Ondřej Neff: Tajná kniha digitální fotografie

Byl jsem velmi zvědavý, protože první kniha, kterou jsem kdy o fotografii přečetl, byla “Tajná kniha o fotografii”, již Ondřej Neff vydal v roce 1981 a která můj probouzející se zájem o fotografii nejen znásobila, nýbrž i umocnila (když jsme v digitální oblasti, tak tedy matematické pojmy).

Ondřej Neff: Tajná kniha digitální fotografieZvědavost se ovšem mísila s mírnou skepsí, protože nepatřím zrovna mezi příznivce “digitálu” a už vůbec ne mezi ty, kteří uvažují o koupi digitálního fotopřístroje.

Brožovaná knížka je rozdělena do 6 kapitol, které postupují celkem logicky od jednoduchých věcí k těm složitějším. Záměrně neříkám “složitým”, protože kniha je určena začátečníkům a pak také těm, kteří se těmi začátečníky chtějí teprve stát a zatím nevědí vůbec nic.

Na úplný začátek knihy je prakticky vložen jmenný rejstřík a také slovníček základních pojmů.

První kapitola nazvaná Co je digitální fotografie odpovídá velmi zjednodušeně (a tudíž účelně) na základní otázky typu co je digitální fotka nebo jaký foťák koupit. Přestože je Neff velkým zastáncem digitální fotografie, vyvaroval se zbytečných (a hloupých) řečí o konci klasické fotografie, naopak uznává, že digitál zatím kvality klasické fotografie nedosahuje (zejména pak ne jejích formátových možností, neboť současná hranice formátu digitální fotografie končí u A4).

Kapitola druhá – Seznamujeme se s technikou – hovoří velmi stručně o tom, co je uvnitř (což do detailů nechce žádný výrobce prozradit), vysvětluje pojmy jako autofokus nebo zoom. Nespornou výhodou členění na kapitoly a podkapitoly je to, že člověk znalý může některé pasáže klidně přeskočit.

Třetí, nejrozsáhlejší kapitola se jmenuje Fotíme s digitálním foťákem a je tištěna barevně. V podstatě zahrnuje klasická kompoziční a expoziční pravidla, samozřejmě mírně upravená (hlavně u expozice) s ohledem na digitální obrazové médium. Příklady jsou dostatečně ilustrativní, ale samy o sobě jsou to vlastně poměrně nudné fotografie, což by se nepochybně dalo vylepšit (mnoho knih má jako příklady uvedeny fotografie, které mají samy o sobě výtvarnou hodnotu a je možno si je prohlížet prostě jako fotografie, ne “jen” jako ilustrace).

Druhá barevná kapitola (v pořadí čtvrtá) – Zpracováváme digitální fotky – popisuje základní pravidla pro úpravu fotografií v počítači, archivaci, zmiňuje některé grafické editory a prohlížeče… Nicméně člověk, který o grafických aplikacích nic neví, si určitě nevybere ten správný, protože se v textu mluví asi o 5 programech, ale o všech zároveň. Podkapitola “Jaký potřebujeme software” čtenáři žádnou uspokojivou odpověď nenabídne. Jednotlivé postupy (např. retuš červených očí apod.) jsou samy o sobě použitelné jako pracovní návody, ale dojem z celku je poněkud zmatečný.

Poslední dvě kapitoly – Další pojmy aneb vyšší dívčí a Příklady z praxe – jsou vlastně nadstavbou nad jádrem knihy tvořeným 3. a 4. kapitolou. Jsou tam popisovány pojmy jako např. formát nebo šum, čtenář se něco málo dozví o příslušenství a také o tom, kdo vlastně jednotlivé fotoaparáty vyrábí (neboť globalizace zřetelně pronikla i do oblasti fototechniky).

Knize bych vytkl několik věcí – především poměrně nízkou kvalitu fotografií, zejména černobílých (silně připomínají “šeďáky” v novinách!). Některým čtenářům může (právem) vadit jazyk knihy (patřím mezi ně), protože jedná-li se o odbornou knihu, neměl by autor používat slova typu focení, foťák a především by neměl prznit češtinu takovýmito větami: “Každý po televizním přijímači toužil – k dostání byly televizory s maličkou obrazovkou (někteří lidé si před ni dávali obrovskou lupu – no kidding! – nebo barevný filtr, aby měli “barevnou” televizi – no kidding!) a i na tyhle televizory se stály fronty.” (s. 20). Po celou dobu četby jsem se nemohl zbavit dojmu, že kniha by potřebovala jazykovou korekturu.

Neffovu “Tajnou knihu digitální fotografie” by si měl koupit zájemce o tento obor rozhodně dříve, než si pořídí vlastní přístroj, protože na nákup takové drahé věci bude alespoň minimálně teoreticky vyzbrojen. Odborník nebo pokročilý digi-fotograf by si měl pořídit knihu zcela jinou.

Vydalo nakladatelství UNIS Publishing 2001, 192 stran, 220,- Kč

3 komentáře u „Ondřej Neff: Tajná kniha digitální fotografie“

  1. recenzia?

    Neviem ci to mam brat ako recenziu tej knihy, alebo len ako oboznamujuci clanok. Myslim, ze prilisny doraz bol kladeny na formu (jazyk, fotky) a obsah je spomenuty len okrajovo.
    Tak ci onak po verejne dostupnej knihe oznacenej ako “tajna” by som asi nesiahol, lebo ked sa autor odhodla otvorene klamat uz v nazve ci na obalke, co potom mozno cakat dnu? ;o)

    Odpovědět
    • RE: recenzia?

      Článek vyšel velmi brzo po vydání knihy, proto je to spíše konstatování, že něco podobného vyšlo. V digitální fotografii se toho děje tolik, že dnes už je tento titul vlastně zastaralý…
      Obsah není hodnocen nijak podrobně proto, že je na každém, aby si ho zhodnotil sám. Kniha je poměrně přehledně dělena do kapitol, jejichž názvy jsou dost informativní, tudíž mi detailní rozpitvávání obsahu připadalo zbytečné. Setkal jsem se s lidmi, kteří měli právě opačný názor než já, stejně jako s těmi, kterým se kniha nelíbila.

      Odpovědět
    • recenzia?

      Je mi Tě líto,Stano. Pokud posuzuješ vše okolo sebe tak povrchně a navíc “z obálky”, žiješ asi dosti “povrchní” život. Zkus se občas zamyslet nad tím, zda by šlo ponechat si svůj první názor pro sebe a ještě počkat, nechat to uležet! Třeba ve své hlavičce přijdeš na něco dalšího, co Tvůj názor poopraví. Tatínek i mně kdysi říkal: “Pozdvihni své myšlenky z bláta náhodných nápadů”. Vždy jsem při tom měl husí kůži – jak mně to bylo nepříjemné, ale dnes vím, že je dobré to občas udělat. 🙂
      A ještě pokus o radu: Zkus se občas zabývat i věcmi, jejichž povrch je Ti nepříjemný. Třeba se obohatíš o nové zkušenosti…

      Odpovědět

Napsat komentář