úpravě clony je dopočítán správný expoziční čas, záběr je možno překomponovat a poté již lze exponovat.

Posun filmu je ruční, s pomocí rychlonatahovací páčky, jež se pohybuje v rozsahu 130° a nabízí možnost aretovatelné pohotovostní polohy na cca 30°. Zpět se film převíjí výklopnou kličkou, nejprve je však třeba odblokovat ozubené unašeče filmu tlačítkem vedle spouště. Počítadlo snímků je přírůstkové, mechanické a po otevření zadní stěny se samočinně vynuluje. Samozřejmě existuje možnost připojení motorového pohonu a vybrat si lze buď jednodušší a pomalejší Winder 2, nebo rychlejší Motor Drive 1 či 2; s typem 2 lze pak i motorově převíjet film zpět do kazety, ostatní motory dokáží posunovat film pouze vpřed a zpět je nutno ho přetočit ručně. Rychlost sériového snímání při použití výkonných jednotek Motor Drive 1 nebo 2 je 5 snímků za sekundu (při expozičních časech 1/500 s nebo kratších, čerstvých bateriích a normální teplotě). Motory se připevňují na tělo pomocí stativového závitu.

Na pravém boku těl OM-4 i OM-4Ti je závit pro jednoduché připevnění ergonomického gripu (Olympus Camera Grip 1) pro lepší držení přístroje (rukojeť nelze použít současně s motorovými pohony, což je ale jedno, neboť motory mají rukojeť vlastní). Montáž je dílem okamžiku a stačí k ní libovolná mince na utažení šroubku. Podobně jednoduše, jen za pomoci malého šroubováku, lze zaměňovat zadní stěny (základní, datovou Recordata Back 4 nebo stěnu pro metráž na 250 snímků). Stejně snadná je procedura výměny matnice: mění se předem, otvorem pro objektiv, s pomocí speciální pinzety (součást balení každé nové matnice).

Hledáček je přesně takový, jaký by měl v ideálním případě u kinofilmové zrcadlovky být a na jaký jsme si u OM už zvykli, tedy světlý, s jasným a velkým obrazem – konkrétní hodnoty jsou tyto: zvětšení 0.84× při použití objektivu 50mm zaostřeného na nekonečno, pokrytí cca 97% skutečného obrazového pole. Zaostřování – byť samozřejmě manuální – je s takovýmto hledáčkem a při použití světleného objektivu nejen opravdu snadné, ale i příjemné a přesné. Přímo na těle přístroje je možno nastavit dioptrickou korekci okuláru v rozmezí +1 až –3D, v případě potřeby silnější korekce je možno na rámeček okuláru nasunout čočku příslušné síly. Matnice jsou výměnné a v základním provedení je OM-4 dodáván s matnicí typu 1–13 (mikroprizma + klínový dálkoměr). Pod hledáčkovým obrazem je displej, na němž jsou indikovány expoziční údaje, konkrétně čas, údaje bodového měření, expoziční korekce a činnost paměti, značky pro přeexpozici a podexpozici v rozmezí ±3 EV, případně značka použití blesku a stav jeho nabití. Hledáčkový displej je prosvětlován denním světlem, případně lze ručně aktivovat iluminátor, který asi po 10 sekundách zhasne. Údaje v hledáčku jsou zobrazovány po dobu 2 minut.

V roce 1987 byla ukončena výroba OM-4 a objevil se následník trůnu, model Olympus OM-4Ti (na americkém trhu zvaný OM-4T). Tato nová vlajková loď systému OM byla vyráběna až do roku 2002, kdy Olympus v tichosti výrobu všech zrcadlovek OM ukončil. Sice se spekuluje o tom, že byl dokonce již připraven model OM-5 (že by opět plná mechanika a nástupce OM-3Ti?), ale o těchto spekulacích vím jen to, že existují. A je celkem záhadou, co by ještě mohlo být na OM-3Ti a OM-4Ti vylepšeno, když představují skutečný vrchol mezi manuálními zrcadlovkami po stránce mechanické, optické, expoziční i dílenské… Třeba by nešlo o nějaké převratné změny, ale stoupenci a uživatelé OM-systému by získali možnost mít znovu nový přístroj, když jejich fotoapráty stárnou. Možná jednou…

OM-4Ti je – jak již název napovídá – zdokonalený pokračovatel OM-4. Co tedy přinesl nového? Především je to změna materiálu, z něhož byl vyroben horní a spodní kryt těla, nyní se začala používat titanová slitina. Zvýšila se odolnost a pevnost přístroje a zároveň bylo dosaženo snížení hmotnosti na 510 gramů. Zpočátku existovaly 2 varianty – celočerná a tzv. champagne (stříbrozlatá), ale ta byla záhy opuštěna. Profesionálnímu přístroji přece jen sluší černá více a je rozhodně praktičtější a méně nápadná, navíc zlatavý lak nebyl tak trvanlivý jako eloxovaný povrch černého přístroje. Cena byla – jak jinak – vysoká, v roce 2002 činila asi 50.000 Kč (OM-3Ti byla ještě o dost dražší!).

Změna materiálu ale nebyla jedinou odlišností, ostatně na kosmetické úpravy si OM systém nikdy moc nepotrpěl. Další inovací bylo přepracování elektroniky, jehož výsledkem byla menší spotřeba elektřiny při stejném výkonu a vyšší spolehlivosti. OM-4Ti podporuje plnou synchronizaci při všech časech závěrky, a to se systémovým bleskem F280, jenž byl určen pro jedinou automatickou zrcadlovku OM, model OM-707. Blesk měl přepínání režimů Auto a Manual – při nastavení na automatiku pracoval při časech 1/60 s až 1/2000 s, při manuálním provozu pracoval při všech časech závěrky. Blesky série T mohly být synchronizovány při časech 1/60 s nebo delších (stejně tak i nesystémové blesky se středovým kontaktem).

Modely OM-4 nebo OM-4Ti jsou skutečnými klenoty, o jejichž kvalitě svědčí nikoli to, co se kde napíše, ale fakt, že je mnohem více těch, kteří chtějí koupit, než prodávajících. Bylo by omylem se domnívat, že jich budou plné bazary. Celkově je čtyřek relativně málo a ti, kteří mají to štěstí a vlastní je, se jich povětšinou nehodlají zbavovat. Sice se dnes už nevyrábějí, ale Olympus poskytuje i nadále plnou servisní podporu pro všechny profesionální zrcadlovky OM. Poruchovost těchto přístrojů je minimální, spolehlivost a životnost naproti tomu velmi vysoká. Lze objednat i nové matnice a jiné příslušenství. Pokud byste chtěli nějakou tu čtyřku koupit, pak platí to, co u jiných modelů OM – pozor na poškozené plátno závěrky, otlučené tělo, velké nárazy zrcátka apod. Toto jsou však závady, které nebyly způsobeny používáním, ale špatným zacházením. Ještě že je obecně takových špatných majitelů těchto krásných nestárnoucích strojů málo, většina se k nim chová tak, jak si zasluhují. Pokud tedy narazíte na hezký exemplář a chcete mít spolehlivou a velmi kvalitní manuální zrcadlovku, pokud chcete být hrdí na to, že vlastníte cosi výjimečného, pak se nerozmýšlejte, obětujte nemalé prostředky a užívejte si čtyřku, bohatě se za to odvděčí – to potvrdí snad každý, kdo ji někdy měl nebo dosud má.

Obrazové materiály k články byly převzaty (texty přeloženy) z oficiálních dokumentů (manuály a prospekty) firmy Olympus.